71 Co 262/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 155.500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. února 2024, č. j. 42 C 295/2022-235,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobkyně v plné výši, z toho 90 % státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku a 10 % k rukám zástupce žalobkyně, a to v částkách, jež budou stanoveny v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 153.109,34 Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do částky 2.390,66 Kč (odstavec II. výroku), zastavil řízení o vzájemné žalobě o 295.000 Kč (odstavec III. výroku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení (odstavec IV. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel dne 25. 8. 2014 s právnická osoba. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření (dále jen úvěr) za účelem koupě bytové jednotky. Žalobkyně k dluhu z této smlouvy přistoupila. Za účelem úhrady tohoto společného závazku účastníků uzavřela dne 29. 10. 2019 jméno FO smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a z úvěru poskytnutého z této smlouvy byl dne 12. 12. 2019 doplacen společný úvěr účastníků částkou ve výši 306.218,69 Kč. Dne 18. 10. 2022 uzavřela žalobkyně a jméno FO smlouvu, ve které učinily nesporným, že pohledávka jméno FO za účastníky z bezdůvodného obohacení zanikla tím, že žalobkyně za ni zcela uhradila překlenovací úvěr v celkové výši 700.000 Kč a nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 311.000 Kč tím přešel na žalobkyni. Pro případ, že by k přechodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na žalobkyni takto nedošlo, uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které jméno FO postoupila žalobkyni veškeré pohledávky za žalovaným včetně příslušenství. Součástí této listiny je výzva jméno FO, aby bezdůvodné obohacení žalovaný vydal přímo žalobkyni. Zaslání této smlouvy spolu s výzvou k úhradě částky byla žalovanému doručena, což vyplývá z dopisu právní zástupkyně žalovaného ze dne 24. 10. 2022. V tomto dopise byla tato částka započtena na pohledávku žalovaného vůči žalobkyni ve výši 475.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání specifikované nemovitosti nad rámec svého zákonného podílu.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 1879 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Uvedl, že účastníci se bezdůvodně obohatili na úkor jméno FO, neboť získali majetkový prospěch tím, že za ně splnila zůstatek společného úvěru ve výši 306.218,69 Kč, a to dne 12. 12. 2019. Oběma účastníkům tak vznikla povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat, a to společně a nerozdílně. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil a jméno FO postoupila tuto pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Výše postoupené pohledávky představuje pouze částku 306.218,69 Kč, polovina této částky činí 153.109,34 Kč, což představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného ve vztahu k žalobkyni. Z tohoto důvodu okresní soud vyhověl žalobě co do této částky a ve zbylé části uplatněného nároku žalobu zamítl.

4. Okresní soud nepřihlédl ke kompenzační námitce žalovaného ve výši 62.500 Kč, představující bezdůvodné obohacení z titulu užívání nemovitosti ve spoluvlastnictví účastníků ze strany žalobkyně nad rámec spoluvlastnického podílu za dobu od 4. 10. 2023 do 28. 2. 2024 a dále uhrazeného pojistného a poplatku za duplikát dokumentu k vozidlu žalobkyně. Žalovaný dosud nevyzval žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení uplatněného v kompenzační námitce proti pohledávce žalobkyně. Okresní soud proto ke kompenzační námitce nemohl přihlédnout, neboť v době jejího uplatnění pohledávka za žalobkyni doposud neexistovala.

5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, které směřoval do odstavců I. a IV. výroku. Uvedl, že po vyhlášení rozhodnutí okresního soudu učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení na závazek, který má dle rozsudku okresního soudu vůči žalobkyni, a to na částku ve výši 540.637,825 Kč, kterou mu žalobkyně dluží z titulu bezdůvodného obohacení. V rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 9 C 241/2017 ve znění rozsudku KS v Ostravě sp. zn. 16 Co 16/2023 ze dne 29. 7. 2023 o vypořádání SJM, byl závazek z hypoteční smlouvy vůči právnická osoba. z úvěrové smlouvy přikázán každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny. Po rozvodu manželství hradil splátky tohoto úvěru pouze žalovaný a v únoru 2024 úvěr celý splatil. Celkem uhradil ve splátkách částku 67.387,67 Kč, jedna polovina připadající na žalovanou představuje částku 33.693,835 Kč. V únoru 2024 uhradil zbývající část úvěru a celkem tak uhradil částku 1.013.590,98 Kč. V dubnu 2024 podal u okresního soudu žalobu, ve které požaduje po žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení ve výši 540.637,825 Kč. Dopisem ze dne 12. 5. 2024 provedl vůči žalobkyni jednostranný zápočet na částku uplatněnou v tomto řízení včetně nákladů řízení. Odvolacímu soudu nic nebrání, aby k tomuto zápočtu přihlédl, když z rozhodnutí soudů je zřejmé, že závazek z hypoteční smlouvy byl jejich společný.

6. U jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že s přiznanou částkou souhlasí, žádal pouze odpuštění nákladů řízení s ohledem na své majetkové poměry. Na podaném odvolání však setrval.

7. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku a se započtením nesouhlasila. Namítala, že nelze zohlednit splátky úvěru, které žalovaný uhradil do doby vypořádání SJM. Žalovaný nebyl oprávněn bez jejího souhlasu jednostranně ukončit splácení úvěru. Tímto žalobkyně přišla o možnost úvěr splácet ve splátkách. Žalovaný po ní nemůže chtít úhradu dluhu v kratším časovém intervalu, než jaká byla splatnost úvěru a jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, aby v případě povinnosti úhrady byla zavázána bezdůvodné obohacení splácet maximálně v částce, která odpovídá ½ předepsané splátky dle úvěrové smlouvy. Namítala, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, když o jednorázovém splacení úvěru s ní nijak nejednal a byla postavena před hotovou věc. Nároku žalovaného tak nemůže být poskytnuta právní ochrana, toto by vedlo k ekonomickému bankrotu žalobkyně. V doplnění k vyjádření k odvolání žalovaného dále namítala, že právní zástupkyně žalovaného nebyla zmocněna k zaslání výzvy k zaplacení částky 541.637,825 Kč, čím nemohlo dojít k splatnosti této částky.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

10. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že ze strany jméno FO došlo k uhrazení společného závazku účastníků, který jim vznikl z úvěru, který uzavřeli za trvání jejich manželství. Tímto získali majetkový prospěch, který byli povinni uhradit společně a nerozdílně. Tento závazek byl uhrazen v celém rozsahu toliko ze strany žalobkyně. Nesprávný je závěr okresního soudu, že došlo k postoupení pohledávky jméno FO na úhradu bezdůvodného obohacení vůči žalovanému na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2022. V té době již tato pohledávka jméno FO zanikla jejím uhrazením a nemohlo dojít k jejímu platnému postoupení. Z ust. § 1875 o. z. vyplývá, že pokud je více dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, má se za to, že jejich podíly na dluhu jsou v jejich vzájemném poměru stejné. Každý z účastníků tak byl povinen uhradit jméno FO ½ z uhrazené částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uhradila dlužnou částku celou, přešlo na ni v souladu s ust. § 1876 odst. 2 o. z. právo požadovat podíl připadající na žalovaného přímo vůči jeho osobě.

11. Závěr okresního soudu o povinnosti žalovaného uhradit částku 153.109,34 Kč je tak věcně správným, byť na základě jiného právního posouzení. Ostatně v průběhu odvolacího řízení žalovaný svůj závazek uhradit tuto částku nepopíral.

12. Okresní soud rovněž správně nepřihlédl k započtení uplatněné pohledávky, jak požadoval žalovaný. V průběhu řízení před okresním soudem žalovaný uplatnil celkem 3 kompenzační námitky. Žádný z těchto jednostranných zápočtů nebyl řádný a nedošlo k zániku uplatněné pohledávky.

13. Z judikatury soudů vyplývá, že úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení této částky (např. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 3418/2019, 23 Cdo 3057/2023). Účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro.

14. U jednání okresního soudu žalovaný výslovně uvedl, že žalobkyni vyzval k zaplacení bezdůvodného obohacení pouze v dopise ze dne 24. 10. 2022. Žádnou jinou výzvu k zaplacení jakékoliv částky vůči žalobkyni neuplatnil. V tomto přípise byla žalobkyně vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 475.000 Kč a zároveň došlo ze strany žalovaného k započtení této částky. Aniž by se soud zabýval oprávněností tohoto nároku žalovaného, je nepochybné, že k zániku žalované částky nemohlo dojít, když došlo k započtení dosud nesplatné pohledávky. Stejným způsobem je nutno posoudit i zápočet učiněný v rámci vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2023 a u jednání okresního soudu dne 28. 2. 2025. Ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2023 žalobce jednostranně započítává částku 450.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (tj. jinou částku, než vyplývá z původního započtení), aniž by žalobkyni dříve vyzval k úhradě této částky. Za tuto výzvu k úhradě nelze považovat ani přípis ze dne 24. 10. 2022, neboť jeho předmětem je rozdílná částka, uplatněná za jiné období. Rovněž u jednání okresního soudu uplatnil k započtení částku 62.500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, aniž by žalobkyni řádně vyzval k úhradě této částky. Jednostranný úkon započtení tak učinil dříve, než se stala tato započítávaná pohledávka splatnou a k zániku v tomto řízení uplatněné pohledávky nemohlo dojít. Pokud poukazoval na další částky uvedené v písemném vyjádření ze dne 30. 1. 2023, z jeho obsahu vyplývá, že právní zástupce žalovaného tyto částky sice v přípise zmiňuje, aniž by však výslovně vyzval žalobkyni k jejich úhradě. Za této situace je nutno v této části přípis posoudit toliko jako dokreslení vzájemných vztahů mezi účastníky, nikoliv jako výzvu k úhradě uplatněných částek.

15. V rámci odvolacího řízení nebylo možno přihlédnout ani k nově uplatněnému započtení, které žalovaný namítal v rámci podaného odvolání. Z judikatury NS (např. rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1475/2020) sice vyplývá, že je možno v rámci odvolacího řízení učinit jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku, výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalovaný učinil po vyhlášení rozsudku okresního soudu další jednostranný zápočet, a to přípisem ze dne 12. 5. 2024, kterému předcházela výzva k úhradě částky 540.637,825 Kč. Žalovaný uvedl, že se jedná o ½ uhrazené částky na úvěr, který vznikl za trvání manželství a který byl oběma účastníkům v rozsudku o vypořádání společného jmění přikázán každému z nich v rozsahu jedné poloviny. Žalovaný uhradil tento úvěr v celém rozsahu a požadoval po žalobkyni úhradu jejího podílu ve výši ½. Tento nárok uplatnil samostatnou žalobou u okresního soudu v dubnu 2024. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že celý úvěr doplatil v únoru 2024 a již nejpozději k tomu dni mu vznikl nárok vůči žalobkyni na úhradu uváděné částky. Jedná se o skutečnosti, které vznikly a žalovanému byly známy již před soudem prvního stupně. Ze strany žalovaného však došlo k započtení této částky až po vyhlášení rozsudku okresního soudu. Ten se tak nezabýval prokazováním důvodu vzniku, oprávněnosti výše, ani splatnosti započítávané částky. Těmito skutečnostmi se nemůže zabývat ani odvolací soud, když tvrzení uváděná v této souvislosti je nutno posoudit jako nepřípustné novoty ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. S ohledem na princip neúplné apelace v rámci odvolacího řízení, tak není možné k jednostrannému započtení ze strany žalovaného, který uplatnil v rámci odvolacího řízení, přihlédnout.

16. S ohledem na výše uvedené důvody, odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. a IV. výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Právní zástupce byl žalobkyni ustanoven rozhodnutím okresního soudu. Tento také bude rozhodovat o přiznání výše odměny, která mu za toto zastupování náleží. Takto přiznaná odměna představuje účelně vynaložené náklady odvolacího řízení ze strany žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že dosud není známa přesná výše nákladů odvolacího řízení na straně žalobkyně, rozhodl odvolací soud tak, že přesná částka bude stanovena v samostatném usnesení. S ohledem na částečné osvobození žalobkyně od soudních poplatků v rozsahu 90 %, byl žalovaný zavázán zaplatit 90 % z takto stanovené částky na účet okresního soudu a zbylých 10 % přímo k rukám zástupce žalobkyně.

18. Odvolací soud neshledal důvodu pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení. Důvodem k aplikaci tohoto ustanovení nemůže být toliko nepříznivá finanční a majetková situace povinného účastníka. Z obsahu spisu vyplývá, že rovněž žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků a její majetková situace je rovněž nepříznivá. Účastníci se nejsou schopni dohodnout, na jakékoliv záležitosti, která vyplývá z jejich bývalého manželství a v této souvislosti vedou řadu soudních jednání. Musí si být vědomi, že s tímto jsou spojeny další výdaje, které budou muset v případě procesního neúspěchu hradit. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.