71 CO 395/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 784.383 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2022, č. j. 6 C 179/2017-415,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku, potvrzuje.

II. V další napadené části, tj. v odstavci II. výroku, se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 39.930,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 18.949 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 784.383 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (odstavec I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II.), dále rozhodl, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58.313,60 Kč vůči žalobkyni nepřiznává (odstavec III.) a konečně rozhodl o povinnosti vrátit žalované zálohu ve výši 5.000 Kč (odstavec IV.).

2. Tento rozsudek napadly včasným odvoláním obě účastnice.

3. Žalobkyně se odvolala proti rozsudku v odstavci I. výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a domáhala se jeho změny tak, že její žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytkla, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny důkazy, které navrhovala, z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud pochybil, pokud nepřenesl důkazní břemeno o tom, že při operačním zákroku nedošlo k poškození močovodu žalobkyně na žalovanou za situace, kdy jediným záznamem o průběhu operace, je subjektivní zápis – protokol operatéra a znalci (za znalecký ústav) uvedli, že za situace, kdy u operace nebyli a jediný přezkoumatelný záznam je tento protokol, nejsou schopni se vyjádřit, zda operace proběhla v pořádku či nikoliv a že se mohou vyjádřit pouze v tom směru, že dle protokolu operace proběhla v pořádku. Pokud je předmětem sporu nevědomé způsobení škody, které se zjistilo až s výrazným časovým odstupem, pak je zřejmé, že pro nevědomost operatéra o poškození nemůže být takové poškození ani zahrnuto do operačního protokolu. Okresní soud tedy své rozhodnutí o oslabení postavení žalobkyně jakožto pacienta opřel o důkaz, kterým nelze z jeho povahy nevědomé poškození vyloučit. Okresní soud pochybil také v tom, že posudky zpracované různými znalci hodnotil stejným způsobem, tzn., že jim přisuzoval stejnou váhu, když zejména posudek znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. nelze dle názoru žalobkyně považovat za nestranný a objektivní. Jmenovaný znalec dlouhodobě spolupracuje s žalovanou a má tak majetkový zájem na tom, aby posudek byl zpracován v její prospěch. Jestliže dva znalecké posudky dospívají k závěru, že příčinou ztráty ledviny byl operační zákrok odstranění dělohy a další dva znalecké posudky uzavírají, že by se jednalo o spekulaci, měl okresní soud vzít v potaz výslech znalce (za znalecký ústav), který jako nejpravděpodobnější příčinu uvedl poškození močovodu, tj. poškození při operačním zákroku. Ostatní vyjmenované příčiny byly shledány jako méně pravděpodobné. Žalobkyně je i nadále přesvědčena, že průběh operace, kdy po zjištění ložisek endometriózy, nebylo na základě rozhodnutí operatéra přistoupeno k ozřejmění průběhu močovodu, nelze považovat za postup lege artis, neboť nebylo zřejmě v důsledku vědomé nedbalosti ze strany operatéra užito prevenčních prostředků pro snížení rizika poškození močovodu. Hodnocení postupu žalované, zda byl či nebyl lege artis, přísluší výlučně soudu. Okresní soud se nevypořádal ani s námitkou žalobkyně, zda postupy žalované při operační či následné pooperační péči nelze považovat za postup dle tzv.„ vitium artis“. I znalecký ústav dovodil, že postupy v péči jsou různé a záleží na konkrétním nemocničním zařízení, zda provede preventivní pooperační vyšetření močovodu pro zjištění, zda nedošlo k jeho poškození. Žalobkyně je toho názoru, že pokud má zdravotnické zařízení v rámci postupů„ vitium artis“ užít všech dostupných prostředků dle současných poznatků lékařské vědy, pak nevyužití preventivních prostředků při operaci či neprovedení pooperačních (dle vyhodnocení nemocnice nadbytečných) vyšetření je nutné považovat za postup, který není v souladu s tímto principem a pokud se, jak je tomu v tomto případě, následně zjistí, že došlo k poškození zdraví pacienta v průběhu operace, pak by měla právě i pro nevyužití preventivních prostředků být nemocnice odpovědná za způsobenou škodu. Vylučovací metodou byli znalci znaleckého ústavu v doplňujícím znaleckém posudku nuceni konstatovat, že žádné takové jiné teoretické důvody nebyly u žalobkyně zjištěny. Jediným nezpochybnitelným důvodem, majícím oporu ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně, tak jako jediná příčina poškození močovodu vedoucího k následnému odumření ledviny zůstalo neúmyslné poškození močovodu v průběhu operace dne [datum]. V návaznosti na tento závěr pak žalobkyně postrádá v odůvodnění napadeného rozsudku logickou argumentaci, proč toto tvrzení nevzal okresní soud v úvahu. Okresní soud neumožnil i jiným znalcům, aby před soudem obhájili své závěry a tím bezdůvodně odepřel žalobkyní navrhované důkazy – výslechy znalců, případně jejich konfrontaci. Stejně tak okresní soud nepřipustil písemný důkaz z [anonymizována dvě slova] svědčící o tom, jak jiná odborná zdravotnická zařízení přistupují k problematice možného poškození močovodu při stejném druhu operace, ač se jedná taktéž o praxi státu EU. Žalobkyně se jako smluvní klient ve vztahu k žalované nachází ve slabším postavení, a proto by jí měla být poskytnuta větší ochrana (obdobně jako je tomu u spotřebitelů), a to i z hlediska obecné preventivní povinnosti dle zákona č. 40/1964 Sb. Žalovaná však neučinila nic pro snížení rizik, o kterých věděla.

4. Žalovaná své odvolání zaměřila pouze do výroku o nákladech řízení v odstavci II., neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresnímu soudu vytýká, že neposkytl žalované procesní prostor pro vyjádření k závěru moderovat náklady řízení dle § 150 o. s. ř. a nepřihlédl k procesní obraně žalované ve věci samé, a to k námitkám, jimiž zpochybňovala odbornou kompetenci znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a obsah odborného vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení] Okresní soud své rozhodnutí o nákladech řízení přesvědčivě neodůvodnil a ani se nepokusil vzít v úvahu jiný postup, například plnění nákladů řízení ve splátkách. Navrhuje tedy změnu napadeného výroku tak, že jí budou náklady řízení přiznány v plné výši.

5. Odvolání žalobkyně považuje žalovaná za nedůvodné a navrhuje potvrzení rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Znalecký ústav ve svém posudku objektivně zdůraznil, že příčinnou souvislost mezi předmětnou operací a nuceným vyjmutím ledviny žalobkyně nelze prokázat, když procentuální vymezení pravděpodobnosti by bylo spekulativní.

6. Z podnětu včasného odvolání obou účastnic přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. v rozsahu odstavců I. až III. výroku se závěrem, že důvodné je pouze odvolání žalované.

7. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a z důvodů níže uvedených neměl důvod dokazování doplnit o další žalobkyní navrhované důkazy.

8. Předmětem řízení není nevědomé způsobení škody, které se zjistilo až s výrazným odstupem času (jak míní žalobkyně), nýbrž náhrada nemajetkové újmy za ztrátu levé ledviny (LL), k níž došlo po více jak třech letech od gynekologické operace, kterou žalobkyně podstoupila v zařízení žalované a za situace, kdy již byla nefunkčnost ledviny diagnostikována a jiné řešení nebylo možné.

9. Z tohoto pohledu považuje odvolací soud za podstatné, že se žalobkyně podrobila dne [datum] v zařízení žalované gynekologické operaci (v rozsudku blíže specifikované), [datum] byla z tohoto zařízení propuštěna a odeslána k dalším kontrolám ke svému lékaři. Pro přetrvávající bolesti zad byla žalobkyně následně v péči lékařů různých odborností a v červnu roku 2015 jí lékař ortoped odeslal na urologické vyšetření poté, co zjistil hraniční hodnotu kreatinu. Dne [datum] se žalobkyně podrobila urologickému vyšetření ve zdravotnickém zařízení [anonymizována tři slova], které prokázalo, že LL žalobkyně je hydronefrotická, vykazující blokádu odtoku moče. Na tomto základě se žalobkyně podrobila dne [datum] CT vyšetření na oddělení radiologie a zobrazovacích metod v [nemocnice] a. s., které nefunkčnost LL prokázalo. Bylo popsáno náhlé ukončení močovodu v oblasti malé pánve a jeho nepokračování k ústí. Tento nález byl potvrzen i vyšetřením provedeným ve Fakultní nemocnici v [obec] dne [datum], kde byla žalobkyni [příjmení] dne [datum] odebrána. V řízení bylo prokázáno, že gynekologická operace byla správně indikována a řádně provedena. Žalobkyně byla o průběhu operace i možných komplikací řádně poučena. Nebylo zjištěno, že by žalovaná podcenila možné riziko poškození močovodu během operace nebo že by rezignovala na pooperační kontrolu toho, zda k jejich poškození nedošlo. V podrobnostech se dále odkazuje na skutkové závěry okresního soudu.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vztahovala vznik újmy ke gynekologické operaci proběhlé v roce 2012, posoudil okresní soud uplatněný nárok dle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. ve znění platném do [datum] (viz § 3079 odst. 1 o. z. ve znění platném od [datum]). Odvolací soud je však toho názoru, že na daný případ je nutno aplikovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb. (o. z.) ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to § 2910 o. z. Újmou je zde odnění LL, k němuž došlo v roce 2015, a to z toho důvodu, že nebyla včas odhalena, a především odstraněna neprůchodnost močovodu. Případné poškození močovodu při operaci v roce 2012, které se navíc nepotvrdilo, bylo vratné a k předmětné újmě bezprostředně nevedlo. První urologické vyšetření, které však již nefunkčnost LL diagnostikovalo, bylo provedeno až v roce 2015.

11. Zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti za způsobenou škodu dle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák., jakož i za způsobenou újmu dle § 2910 o. z., jsou shodné. Jsou jimi 1. porušení právní povinnosti, 2. vznik újmy, 3. příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a újmou a 4. zavinění. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně, jinak odpovědnost nevznikne.

12. Okresní soud posoudil otázku naplnění těchto předpokladů na podkladě skutkového stavu, který zjistil a dospěl k závěru, že žalovaná při operačním výkonu a následné pooperační péči žádnou povinnost neporušila, a to ani nevědomou nedbalostí, pročež nemůže být odpovědna za újmu, která žalobkyni vznikla.

13. S tímto závěrem odvolací soud souhlasí, nepovažuje ho však za rozhodující pro zodpovězení otázky, zda žalovaná za vzniklou újmu odpovídá či nikoliv z hlediska příčiny a následku.

14. Je zřejmé, že důvodem, proč došlo k odejmutí LL u žalobkyně, byla její nefunkčnost. Tato nefunkčnost nastala postupným„ odumíráním“ ledviny proto, že z ní nemohla volně odtékat moč. Blokace odtoku moči byla způsobena neprůchodností močovodu. Ke ztrátě LL tedy došlo následkem komplikace spočívající v neprůchodnosti močovodu. Z uvedeného plyne, že bezprostřední příčinou odnětí LL nebyla samotná neprůchodnost močovodu, ale skutečnost, že se tato neprůchodnost neodstranila včas, dokud ještě ke ztrátě funkce ledviny nedošlo.

15. Ze znaleckých posudků je nesporné, že se jedná o proces probíhající v čase několika dnů až měsíců podle toho, co neprůchodnost močovodu způsobilo a je doprovázen různými příznaky bolesti, teplotami, které mohou být velmi silné, ale mohou být i mírné a dotyčný jim nemusí věnovat patřičnou pozornost.

16. Taktomu bylo patrně i u žalobkyně, která sice udávala bolesti zad, ale na urologické vyšetření se dostavila až v roce 2015, navíc na doporučení ortopeda, kdy již nebylo možné ledvinu zachránit a její odejmutí bylo nezbytné.

17. Je tedy zcela nerozhodné, zda k neprůchodnosti močovodu došlo při gynekologické operaci či následně, podstatné je, že žalobkyně tuto neprůchodnost zjistila pozdě v době, kdy již újmě nebylo možné zabránit a rovněž skutečnost, že na další průběh zdravotního stavu žalobkyně neměla žalovaná (od [datum]) již žádný vliv. Tímto dnem došlo z časového hlediska k přerušení skutkového děje podstatného pro posouzení příčiny a následku a závěru, zda za vzniklou újmu nese odpovědnost právě žalovaná. K [datum] nic nenasvědčovalo tomu, že by funkce LL byla, byť jen ohrožena. K otázce příčiny a následku ve skutkově obdobné věci odkazuje odvolací soud na rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 118/2006.

18. Výše uvedené závěry platí i v režimu nynější právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb. V řízení totiž nebyla prokázána skutečná příčina vedoucí k neprůchodnosti močovodu (tuto příčinu již nebylo možno určit) a tedy ani doba, kdy k této komplikaci mělo dojít. Vazba na gynekologickou operaci v roce 2012 je sice možná (nebyla zcela vyloučena), nicméně nemá povahu přímé příčinné souvislosti vzhledem ke škodlivému následku.

19. Ze všech těchto důvodů posoudil odvolací soud odvolací námitky žalobkyně jako nedůvodné a napadený rozsudek v odstavcích I. a III. výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

20. Ve výroku o nákladech řízení v odstavci II. změnil odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni k náhradě těchto nákladů žalované podle § 142 odst. 1 za použití § 150 o. s. ř. v rozsahu 50 %, tj. 39.930,50 Kč.

21. K důvodné námitce žalované jí odvolací soud poskytl prostor k vyjádření stanoviska k aplikaci § 150 o. s. ř. a vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně svých majetkových a osobních poměrů. Žalobkyně uvedla, že je vdovou, pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 28.000 Kč. Bydlí v rodinném domku společně s dcerou, s níž se dělí o náklady bydlení. Rodinný dům je ve společném vlastnictvím žalobkyně a obou jejích dcer. Náklady na bydlení se zvýšily o navýšení cen energií a dále má žalobkyně zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem. Je po další operaci levého kolene a momentálně není schopna řídit osobní vozidlo.

22. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř., nikoliv však v plném rozsahu. Odvolací soud zohlednil okolnosti, které podání předmětné žaloby předcházely a které mohly žalobkyni utvrdit v přesvědčení, že její žalobě bude vyhověno. Žalobkyně podala předmětnou žalobu na podkladě úsudku MUDr. [jméno] [příjmení], který označil jako nejpravděpodobnější příčinu zjištění afunkce ledviny pooperační lézi distálního ureteru vlevo (viz zpráva z CT vyšetření z [datum]) a na podkladě posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který určil jako nejpravděpodobnější příčinu nevratného poškození ledviny neúmyslnou chybu lékaře při gynekologické operaci Odvolací soud zohlednil rovněž skutkovou i právní složitost dané problematiky, zejména pokud jde o specifikaci skutkového děje v otázce příčinné souvislosti ve vztahu ke škodnému následku a s tím související závěry znaleckých posudků a v neposlední řadě zohlednil celkové majetkové poměry žalobkyně a okolnost, že jí vznikly náklady řízení, které bude muset zaplatit v souvislosti se zastoupením advokátem na plnou moc.

23. V neprospěch žalobkyně pak svědčí její ulpívání na původním přesvědčení o důvodnosti podané žaloby i poté, co výsledky dokazování její původní přesvědčení výrazně oslabily. MUDr. [příjmení] v rámci svého výslechu připustil pochybení v závěru o příčině škodního následku, další znalecké posudky více či méně dovozovaly souvislost škodného následku s gynekologickou operací, avšak bez konkrétní přímé příčinné souvislosti (příčina poškození močovodu se nepodařila určit), navíc žalobkyně přehlížela svůj vlastní postoj k následnému vývoji zdravotního stavu poté, co zdravotnické zařízení žalované opustila. Žalobkyně po celou dobu nevyhledala urologické, případně gynekologické vyšetření a nefunkčnost LL jí byla diagnostikována po třech letech od operace, navíc v souvislosti s jinou zdravotní komplikací. Všechny tyto důvody vedly odvolací soud k závěru, že není nepřiměřenou tvrdostí, pokud procesně neúspěšná žalobkyně nahradí procesně úspěšné žalované polovinu nákladů řízení, a to i s ohledem na potvrzující výrok odstavce III. rozsudku okresního soudu. 24. 100 % nákladů řízení žalované se sestává: 1. z odměny advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen AT) podle vyúčtování (č. l. 368) ve výši 3.100 Kč za 1 ÚPS, a to za přípravu a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu [datum], vyjádření k žalobě, účast na jednání [datum], účast na jednání [datum] přesahující 2 hodiny, sestavení otázek na znalce dle výzvy soudu ze dne [datum], vyjádření ke znaleckému posudku znaleckého ústavu z [datum], vyjádření k doplňku znaleckého posudku z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření k výzvě soudu z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření před koncentrací řízení, podání na výzvu soudu dne [datum], účast na jednání [datum] a písemný závěrečný návrh na výzvu soudu a odměnu ve výši ½ za vyjádření k námitce podjatosti znalce a vyjádření k návrhu žalobkyně na přerušení řízení, celkem 17 x 3.100 Kč = 52.700 Kč, 2. z náhrady hotových výdajů ve výši 17 RP po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 5.100 Kč, 3. z náhrady za ztrátu času 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 2.400 Kč, 4. z cestovních nákladů z [obec] do [obec] a zpět (2x 75 km), a to [datum] vozidlem HYUNDAI i30, [registrační značka] o průměrné spotřebě 4,1 l NM na 100 km, cena paliva 28,60 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady 3,90 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., tj. 761 Kč, v roce 2018 ve dnech [datum] a [datum] osobním vozidlem Škoda Octavia combi [registrační značka] o průměrné spotřebě 4,6 l BA na 100 km, cena paliva 30,50 Kč/litr a sazba základní náhrady 4 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., tj. 2x 810 Kč, [datum] týmž osobním vozidlem při ceně paliva 27,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., tj. 852 Kč, v roce 2022 ve dnech 6. 4. a 25. 5. osobním vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] o průměrné spotřebě 5,4 l BA na 100 km při ceně PHM k [datum] 44,40 Kč a ke dni [datum] 44,90 Kč (dle předložených pokladních dokladů) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (1.288 Kč + 1.293 Kč), tj. 2.581 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 13.860 Kč (z částky 66.001 Kč). Celkové náklady řízení činí 79.861 Kč.

25. Odvolací soud nepřiznal žalované odměnu za podání označené jako připojení znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum], neboť se nejedná o vlastní podání žalované, nýbrž o doručení předmětného znaleckého posudku. Účast u jednání dne [datum] převyšující 2 hodiny se promítla do navýšení odměny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, nikoliv do navýšení režijního paušálu, který se délkou jednání nemění.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se zřetelem k plnému procesnímu úspěchu žalované ve věci, když zároveň nezjistil žádné podmínky pro moderaci těchto nákladů dle § 150 o. s. ř.

27. Náklady odvolacího řízení se sestávají: 1. z odměny advokáta žalované v plné výši za vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u odvolacího jednání a ve výši ½ za odvolání do výroku o nákladech řízení (tedy do rozhodnutí nikoliv ve věci samé), vypočtené z tarifní hodnoty 100.000 Kč (která tvoří součet tarifních hodnot dle § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3 a § 7 bodu 5 AT), tj. 5.100 Kč za 1 ÚPS, když předmětem řízení jsou subjektivně kumulované 2 nároky na náhradu nemajetkové újmy, a to bolestné a ztížení společenského uplatnění, tj. 12.750 Kč, 2. z náhrady hotových výdajů ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 900 Kč, 3. z náhrady za ztrátu času 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 600 Kč a 4. z jízdného z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 190 km osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] o průměrné spotřebě 5,4 l BA na 100 km, cena paliva 41,20 Kč a sazba základní náhrady 5,20 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., celkem 1.410,70 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 3.288,70 Kč (z 15.660,70 Kč) zaokrouhleně celkem 18.949 Kč.

28. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalované.