71 Co 228/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , adresa zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , adresa zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa c) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 , adresa zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa d) tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 , adresa zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa e) tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa f) Jméno zainteresované osoby 5/0 Datum narození zainteresované osoby 5/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , adresa proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 6/0 Datum narození zainteresované osoby 6/0 Adresa zainteresované osoby 6/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 6/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 6/0 , adresa 2. Jméno zainteresované osoby 7/0 Datum narození zainteresované osoby 7/0 Adresa zainteresované osoby 7/0 , adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 6/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 6/0 , adresa o žalobě z rušené držby k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. července 2024, č. j. 16 C 11/2024-28, I. Usnesení okresního soudu- se v odstavci I. výroku potvrzuje,- v odstavci II. výroku mění tak, že se návrh na odstranění sloupků a kovového řetězu včetně zámku zamítá.II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobcům náklady řízení, a to tak, že žalobcům a) až d) ve výši 3.267 Kč a žalobcům a) až f) ve výši 24.150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobců.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením okresní soud uložil žalovaným povinnost zdržet se bránění v užívání cesty, která vede přes pozemky ve vlastnictví žalovaných, které jsou specifikovány v odstavci I. výroku a umožnit žalobcům pokojný a ničím nerušený průchod a průjezd vozidel přes uvedené pozemky, v odstavci II. výroku uložil žalovaným povinnost odstranit dva sloupky a kovový řetěz včetně zámku, které jsou umístěny na uvedeném pozemku a uvést cestu do původního stavu a zavázal žalované nahradit žalobcům náklady řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky specifikovaných pozemků, které jsou využívány po dobu desítek let jako příjezdová komunikace k nemovitostem, které se nacházejí v jejím okolí. Jedná se o asfaltem zpevněnou komunikaci evidovanou v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace. Tato komunikace je žalobci, jakož i dalšími osobami využívána jako příjezd k nemovitostem – chatám. Probíhá řízení o určení této cesty jako veřejně přístupné účelové komunikace. Dne 1. 7. 2024 žalovaní umístili na komunikaci pevnou překážku, a to dva sloupky, které spojily řetězem zamčeným visacím zámkem. Žalobci e) a f) jsou držiteli klíčů od visacího zámku, ostatní žalobci nikoliv.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud uplatňovaný nárok dle ust. § 987, 988, 1003 a 1008 o. z. a § 177 a násl o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v zákonné prekluzivní lhůtě, když k umístění překážky došlo dne 1. 7. 2024. Neztotožnil se s obranou žalovaných, že právo žalobců bylo ohroženo již v prosinci 2023, což vyplývá z jejich tvrzení v rámci správního řízení. Rozhodující je okamžik umístění překážky, neboť až od tohoto dne došlo k faktickému omezení práva žalobců. Žalobci jsou držiteli práva průjezdu a průchodu, kterou až do 1. 7. 2024 využívali bez omezení za účelem přístupu ke svým nemovitostem. K většině pozemků, které tvoří přístupovou cestu a které jsou ve vlastnictví žalovaných mají žalobci zřízené věcné břemeno. Umístěním řetězu přes cestu došlo k narušení práva žalobců využívat bez omezení přístupovou cestu. Žalobci a) – d) nedostali od překážky klíče a při každém průjezdu tak musí žádat žalované o odemknutí. Žalobci e) a f) sice klíče obdrželi, avšak při každém příjezdu a odjezdu jakékoliv návštěvy musí dojít pěšky k řetězu a zámek odemknout. Tímto je rušena pokojná držba žalobců. Nedůvodnou shledal námitku žalovaných, že žalobci sami považují komunikaci za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, když veřejné užívání samo o sobě není podmínkou vzniku a trvání účelové komunikace.

4. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání žalovaní a domáhali se změny rozhodnutí tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítali, že žaloba nebyla včasná, když žalobci již v prosinci 2023 a nejpozději v lednu 2024 věděli, že jejich práva jsou ohrožena. Toto vyplývá z jejich vyjádření v rámci správního řízení o určení existence veřejně přístupné komunikace na dotčených pozemcích, které žalobci zahájili právě v důsledku tohoto ohrožení. Okresní soud měl vycházet z tvrzení samotných žalobců, že předmětná cesta je veřejně přístupnou účelovou komunikací a za této situace nemůže obstát jejich návrh na ochranu rušené držby. Nedůvodná je žaloba ve vztahu k žalobcům e) a f), kteří obdrželi klíče od technického systému a nemohlo tak dojít k rušení jejich držby. Dále namítali, že předmětné sloupky nejsou umístěny na uváděném pozemku, ale na pozemcích odlišných a v současné době jsou již odstraněny. Poukazovali na jednání, která probíhala mezi účastníky v roce 2022 s tím, že umístění technického prostředku ze strany žalovaných směřovalo k tomu, aby předmětné pozemky mohly využívat osoby, kterým svědčí řádně zřízené právo z titulu věcných břemen oproti osobám, které žádné právo nemají. Ze strany žalobců se nejednalo ani o držbu pravou, když sami uvádí, že se snaží, aby jejich tvrzené právo bylo právem trvalým.

5. Žalobci navrhovali potvrzení usnesení jako věcně správného. Okresní soud správně posoudil včasnost podané žaloby. Žalovaní naopak ve svém vyjádření v rámci správního řízení uvedli, že neplánují realizaci překážky na předmětné komunikaci. Rozhodnutí o tom, zda se jedná o veřejně účelovou komunikaci patří do pravomoci silničního správního orgánu, o čemž dosud nebylo rozhodnuto. Nedůvodná je rovněž námitka týkající se žalobců e) a f), kteří sice dostali od zábrany klíče, ale přesto došlo k narušení poslední pokojné držby, když byl podstatně ztížen průchod a průjezd. Překážka byla umístěna na strmém kopci, bylo nutné vždy zastavit, vystoupit z auta, odemknout překážku, projet autem a opětovně vystoupit, zamknout a znovu se rozjet. V zimním období se jedná v podstatě o znemožnění průjezdu. Překážka je umístěna více než 100 m od nemovitosti žalobců, a to bez zajištění zvonku a dálkového ovládání. Klíče byly žalobcům vydány až poté, kdy žalované upozornili na možnost podání žaloby na náhradu škody, neboť provádějí rekonstrukci své nemovitosti a odborné firmy se k nim takto nemohou dostat. Ze strany žalovaných se jedná o známky hrubě šikanózního výkonu práva s účelem donutit podepsat ostatní chataře úplatné smlouvy na zřízení věcných břemen. Kde se předmětné sloupky nachází žalobci v žalobě popsali a zachytili v předložené dokumentaci. Podstatné je, že sloupky spojoval řetěz, který vedl přes uváděný pozemek. Skutečnost, že byly fakticky umístěny na jiném pozemku, popř. že žalobci byli z držby vypuzení, je nepřípustné novum, které žalovaní uplatnili až v rámci odvolání a ke kterému se tak nepřihlíží. Žalovaní nechali dne 2. 8. 2024 vybagrovat jámy a zabetonovat kovové sloupky při hraně uváděných pozemků, a to v zatáčce. Nyní tak projedou pouze osobní vozidla, nikoliv již větší vozidla, a to včetně například požárních vozidel. Toto jednání žalobců nerespektuje předpisy stavebního práva a hasičských norem na šířku cesty a mohlo by naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení. Zároveň zamezili žalobcům a) – d) využívání věcných břemen chůze a jízdy přes pozemky p. č. , Anonymizováno, . Žalobci mají dále obavu, že jsou umístěny i v parcele č. , Anonymizováno, čímž nerespektují toto soudní rozhodnutí.

6. Žalobci potvrdili odstranění uváděné překážky s tím, že není důvod brát žalobu zpět, když překážka byla odstraněna až po vydání předmětného rozhodnutí soudu, tedy nikoliv dobrovolně. Pro rozhodování je rozhodný stav ke dni vyhlášení rozhodnutí okresního soudu a z tohoto stavu by měl vycházet i odvolací soud. Trvá obava, že pokud by byla žaloba zamítnuta, bude překážka ihned zabudována zpět.

7. U nařízeného jednání účastníci uvedli, že žalobci mají zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy po pozemních ve vlastnictví žalovaných s tím, že ve dvou částech již není břemeno vykonáváno, neboť plynutím času došlo k posunutí příjezdové cesty, která teď vede po jiných pozemcích, rovněž ve vlastnictví žalovaných. Uvedli, že žalovaní chtěli dát současný stav do souladu se stavem právním a celé jednání mezi účastníky ztroskotalo na výši požadované úplaty. Žalovaní se po osvětlení celé situace dobrovolně podrobili soudnímu rozhodnutí s tím, že nechystají další obdobná opatření. Pokud došlo z jejich strany k umístění kolíků v jiné části parcely, bylo to pouze z technických důvodů, nikoliv z důvodu umístění jakékoliv zábrany.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

9. Ustanovení § 1003 zakazuje svémocné rušení držby. Žalobce musí v posesorním řízení prokázat svou poslední pokojnou držbu, svémocné rušení držby a žaloba musí být podána v zákonné lhůtě. Ostatními námitkami se soud nesmí zabývat, protože další námitky žalovaného jsou vyhrazeny až pro případné petitorní řízení.

10. Žaloba z rušené držby dle § 1003 o. z. je analogicky k žalobě z rušeného vlastnického práva (§ 1042) přípustná tam, kde neoprávněné rušení držitele ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Žalobou z rušené držby je možné se v zásadě domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo jejichž opakování hrozí.

11. V úvodu je nutno uvést, že okresní soud správně posoudil námitku žalovaných týkající se charakteru předmětného pozemku jako veřejné komunikace. Je pravdou, že v případě, že by se jednalo o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nesvědčilo by žalobcům právo domáhat se ochrany jejich práv v rámci občanskoprávního řízení. Shodně s okresním soudem dospěl odvolací soud k závěru, že se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci nejedná, o čemž svědčí i skutečnost, že všichni žalobci, jakož i další uživatelé předmětných pozemků, již v minulosti přistoupili ke zřízení věcných břemen, jejichž ochrany se teď domáhají. Samotná skutečnost, že předmětná cesta není nikterak chráněna proti vjezdu a je užívána větším počtem osob, neznamená bez dalšího, že se jedná o veřejnou komunikaci. Za situace, kdy ze strany žalovaných, resp. jejich právních předchůdců byla zřízena věcná břemena práva chůze a jízdy, nelze dovodit, že by z jejich strany došlo k udělení souhlasu s veřejným užíváním těchto pozemků, a to ani konkludentně.

12. Odvolací soud souhlasí s posouzením včasnosti podané žaloby ze strany okresního soudu. Pokud žalovaní odkazovali na vyjádření a přípisy žalobců z prosince 2023, resp. ledna 2024, jednalo se o sdělení v době, kdy mezi účastníky probíhala jednání ohledně uzavření dohody o užívání předmětných pozemků. Z postoje žalovaných bylo zřejmé, že hodlají danou situaci řešit, nikoliv však stav, ze kterého by vyplývalo, že je žalobcům fakticky bráněno v užívání. Za toto je nutno považovat až přípis právního zástupce žalovaných ze dne 20. 6. 2024, který obsahoval poslední výzvu k uzavření dohody s tím, že pokud k tomuto nedojde do 30. 6. 2024, bude na cestě umístěna zábrana, k čemuž také dne 1. 7. 2024 došlo. Žaloba byla podána dne 9. 7. 2024 a byla tak podána ve lhůtě stanovené dle ust. § 1008 odst. 1 obč. zák.

13. V posuzovaném případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalobci užívali pozemky žalovaných dlouhodobě jako přístupovou cestu ke svým pozemkům. K tomuto účelu měli sjednáno věcné břemeno chůze a jízdy. V průběhu let došlo k posunu vyznačené cesty vedoucí k pozemkům žalobců, která nyní vede přes pozemky žalovaných, ke kterým právo věcného břemeno zřízeno nebylo. Účastníci jednali o uzavření smlouvy o zřízení služebnosti nezbytné cesty k těmto pozemkům, avšak k dohodě nedošlo. Od té doby mezi účastníky panují napjaté vztahy, když obě strany chtějí faktický stav dát do souladu se stavem právním, avšak každá z nich má o tomto rozdílné představy.

14. V rámci odvolacího řízení bylo učiněno účastníky nesporným, že překážka v podobě řetězu přes uvedené pozemky již byla ze strany žalovaných odstraněna. Je tak nepochybné, že v době rozhodování odvolacího soudu již ze strany žalovaných rušení držby netrvalo. Uložení povinnosti odstranit uvedenou překážku je za této situace nedůvodné. Žalovaní nadále trvali na podaném odvolání směřující do všech výroků napadeného usnesení a žalobci v tomto rozsahu trvali na podané žalobě.

15. S žalobci lze obecně souhlasit, že řízení ve věcech ochrany z rušené držby je svou povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření, což však neznamená, že se na něho vztahuje speciální zákonná úprava týkající se řízení o předběžném opatření bez dalšího. Obdobnost daných řízení se týká zejména zjištění omezeného okruhu otázek rozhodných pro rozhodnutí o žalobě (zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení), požadavku na rychlost soudního rozhodování, když se jedná o rozhodnutí, kterým se nezasahuje do práv a povinností účastníků konečným způsobem. Na tento typ žaloby již nelze vztáhnout právní úpravu týkající se pozbytí účinků, zániku či zrušení předběžného opatření (ust. § 77 odst. 2 o. s. ř.) a nelze tak aplikovat ust. § 220a o. s. ř., které výslovně stanoví, že v případě odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení. V případě žalob na ochranu rušené držby je nutno vycházet z ust. § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř. a rozhodující je stav v době vyhlášení rozhodnutí. V době rozhodování odvolacího soudu již byla předmětná překážka odstraněna, bylo dosaženo účelu podané žaloby na ochranu rušené držby a potvrzení rozhodnutí okresního soudu v této části tak není účelné a vykonatelné. Z tohoto důvodu odvolací soud usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se žaloba zamítá.

16. S ohledem na zjevné a delší dobu trvající nepřátelské vztahy mezi účastníky, hrozí ze strany žalovaných reálná hrozba, že opětovně přistoupí k umístění jakékoliv překážky zamezující či ztěžující přístup žalobců k nemovitostem. Z tohoto důvodu dovodil odvolací soud, že je na místě vyhovět návrhu žalobců na zdržení se bránění v užívání uvedené cesty. Žalovaní sice překážky odstranili, avšak až na základě soudního rozhodnutí, na podaném odvolání setrvali, k dohodě mezi účastníky nedošlo a ze strany žalovaných došlo k vybudování dalších sloupků, které sice nebrání průjezdu žalobců, avšak svědčí o aktivitách žalovaných vedoucích k úpravě daných pozemků. Za této situace odvolací soud potvrdil usnesení v odstavci I. výroku dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Ze strany žalobců byla žaloba podána důvodně a žalobě bylo v celém rozsahu ze strany okresního soudu vyhověno. Ke změně rozhodnutí došlo ze strany odvolacího soudu v důsledku chování žalovaných, kteří překážku odstranili po vydání rozsudku. Žalobcům tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně v plné výši. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci e) a f) nezaslali žalovaným předžalobní výzvu a z tohoto důvodu jim nenáleží odměna za tento úkon. Z obrany žalovaných v průběhu řízení před okresním soudem vyplývá, že nebyli ochotni dobrovolně plnit, tj. odstranit překážku a umožnit průjezd a průchod. Nezaslání této výzvy ze strany žalobců e) a f) nebrání přiznání účelně vynaložených nákladů řízení pro tyto žalobce (ust. § 142a odst. 2 o. s. ř.), když je zřejmé, že ke změně postoje žalovaných by zasláním této výzvy nedošlo. Odvolací soud změnil usnesení okresního soudu v odstavci III. výroku tak, že přiznal žalobcům a) – d) náhradu nákladů řízení ve výši 3.267 Kč představující odměnu za zaslání předžalobní výzvy a všem žalobcům náhradu za zbylé úkony právní služby dle odůvodnění okresního soudu v celkové výši 24.150 Kč.

18. Náklady řízení byli žalovaní zavázáni nahradit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobců (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. jak již bylo uvedeno, žalobci setrvali na podané žalobě, přestože bylo učiněno nesporným, že došlo k odstranění překážky a v této části odpadl tak důvod podané žaloby. Tato skutečnost jde zcela k tíži žalobců, tito tak nebyli v této části úspěšní. Naopak žalovaní nebyli úspěšní se svým odvoláním směřujícím do odstavce I. výroku. Každá ze stran tak byla úspěšná v jednom z nároků, které byly předmětem odvolacího řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.