71 Co 62/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. jméno žalované , narozená dne datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta o ochranu rušené držby k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 1. 2025, č. j. 8 C 1/2025-57, I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 10 871 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných.

1. Usnesením napadeným odvoláním okresní soud zamítl návrh žalobkyně na stanovení povinnosti žalovaným 1) a 2) jednak na zdržení se rušení držby žalobkyně k části pozemku – pozemkové parcely parc. č. , Anonymizováno, – orná půda v k. ú. , adresa, rozkládající se mezi společnou hranicí pozemků – pozemkových parcel parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a souběžně vedoucím původním oplocením žalovaného 1) z kovových sloupků zabetonovaných do země a pletiva, vybudovaným na pozemku – pozemkové parcele parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , druhak aby žalovaní společně a nerozdílně uvedli vše v předešlý stav tak, že odstraní nově vybudované oplocení z kovových sloupků zatlučených do země a pletiva na hranici mezi pozemkem – pozemkovou parcelou parc. č. , Anonymizováno, – orná půda v k. ú. , adresa, a pozemkem – pozemkovou parcelou parc. č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, ostatní komunikace v k. ú. , adresa, a dále vysadí na část pozemku – pozemkové parcely parc. č. , Anonymizováno, – orná půda v k. ú. , adresa, v místě mezi hranicí mezi pozemky – pozemkovými parcelami parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a souběžně vedoucím původním oplocením žalovaného 1) ze zabetonovaných kovových sloupků a pletiva vybudovaným na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , dva smrky ztepilé o výšce 3,5 metru.

2. Dále okresní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Okresní soud takto rozhodl o návrhu žalobkyně na ochranu rušení držby. Svou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, , jehož vlastníkem je žalovaný 1). Mezi těmito pozemky v minulosti nebyla vytyčována hranice a přibližně před 20 lety si žalovaný 1) postavil plot z kovových sloupků zabetonovaných do země a s pletivem, čímž ohraničil svůj pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Žalobkyně a předchozí právní předchůdkyně užívala své pozemky až k tomuto plotu v dobré víře, že se jedná o pozemek parc. č. , Anonymizováno, , a to tak, že pozemek zpevňovala a následně zrekultivovala pro průjezd traktoru a od roku 2015 zde vysazovala stromy nebo dýně. Dne 15. 8. 2024 mělo dojít k zaměření skutečného průběhu hranic mezi výše uvedenými pozemky a dne 20. 8. 2024 obdržela žalobkyně e-mail od geometra , Anonymizováno, s vyznačením hraničních kolíků. Dne 1. 9. 2024 zjistila, že mezi kolíky vytyčujícími hranice pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, je natažen provázek s cedulí a nápisem soukromý pozemek (odstraňte vše, co tu nepatří). Rovněž zjistila, že na části pozemku mezi touto vytýčenou hranicí a původním oplocením žalovaného bylo vytrháno 6 kusů lísek obecných, které zde v minulosti zasadila žalobkyně. Ceduli s provázkem a kolíky žalobkyně odstranila a dále vykonávala své právo držby této části pozemku. Dopisem ze dne 7. 10. 2024 následně vyzval zástupce žalobkyně žalovaného 1) ke zdržení se rušení držby žalobkyně k této části pozemku a uvedení věci v předešlý stav. Žalobkyně poté dále vykonávala držbu předmětné části pozemku a dne 25. 11. 2024 zjistila, že žalovaný 1) společně s žalovanou 2) v místě, kde dle zaměření geometra se má nacházet hranice mezi uvedenými pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , budují nové oplocení z kovových sloupků, které zatloukli do země a mezi které natáhli pletivo. Kromě toho žalovaní pořezali a odstranili z pozemku mezi nově vybudovaným oplocením a původním oplocením dva smrky ztepilé o výšce 3,50 až 4 metry, které zde v minulosti zasadila žalobkyně. Žalobkyně a její právní předchůdci vykonávali držbu této části pozemku v dobré víře, že se jedná o jejich pozemek parc. č. , Anonymizováno, přičemž žalovaní zasáhli do jejího práva držby této části pozemku, a proto se žalobkyně domáhá ochrany této rušené držby a uvedení zmiňované části pozemku v předešlý stav.

4. Okresní soud z předložených listin zjistil, že žalobkyně je spoluvlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Pozemky mají společnou hranici. Dne 20. 8. 2024 zaslal geodet , jméno FO, žalobkyni na e-mailovou adresu náčrt s vytýčením hraničních bodů mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Mezi tyto hraniční kolíky žalovaný 1) natáhl provaz, k němuž připevnil ceduli, že jde o soukromý pozemek, ze kterého má být odstraněno vše, co zde nepatří. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala dne 7. 10. 2024 žalovanému 1) výzvu, ve které konstatuje, že toto jednání a rovněž k odstranění 6 kusů lísek červenolistých považuje žalobkyně za neoprávněný zásah do její držby uvedené části pozemku parc. č. , Anonymizováno, s tím, že pokud nebude žalovaný na výzvu reagovat, bude se žalobkyně domáhat ochrany držby příslušnou žalobou. Následně dne 25. 1. 2024 žalobkyně zjistila, že žalovaní v místě vyznačených hraničních bodů zatloukli do země (další) dřevěné kolíky, na které připevnili pletivo, které zabraňuje přístupu na pozemek mezi tímto novým oplocením a původně zbudovaným oplocením z kovových sloupků. Žalobkyně a před ní její matka , jméno FO, užívaly v minulosti do současné doby svůj pozemek až po oplocení zbudované před více než 20 lety žalovaným 1).

5. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 1003 a § 1008 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 177 a 178 zák. č. 99/63 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a žalobu zamítl jako opožděnou.

6. Okresní soud vyšel při tomto závěru z toho, že žalovaní již 1. 9. 2024 v hranici mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , tak jak byla vytyčena geometrem , Anonymizováno, umístili dřevěné tyče, mezi které natáhli provaz, k němuž připojili ceduli s textem „soukromý pozemek, odstraňte vše, co tu nepatří“. Tímto jednáním žalovaní zasáhli do držby žalobkyně a ta se nejpozději 1. 9. 2024 dozvěděla o rušení své držby k výše uvedené části pozemku ze strany žalovaných i o tom, že toto rušení bude pokračovat, neboť žalovaní tímto konáním dali žalobkyni najevo, že k tomuto pozemku nemá žádné právo a má z něj odstranit to, co zde navezla. Od 1. 9. 2024 proto začala běžet šestitýdenní prekluzivní lhůta k podání žaloby z rušené držby dle ustanovení § 1008 občanského zákoníku, která tak uběhla nejpozději 13. 10. 2024. Žaloba byla u soudu podána až 30. 12. 2024, tedy po uplynutí této zákonné prekluzivní lhůty.

7. Pro započetí běhu této prekluzivní lhůty je v daném případě podstatné, že natažení předmětného provazu mezi dřevěné kolíky, který bránil vstupu na předmětnou část pozemku s cedulí, která toto jednání vysvětluje (zjištěné žalobkyní 1. 9. 2024) a následné zatlučení rozměrnějších dřevěných kůlů s nasazením pletiva na stejném místě (zjištěné žalobkyní 25. 11. 2024) představuje dva rušební činy, které však tvoří jednotu, a proto pro začátek běhu prekluzivní lhůty je rozhodující první rušení, které bylo následným jednáním žalovaných zintenzivněno.

8. Pokud se jednalo o další rušební čin, a to pokácení dvou smrků o výšce 3,5 metru, kdy se žalobkyně domáhala uvedení v předešlý stav vysazením těchto dvou stromů, i zde okresní soud poukázal na to, že žalovaní začali porosty odstraňovat 1. 9. 2024. Odstranění dalších porostů – dvou smrků – v následné, blíže neurčené době znovu tvoří jednotu rušebních činů, a proto v tomto případě došlo k začátku běhu prekluzivní lhůty nejpozději 9. 10. 2024. Navíc samotné pokácení stromů představuje jednorázový zásah, kde nárok na uvedení v předešlých stav z titulu ochrany držby nepřipadá v úvahu. Ten přichází v úvahu pouze v případě trvajících zásahů.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Odvolatelka nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že prekluzivní lhůta počala běžet 1. 9. 2024, neboť v té době žalobkyně nemohla podat žalobu, neboť ani nevěděla, kdo kolíky umístil, to se dozvěděla až následně, že to byl žalovaný, to mohla jen usuzovat. První rušební zásah byl odstraněn tak, že žalobkyně svémocně odstranila kolíky s provázkem a cedulí a dál pozemek užívala, což žalobkyně tvrdila i v žalobě, a poté se nic nedělo. Platí přitom, že pro další rušební zásah běží nová lhůta. K tomu došlo až dne 25. 11. 2024 a spočíval v tom, že oba žalovaní vybudovali v místech, kde byla vytýčena hranice, oplocení. Jedná se tedy o dva zásahy, prvý byl odstraněn svémocně a proti druhému byla podána žaloba. Pokračující rušení držby, ke kterému nesprávně dospěl okresní soud, je nezbytné posuzovat z hlediska držitele. V této věci je jasné, že držba žalobkyně byla porušena jednáním žalovaného 1) dne 1. 9. 2024, které se projevilo nabitím kolíků s provázkem a cedulí a vytrhání 6 kusů lísek. Žádné jiné další jednání žalovaného 1) nenásledovalo Zásahem do držby je přitom vždy faktické jednání, žalobkyně nevěděla, zda bude další jednání následovat, přičemž v držbě pokojně pokračovala až do dne 25. 11. 2024. Ne každý neintenzivní rušební zásah musí být žalován, zejména je-li odstraněn svémocně.

10. Žalovaní navrhli potvrzení rozhodnutí okresního soudu s tím, že Ve svém vyjádření poukázali na to, že žalobkyně nebyla držitelkou a už vůbec ne oprávněnou, neboť nahlédnutím do katastru by zjistila, že pozemek je ve vlastnictví žalovaného 1). Nadto žalovaný 1) opakovaně žalobkyni vyzýval, aby na jeho pozemek (jeho část) nevyvážela zahradní odpad, naposledy ji prostřednictvím svého advokáta vyzval k vyklizení svého pozemku. Pokud žalobkyně tvrdí, že nevěděla, kdo dne 1. 9. 2024 nabil kolíky s provázkem a cedulí, pak nikdo jiný než vlastník tak učinit nemohl. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, kdo tak učinil, zejména za situace, kdy byla opakovaně žalovaným 1) vyzývána k tomu, aby se zdržela užívání jeho pozemku.

11. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Zásadní otázku, kterou odvolací soud musel vyřešit, bylo zda se jednalo o pokračující (trvající), nebo zda jde o opakované samostatné rušební útoky. V případě trvajícího rušení by byla žaloba, jak dovodil okresní soud, podána opožděně. Naopak v případě samostatných rušebních útoků by žaloba byla podána včas.

13. V případě déletrvajícího nebo opakovaného rušení je nezbytné rozlišit, zda jde o rušební čin pokračující (trvající) nebo zda jde o opakované samostatné rušební útoky. V prvním případě začíná prekluzivní lhůta (§ 1008 o. z.) běžet již okamžikem prvního rušebního činu, který představuje první útok v rámci pokračujícího (trvajícího) rušebního činu, a to i s účinky pro další rušební útoky tvořící s prvním rušebním útokem jednotné pokračující rušení. V druhém případě běží prekluzivní lhůty pro každý jednotlivý rušební čin nezávisle na ostatních rušebních činech.

14. Zda více rušebních činů představuje pokračující rušení (kde pro počátek běhu prekluzivní lhůty je rozhodující okamžik prvního rušebního činu) a kdy se jedná o opakované rušení (kdy počátek běhu prekluzivní lhůty je nezbytné pro každý rušební čin posuzovat samostatně), je otázkou okolností každého jednotlivého případu. Při tomto posouzení je nezbytné zohlednit časový odstup jednotlivých rušebních činů od sebe navzájem a jak často k těmto rušebním činům dochází. Je rovněž nezbytné zohlednit způsob, rozsah a intenzitu zásahu a zda v průběhu rušení dochází ke změně v povaze rušebních činů. Rušební činy není možné posuzovat a hodnotit zpětně, se znalostí všech později nastalých skutečností, ale je nezbytné je hodnotit tak, jak se rušené osobě jevily nebo musely jevit v době, kdy byly učiněny, tj. zda tyto činy tvoří souhrnný celek vedený jednotnou vůlí rušitele co do rozsahu, intenzity a způsobu provedení rušebních činů.

15. V tomto konkrétním případě je zjištěno že :- dne 20. 8. 2024 žalobkyně obdržela geodetický náčrt s vytýčením hraničních bodů- dne 1. 9. 2024 zjišťuje žalobkyně, že mezi hraniční kolíky byl natažen provázek s cedulí s informaci, že se jedná o soukromý pozemek a výzvou k odstranění všeho, co na něho nepatří a dále že z této části pozemků byly odstraněno 6 kusů lísek- žalobkyně kolíky odstraňuje- dne 7. 10. 2024 žalobkyně vyzývá písemně žalovaného 1) ke zdržení se takových zásahů- dne 9. 10. 2024 reaguje žalovaný 1) na výzvu žalobkyně tak, že trvá na tom, že předmětná část pozemku je jeho vlastnictvím a vyzývá žalobkyni odstranění veškerého odpadu z jeho pozemku.- dne 25. 11. 2024 žalobkyně zjišťuje, že žalovaní budují nové oplocení z kovových sloupků a pokáceli dva smrky ztepilé.

16. Odvolací soud má za to (shodně s okresním soudem, že se jedná o pokračující rušební čin, který se postupně zintenzivňoval a v důsledku kterého byla žalobkyně z držby vypuzena. Dne 1. 9. 2024 žalovaný 1) mezi kolíky vytýčené hranice nejen umístil provázek, ale i ceduli obsahující výzvu k vyklizení a současně začal s odstraňováním porostů, o kterých žalobkyně tvrdí, že byly jejím vlastnictvím. Tvrzení žalobkyně, že nevěděla, kdo provázky s cedulí umístil, odvolací soud neuvěřil zejména proto, že žalobkyně byla seznámena s náčrtkem vytýčených hranic a k umístění provázku s cedulí došlo bezprostředně poté. Svou výzvu k vyklizení pozemku žalovaný 1) zopakoval i dne 9. 10. 2024 ve své reakci na výzvu žalobkyně, aby zanechal rušebních činů. Stavba kovového plotu byla jen vyvrcholením celé situace. Pokojný stav tak byl ukončen 1. 9. 2024, kdy začal žalovaný žalobkyni bránit v užívaní sporného pozemku a žalobkyně si současně musela být vědoma, že k pozemku uplatňuje právo žalovaný 1) a že jí brání a bude bránit v jeho užívaní. O tom svědčí nejen natažení provázku s cedulí, ale i opakované výzvy k vyklizení a zejména to, že žalovaný 1) započal s odstraňováním porostů vysazených žalobkyní.

17. V řízení o žalobě z rušené držby nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, ale o poskytnutí ochrany poslednímu pokojnému stavu. Pokojný stav skončil dne 1. 9. 2024. Okresní soud proto správně dovodil, že žaloba byla podána opožděně.

18. Odvolací soud se ztotožnil i s názorem okresního soudu, že žaloba není důvodná ani v části, kdy se žalobkyně domáhala výsadby dvou smrků ztepilých. V tomto směru odkazuje odvolací soud v podrobnostech na bod 10. odůvodnění okresního soudu.

19. Žalobkyně tvrdila, že žaloba je včasná, neboť první rušební čin překonala svépomocí ve smyslu § 1006 o. z. V tomto směru však žalobkyně přehlíží, že prvním rušebním činem nebylo jen natažení provázku s cedulí, ale i odstranění trvalých porostů. Je tak zřejmé, že žalobkyně se zpátky své držby v rozsahu, jaký byl před 1. 9. 2024, nechopila. Protože rušební čin může být učiněn i slovně, za další takový rušební čin je nutno považovat i výzvu k vyklizení v dopise žalovaného ze dne 9. 10. 2024, v návaznosti na který se započalo s kácením dalších porostů, tak ke svépomoci v tomto případě nedošlo.

20. Ze všech těchto důvodů odvolací soud usnesení okresního soudu jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalovaných. Náklady odvolacího řízení žalovaných sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 2 700 Kč dle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), tj. 8 100 Kč, tří režijních paušálů po 450 Kč, tj. 1 350Kč a cestovného osobním automobilem s průměrnou spotřebou 4,8 l/100 km MN za vyhláškovou cenu ve výši 34,70 Kč za 1 litr a paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km, při ujeté vzdálenosti 110 km tam a zpět, tj. 821 Kč, dále 4 půlhodin ztráty času po 150 Kč, tj. 600 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalovaných činí 10 871 Kč.