71 CO 90/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 C 94/2017-259,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 9.742 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném povinnosti zaslat Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj následující písemné sdělení: územní celek tímto sděluje pravdivý průběh ústního jednání ve věci č. j. spisová značka ze dne 10. 3. 2014 Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj jsme podali úmyslně lživou informaci o tom, že se pan příjmení měl u tohoto jednání chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan jméno příjmení před stát. instituce vždy, a stejně tak i při projednávání této věci, jednal slušně a korektně. Při projednávání této věci proto nebylo nutné pana příjmení nijak uklidňovat a nebyl tedy ani žádný důvod k jednání přivolávat další osobu, na úvodní straně svých webových stránek webová adresa zveřejnit omluvu v následujícím znění: územní celek se omlouvá panu jméno příjmení za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan příjmení měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan příjmení příjmení před stát. instituce vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana příjmení zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan příjmení složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan příjmení se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to s délkou zveřejnění jeden měsíc, zaslat žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: územní celek se omlouvá panu jméno příjmení za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan příjmení měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan příjmení příjmení před stát. instituce vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana příjmení zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan příjmení složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan příjmení se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného a zaplatit žalobci finanční kompenzaci 150.000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 30.786 Kč (odstavec II.) a k náhradě nákladů řízení státu 104 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku (odstavec III.).

2. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce vytknul okresnímu soudu, že neprovedl všechny jím navržené důkazy, z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, když žalobu zamítl. Žalobce považuje za zásadní důkaz protokol o ústním jednání ze dne datum, obsažený v přestupkovém spise stát. instituce, z něhož žádné nepřístojné chování žalobce neplyne. Z obsahu této úřední listiny, z účastnického výslechu žalobce jakož i ze svědeckých výpovědí jméno příjmení a titul jméno příjmení (které vypověděly, že po celou dobu jednání byl v místnosti klid a nic mimořádného se nestalo) měl okresní soud učinit závěr, že se žalobce žádného nepřístojného chování nedopustil a informace v předkládací zprávě Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o opaku jsou tak zcela nepravdivé. Okresní soud pochybil, pokud při hodnocení důkazů upřednostnil výpovědi zaměstnankyň žalovaného a těm na rozdíl od žalobce uvěřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný o žalobci nesdělil pravdivý údaj, zasáhl svým tvrzením (o jeho nepřístojném chování) do práva žalobce na ochranu osobnosti dle § 81 odst. 1 a 2 o. z. Pokud okresní soud dospěl k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Z důkazů, které okresní soud pro nadbytečnost zamítl, považuje žalobce za podstatné předložení zápisu o řešení konkrétních případů agresivity při jednání přestupkových komisí za rok 2014, zdravotní dokumentace žalobce k případu, která dosud nebyla připojena, vyžádané vyjádření lékaře ke zdravotnímu a psychickému stavu žalobce a dále dopis zaslaný žalovaným žalobci ve věci nepřítomnosti jméno příjmení Tyto důkazy jsou způsobilé přispět k prokázání nároku žalobce a k nepravdivosti tvrzení žalovaného. Ohledně náhrady nákladů řízení státu žalobce uvedl, že se jedná o cestovné svědkyně příjmení vlastním motorovým vozidlem, přičemž o použití tohoto dopravního prostředku předem soud nepožádala, ač byla o tom soudem v rámci předvolání řádně poučena a použití tohoto dopravního prostředku jí soud předem neschválil. Za této situace jí náhrada těchto nákladů neměla být přiznána.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s odůvodněním, že žalobcovo odvolání postrádá relevantní argumentaci. Žalobce nadále pomíjí skutečnost, že správní řízení, tedy i přestupkové řízení obsahuje mechanismy nápravy případných nedostatků a pochybení v tomto řízení, a to i v podobě soudní ochrany ve správním soudnictví. O to více pak žalobce konstantně ignoruje nevyvratitelnou skutečnost, že přestupkové řízení, č. j. spisová značka a v něm vydané rozhodnutí, bylo shledáno odvolacím orgánem, tedy Krajským úřadem Moravskoslezského kraje a následně i soudy ve správním soudnictví, tedy jak Krajským soudem v Ostravě, tak Nejvyšším správním soudem, jako řádné a prosté pochybení ze strany správního orgánu. Z hlediska věcného, posoudil okresní soud uplatněný nárok správně. Žalobu však bylo možné zamítnout i z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného a z důvodu promlčení uplatněného práva. Žalobcem tvrzená újma měla vzniknout v rámci výkonu přenesené působnosti žalovaným (přestupkové řízení), tj. při výkonu přenesené státní moci, kdy tuto újmu je možné nahrazovat pouze a výlučně dle ZoOdp, což dovodila konstantní judikatura, a tedy případná újma měla být uplatňována vůči státu prostřednictvím příslušného ministerstva. Dle ust. § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu se nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci promlčuje v 6 měsíční promlčecí lhůtě. Žalovaný uplatnil námitku promlčení u jednání konaného dne 25. 10. 2021.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí, i když z jiného právního důvodu, než ke kterému dospěl okresní soud.

5. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaslání písemného sdělení Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj ve znění obsaženém v odstavci I. bod 1), zveřejnění písemné omluvy žalobci na svým webových stránkách ve znění obsaženém v odstavci I. bod 2), zaslání písemné omluvy žalobci ve znění obsaženém v odstavci I. bod 3) a finanční kompenzace ve výši 150.000 Kč dle odstavce I. bodu 4) výroku napadeného rozsudku. Tyto nároky uplatnil z titulu ochrany osobnosti na podkladě tvrzení, že žalovaný prostřednictvím úředníků Městského úřadu v Třinci, jakožto osob jednajících jménem žalovaného, zasáhli do jeho osobnostních práv (práva na ochranu cti a důstojnosti a práva na ochranu jeho osobní a tělesné integrity) tím, že Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v rámci předložení jeho odvolání proti rozhodnutí stát. instituce ze dne 17. 4. 2014, č. j. spisová značka sdělil nepravdivou informaci o tom, že se při ústním jednání o přestupku před žalovaným choval nepřístojně, a to takovým způsobem, že musela být k jednání přizvána další osoba, která měla za úkol ho uklidnit.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby mimo jiné i z toho důvodu, že není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť tvrzená újma nemá původ v soukromoprávním jednání obce, nýbrž v řízení o projednání přestupku žalobce, k čemuž je stát. instituce příslušný v rámci přenesené působnosti dle § 95a zákona č. 200/1990 Sb., za jehož účinnosti byl přestupek projednán.

7. Okresní soud se s touto námitkou ve svém odůvodnění výslovně nevypořádal, žalobu věcně projednal a zamítl s odůvodněním, že pravdivost výroku o nepřístojném chování žalobce uvedená v předkládací zprávě byla prokázána. Žalovaný se tedy neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce nedopustil (§ 81, § 82 o. z.).

8. Z výše uvedeného se naznačuje úvaha okresního soudu o nedůvodnosti námitky nedostatku věcné legitimace žalovaného, neboť kdyby dospěl k opačnému závěru, mohl by žalobu zamítnout již z toho důvodu, aniž by se žalobními nároky zabýval věcně.

9. Odvolací soud posoudil námitku žalovaného o nedostatku jeho věcné legitimace jako důvodnou. Vyšel přitom ze správných skutkových zjištění okresního soudu obsažených v přestupkovém spise sp. zn. spisová značka spisová značka (především z předkládací zprávy pro Krajský úřad Moravskoslezského kraje k odvolání žalobce) a z vlastního žalobcova tvrzení a dospěl k tomuto závěru.

10. Vyhotovení předkládací zprávy pro Krajský úřad Moravskoslezského kraje k odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného o přestupku je úředním postupem orgánu územní samosprávy při výkonu státní správy, který byl na žalovaného přenesen tehdy platným zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to § 95a, podle něhož působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadům městských částí hlavního města Prahy, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

11. Brojí-li žalobce proti obsahu předkládací zprávy s odůvodněním, že údaj v ní uvedený je nepravdivý, napadá nesprávný úřední postup žalovaného, kterého se měl dopustit prostřednictvím svých zaměstnankyň. V takovém případě však za žalobcem tvrzenou škodu odpovídá stát dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle § 1 odst. 3 citovaného zákona stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 705/2019).

12. Zákon č. 82/1998 Sb. v ust. § 13 sice pojem„ nesprávný úřední postup“ nedefinuje, pod tento pojem však lze podřadit všechna deliktní jednání osob a orgánů vyjmenovaných v § 3 citovaného zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (nezákonná) a která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí (k definici nesprávného úředního postupu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 319/2002).

13. Pokud bychom přistoupili na argumentaci žalobce, že se nejednalo o nesprávný úřední postup, případně ani o nezákonné rozhodnutí, nýbrž o nepřípustné jednání zaměstnankyň žalovaného (viz protokol o jednání ze dne datum na č. l. 117-119), pak ani v takovém případě by pasivní věcná legitimace žalovaného nebyla dána. Z ustálené judikatury plyne, že v případě, že se činnost použité fyzické osoby (zde zaměstnankyň žalovaného) neděla v rámci pověřením vymezené činnosti, ale šlo by o vybočení z tohoto rámce, tedy o jednání z vlastní iniciativy a ve vlastním zájmu (exces), postihují občanskoprávní sankce přímo tuto fyzickou osobu (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2386/2020).

14. Lze tedy uzavřít, že námitka žalovaného o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace v této věci je důvodná a zcela postačující pro závěr o zamítnutí žaloby.

15. Na základě výše uvedených závěrů posoudil odvolací soud odvolání žalobce jako nedůvodné a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně výroku o nákladech řízení státu v odstavci III výroku. Částka 104 Kč představuje svědečné - cestovní náklady svědkyně příjmení za cestu k okresnímu soudu autobusem, tedy hromadnou veřejnou dopravou právě proto, že jí nebyl udělen souhlas k použití osobního motorového vozidla (o takový souhlas svědkyně ani nežádala).

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a celková výše těchto nákladů 9.742 Kč představuje odměnu advokáta žalovaného za 2 ÚPS (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 6.200 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky, tj. 400 Kč, cestovné z obec do obec a zpět celkem 110 km osobním vozidlem značka registrační značka o průměrné spotřebě 5,8 l BA na 100 km, cena paliva 44,50 Kč za 1 l a sazba základní náhrady za používání silničního motorového vozidla 4,70 Kč km (palivo 284 Kč a paušální náhrada 517 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.), tj. 801 Kč a parkovné dle předloženého parkovacího lístku 50 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, tedy o částku 1.691 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH.

17. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.