71 CO 263/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o ochranu osobnosti k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 2. 6. 2022, č. j. 19 C 21/2021-173,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud žalobu částečně zamítl, pokud se jí žalobkyně domáhala omluvy za tvrzení žalovaného v e-mailech ze dne [datum] a [datum], že jste do vedení města zvolil starostku, která lže na [anonymizována čtyři slova] Zpravodaji a toto lhaní nabírá od února na intenzitě a že Vaše starostka předkládá zastupitelům a občanům nepravdivé a zcela smýšlené informace nejen na jednáních rady a zastupitelstva města, ale také už i ve Zpravodaji města (výrok I.); dále uložil žalovanému povinnost na nejbližším veřejném zasedání zastupitelstva [územní celek] zveřejnit omluvu žalobkyni ve znění: Není pravda mé tvrzení z článku pod označením [anonymizováno 10 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] starostka [územní celek]. [jméno] [příjmení] připustila cenzuru názoru občanů ve videozáznamu z [anonymizováno] jednání zastupitelstva města, za což se jí já, [titul] [jméno] [příjmení], omlouvám. (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je od roku [rok] starostkou [územní celek]. Žalovaný je zastupitelem [územní celek] od února [rok]. Žalovaný v obecním tisku Zpravodaj [územní celek] z [datum] vydal článek„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, ve kterém reagoval na internetu zveřejněný zvukově upravený videozáznam z [anonymizováno] jednání zastupitelstva města, ve kterém dle jeho názoru byly cenzurovány nepohodlné názory několika [anonymizováno] občanů. Dále kritizoval činnost žalované ve vedení města. Na závěr článku žalovaný uvedl, že starostka (žalobkyně) mívá problémy naslouchat lidem s jinými názory, ale připustit cenzuru projevu občanů z veřejného zastupitelstva je už hodně přes čáru. Vyzval zastupitele, kteří žalobkyni ve znovuzvolení do funkce starostky podpořili, aby občanům garantovali, že vedení města bude pracovat efektivně a že budou platit pravidla demokracie, ke kterým cenzura rozhodně nepatří. Pod článkem žalovaného byla vytištěna reakce žalobkyně, ve které uvedla, že pokud se týče cenzury, anonymizace videí ze zastupitelstva probíhá bez jakéhokoliv zásahu, nebo dokonce návodu jak a co anonymizovat ze strany kohokoliv na městském úřadě. Stejným způsobem se anonymizovalo i v době, když žalobkyně nebyla starostkou. Celou anonymizaci provádí nezávislý pověřenec, který pracuje pro [anonymizována dvě slova]. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný zaslal zastupitelům města dne [datum] e-mail s přílohou s připravovaným článkem do zpravodaje města, v němž reagoval na článek žalobkyně ve zpravodaji. V souvislosti s tím uvedl, že je mu smutno z toho, že žalobkyně předkládá zastupitelům a občanům nepravdivé a zcela smyšlené informace nejen na jednání rady a zastupitelstva města, ale také už i ve zpravodaji města. Uvedl, že v červnovém zpravodaji bylo zveřejněno jeho březnové hodnocení práce žalobkyně coby starostky a místostarosty [anonymizováno], kteří dobrovolně opustili funkce, vyinkasovali odchodné, mandáty zastupitelů si ponechali, ale jako zastupitelé řádně nepracovali. Uvedl, že za svým hodnocením si stojí a reakce žalobkyně jen potvrzuje, že jeho slova jsou pravdivá. Naopak slova starostky jsou smyšlená a lživá. Není pravda, že anonymizaci projevů občanů v záznamech z veřejných jednání zastupitelstva města provádí nezávislý pověřenec, který funguje jako poradní orgán. Odpovědnost nese vždy správce osobních údajů, v tomto případě město, jeho vedení a tedy starosta. V e-mailu z [datum] určeném zastupitelům žalovaný napsal v reakci na dvě odpovědi ostatních zastupitelů, že žalovanému vadí, že pan [příjmení] s ostatními zastupiteli zvolili do vedení starostku, která lže na [anonymizována dvě slova] i ve zpravodaji a toto lhaní nabírá od února na intenzitě. Dále poznamenal, že ve zpravodaji mohou být uváděny i hlasy kritické, opoziční s tím, že pokud starostka ve svém článku vyloženě lže, pak je protireakce žalovaného na místě. Poznamenal dále, že k diskutované úpravě videozáznamu z únorového zastupitelstva neexistuje ani písemné upozornění pověřence GDPR s tím, že jako koaliční zastupitel a člen kontrolního výboru může paní [příjmení] navrhnout funkční změnu.

2. Po právní stránce pak písemné tvrzení žalovaného, že vedení města cenzuruje projevy občanů a že starostka [územní celek]. [jméno] [příjmení] připustila cenzuru názoru občanů ve videozáznamu z [anonymizováno] jednání zastupitelstva města, posoudil jako skutkové tvrzení s hodnotícím soudem, kdy žalovaný v článku ve zpravodaji uvedl, že byl zveřejněn zvukově upravený videozáznam z [anonymizováno] jednání zastupitelstva, cenzuru připustila žalobkyně (skutkové tvrzení), kdy toto jednání hodnotil jako cenzuru ze strany žalobkyně (hodnotící soud). V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně se aktivně svým jednáním podílela na částečné anonymizaci videozáznamu. Skutkové tvrzení žalovaného je tudíž nepravdivé a jako takové porušující osobnostní právo žalobkyně na ochranu důstojnosti a cti. Byť šlo o výrok ryze politický, tedy vyjádření zastupitele na adresu starostky, slušnou formou bez expresivních výrazů, pak byl zveřejněn v místním zpravodaji, určeném občanům bez znalosti problematiky ochrany osobních údajů. Výrok žalovaného i použitý výraz„ cenzura“ byl jednoznačně difamačního charakteru snižujícím důstojnost a čest žalobkyně. Při poměřování práva svobodného projevu (i v rámci mírněji posuzované politické sféry) a ochrany osobnostních práv tedy bylo nutno poskytnout ochranu právům žalobkyně dle § 81 o. z. Pokud jde o výroky uvedené v e-mailech z [datum] a [datum] členům rady, pak okresní soud uzavřel, že žalovaný jako lež označil tvrzení žalobkyně, že anonymizaci provádí pověřenec [anonymizována dvě slova]. Jako lež označil rovněž vyjádření žalobkyně, že žalovaný hodnotil práci zastupitele pana [příjmení]. Dále vzhledem k časovým souvislostem, kdy článek a e-maily navazovaly na zasedání zastupitelstva z května [rok] a byly adresovány členům zastupitelstva, pak jako skutkový podklad pro svá tvrzení žalovaný shledával i otázku poskytnutí dotací z tzv. Norských fondů. Jednalo se o výrok žalovaného opět politického charakteru vůči žalobkyni coby starostce města dotýkající se její veřejné sféry, navíc adresovaný nikoliv„ široké veřejnosti“, ale pouze zastupitelům města, nikoliv expresivní formy. Navíc šlo o reakci na článek žalobkyně, který žalobci podsouval útok vůči panu [příjmení]. Soud neshledal protiprávnost zásahu výroku žalovaného do práva žalobkyně na ochranu osobnosti z důvodu prokázání pravdivostního základu výroku, rovněž z důvodu uplatnění práva žalovaného na svobodu projevu v rámci politické diskuse v tomto případě vylučujícího protiprávnost zásahu do práva žalobkyně.

3. Proti výroku I. a III. rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že okresní soud nesprávně uvedl, že od roku [rok] byla starostkou, když v období od [datum] do [datum] v této funkci nebyla. Anonymizaci záznamu ze zastupitelstva prováděl pověřenec bez jakéhokoli zásahu někoho z [územní celek]. Žalobkyně tedy nemohla lhát, když tuto skutečnost uvedla. Nelze směšovat faktické provedení anonymizace a případnou odpovědnost za anonymizaci, jak činí okresní soud. Pokud jde o [anonymizováno] fondy, žalovaný nebyl členem rady a nezná tedy obsah jednání rady, zápis z jednání obsahuje nepřesný přepis výroků žalobkyně. Navíc e-maily žalovaného z [anonymizováno] a [datum] vůbec tuto záležitost dotace neuvádí. Navíc žalobkyně pouze uvedla informace, které jí byly k žádosti známy, a že žádost o dotaci nebude úspěšná, což se nakonec i potvrdilo neschválením dotace. Žalovaný rovněž neprokázal, že by tvrzené lhaní nabíralo do února [rok] na intenzitě a navíc žalobkyni paušálně označuje za lhářku, což zvyšuje zásah do jejích osobnostních práv. Pokud jde o osobu pana [příjmení], jestliže žalovaný útočil ve svém článku na zastupitele [anonymizováno], kterým byl v té době pouze pan [příjmení], tak se ho žalobkyně zastala. Žalovaný pak nemá právo ve své replice pronášet hodnotící soudy bez pravdivostního základu. Jestliže tedy, v žádném z těchto tří případů nelhala, okresní soud neprovedl navržené důkazy, nemohl okresní soud uzavřít, že výrok žalovaného je oprávněným. Navrhla proto změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalovanému bude uložena povinnost zveřejnit na zasedání zastupitelstva i omluvu uvedenou ve výroku I. napadeného rozsudku a bude mu uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že pověřenec pro zpracování osobních údajů sám uvedl, že je pouze poradním orgánem a anonymizaci neprováděl. Tuto anonymizaci musel tedy provést někdo z města. Žalobkyně na [anonymizováno] zasedání rady uvedla, že žádost o dotaci nebyla schválena, ačkoli o dotaci bylo rozhodováno až v srpnu [rok]. Jestliže 14 dnů po uzavírce žádostí nebylo a nemohlo být o nich rozhodnuto, podala žalobkyně radě nepravdivé informace. Tuto skutečnost řešili i na [anonymizováno] zasedání zastupitelstva dne [datum] a zastupitelé tedy věděli, o čem žalovaný ve svých e-mailech píše a v čem měla žalobkyně lhát.

5. Proti výroku II. rozsudku podal odvolání i žalovaný, které odůvodnil tím, že jeho výrok o cenzuře nebyl výrokem o tom, že žalobkyně fyzicky provedla anonymizaci záznamu, ale vycházel z nezákonné anonymizace vystoupení některých občanů na 15. zasedání zastupitelstva, kdy nebyly anonymizovány osobní údaje, ale celé proslovy těchto občanů. Z jeho strany tedy šlo o výrok politický, součástí oprávněné kritiky. Navíc žalobkyně aktivně hlasovala dne [datum] proti zveřejnění neupraveného záznamu, čímž se na anonymizaci i aktivně podílela. Jeho výrok, že žalobkyně připustila cenzuru, je tedy výrok pravdivý. Okresní soud rovněž pomíjí, že žalobkyně jako starostka města je nadřízena všem zaměstnancům obce včetně tajemníka obce a mohla tak určit způsob anonymizace záznamů zastupitelstva. Pokud tak neučinila, je spoluodpovědná za výsledný stav a způsob, jakým byla anonymizace provedena. Navrhl proto změnu napadeného rozhodnutí tak, že se žaloba zcela zamítá.

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že cenzuru neprovádí ani nepřipouští. Otázku anonymizace řeší tajemník obce v přenesené působnosti, za což nenese starosta odpovědnost, ani nemůže tajemníka v této činnosti úkolovat. Zastupitel je úřední osobou a nemůže být vydírán či osočován za to, jak hlasoval v kolektivním orgánu. Nelze tedy projev vůle a hlasování žalobkyně považovat za projev cenzury. Navíc tato tvrzení o hlasování žalobkyně jsou nepřípustnou novotou v odvolacím řízení.

7. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně a žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání nejsou důvodná.

8. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil dostatečná a správná skutková zjištění. Pokud je poukazováno žalobkyní na nesprávné skutkové zjištění okresního soudu v tom směru, že žalobkyně byla po celou dobu starostkou, pak s ohledem na datum publikování článku žalovaného [datum] a datum e-mailů [anonymizováno] a [datum] nehraje skutečnost, že žalobkyně od [datum] do [datum] nebyla ve funkci starostky, zásadní roli. V době publikace článku a odeslání e-mailu ve funkci starostky žalobkyně byla. Toto nesprávné zjištění nemůže mít vliv na posouzení projednávané věci jak po stránce skutkové, tak právní. Ve zbytku pak odvolací soud vychází ze skutkových zjištění okresního soudu, která pro účely rozhodnutí byla dostatečná.

9. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud plně souhlasí se závěry okresního soudu. Výrok žalovaného, že žalobkyně připouští cenzuru, jako skutkové tvrzení neobstojí, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně aktivně záznam upravila, nebo k tomu dala pokyn apod. Pokud žalovaný uvádí, že pouze kritizoval nečinnost žalobkyně (tj. mlčenlivý souhlas se zvoleným postupem), která z pozice starostky mohla a měla stanovit pravidla zaměstnancům obce pro anonymizaci záznamů, která současně hlasovala v zastupitelstvu proti zveřejnění neupraveného záznamu (a tedy byla proti nápravě), a která tedy nese odpovědnost za nesprávnou a nadměrnou anonymizaci, je jeho výrok o připuštění cenzury hodnotícím soudem. Skutkový základ má ve skutečnosti, že záznam byl v upravené verzi zveřejněn. Odpovědnost žalobkyně pak žalovaný dovozuje z titulu její pozice starostky obce. Pokud jde o polemiku stran, zda anonymizace spadá pod samostatnou či přenesenou působnost obce, je nepodstatná. Za dodržování předpisů na ochranu osobních údajů odpovídá správce či zpracovatel, jímž je obec jako celek a jako veřejnoprávní korporace. Tyto povinnosti musí obec dodržovat jak při výkonu samostatné tak při výkonu přenesené působnosti (nicméně zastupitelstvo řeší dle zákona záležitosti samostatné působnosti). Problematika ochrany osobních údajů není zcela jednoduchá a vždy jednoznačná, zvlášť když jde o činnost pro většinu subjektů, včetně obcí, jen okrajovou (tj. není předmětem hlavní činnosti) a navíc stanovenou zákonem. Dále nutno uvést, že jednání zastupitelstva jsou veřejná a projevy občanů či zastupitelů na zasedání cenzurovány nebyly. Dále nutno uvést, že zveřejnění záznamů ze zasedání zastupitelstva je v současné době pouze dobrovolným rozhodnutím obce a tedy i rozhodnutím samotného zastupitelstva o tom, zda a jaké záznamy a v jaké formě z jeho zasedání budou zveřejněny. Jestliže tedy zastupitelstvo akceptuje způsob anonymizace záznamu (byť možná nadměrný), ke kterému došlo, neporušuje právní předpisy, ovšem politickou odpovědnost či obhájení zvoleného způsobu zveřejnění vůči občanům nese zastupitelstvo, jehož je žalobkyně pouze jedním z členů. Okresní soud správně přihlédl i k dalším kritériím při posuzování daného výroku. I odvolací soud pokud přihlédne k těmto kritériím; že šlo o výrok v rámci politického soupeření, ze strany opozičního zastupitele vůči žalobkyni v pozici veřejně činné osoby; týkající se jejího veřejného působení jako starostky; ke zvolenému výrazu, který je vnímán veřejností s ohledem na historii negativně; že byl určen občanům obce a veřejnosti - pak dospívá k závěru, že posouzení nastalé situace ze strany žalovaného jako cenzury překročilo hranici přípustné a fér kritiky, kdy kritika jednoznačně měla poškodit žalobkyni před veřejností a bylo jí kladeno za vinu něco, co může ovlivnit pouze částečně z pozice člena zastupitelstva, které samo by mělo tuto záležitost rozhodnout a řešit. Je tedy správný závěr okresního soudu, že při poměření práva na svobodu projevu žalovaného a práva na ochranu osobnosti je nutno poskytnout ochranu právu žalobkyně před zásahem do její cti a dobré pověsti.

10. Pokud jde o výrok, že žalobkyně lže na zasedání zastupitelstva, zasedání rady a v městském zpravodaji a její lži nabírají od února na intenzitě, pak jde o hodnotící soud žalovaného, protože výrok samotný neobsahuje žádné údaje, jejichž pravdivost by mohla být kýmkoli posuzována. Výroku je nutno vytknout, že jde o obecnou kritiku osoby, místo kritiky konkrétní tvrzené lži. Proti takovýmto výrokům se obtížně lze hájit a zvrhává se to v kolečko reakcí a tvrzení jsi lhář/nejsem lhář, což nepřispívá debatě o podstatě problému. Okresní soud se správně zabýval okolnostmi proneseného výroku a v čem žalovaný lži spatřoval a i přílohami e-mailů pro účely zjištění skutkového základu pro hodnotící soud a shledal jej ve třech záležitostech. První je záležitost kritiky pana [příjmení]. Věta žalovaného v článku zveřejněném ve zpravodaji může být vykládána s ohledem na možné podměty tak, že další dva měsíce bojkotovali práci zastupitelstva starostka a místostarosta (jak tvrdí žalovaný), ale lze ji vyložit i tak, že tuto práci bojkotovali kromě starostky a místostarosty i zastupitelé za [jméno] a ODS (tj. i pan [příjmení], jenž byl jediným zastupitelem za ODS). Pokud tedy žalobkyně pochopila tuto část článku žalovaného, jako kritiku pana [příjmení], nejde z její strany o lež, protože žalovaný skutečně kritizoval v této větě i zastupitele za ODS. Nicméně s ohledem na obsah celého článku, je zřejmé, že primárním cílem článku byla kritika činnosti žalobkyně a místostarosty, jejich odstoupení z funkcí a další nečinnost. Zastupitelé tam jsou zmínění spíše okrajově a žalobkyně svou reakcí na článek tuto pasáž zvýraznila a posunula vyznění článku i jako kritiku práce pana [příjmení]. Určitý skutkový základ pro hodnotící soud, že nemínil kritizovat hlavně pana [příjmení], a že žalobkyně mu toto vyčítá či podsouvá neoprávněně (tj. dle žalovaného lže), dán je. V tomto tedy žalovaný své hodnocení jednání žalobkyně jako lži poměrně nadsazuje. Pokud jde o záležitost dotace z [anonymizováno] fondů, formálně má žalovaný pravdu v tom, že žalobkyně nemohla sdělit definitivní výsledky jejich žádosti, protože je nikdo ještě nemohl znát. Nicméně pokud žalobkyně sdělovala předběžné„ zákulisní“ informace, které se nakonec i potvrdily, nelze opět posoudit výroky žalobkyně jako vědomou lež. Hodnotící soud žalovaného je tedy opět nadsazený. Pokud jde o poslední záležitost, kdo fyzicky provedl anonymizaci, zda pověřenec nebo některý zaměstnanec obce, pak jak je uvedeno výše, konečnou odpovědnost za dodržení právních předpisů nese obec. Nelze odhlédnout od sdělení tajemníka obce na č. l. 103, že obec neeviduje všechny kroky při anonymizaci (tj. kdo konkrétně záznam upravil), anonymizaci však konzultují s pověřencem. A dále i na sdělení pověřence pro zpracování osobních údajů na č. l. 11, kde uvádí, proč doporučil dané pasáže záznamu anonymizovat. Jestliže tedy pověřenec dal doporučení k anonymizaci této pasáže záznamu a někdo z obce toto doporučení respektoval, je pravdou, že anonymizaci neprovedl fyzicky pověřenec. Je otázkou, zda žalobkyně tyto okolnosti znala či měla znát a vědomě lhala, nebo zda lze její prohlášení vykládat i tak, že co má být anonymizováno„ rozhoduje“ pověřenec, tj. jako by záznam sám anonymizoval. Určitý skutkový základ pro hodnotící soud žalovaného tedy i zde byl rovněž odvolacím soudem shledán. Okresní soud rovněž zde správně přihlédl k dalším kritériím. Rovněž odvolací soud pokud k těmto kritériím přihlédne - šlo o výrok v rámci politického soupeření, ze strany opozičního zastupitele vůči žalobkyni v pozici veřejně činné osoby; týkající se jejího veřejného působení jako starostky; ke zvolenému výrazu, který je vnímán společností i dotčenou osobou negativně; a zejména, že byl určen zastupitelům obce – pak dospívá rovněž k závěru, že šlo o přípustný hodnotící soud v rámci politického soupeření. Byť jak výše uvedeno nekonkrétní kritika nerozvíjí nijak debatu, je bohužel v politice značně rozšířená a běžná. Ne všechny takovéto výroky by pak měly podléhat soudnímu rozhodování. V projednávané věci šlo o výroky v rámci politického boje, byly určeny zastupitelům obce a měly určitý skutkový základ. Je věcí zastupitelů, aby řešili politické půtky na zasedání zastupitelstva, ale případně i mimo ně. Zastupitelům je činnost žalobkyně známa, zasedání se mohou účastnit, je jim známa i činnost žalovaného v zastupitelstvu. Mohou tedy lépe vyhodnotit výroky žalovaného, lze je ještě posoudit jako součást vyhrocenější debaty. Žalobkyně je povinna snášet i vyšší míru kritiky své veřejné činnosti, zvlášť v prostoru tomu určeném, na zastupitelstvu či mezi zastupiteli. Rovněž zde je závěr okresního soudu, že těmito výroky žalovaný přípustným způsobem realizoval svobodu projevu, což vylučuje protiprávnost tvrzeného zásahu, správným.

11. Odvolací soud tedy potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek jako věcně správný.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud posuzoval dvě skupiny výroků jako samostatné nároky a s ohledem na výsledek sporu ani jeden z účastníků nebyl s odvoláním úspěšný, jejich poměr úspěchu a neúspěchu je tedy stejný, proto nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.