71 Co 294/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , adresa toho času Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za níž jedná Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B adresa pro doručování: Jméno žalované B , Anonymizováno sídlem Adresa žalované B o ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2024, č. j. 32 C 132/2021-150,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem výroky I. a II. okresní soud zamítl žalobu, aby bylo konstatováno, že hlavními líčeními konanými ve dnech 25. 1. 2021, 26. 1. 2021, 27. 1. 2021, 1. 2. 2021 a 5. 2. 2021 a s nimi souvisejícími eskortami žalobce a jeho pobytem ve Vazební věznici , adresa, v období od 21. 1. 2021 do 11. 2. 2021 v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v článku 6 odst. 1 a článku 31 Listiny základních práv a osob, a aby byla žalobci uhrazena náhrada 20 000 Kč. Náhrada nákladů řízení nebyla připsána žádnému z účastníků výrokem III. Okresní soud vyšel ze zjištění, že byl jako obžalovaný předvolán dne 24. 11. 2020 k hlavnímu líčení na 25. – 27. 1. 2021 u Krajského soudu v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, V dané době byl vyhlášen nouzový stav v ČR pro přetrvávající epidemii onemocnění Covid 19. Ministerstvo spravedlnosti ČR vydalo dne 17. 12. 2020 pod č. j. MSP-15/2020-DSJ-SP/15 doporučení, aby byla nově nařizována pouze soudní jednání, která jsou nezbytně nutná, a to zejm. s ohledem na běh prekluzivních, promlčecích lhůt či jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatřením nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejm. s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkám jednotlivých soudů. Ve dnech 19. 10., 22. 10., 4. 12. 2020 byla vydána obsahově obdobná doporučení. Žalobce žádal soud o odročení hlavního líčení, příp. vedení jeho účasti videokonferenčně z důvodu obav o své zdraví při vystavení ohrožení nákazou SARS-CoV-2, žádosti nebylo vyhověno pro nutnost osobní účasti žalobce u hlavního líčení s ohledem na povahu projednávané trestné činnosti, a to podezření ze spáchání zločinu vraždy. Žalobce byl eskortován z Věznice , adresa, , kde vykonával trest odnětí svobody za dřívější trestnou činnost, do Věznice , adresa, , následně do Vazební věznice , adresa, , a to po dobu 21. 1. 2021 až do 11. 2. 2021. Dne 18. 3. 2021 žalobce podstoupil operaci , zdravotní zákrok, Pokud jde o trestní řízení sp. zn. , Anonymizováno, , pak usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno v listopadu 2009, v r. 2011 byla podána obžaloba ve věci, v prosinci 2021 pak pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu vč. odvolacího. V r. 2022 došlo k odmítnutí dovolání, lze tedy shrnout, že od listopadu 2009 do prosince 2022 trvalo trestní řízení 13 let. Dále pak bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti, celková délka řízení tak byla 14,5 roku.

2. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky mají pouze doporučující charakter, nikoliv závazný pro soudní pracovníky, pro daného vyřizujícího soudce, takže bylo na jeho úvaze, a to zejm. s ohledem na povahu celého řízení, jeho délku a další specifika, která se týkají samotného řízení, aby rozhodl, jak bude postupovat. Pokud se vyřizující soudce rozhodl hlavní líčení konat, dle okresního soudu mu v tom nic nebránilo, nešlo o nesprávný úřední postup, když nedošlo k jakémukoliv porušení právních norem, ani k excesu při výkonu funkce veřejného činitele. Míra ohrožení žalobce, jako osoby vykonávající trest odnětí svobody v principiální izolaci, kterou věznice představuje, byla obecně nižší než např. u zdravotnických pracovníků. Jelikož nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, není dána odpovědnost za tvrzený zásah do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v článku 6 odst. 1 a článku 31 Listiny základních práv a osob.

3. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť okresní soud se vůbec nezabýval tím, proč nebylo možno konat hlavní líčení za účasti žalobce prostřednictvím videokonference tak, aby byl zároveň respektován veřejný zájem na projednání a skončení věci a zároveň zájem žalobce na ochraně života a zdraví. Okresní soud nijak neodůvodnil závěr, že projednávající soudce může vést trestní řízení dle své úvahy. Soudce nemůže jednat svévolně, soudce je totiž vždy povinen zabývat se i zásadou proporcionality. Okresní soud se nezabýval tím, zda byla účast žalobce na hlavním líčení nutná a zda z hlediska proporcionality byl postup trestního soudu nutný a zda nebyl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 4 trestního řádu a článkem 6 odst. 1 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Hlavní líčení se konalo v době závažné epidemiologické situace. Není pak nutno prokazovat, že ve srovnání s rokem 2020 byl počet zemřelých v roce 2021 vyšší o 10,6 tisíce, oproti roku 2019 pak dokonce o 27,5 tisíce. Více než jednu šestinu zemřelých v roce 2021 (18 %) měl na svědomí covid-19 a stal se nejčastější příčinou smrti. Nerespektování práv žalobce ze strany trestního soudu vedlo ke zvýšení rizika nákazy žalobce a nedůvodně byla dána přednost potřebě veřejné moci skončit jí nepřiměřeně prodlužované soudní řízení, před zájmem na ochraně života a zdraví žalobce. Jak uzavírá i okresní soud, ponechání žalobce ve věznici by s ohledem na větší izolovanost věznic snižovalo jeho riziko nákazy oproti nutnosti podstoupit eskortu a setkávat se s množstvím dalších lidí. Okresní soud tedy nehodnotil způsobilost, potřebnost a přiměřenost postupu trestního soudu. Naopak užití videokonference by zajistilo účast žalobce u hlavního líčení, aniž by došlo k zásahu do práv žalobce. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že doporučení ministerstva nebyla pro soudy závazná, šlo o metodický pokyn akcentující nutnost realizace preventivních opatření, jež měla minimalizovat dopady pandemie onemocnění Covid-19. Soudce řádně uvedl důvody, proč trval na osobní účasti žalobce v referátu. Nedošlo k jakémukoliv porušení právních norem, ani k excesu při výkonu funkce veřejného činitele a rozsudek je tedy správný.

5. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

7. Pokud jde o právní posouzení, pak rozsudek okresního soudu není nepřezkoumatelný, kdy soudkyně stručně uvedla důvody a úvahy, které ji k závěru o nedůvodnosti žaloby vedly.

8. Pokud jde o právní úpravu, pak podle § 5 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobenaa) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,b) nesprávným úředním postupem.Podle § 79 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích – Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Podle § 2 odst. 4 věty druhé a třetí zákona č. 141/1961 Sb. trestního řádu Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. Podle článku 31 Listiny základních práv a svobod Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Podle § 202 odst. 2 trestního řádu úvod věty V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného a přitom …9. Z výše citované právní úpravy plyne, že pokyny Ministerstva spravedlnosti byly doporučením, kterým se soudce nemusí řídit. Soudce je vázán zákonem a ústavními předpisy. To, že se hlavní líčení konala i přes doporučení Ministerstva spravedlnosti, tedy samo o sobě není nezákonným či nesprávným úředním postupem.

10. Při poměřování práva na ochranu zdraví dle článku 31 listiny základních práv a svobod je nutno zohlednit i veřejný zájem na odhalování a trestání trestné činnosti, dále práva obviněných dle článku 38 Listiny základních práv a svobod na spravedlivý proces, který zahrnuje mimo jiné i požadavek na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přítomnosti obviněného. Nutno dále dodat, že tento požadavek dopadá v neposlední řadě i na poškozené či pozůstalé, kteří mají rovněž právo na to, aby byla věc, pokud možno projednána bez průtahů. Střet těchto práv, či lépe řečeno práva žalobce na ochranu zdraví a veřejného zájmu, pak je, jak poukazuje žalobce na judikaturu Ústavního soudu, nutno poměřovat v každé věci individuálně.

11. V zásadě nelze obžalovaného nutit k účasti u hlavního líčení, pokud tomu ovšem není třeba pro spolehlivé rozhodnutí věci a dosažení účelu trestního řízení. Situaci, kdy obžalovaný ve výkonu trestu požádá o konání líčení v jeho nepřítomnosti řeší ustanovení § 202 odst. 5 trestního řádu, ovšem i zde je stále přítomna úvaha soudu, zda účast obžalovaného není nutná dle ustanovení § 202 odst. 2 trestního řádu, tedy právě pro spolehlivé rozhodnutí věci a dosažení účelu trestního řízení. Spolehlivé rozhodnutí věci pak zahrnuje dle komentářové literatury zvážení například důkazní situace, povahy, rozsahu a právní kvalifikace zažalovaného skutku, charakteru, významu, obsahu a rozsahu důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadního stanoviska obžalovaného k věci a k opatřeným důkazům, způsobu jeho obhajoby. Trestní řád ponechává možnost úvahy soudci, kdy soudce projednávající trestní věc žalobce důvody, proč trval na jeho osobní účasti, v referátu uvedl, tedy je zvážil a stručně odůvodnil.

12. Pokud jde o kritéria proporcionality namítaná žalobcem, pak z hlediska způsobilosti (či vhodnosti) je eskorta a osobní účast obžalovaného u hlavního líčení prostředkem, jak dosáhnout účelu trestního řízení dle § 1 odst. 1 trestního řádu, tedy zejména náležitého zjištění trestné činnosti a spolehlivého rozhodnutí ve smyslu § 202 odst. 2 trestního řádu. Osobní účast je právem obžalovaného zaručeným článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je jedním z dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písmeno d) trestního řádu. Pouze za splnění zákonných podmínek lze jednat v nepřítomnost obžalovaného. Tedy v zásadě trestní řízení počítá s přítomností obžalovaného u hlavního líčení a činí tuto okolnost významnou složkou trestního řízení. U osob ve výkonu trestu zákon ukládá soudu v zásadě vždy zajišťovat účast obžalovaného (s určitou výjimkou výslovné žádosti obžalovaného a po zvážení dalších kritérií) v ustanovení § 202 odst. 4 trestního řádu. Tedy prvé kritérium způsobilosti zvoleného postupu (eskorty osoby žalobce) dosáhnout zákonem sledovaného účelu splněno v této věci bylo.

13. Z hlediska nutnosti (potřebnosti) konání hlavního líčení, zde je nutno uvést, že šlo o trestní věc dvojnásobné vraždy, která od podání obžaloby v roce , Anonymizováno, trvala v roce , Anonymizováno, již 10 let. Snaha nečinit ve věci průtahy a rozhodnout, tak byla odůvodnitelná. Ani žalobcem preferovaný letní termín z důvodu menšího rizika COVID 19, soud nezbavuje povinnost projednávat věc průběžně, bez zbytečných odkladů.

14. Dále při posuzování z hlediska potřebnosti, tj. zda nelze zvolit méně zasahující postup, by pak videokonference obžalovaného dle § 202 odst. 1 trestního řádu byla možnou alternativou osobní účasti u hlavního líčení, a byla by čistě z hlediska rizika nákazy nemocí COVID vhodnější. Nicméně nutno přihlédnout i k tomu, že žalobce mínil dle svého vyjádření u hlavního líčení předkládat důkazy (což by u videokonference bylo ztíženo, byť dle žalobce mu předložení důkazů mělo být nakonec znemožněno uzavřením copy center a papírnictví v důsledku vládních usnesení a omezeními plynoucími z jeho výkonu trestu). Jednání za osobní účasti pak umožňuje soudci například i lépe sledovat projevy svědků, projevy či reakce obžalovaného, což při videokonferenci je potlačeno. Dále nutno zohlednit, že šlo o řízení prvostupňové, tedy nalézací, kde v trestním řízení je těžiště dokazování (bez ohledu na úplnou apelaci). Nelze pominout ani riziko technického selhání videokonference, které by hlavní líčení mohlo zmařit.

15. Dále nutno zohlednit procesní situaci, kdy, jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2013, č. j. , číslo jednací, , ze dne 26. 2. 2014, č. j. , číslo jednací, a ze dne 13. 4. 2016, č. j. , číslo jednací, žalobce měl v průběhu celého trestního řízení řadu námitek, zpochybňoval většinu důkazů a důkazy považoval za nezákonně získané. Důkazy byly nadto nepřímé, což dokazování a vyhodnocování důkazů činí náročnější. Dále nutno zohlednit, že žalobce byl třikrát nepravomocně zproštěn obžaloby, věc byla v roce , Anonymizováno, přikázána jinému senátu a hlavní líčení bylo prováděno de facto od počátku. Nelze odhlédnout i od poukazu okresního soudu, že těžko lze s jistotou předvídat, zda by situace v létě 2021 byla lepší či nikoli. S ohledem na mutaci koronaviru a nakažlivější formy nemuselo platit, co bylo minulé léto v roce 2020 apod. Trestní soud měl i při konání hlavního líčení dodržovat hygienická opatření ke snížení rizika nákazy, např. roušky, desinfekce apod. Nutno zohlednit i organizační zajištění hlavních líčení např. možnost účasti přísedících apod. Rovněž nutno zohlednit, že trestní řízení již směřovalo k rozhodnutí ve věci samé, což včetně odvolacího řízení bylo dosaženo v prosinci 2021. Tedy i z hlediska potřebnosti odvolací soud neshledává postup trestního soudu spočívající v nařízení hlavního líčení za osobní účasti žalobce nesprávným.

16. Konečně pokud jde o přiměřenost v užším slova smyslu, pak dle odvolacího soudu veřejný zájem na plynulém hlavním líčení převážil nad vyšším rizikem nákazy žalobce při prováděné eskortě. Jakkoli jsou obavy žalobce z nákazy a případné menší kapacity zdravotní péče vězeňské služby ze subjektivního hlediska pochopitelné, nelze je upřednostnit před veřejným zájmem na projednání trestného činu vraždy, tak aby trestní řízení probíhalo co nejrychleji, zároveň při naplnění jeho účelu, tedy náležitého objasnění projednávaného trestného činu, k čemuž osobní účast žalobce u hlavních líčení přispěla. Tedy postup trestního soudu nebyl žádným zjevným excesem, ale naopak využitím zákonem daného uvážení, tedy výkonem práva, což samo o sobě vylučuje protiprávnost tvrzeného zásahu. Tedy jak přiléhavě uzavřel okresní soud, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., což vylučuje odpovědnost žalované za tvrzený zásah do práv žalobce.

17. Odvolací soud tedy neshledal odvolací námitky žalobce důvodnými a z výše uvedených důvodů potvrdil rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oproti řízení před okresním soudem, věc již byla soudem jednou posouzena, žalobce mohl zvážit rizika podaného odvolání a samotná nemajetnost, či výkon trestu odnětí svobody, nejsou okolností pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. pro odvolací řízení. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy za tři úkony (vyjádření k odvolání, přípravu a účast u odvolacího jednán) po 300 Kč na částku 900 Kč.