71 Co 9/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) jméno žalobce , narozený dne datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o žalobě z rušené držby k odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. října 2024, č. j. 11 C 257/2024-14,

I. Odvolací řízení, pokud směřovalo do odstavce I. výroku usnesení okresního soudu, se zastavuje.

II. V odstavci II. výroku se usnesení okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen odstranit dřevěné kůly a červený provaz, kterými žalovaný vytýčil hranici pozemků parc. č. , Anonymizováno, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zdržet se zásahu do držby žalobců k části pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, spočívajícím ve vypuzení žalobců z držby k části těchto pozemků (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit dřevěné kůly a červený provaz, kterými vytyčil hranici pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále jen pozemky žalobců). Nemovitosti nabyli od , jméno FO, , který je nabyl v rámci dědictví po své matce, ta po svém manželovi a společně od manželů , Anonymizováno, . Dne 3. 9. 1982 žalovaný odprodal část pozemku z parcely č. , hodnota, u chaty č. p. , adresa, o šíři 35 m2 právním předchůdcům žalobců. Tito spornou část pozemků oplotili, čímž ji připojili ke své parcele č. , Anonymizováno, . Následně byl na tomtéž místě se zachováním nosných sloupků postaven plot nový. Na oplocené sporné části parcely žalobci hospodaří. Dne 4. 9. 2024 žalobci zjistili, že žalovaný na sporné části pozemků vystavěl dřevěné kůly a natáhl mezi nimi červený provázek, čímž vytyčil katastrální hranici mezi pozemky jednotlivých vlastníků. Žalobci žalovaného písemně vyzvali k odstranění kůlů nejpozději do 15. 9. 2024.

3. Po právní stránce okresní soud posoudil nárok žalobců dle ust. § 1003 o. z. a § 178 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Okresní soud uvedl, že mezi účastníky je spor o vedení skutečné hranice mezi pozemky. Svým jednáním žalovaný beze sporu zasáhl do posledního pokojného stavu žalobců tím, že bez povolení či zákonného zmocnění vstoupil na pozemek žalobců za účelem vystavění dřevěných kůlů kopírujících stav zapsaný v katastru nemovitostí, a to v době sporu o hranice pozemků. Žalobci netvrdili žádné konkrétní omezení či rušení držby, např. nemožnost vstupu na pozemek, hospodaření na pozemku, údržby pozemku či jeho oplocení, využívání parkovacího stání apod. Z fotografií je patrno, že žalovaný pouze vymezil katastrální hranici, čímž žalobce v pokojné držbě téměř neomezil, když tito nadále využívají parkovací stání a nic dalšího nenamítají. Žalobci prokázali oprávněnost držby a zásah do jejich posledního pokojného stavu, netvrdili a neprokázali však, jakým konkrétním způsobem byl jejich výkon držby vlivem zásahu žalovaného omezen či znemožněn. Vzhledem k zanedbatelné povaze rušení shledal, že je namístě posesorní žalobu zamítnout.

4. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání žalobci a domáhali se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Namítali, že již samotný vstup na oplocený pozemek žalobců bez jejich vědomí je zásahem do držby. Z důkazů je zcela zřejmé, že kůly a provaz omezují žalobce v jejich držbě, aniž by toto muselo být žalobci tvrzeno a prokázáno. Předmětnými kůly žalovaný porušil trávník žalobců, přístup z parkovacího místa je omezen a je překážkou při sekání trávy. Poukazoval na rozhodnutí soudů v souvislosti s problematikou rušení držby, které svědčí o oprávněnosti jeho nároku.

5. Žalovaný navrhoval potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Uvedl, že žalobci vycházejí z mylného tvrzení o svém vlastnictví sporné části pozemku, ke které on v minulosti vlastnické právo nepřevedl. Užívání sporné části pozemku, jakož i další části jeho pozemku, žalobcům však dosud umožňuje. Žalobci věděli, že nejsou vlastníky celého oploceného pozemku, když tento ověřovali za účasti přizvaného geometra v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí jejich chaty. O přesné linie hranice žalobce informoval na jaře roku 2024. Žalobci se rozhodli svou chatu prodat, proto hranice pozemku vyznačil uvedeným způsobem, aby na toto případné zájemce upozornil. Žalobcům nezamezil vstup a vjezd na pozemek a k jejich nemovitosti. U jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného uvedl, že kůly jsou stále na předmětném pozemku umístěny, žalovaný je nehodlá odstranit s tím, že tam zůstanou tak dlouho, než se s protistranou nějakým způsobem dohodnou.

6. Před zahájením odvolacího řízení vzali žalobci své odvolání směřující do odstavce I. výroku usnesení okresního soudu částečně zpět. Z tohoto důvodu odvolací soud v této části odvolací řízení dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání, po částečném zastavení odvolacího řízení, je důvodné. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že došlo ze strany žalovaného k zásahu do držby žalobců. Nesouhlasí však s tím, že se jedná o zásah bagatelní, který neodůvodňuje vyhovění nároku žalobců.

8. Ustanovení § 1003 zakazuje svémocné rušení držby. Žalobce musí v posesorním řízení prokázat svou poslední pokojnou držbu, svémocné rušení držby a žaloba musí být podána v zákonné lhůtě. Ostatními námitkami se soud nesmí zabývat, protože další námitky žalovaného jsou vyhrazeny až pro případné petitorní řízení.

9. Žaloba z rušené držby dle § 1003 o. z. je analogicky k žalobě z rušeného vlastnického práva (§ 1042) přípustná tam, kde neoprávněné rušení držitele ze strany rušitele trvá, resp. pokračuje, nebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Žalobou z rušené držby je možné se v zásadě domáhat ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají anebo jejichž opakování hrozí.

10. V dané věci bylo zjištěno, že mezi účastníky panuje v současné době spor o vlastnictví části pozemku žalovaného s tím, že tato sporná část je dlouhodobě oplocena a užívána jak žalobci, tak i jejich právními předchůdci. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nijak nerozporoval a je tak nepochybné, že žalobci osvědčili držbu sporné části pozemku. Skutečnost, kdo je fakticky vlastníkem této části pozemku, není pro daný druh řízení rozhodná a soud se jí ani nemůže zabývat.

11. Okresní soud správně konstatoval, že vstupem žalovaného na pozemek žalobců, umístěním dřevěných kůlů a natažením provázku mezi těmito kůly, došlo k zásahu do držby žalobců. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že tyto kůly a provaz byly umístěny v hranici mezi pozemky dle současného zápisu pozemků v katastru nemovitostí. Podstatná je pouze skutečnost, že žalobci tuto ohraničenou část pozemku užívali, mají ji oplocenou a vykonávali k ní držbu. Z podstaty věci je nepochybné, že již samotným umístěním kůlů a provázku, došlo k rozdělení pozemku a tím k omezení jeho držby. Skutečnost, že žalobci v návrhu neuvedli, jaké konkrétní omezení jím tímto vzniklo (omezení přístupu na pozemek, ztížení údržby, omezení parkování apod.), nemůže vést k závěru, že k narušení držby nedošlo, když již samotné umístění těchto překážek je nutno posoudit jako omezení držby. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že uvedený zásah je pouze bagatelní, kterému nepřísluší ochrana dle ust. § 176 a násl. o. s. ř. Je pravdou, že samotný jednorázový vstup žalovaného na pozemek žalobců by neznamenal rušení držby v takovém rozsahu, který by si vyžadoval zásah soudu. V dané věci však žalovaný nejen že vstoupil na pozemek žalobců, ale zejména na tomto umístil překážky, které tam jsou dodnes a které ruší žalobce v jejich dřívější držbě. Uvedený zásah žalovaného nelze ospravedlnit ani sporem mezi účastníky o vlastnictví sporné části pozemku a tím vedení hranice mezi pozemky účastníků. Tyto spory je nutno vyřešit jiným způsobem, ať už dohodou účastníků či podáním příslušných žalob z jejich strany.

12. S ohledem na skutečnost, že v řízení byla prokázána jak držba žalobců, tak svémocný zásah ze strany žalovaného, odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil usnesení v odstavci II. výroku tak, že uložil žalovanému povinnost odstranit kůly a provázek z uvedených pozemků.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobci požadovali dva nároky a úspěšní byli pouze v jednom z nich. Nárok na zdržení se dalších zásahů byl ze strany okresního soudu zamítnut a odvolání bylo ze strany žalobců v této části vzato zpět a tuto část řízení je nutno vyhodnotit jako neúspěch žalobců. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

14. Stejným způsobem bylo rozhodnuto také o nákladech odvolacího řízení, když každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně.