71 Co 258/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: tituly před jménem . Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 71 465 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 17. října 2025, č. j. 19 C 55/2025-133

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 102 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu za zaplacení částky 71 465 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce užívá bytovou jednotku č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, na , adresa, na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 30. 12. 2013 k dohodě o hospodaření se společnou věcí ze dne 7. 9. 2025. Na základě shodného titulu užívá žalovaný ve stejném domě bytovou jednotku č. , hodnota, . V červenci 2019 započal žalobce s rekonstrukcí bytové jednotky č. , hodnota, , ve kterém se nacházely mimo jiné movité věci, které na základě rozhodnutí o pozůstalosti, a to usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2021, č. j. 58 D 365/2007-122, nabyli oba účastníci do podílového spoluvlastnictví, jakož i věci, které byly mezi účastníky sporné, zda spadají do dědictví po zemřelé , jméno FO, či nikoliv. Již od roku 2015 žalobce fakticky znemožňuje žalovanému nakládání s movitými věcmi uloženými v bytové jednotce č. , hodnota, . Žalobce hradil náklady skladovacího boxu a následně polovinu těchto nákladů přeposílal fakturami žalovanému.

3. Žalobce řádně a včas neuvědomil žalovaného, jako druhého spoluvlastníka, před zahájením rekonstrukce bytu č. , hodnota, o potřebě kompletního vystěhování bytové jednotky č. , hodnota, a přestěhování a uskladnění žalobcem tvrzených movitých věcí. Nejednalo se o neodkladnou záležitost, která by vyžadovala nutnost jednat okamžitě. Žalobce neprokázal, že by se přestěhování a uskladnění movitých věcí týkalo pouze a výlučně věcí, které jsou ve spoluvlastnictví účastníků. V září 2019 byla přestěhována celá bytová jednotka č. , hodnota, , tj. včetně osobních věcí žalobce. Dne 23. 1. 2016 byly některé z věcí do bytové jednotky vráceny, aniž by byl zřejmý jejich rozsah. Do skladovacího boxu, kde měly být umístěny, má přístup toliko žalobce, který ho několikrát navštívil. V řízení tak nebylo prokázáno, že uplatněné náklady na stěhování a pronájem skladovacího kontejneru jsou náklady související se správou věcí v podílovém spoluvlastnictví. Žalobce nesplnil svou povinnost, když o nakládání se společnými věcmi řádně a včas neuvědomil žalovaného jako druhého spoluvlastníka.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a domáhal se jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno, popř. rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud neprovedl veškeré navrhované důkazy, a to zejména ohledání na místě samém. Žalovaný o stěhování bytu č. , hodnota, věděl, když jím užívaný byt je na stejném podlaží. Žalobce si stěžoval, že stěhovací firma s nábytkem špatně zacházela, následující den volal na místo policii. Po obdržení první zaslané faktury žalovaný znal plný stav věci a mohl navrhnout mimo jiné skladování v bytě, který užíval. Poukazoval na špatné vztahy a nedůvěru mezi účastníky, kteří mají neshody ohledně vlastnictví movitých věcí v souvislosti s projednávaným dědictvím. Žalobce tak ani nenapadlo, aby se zajímal o skladování věcí v bytě č. , hodnota, , který k tomuto ani nebyl vhodný. Žalovaný nabídku na přemístění věcí do bytu č. , hodnota, učinil až v průběhu řízení. O tomto uskladnění nebyla mezi účastníky shoda. Není zřejmé, z čeho soud dovodil závěr, že v případě vystěhování se nejednalo o neodkladnou záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě, když k tomuto neprováděl žádné dokazování. Naopak po odsouhlasení termínu začátku rekonstrukce bylo zjištěno, že byt musí být úplně vyklizen, s čímž žalobce nepočítal, byl mimo republiku. V kontejneru, kde jsou věci uskladněny byl žalobce pouze jednou, nemá od něho klíče.

5. Žalobce dále doplnil, že po vydání rozsudku okresního soudu byly věci z kontejneru přestěhovány zpět do bytu č. , hodnota, za účelem jejich ocenění znalcem. U tohoto byl přítomen rovněž žalovaný.

6. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zpochybňoval včasnost podaného odvolání. Poukazoval na jiná řízení, která žalobce zahájil a která se rovněž týkají majetku nabytého v rámci dědického řízení.

7. U jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že je ochoten některé věci „odkoupit“ za poloviční cenu a zbylé věci uskladnit v jím užívaném bytě č. , hodnota, do vyřešení sporů mezi účastníky.

8. Z podnětu včas podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předchází jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i po doplnění dokazování v odvolacím řízení.

10. Odvolací soud doplnil dokazování návrhem na vydání předběžného opatření, který podal žalovaný u Městského soudu v Brně dne 16. 8. 2019. Z tohoto vyplývá, že se žalovaný domáhal zajištění movitých věcí, které byly uskladněny v bytě č. , hodnota, na , adresa, , do kterého mu žalobce zamezil přístup. Dále uvedl, že v současné době movité věci ukrývá ve skladišti v , adresa, .

11. Další důkazy prováděny nebyly, když tyto nejsou s ohledem na právní posouzení věci nezbytné a navrhované ohledání movitých věcí v místě původního uskladnění již není ani možné, když tyto byly převezeny zpět do bytu žalobce.

12. Uplatněný nárok žalobce se týká uskladnění movitých věcí, které byly umístěny v bytě, který užívala matka účastníků až do své smrti (dále jen movité věci). Účastníci jsou jako synové jediní dědicové po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé dne , Anonymizováno, . Movité věci umístěné v bytě č. , hodnota, učinili účastníci předmětem dodatečného projednání dědictví. Dle § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Za této situace je dědické řízení vedeno dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného do 31. 12. 2013, nikoliv dle občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014, jak nesprávně uvedl okresní soud. I dle této právní úpravy měli účastníci jako jediní dědicové postavení správců dědictví. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. července 2021, č. j. 58 D 365/2007–122, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2021, bylo potvrzeno nabytí dědictví k uvedeným movitým věcem, a to každému z jedné poloviny.

13. Otázka vlastnictví dalších věcí umístěných v bytě č. , hodnota, zůstala mezi účastníky sporná a z tohoto důvodu nebyla v rámci dědického řízení projednána. Tato spornost nebyla dosud vyřešena. Mezi účastníky je naopak nesporné, že do doby vystěhování, byly veškeré movité věci po celou dobu umístěny v bytě č. , hodnota, , který v současné době užívá žalobce.

14. Žalobce si tak musel být vědom, že movité věci jsou předmětem dědictví po matce účastníků, popř. že jejich vlastnictví je sporné, když žalovaný uplatňuje k některým věcem své výlučné vlastnické právo. Žalobce sám ve svých tvrzeních uváděl (podání ze dne 26. 5. 2025), že mezi účastníky byla dohoda, že všechny movité věci z pozůstalosti po matce zůstanou v bytě č. , hodnota, do doby, kdy se dohodnou na jejich rozdělení.

15. Za této situace je zcela správný závěr okresního soudu, že žalobci nenáleží nárok na úhradu požadovaných nákladů za uskladnění movitých věcí. Otázku přemístění těchto věcí žalobce s žalovaným žádným způsobem neprojednal, tuto skutečnost mu ani nesdělil a jedná se tak o jeho výlučné rozhodnutí, které učinil bez souhlasu žalovaného. Ze strany žalobce tak došlo k porušení jím tvrzené dohody o umístění movitých věcí, jakož i povinností podílového spoluvlastníka ohledně nakládání se společnou věcí.

16. V této souvislosti, odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že k přemístění věcí ze strany žalobce nedošlo z důvodu neodkladných skutečností, které by vyžadovaly jeho okamžitou a bezprostřední reakci. Jednalo se o plánovanou rekonstrukci bytu a o nutnosti přemístění alespoň části movitých věcí z bytu žalobce měl a musel předem vědět a měl tak možnost se s celou situací žalovaného seznámit a projednat další postup přemístění a uskladnění těchto věcí. Žalobce si rovněž musel být vědom, že žalovaný užívá ve stejném domě jiný byt, kde by bylo možné předmětné věci alespoň po přechodnou dobu umístit, a to bez vzniku jakýchkoliv nákladů. Přesto se ani nesnažil tuto možnost s žalovaným projednat, ač se jednalo o společné věci a že žalovaný o ně projevuje zájem. Žalobce sám uvedl, že žalovanému nedůvěřuje a chtěl mít proto všechny věci pod svou kontrolou (podání žalobce ze dne 26. 5. 2025).

17. V řízení bylo naopak zjištěno, že žalovaný s přemístěním movitých věcí z bytu č. , hodnota, nesouhlasil a snažil se tomuto, jemu dostupnými prostředky, zabránit. Sám žalobce uváděl, že v souvislosti se stěhováním věcí žalovaný volal policii, v řízení bylo zjištěno, že podával návrh na vydání předběžného opatření, oslovil společnost spravující kontejnery s žádostí o ukončení uskladnění věcí. Žalobce naopak poprvé o uskladnění movitých věcí žalovaného informoval až dne 5. 11. 2021 v souvislosti se zasláním první faktury za uskladnění věcí.

18. K umístění movitých věcí a tím ke vzniku nákladů za uskladnění tak došlo na základě jednostranného rozhodnutí žalobce, které nebylo s žalovaným žádným způsobem projednáno a žalovaný s tímto nesouhlasil. Ze strany žalobce došlo k porušení minimálně konkludentně uzavřené dohody o uskladnění movitých věcí, jakož i k porušení povinnosti podílového spoluvlastníka, když tito jsou povinni a oprávněni se společnou věcí nakládat po vzájemné dohodě (§ 1126 a § 1128 o. z.). Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že mezi účastníky panovaly a panují špatné vztahy, stejně jako skutečnost, že rovněž žalovaný v roce 2015 přemístil některé věci z předmětného bytu. Stále platí, že se jedná o společné věci a do doby dohody či soudního rozhodnutí o jejich vypořádání či vydání s nimi mohou účastníci nakládat pouze po vzájemné dohodě. Za této situace žalobci nevznikl nárok požadovat po žalovaném úhradu poloviny nákladů za uskladnění movitých věcí.

19. Jako nedůvodnou vyhodnotil odvolací námitku žalobce, že žalovaný věděl o předmětném stěhování, přesto nenavrhl řešení celé situace. Byl to právě žalobce, který rozhodl a přistoupil ke stěhování, aniž by o tom žalovaného jakkoliv předem uvědomil. Těžko tak lze klást žalovanému k tíži, že sám takové uskladnění žalobci nenabídl. To vše za situace, kdy žalobce sám ve svých tvrzeních uvádí, že tuto možnost v předmětné době nepovažoval za, z jeho strany, reálnou.

20. Zcela nerozhodné jsou odvolací námitky týkající se vlastnictví kotle a topných těles, když tyto ani nebyly předmětem uskladnění.

21. S ohledem na právní posouzení nároku žalobce, jsou rovněž nedůvodné odvolací námitky týkající se hodnocení okresního soudu rozsahu věcí, které měly být v předmětném kontejneru uskladněny, jakož i posouzení otázky přístupu žalobce do tohoto kontejneru. V této souvislosti odvolací soud pouze na okraj uvádí, že to byl jedině a pouze žalobce, který byl smluvní stranou smlouvy na uskladnění (či zprostředkování) a jako takový musel (mohl) mít do kontejneru přístup. Otázka, zda ho žalobce využíval či nikoliv, záleželo pouze na jeho rozhodnutí. Naopak žalovaný, přestože mohl vědět o umístění kontejneru, do tohoto přístup neměl a nemohl mít.

22. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce byl zavázán nahradit žalovanému cestovné ve výši 102 Kč za cestu hromadnou dopravou z , adresa, a zpět. Tuto částku byl zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.