11 C 257/2024

Plný text

Okresní soud ve adresa rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o rušenou držbu

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se zásahu do držby žalobců k části pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , o celkové velikosti 35,41 m2, spočívajícím ve vypuzení žalobců z držby k části pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , o celkové velikosti 35,41 m2, kdy tyto jsou zapsány na listu vlastnictví č. , číslo, v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen odstranit dřevěné kůly a červený provaz, kterými žalovaný vytyčil hranici pozemků parc. č. , číslo, , zapsaném na listu vlastnictví č. , číslo, , a parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se svou žalobou na ochranu rušené držby doručenou soudu dne 14. 10. 2024 domáhali ochrany držby k části pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , o celkové velikosti 35,41 m2 zapsané na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, (dále i jako „sporné pozemky“), spočívající ve vypuzení žalobců z držby k těmto pozemkům tím, že žalovaný umístil dřevěné kůly a červený provaz, kterými vytyčil hranici pozemků parc. č. , číslo, , zapsaném na listu vlastnictví č. , číslo, , a parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, . Žalobu odůvodnili tím, že žalobci jsou vlastníci pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. e. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, , zapsaných na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem sousedních nemovitostí, zejména pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, zapsaných na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Žalovaný dřevěné kůly spojené červeným provázkem vystavěl přesně na místě, kde je formálně vedena v katastru nemovitostí hranice pozemků parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , přestože žalobci spolu se svými právními předchůdci (, jméno FO, a jeho rodiči) užívali již po několik desetiletí i spornou část pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, (viz modře zabarvená část pozemků na Plánku č. 2 založeného v důkazech). Žalovaný v roce 1982 převedl tuto spornou část pozemků právním předchůdcům žalobců manželům , jméno FO, , kteří tento pozemek v roce 1984 oplotili a následně i se svými právní nástupci užívali jako vlastní, s čímž byl srozuměn i žalovaný. Žalovaný však výše popsaným jednáním vypudil žalobce z držby k předmětným částem pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, . Žalobci se o vystavení dřevěných kůlů dozvěděli dne 4. 9. 2024, přičemž následně kontaktovali žalovaného, aby se zdržel zásahů do držby žalobců a uvedl pozemky do původního stavu, leč marně. K potvrzení ze dne 3. 9. 1982 (kupní smlouvě), kterým právní předchůdci žalobců nabyli spornou část pozemků žalobci uvedli, že v tomto potvrzení je chybně uvedeno číselné označení parcely (nesprávně parc. č. , číslo, o výměře 35 m2) na místo správného označení pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, o celkové výměře 35,41 m2, neboť od prodeje přes následné oplocení až po dnešní užívání se vždy jednalo o spornou část pozemků, která byla připojena k parc. č. , číslo, . V roce 2004 bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění studny na pozemku parc. č. , číslo, , ze kterého také vyplývá, že s oplocením bylo zacházeno jako s hranicí mezi pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , o čemž musel prokazatelně vědět i žalovaný, neboť byl osobou obeslanou v rámci tohoto řízení. Ani v roce 2004 žalovaný ničeho nenamítal. Okolo roku 2008 byla dřevěná část původního oplocení vyměněna za pletivo, nicméně kovové sloupky zůstaly na původním místě, kterými právní předchůdci vymezili odkoupenou část pozemků od žalovaného. Na sporné části pozemků je také vybudované parkovací místo právními předchůdci žalobců, kde v současnosti žalobci parkují. Na podzim roku 2022 provedli žalobci na sporné části pozemků kácení dřevin a následně dřevo darovali žalovanému, což prokazuje, že žalovaný věděl, že na sporné části pozemků hospodaří žalobci a byl s tímto srozuměn. K první námitce ze strany žalovaného ohledně držby sporné části pozemků došlo až v roce 2024. Žalobci jsou tak posledními pokojnými držiteli sporné (oplocené) části pozemků, a proto požadují, aby žalovaný byl povinen zdržet se zásahu do jejich držby a odstranil dřevěné kůly spojené červeným provazem.

2. Žalobci k prokázání svých žalobních tvrzení předložili soudu k důkazům listiny, a to čestné prohlášení rodinných příslušníků o užívání sporných pozemků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) a právního předchůdce , jméno FO, , Dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 14. 12. 1966, nedatovaný dopis žalovanému, sadu 21 ks fotografií, geometrický plán ze dne 22. 10. 1964, kupní smlouvu ze dne 21. 6. 1973, kupní smlouvu ze dne 28. 7. 2022, LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , plánek č. 1-3, potvrzení ze dne 3. 9. 1982, usnesení Okresní soudu v , adresa, ze dne 20. 10. 2021, číslo jednací, Územní rozhodnutí ze dne 14. 10. 2004, vyhledávání vodních zdrojů a usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 2. 2. 2015, , číslo jednací, Z těchto listin vyplývá, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. e. , číslo, a pozemek parc. č. , číslo, , zapsané na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem sousedních nemovitostí, zejména pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, zapsaných na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, včetně sporných pozemků (částí pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, ). Žalobci nabyli nemovitosti od , jméno FO, , který je nabyl v rámci dědictví po své matce, ta po svém manželovi a společně od manželů , jméno FO, . Dne 3. 9. 1982 žalovaný odprodal část pozemku z parcely č. , číslo, u chaty č. p. , číslo, , adresa, o šíři 35 m2 právním předchůdcům žalobců. Právní předchůdci žalobců oplotili spornou část pozemků (pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, ), čímž jí připojili ke své parce. č. , číslo, . Následně byl vystavěn nový plot (pletivový), který byl postaven na tomtéž místě se zachováním nosných sloupků. Na (oplocené) sporné části pozemku hospodaří žalobci (ořezávají dřeviny, využívají parkovací stání pro své vozidlo), přičemž i stavební úřad při svém rozhodování o umístění studny považoval za faktickou hranici tu, kde je veden plot a nikoli tak, jak je to zaznamenáno v katastru nemovitostí, s čímž byl srozuměn i žalovaný, když žádným způsobem žalobcům v užívání sporné části pozemků nebránil. Žalobci dne 4. 9. 2024 zjistili, že žalovaný na sporné části pozemků vystavěl dřevěné kůly a natáhl mezi nimi červený provázek, čímž vytyčil katastrální hranici mezi pozemky jednotlivých vlastníků. Následně blíže neznámého dne žalobci písemně vyzvali žalovaného k nápravě (odstranění kůlů) nejpozději do 15. 9. 2024.

3. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není nikdo oprávněn svémocně rušit držbu a kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

4. Podle § 178 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

5. Z popsaných skutkových okolností a z žalobního návrhu je zřejmé, že žalobci se domáhají ochrany svých práv dle ust. § 1003 o. z. (a nikoli nesprávně dle § 1007 o. z.). Proto soud posoudil žalobu podle tohoto ustanovení. V ustanovení § 1003 o. z. je upravena tzv. posesorní ochrana držby proti svémocnému rušení, které nespočívá v jejím odnětí (ve vypuzení z držby – viz § 1007). Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu, kdy dochází k zatímní a rychlé nápravě zásahu do pokojného stavu. Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobců a její svémocné rušení žalovanými. Rušením držby je každé omezování držitele (mající základ v projevu lidského chování) ve výkonu drženého (nezáleží tedy, zda také existujícího) práva, ať již vlastnického či jiného, nejde-li ovšem o vypuzení z držby (proti tomu poskytuje ochranu žaloba podle § 1007 o. z.). Rušebních činů spočívajících ve faktickém ztížení výkonu užívacího práva (zahrnující v sobě určitou újmu a intenzitu) může být celá řada, např. odepření vstupu, chůze a jízdy po cizím pozemku. Rušení držby musí být svémocné; takovým je každý zásah do držby, „ať se stal v jakékoli formě, s výjimkou zásahu dovoleného právem“ (Randa, Šikl, 1890, s. 131). O dovolený zásah jde v případě, kdy právo umožňuje zásah do cizí držby. Ochrana podle § 1003 o. z. nenáleží proti rušení zanedbatelné povahy, zvláště pokud by představovala zneužití práva (§ 8 o. z.).

6. Soud připomíná, že smyslem držební ochrany je zatímně a rychle napravit zásah do pokojného stavu a v tomto řízení nedochází k posuzování právních otázek týkajících se existence subjektivního práva držitele. Nic proto nebrání tomu, aby některý z účastníků podal žalobu petitorní, kde bude rozhodováno o ochraně subjektivního práva, kdy právní moc petitorního rozhodnutí má za následek, že ochrana prostřednictvím tohoto rozhodnutí se stane bezpředmětnou.

7. Soud vycházeje ze skutkového stavu popsaného žalobci přímo v žalobě (popisujíc zejména podmínky vydržení vlastnického práva, které nejsou předmětem tohoto řízení) a z následně přiložených důkazů, ze kterých vyplývá, že žalobci se domáhají ochrany z rušené držby dle § 1003 o. z. v zákonné subjektivní šesti týdenní prekluzivní lhůtě (§ 1008 odst. 1 o. z.) s odůvodněním, že žalovaný zasáhl do jejich držby (posledního pokojného stavu; § 178 o. s. ř.) tím, že na sporné části pozemků (parc. č. , číslo, a , číslo, ) postavil dřevěné kůly vzájemně spojené červeným provázkem, když tímto zaměřil hranici mezi pozemky parc. č. , číslo, (ve vlastnictví žalobců) a parc. č. , číslo, a , číslo, (ve vlastnictví žalovaného), tak jak je tato hranice vedena v katastru nemovitostí, neboť je mezi účastníky spor o vedení skutečné hranice mezi pozemky. Svým jednáním žalovaný zcela beze sporu zasáhl do posledního pokojného stavu žalobců tím, že bez povolení (či zákonného zmocnění nebo úředního výkonu) vstoupil (buď sám nebo spolu či prostřednictvím třetí osoby) na pozemek žalobců za účelem vystavění dřevěných kůlů kopírujíc stav zapsaný v katastru nemovitostí. Tohoto jednání se žalovaný dopustil v době sporu o hranice pozemků (spor vznikl mezi účastníky až v roce 2024). Současně žalobci žádným způsobem netvrdili žádné konkrétní omezení či rušení v držbě (resp. žádné skutkové zkracování faktické vlády, které držbu omezuje), např. nemožnost vstupu na pozemek, hospodaření na pozemku (čerpání vody ze studny), údržby pozemku (sečení trávního porostu) či jeho oplocení, využívání parkovacího stání apod. Z přiložených fotografií spolu s vyhotoveným geometrickým plánem je seznatelné, že žalovaný v době sporu toliko vymezil katastrální hranici, čímž žalobce v pokojné držbě téměř neomezil, když žalobci i nadále využívají např. parkovací stání a ničeho dalšího nenamítají. O vypuzení z držby se nejedná, neboť aby skutková podstata ust. § 1007 o. z. byla naplněna, musel by žalovaný natolik intenzivně zasáhnout, aby žalobcům zcela znemožnil přístup na sporný pozemek vč. parkovacího stání. Dále se soud zabýval intenzitou zásahu, resp. problematikou tzv. bagatelních zásahů do držby, tedy zásahů, které by žádný rozumný člověk (§ 4 odst. 1 o. z.) nepociťoval jako rušící. Vztaženo na konkrétní případ v konkrétní situaci, kdy se je mezi účastníky spor o vedení skutečné hranice a žalovaný tuto hranici zaměří za pomocí dřevěných kůlů a provázku, lze hodnotit jako bagatelní zásah do držby žalobců, když samotní žalobci v žalobě neuvedli žádné ztěžování či obtěžování ve výkonu držby. Byť žalobci v tomto řízení prokázali předloženými důkazy oprávněnost držby a zásahu do jejich posledního pokojného stavu, již neprokázali (ani netvrdili), jakým konkrétním způsobem byl jejich výkon držby vlivem zásahu žalovaného omezen (§ 1003 o. z.) či znemožněn (§ 1007 o. z.) a vzhledem k zanedbatelné povaze rušení (nízké intenzitě) je namístě posesorní žalobu zamítnout v celém jejím rozsahu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nárok na náhradu nákladů řízení by měl procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení v souvislosti s žalobou na ochranu rušené držby nevznikly.