71 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: jméno žalované , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 5. prosince 2024, č. j. 130 C 74/2024-88, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2025, č. j. 130 C 74/2024-113,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. až V. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6.380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl v odstavci I. výroku o vyloučení specifikovaných věcí, popř. spoluvlastnického podílu k movitým věcem z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen exekuce), v odstavci II. výroku žalobu částečně zamítl ohledně dalších specifikovaných movitých věcí. Žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a zavázal obě strany k náhradě nákladů řízení státu (odstavec IV. a V. výroku).

2. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu, že provedením exekuce k uspokojení pohledávky za druhem žalobkyně , jméno FO, (dále jen povinný) byl pověřen okresním soudem exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, z , adresa, , který vede exekuci pod sp. zn. , Anonymizováno, . Přípisem ze dne 22. 10. 2023 byl povinný vyrozuměn o zahájení exekučního řízení. Na základě exekučního příkazu ze dne 12. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, byl dne 15. 12. 2023 v místě společného bydliště žalobkyně a povinného proveden soupis movitých věcí. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že povinný nebyl ke dni zahájení exekučního řízení a vydání exekučního příkazu vlastníkem položek uvedených v odstavci I. výroku. Další specifikované movité věci dostal povinný společně s žalobkyní jako dar od jeho matky a byli tak jejich spoluvlastníky. Okresní soud vyšel z toho, že šlo o rovnodílné podílové spoluvlastnictví. Vyloučení dalších movitých věcí okresní soud zamítl s tím, že žalobkyně ani po poučení nenavrhla důkazy k prokázání jejího tvrzeného vlastnictví.

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, které po vydání opravného usnesení upřesnila tak, že ho směřuje toliko do odstavce I. výroku, kterým bylo žalobě částečně vyhověno a výroku souvisejících. Namítala, že žalobkyně nepředložila jediný důkaz, který by zcela bez pochybností osvědčoval její vlastnické právo k movitým věcem. Rozporovala neutralitu navrhovaných svědků s ohledem na jejich osobní vztah k žalobkyni. Žalobkyně nevyužila řádně procesního institutu vyškrtnutí sepsaných věcí ze soupisu, když sice podala návrh, ale tento nepodložila přesvědčivými důkazy. Ze strany žalobkyně se jedná o ryze účelová tvrzení, o čemž svědčí dohody s matkou povinného o koupi předmětných nemovitých věcí v době, kdy již bylo zahájeno exekuční řízení a povinný o něm věděl. Poukazovala na nesrovnalosti ve výpovědích svědků ohledně historického fotoaparátu a herního křesla.

4. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku v napadené části. Tvrzení žalobkyně o vlastnictví uvedených věcí nejsou nepodloženými a nezdůvodněnými spekulacemi. Odůvodnění okresního soudu o vlastnictví těchto věcí považuje za správné.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku a výroků souvisejících a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

7. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

8. Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

9. Tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle exekučního řádu (srov. § 130 zákona č. 120/2001 Sb.).

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí, popř. podílovou spoluvlastnicí movitých věcí uvedených v odstavci I. výroku.

11. Nedůvodná je odvolací námitka žalované, že žalobkyně řádně nevyužila procesního institutu vyškrtnutí věcí ze soupisu. Žalobkyně podala řádný návrh na vyloučení movitých věcí z exekuce, proti kterému se žalovaná bránila stejným způsobem jako v tomto řízení. Z rozhodnutí exekutora o tomto návrhu vyplývá, že vycházel pouze z listinných důkazů a návrh žalobkyně s výjimkou jedné položky, jako nedůvodný zamítl. Žalobkyně pak neměla jinou možnost než podat předmětnou žalobu. Okolnosti nabytí jednotlivých movitých věcí, byly v rámci řízení prokázány jednak listinami (mobilní telefony, přenosný reproduktor JBL), jednak svědeckými výpověďmi. V této souvislosti nelze souhlasit s odvolací námitkou žalované o nedostatku neutrality a tím věrohodnosti slyšených svědků s tím, že se jedná o rodinné příslušníky žalobkyně, tj. o osoby blízké. Předmětem řízení bylo vyloučení movitých věcí, které tvoří zcela běžné vybavení bytu, tj. osobních věcí. Zčásti se jednalo i o starší věci. Tyto věci žalobkyně nabyla právě od osob blízkých, což nelze považovat za neobvyklý postup v rámci běžných rodinných vztahů. Za této situace je zcela pochopitelné, že tyto skutečnosti byly prokazovány právě svědeckou výpovědí těchto osob. Jejich nevěrohodnost není možno dovozovat toliko ze skutečnosti, že se jedná o osoby blízké, když tyto vypovídaly o daných skutečnostech hodnověrným způsobem.

12. S ohledem na výše uvedené obstojí také závěr okresního soudu, že ke dni zahájení exekuce povinný již nebyl vlastníkem věcí uvedených pod položkou 1, 2, 14, 20, 21 a 24. Okolnosti prodeje těchto movitých věcí byly prokázány svědeckou výpovědí , jméno FO, a zejména , jméno FO, . Těmito bylo potvrzeno, že došlo k ústnímu uzavření kupní smlouvy týkající se těchto položek a zároveň k dohodě o pozdějším termínu jejich převzetí. Došlo tak k dohodě o základních náležitostech kupní smlouvy, když byl identifikován prodávající i kupující, došlo k dohodě o předmětu a ceně koupě. Skutečnost, že nedošlo k faktickému převzetí těchto movitých věcí nemá za současné právní úpravy na účinnost a platnost kupní smlouvy vliv.

13. Okolnosti darování herního křesla (položka č. 35) a historického fotoaparátu (položka č. 3) byla prokázána výpovědí , jméno FO, , který byl jejich dárcem. Za těchto okolností má jeho výpověď větší váhu oproti výpovědi povinného , jméno FO, , který nebyl účastníkem tohoto darování.

14. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek v napadené části dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, kde rovněž nebylo shledáno pochybení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána částka 6.038 Kč, představující odměnu za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 2.300 Kč, tj. 4.600 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč, tj. 900 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč, tj. 300 Kč a cestovné za cestu z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět ve výši 238 Kč (30 km, průměrná spotřeba benzínu 6 l/100 km, cena paliva dle vyhl. č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč a náhradě ve výši 5,80 Kč za km). Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).