12 C 94/2017

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá po žalovaném, aby: 1) Žalovaný byl zavázán povinností zaslat [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] následující písemné sdělení: [územní celek] tímto sděluje pravdivý průběh ústního jednání ve věci [číslo jednací] [číslo] ze dne 10. 3. 2014 [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] jsme podali úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl u tohoto jednání chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy, a stejně tak i při projednávání této věci, jednal slušně a korektně. Při projednávání této věci proto nebylo nutné pana [celé jméno žalobce] nijak uklidňovat a nebyl tedy ani žádný důvod k jednání přivolávat další osobu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, 2) Žalovaný byl zavázán povinností na úvodní straně svých webových stránek [webová adresa] zveřejnit omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [celé jméno žalobce] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní. Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [celé jméno žalobce] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [celé jméno žalobce] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to s délkou zveřejnění jeden měsíc, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, 3) Žalovaný byl zavázán povinností zaslat žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [celé jméno žalobce] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [celé jméno žalobce] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [celé jméno žalobce] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 4) Žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobci finanční kompenzaci ve výši 150 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 30 786 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 104 Kč, na účet Okresního soudu ve Frýdku – Místku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 13. 4. 2017, doplněnou podáním ze dne 21.6.2019 (č.l. 72) a 9.7.2019 (č.l. 94) se žalobce domáhá po žalovaném, aby: 1) Žalovaný byl zavázán povinností zaslat [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] následující písemné sdělení: [územní celek] tímto sděluje pravdivý průběh ústního jednání ve věci [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 10. 3. 2014 [územní celek] [anonymizována dvě slova] [územní celek] jsme podali úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl u tohoto jednání chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy, a stejně tak i při projednávání této věci, jednal slušně a korektně. Při projednávání této věci proto nebylo nutné pana [celé jméno žalobce] nijak uklidňovat a nebyl tedy ani žádný důvod k jednání přivolávat další osobu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2) Žalovaný byl zavázán povinností na úvodní straně svých webových stránek [webová adresa] zveřejnit omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [celé jméno žalobce] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní. Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [celé jméno žalobce] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [celé jméno žalobce] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to s délkou zveřejnění jeden měsíc, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 3) Žalovaný byl zavázán povinností zaslat žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [celé jméno žalobce] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [celé jméno žalobce] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [celé jméno žalobce] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [celé jméno žalobce] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [celé jméno žalobce] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 4) Žalovaný byl zavázán povinností zaplatit žalobci finanční kompenzaci ve výši 150 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tak, že prostřednictvím úředníků [stát. instituce], jakožto osob, jednajících jménem žalovaného, žalovaný zasáhl do jeho osobnostních práv zaručených mi Listinou základních práv a svobod, a to zejména do jeho práva na ochranu cti a důstojnosti a práva na ochranu osobní a tělesné integrity tím, že [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] v rámci předložení jeho odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 17. 4. 2014, č.j. [číslo jednací] sdělil nepravdivou informaci o tom, že se při ústním jednání o přestupku před žalovaným choval nepřístojně, a to takovým způsobem, že musela být k jednání přizvána další osoba, která měla za úkol ho uklidnit. Tuto informaci [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] zahrnul do svého rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 8. 7. 2014. Tato informace je zcela nepravdivá, když žalobce tvrdí, že se při předmětném ústním jednání dne 10. 3. 2014 choval zcela korektně, slušně a klidně, nebylo nutné mě uklidňovat ani přivolávat žádnou další osobu pro to, aby bylo zamezeno jeho nepřístojného chování. Dále, že v protokolu o ústním jednání není o jeho údajném nepřístojném chování uvedena žádná zmínka, stejně jako o skutečnosti, že by po dobu jeho nepřístojného chování byla u jednání přítomna další osoba, která zde nebyla již na jeho začátku. Žalobce má za to, že jakýkoliv incident, vyvolaný obviněným před úřadem, je přitom natolik závažný fakt, že je nepředstavitelné, aby nebyl do protokolu vůbec zaznamenán. Nadto považuje za podstatné uvést, že je ustálenou praxí [stát. instituce] přivolávat za účelem zpacifikování nepřístojně se chovajících osob městskou, případně i státní policii, ani k tomuto při předmětném jednání nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba mít za to, že k žádnému nepřístojnému chování při předmětném jednání ze žalobce nedošlo a tvrzení žalovaného je tak zcela nepravdivé. Toto jednání úředníků [stát. instituce] je dle jeho názoru nejen zásahem do jeho základních osobnostních práv, ale je též v příkrém rozporu s Etickým kodexem zaměstnanců [stát. instituce] i s Etickým kodexem úředníků a zaměstnanců státní správy. Tímto uvedeným jednáním žalovaný neoprávněně zasáhl do jeho práva na ochranu cti a důstojnosti. Svým nepravdivým tvrzením žalovaný způsobil poškození žalobcova dobrého jména u [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], přičemž mám za to, že toto tvrzení v nemalé míře přispělo k rozhodnutí, kterým bylo jeho odvolání Krajským úřadem zamítnuto. S ohledem na skutečnost, že se rozhodnutí [stát. instituce] bránil žalobce i cestou správního soudnictví a následně podáním ústavní stížnosti, se protiprávní zásah žalovaného promítl i do jednání před těmito soudy, které podle jeho názoru negativně ovlivnil. Jednání žalovaného ho však poškodilo nejen v této konkrétní věci, ale i do budoucna, kdy se důvodně obává, že na něj v důsledku toho bude ze strany výše uvedených úřadů a soudů nahlíženo jako na problematického člověka či přímo agresora, což může mít zásadní vliv na úspěch žalobce v jakémkoliv dalším řízení, vedeným [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [stát. instituce], Krajským soudem v Ostravě, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem. Čest žalobce a jeho důstojnost jsou ohroženy i vůči širší veřejnosti, když přestože rozhodnutí, v němž je předmětné tvrzení obsaženo, je sice neveřejné, avšak úředníkům žalovaného, kteří se tohoto jednání dopustili, nic nebrání šíření této nepravdivé informace i mimo [stát. instituce], následkem čehož mohu být za problematickou osobu považován i ve svém okolí. Žalobce se domnívá, že jednání žalovaného bylo do jeho práva na ochranu osobnosti zasaženo bez ohledu na případné následky, jelikož jde o nepravdivé tvrzení, minimálně hraničící s naplněním skutkové podstaty trestného činu pomluvy nebo zneužití pravomoci úřední osoby, které je k tomu znásobeno tím, že jde o jednání orgánu veřejné moci, vůči němuž je občan v nerovném postavení a jehož jednání může mít na život občana zásadní důsledky. Proto považuje za velmi důležité, aby takové jednání nebylo tolerováno, a byla zjednána náprava alespoň v tom rozsahu, v jakém je možná. Svým jednáním mu žalovaný způsobil také nemajetkovou újmu na zdraví a duševní útrapy, když žalobci při čtení části rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno], v němž bylo uvedeno shora popsané nepravdivé tvrzení žalovaného, stoupl tlak tak, že ztratil vědomí a spadl, přičemž si váhou vlastního těla poškodil koleno a musel být převezen k lékařskému ošetření. Následkem tohoto úrazu jeho zdravotní problémy s tímto kolenem přetrvávají dodnes. Dopady jednání žalovaného se objevily i v oblasti jeho psychického zdraví, přičemž byl nucen vyhledat psychiatra, ke kterému docházím dodnes. Dopady do oblasti jeho psychického zdraví jsou též předmětem znaleckých posudků, provedených v řízení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. [spisová značka]. Jednáním zaměstnanců žalovaného mu byly způsobeny duševní útrapy, přetrvávající do dnešního dne, když velmi těžce nese křivdu, která mu byla způsobena, a tímto jednáním byla zásadně narušena jeho důvěra ve spravedlnost a zákonnost i ve státní instituce a stát jako celek. Ačkoliv neoprávněný zásah žalovaného do jeho osobnostních práv byl de facto jednorázový, v důsledku jeho uvedení v rozhodnutí [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] stále trvá. Pokud by tak proti tomuto jednání nebylo učiněno ničeho, žalovanému nic nebrání postupovat obdobným způsobem i v dalších řízeních, které by v budoucnu vedl a v nichž bych byl v pozici účastníka. S ohledem na tuto skutečnost se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo sdělit [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek], že jeho tvrzení bylo nepravdivé, ačkoliv si vědom toho, že toto sdělení nebude mít žádný vliv na rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno], které již nabylo právní moci, a uplynula též lhůta pro jeho přezkum. Domnívá se též, že toto sdělení může mít vliv na přístup k jeho osobě v případě jakéhokoliv budoucího řízení, vedeného [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek], případně i jemu nadřízeným či jiným orgánem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výše uvedeným způsobem zasáhl do jeho osobnostních práv takovým způsobem, který sice lze částečně odčinit, nikoliv však zcela odstranit, že je tento zásah znásoben skutečností, že žalovaný při svém jednání působil jako zástupce státu, a že mi tímto jednáním žalovaného, vznikla též nemajetková újma na zdraví a duševní útrapy, požaduje tedy za spravedlivé, též zaplacení finanční kompenzace, a to ve výši 150 000 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Vyjádřil se podáním ze dne 1.8.2017 (č.l. 10) tak, že [stát. instituce] projednával přestupkovou věc žalobce pod [číslo jednací] [spisová značka] [spisová značka] [anonymizováno]. Žalobce byl správním orgánem uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. [celé jméno žalobce] se v zákonné lhůtě proti rozhodnutí správního orgánu odvolal a spis byl postoupen [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], odbor vnitra a krajský živnostenský úřad, který rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil. Přestupkové řízení vedla oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]), přítomna byla oprávněná úřední osoba [jméno] [příjmení], [titul] (vedoucí přestupkového oddělení) a úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení]. Vedoucí přestupkového oddělení byla uvedeného dne přítomna jednání z toho důvodu, že [titul] [jméno] [příjmení] neměla v době projednávání výše uvedené věci složenou potřebnou zkoušku odborné způsobilosti, proto na průběh ústního jednání, jako vedoucí přestupkového oddělení, odborně dohlížela. Vzhledem ke skutečnosti, že se obviněný před svým výslechem začal chovat nepřístojně, kdy opakovaně vytýkal vedoucí přestupkového oddělení nesprávný postup při řešení přestupkových spisů ohledně [jméno] [příjmení], rozhodla se vedoucí přizvat svou zástupkyni [titul] [jméno] [příjmení], aby za její přítomnosti vysvětlila postup správního orgánu v případě přestupkových spisů [jméno] [příjmení]. Z tohoto důvodu vedoucí opustila jednací místnost, jinak byla po celou dobu přítomna v jednací místnosti. [titul] [jméno] [příjmení] byla přítomna pouze výslechu [celé jméno žalobce]. Všechny oprávněné úřední osoby jsou uvedeny na listu Záznam o určení oprávněné úřední osoby, který je součástí spisového materiálu. Další podrobnosti jsou uvedeny v přípise ze dne 30.5.2014, jímž je předložen celý spis s odvoláním žalobce nadřízenému orgánu. Žalovaný trvá na tom, že bylo v případě [celé jméno žalobce] postupováno v souladu s platnými právními předpisy. V žádném případě nedošlo ze strany zdejšího úřadu k porušení práv žalobce a nebyly sdělovány žádné nepravdivé údaje, které by mohly žalobce jakkoliv poškodit. V této souvislosti se odvolává na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2015, č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba [celé jméno žalobce] zamítnuta a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6 2016, č.j. [spisová značka], jímž byla kasační stížnost [celé jméno žalobce] rovněž zamítnuta. Žalovaný má za to, že předložená žaloba je bezpředmětná, jelikož do osobnostních práv žalobce ze strany správního orgánu v žádném případě nedošlo, když žádné lživé informace nebyly podány.

3. Své vyjádření k žalobě žalovaný doplnil podáním ze dne 27.1.2020 (č.l. 110), když vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Tuto odůvodnil tak, že z výše uvedeného vyplývá, že žalobcem tvrzená újma vznikla v rámci přestupkového řízení, resp. v souvislosti s ním, vedeného dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích („ ZoP“). V souladu se zněním §§ 52 a 53 ZoP byl k projednání přestupku spáchaného žalobcem příslušný [stát. instituce], jakožto obecní úřad. V tomto ohledu je tak klíčové, že se v daném případě jedná o výkon státní moci, kdy orgán obce rozhoduje v přenesené působnosti, která na něj byla přenesena státem, jak uvádí § 95a ZoP.

4. V tomto ohledu je proto klíčové, že žalobcem tvrzená újma má mít původ v činnosti obecního úřadu v přenesené působnosti, nejedná se tak o výkon samostatné působnosti, tj. samosprávy, ani tvrzená újma nemá původ v soukromoprávním jednání obce. V tomto ohledu je tak relevantním předpisem upravujícím odpovědnost za újmu zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ ZoOdp“). V ust. § 1 odst. 1 ZoOdp se uvádí, že stát odpovídá za újmu způsobenou při výkonu státní moci, oproti tomu dle ust. § 1 odst, 2 ZoOdp územní samosprávný celek odpovídá za újmu při výkonu moci veřejné svěřené mu v rámci samostatné působnosti. Odpovědnost státu podrobněji vymezuje znění § 3 odst. 1 ZoOdp, kdy konkrétně v písm. c) zmiňovaného ustanovení je uvedeno, že stát taktéž odpovídá za škodu způsobenou orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona, jak je tomu i v případě rozhodování o přestupcích. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že v daném případě nemůže být odpovědným za tvrzenou újmu žalovaný, tj. [stát. instituce], avšak odpovědným subjektem může být pouze a výlučně stát, který dle § 5 ZoOdp odpovídá, za škodu způsobenou rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. Vzhledem ke znění § 6 ZoOdp tak za stát v dané věci jedná příslušné ministerstvo, příp. jiný ústřední správní úřad, u kterého, resp. vůči němuž měl žalobce v souladu s § 14 odst. 1 ZoOdp uplatnit svůj žalobou tvrzený nárok. V tomto ohledu tak žalovaný nemůže být pasivně legitimován ve vztahu k žalobcem uplatněným nárokům. Dále pak žalovaný v závěrečné řeči vznesl námitku promlčení předmětného nároku žalobce. Ve svém vyjádření pak dále žalobce namítal, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný může nést odpovědnost za tento druh újmy, pak zároveň žalovaný uvádí svou meritorní argumentaci ve vztahu k důvodnosti žalobcových nároků a prokázání jím tvrzených skutečností. A to tak, že základní předpokladem vzniku odpovědnosti za újmu je, aby zde došlo k porušení konkrétní právní povinnosti, vzniku újmy, a aby mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy existovala příčinná souvislost. Další případnou podmínkou může být existence určité míry zavinění, jakožto vnitřního vztahu škůdce k porušení povinnosti a vzniku újmy. Žalovaný je toho názoru, že z žalobcových tvrzení žádným způsobem nevyplývá, jakého protiprávního jednání se měl žalovaný dopustit, resp. jakou konkrétní právní povinnost porušil – chybí zde její specifikace. V žalobě ze dne 5.2.2019 žalobce sumarizuje na konci bodu č. 2 přehled toho, co vše mu bylo způsobeno uvedením jedné věty, obsažené v přípise [stát. instituce] a následně v protokolu odvolacího orgánu. Téměř všechny žalobcem tvrzené následky však žalobce adekvátním způsobem nedoložil. Žalobce mj. tvrdí, že žalovaný poškodil dobré jméno žalobce u [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], a to, dle jeho názoru, přispělo k zamítnutí žalobcova odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Žalobce tímto dovozuje, že na základě obsahu přípisu [stát. instituce] (nyní Magistrátu) byla narušena nestrannost [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek]. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní skutečnosti ani neoznačil žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že došlo k narušení nestrannosti [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek]. Tato skutečnost byla nepochybně zkoumána v rámci rozhodování o žalobcově správní žalobě a kasační stížností proti rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], s nimiž žalobce neuspěl. Pokud tedy v rámci řízení o správní žalobě a následného řízení o kasační stížnosti nestranné a nezávislé soudy dospěly k závěru, že řízení o přestupku nebylo stiženo žádnou vadou, neshledává zde žalovaný žádnou oporu pro žalobcem vznesené nároky. Žalobcova tvrzení a důkazy žádným způsobem neprokazují, že poznámka o žalobcově chování uvedená v přípise adresovaném [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] není pravdivá, či že snad měla jakýkoliv vliv na následná rozhodnutí o opravných prostředcích. Žalovaný má naopak za to, že [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce] o jeho přestupku postupoval zcela korektně, nezaujatě, nestranně a zvážil všechny okolnosti případu. Žalobce dále uvádí, že mu byla způsobena nemajetková újma, která spočívala v duševních útrapách vyvolaných čtením protokolu [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], kde je zmíněno jeho nepřístojné chování. Čtení tohoto protokolu mělo žalobci zároveň způsobit zvýšení krevního tlaku, jehož důsledkem byly mdloby, pád a poranění kolene, přičemž důsledky tohoto zranění dle tvrzení žalobce u něj přetrvávají dodnes. Ani v tomto případě žalobce neuvedl skutečnosti a neoznačil důkazy, ze kterých by vyplývalo, že mu tvrzená újma byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Na tomto místě, i ve vztahu k výše uvedený výtkám k prokázání nároků žalobce, je nutno zdůraznit, že je nutné, pokud není zákonem stanoveno jinak, aby skutečnosti, kterých se strana zatížená důkazním břemenem (zde žalobce) dovolává, byly prokázány na úrovni praktické jistoty, což vyplývá i z § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Nepostačuje tedy pouhá pravděpodobnost, když navíc ani tato míra prokázání skutkového stavu nevyplývá z žalobcových skutkových tvrzení, avšak je nutné, aby soud byl vnitřně přesvědčen o pravdivosti skutkových tvrzení. Žalobce uvádí ve svých podáních i celou řadu dalších skutečností, o dalších přestupkových řízeních a soudních sporech, které však nemají žádnou relevanci k předmětné věci a žádným způsobem se netýkají žalobcova nároku, uplatněného žalobou. Veškeré výtky žalobce ve vztahu k vedení protokolu [stát. instituce], podjatosti úřednic a dalším pochybením [stát. instituce] měl žalobce uplatňovat v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o přestupku a v rámci správního soudnictví. Tyto skutečnosti se žádným způsobem nevztahují k prokázání nároku žalobcem uplatněného v tomto řízení a nemají tak v něm místo. Požadavek žalobce, aby žalovaný zaslal sdělení [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], jak je uvedeno v žalobním návrhu I., měl žalobce uplatňovat v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o přestupku, případně následně v rámci správního soudnictví. Takovýto návrh nemá místo v občanském soudním řízení. Žalobce uvádí celou řadu dopadů, které dle jeho názoru vyplývají nebo snad mohou vyplývat ze zmínky o jeho nepřístojném chování v přípise žalovaného, jako například zhoršení postavení před správními orgány, možnost dovození trestní odpovědnosti apod., které však nejsou ničím jiným než jeho pouhými domněnkami hraničícími s paranoiou. Žalobce nebyl nikdy nijak postihován za to, že se měl chovat při projednávání přestupku nepřístojně. Žalovaný je přesvědčen, že nároky, které žalobce uplatňuje, nejsou důvodné, a že žalobci žádnou újmu nezpůsobil. Žalobce neoznačil důkazy, na jejichž základě by mohl být prokázán vznik jím tvrzené újmy, resp. zásah do jeho osobnosti, a příčinná souvislost mezi touto újmou a jednáním žalovaného. Je to právě žalobce, kdo je povinen uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy za účelem prokázání, že jsou naplněny předpoklady pro aplikaci právní normy, jíž se dovolává, a taktéž je to žalobce, kdo nese negativní důsledky toho, pokud se mu to nepodaří. Žalovaný je tak toho názoru, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní a nelze tak dané žalobě vyhovět a žaloba by měla být v celém rozsahu zamítnuta.

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané tyto skutečnosti: -) Spisem [stát. instituce] sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], a to rozhodnutím ze dne 17.4.2014 č.j. [spisová značka], že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm.c) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Listinou ze dne 6.5.2014 nazvanou odvolání proti rozhodnutí MěÚ [obec], že žalobce si prodal proti rozhodnutí ze dne 17.4.2014 odvolání. Listinou ze dne 30.5.2014 nazvanou Předložení odvolání ve věci obviněného [celé jméno žalobce], [datum narození], že [stát. instituce], odbor vnitřních věcí předložil [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] odvolání [státní instituce] proti rozhodnutí [stát. instituce], odboru vnitřních věcí ze dne 17.4.2014 [číslo jednací] [spisová značka]. Ve stanovisku k podanému odvolání žalovaný mimo jiné uvádí, že„ uvedeného dne byly ústnímu jednání přítomny 3 oprávněné úřední osoby, a to [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] (vedoucí přestupkové oddělení) a [titul] [jméno] [příjmení]. Dále byla jednání přítomna úřední osoba [jméno] [příjmení] (zapisovatelka). Oprávněná úřední osoba [jméno] [příjmení], [titul] (vedoucí přestupkového oddělení) byla uvedeného dne přítomna jednání z toho důvodu, že [titul] [jméno] [příjmení] neměla v době projednání věci složenou potřebnou zkoušku odborné způsobilosti, proto na průběh ústního jednání, jako vedoucí přestupkového oddělení, odborně dohlížela. Oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] byla přítomna pouze výslechu obviněného [celé jméno žalobce], ale v žádném případ nerozhodovala a jeho vině či nevině. Ve věci rozhodovala pouze oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení]. Oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] byla k ústnímu jednání přizvána z toho důvodu, že se obviněný začal chovat nepřístojně, kdy opakovaně vytýkal vedoucí přestupkového oddělní nesprávný postup při řešení přestupkových spisů ohledně jeho družky [jméno] [příjmení]. V této chvíli vedoucí přestupkového oddělení opustila jednací místnost (pouze jednou), aby za přítomnosti své zástupkyně znovu vysvětlila postup správní ho orgánu. Za přítomnosti výše uvedené [titul] [jméno] [příjmení] se obviněný uklidnil a jednání dále probíhalo v poklidu, poté oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] jednací místnost opustila. V dalším textu stanoviska žalované k odvolání ohledně výslechu [jméno] [příjmení] je uvedeno: K tomuto by správní orgán rád upřesnil, že obviněný (rozuměj žalobce) i přes opakované upozornění správního orgánu, aby nechal svědka vypovědět, že mu poté bude dána možnost klást svědkovi otázky a k jeho výpovědi se vyjádřit, neustále vstupoval do výpovědi svědka [jméno] [příjmení], snažil se mu vkládat slova do úst a překrucoval jeho výpověď, kdy požadoval, aby toto správní orgán protokoloval. Rozhodnutím [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 8.7.2014 [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10.7.2014, že odvolání obviněného (žalobce) proti rozhodnutí [stát. instituce], odboru vnitřních věcí ze dne 17.4.2014 [číslo jednací] [spisová značka] bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění na str. 4 rozhodnutí, stran námitky žalovaného ohledně osob, které projednávaly jeho přestupek nadřízený orgán, uvádí: Další osoba, která byla jednání přítomna, byla přizvána jen z důvodu nepřístojného chování obviněného a byla přítomna jen jeho výslechu, kdy poté, co se obviněný uklidnil, místnost opustila…. Součástí spisu je rovněž protokol o ústním jednání přestupku [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka] včetně poučení účastníka v řízení o přestupcích (čl. 311). Z toho vyplývá, že [titul] [jméno] [příjmení] poskytla poučení žalobci, a to dne 10. 3. 2014, což žalobce stvrdil svým podpisem. Z protokolu bylo zjištěno, že údaj o vytýkaném jednání žalobce u jednání dne 10.3.2014 absentuje. -) Spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka], že k tomuto soudu podal žalobce [celé jméno žalobce] dne 8.9.2014 žalobu na přezkum rozhodnutí správního orgánu, a to rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 8.7.2014, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. V žalobě, mimo jiné namítané skutečnosti, namítá pod bodem V. žaloby, že v řízení o přestupku byla porušena zásada neveřejnosti ústního jednání, když k jednání byla přizvána další osoba, která byla být přizvána z důvodu nepřístojného jednání žalobce a být přítomna jen jeho výslechu. Žalobce však nesouhlasí s tvrzením, že by se snad měl chovat kdykoliv během ústního jednání nepřístojně. O tato skutečnosti absentuje jakákoliv zmínka v protokole ústního jednání, a navíc je zcela nelogické, aby za situace, kdy jednání jsou (za správní orgán) účastny tři úřednice (ženy) a obviněný se choval nevhodně či agresivně, byly volána další úřednice, namísto např. člena ochranky správního orgánu. Pochybení správního orgánu uvedená pod bodem V. žaloby pak dle žalobce mohly mít vliv na správnost rozhodnutí o meritu věci, a i proto tato (kromě dalších uvedených důvodů) je napadené rozhodnutí dle žalobce nutno zrušit. -) Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací] ze dne 8.9.2015, že žaloba žalobce ze dne 8.9.2014 jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2014, [číslo jednací] byla zamítnut a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku na stránce 13 vyplývá, že pro projednávanou věc je bez právního významu zjišťování, zda se skutečně žalobce choval nepřístojně či nikoliv. V podrobnostech viz odůvodnění rozsudku. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.2015, č.j. [číslo jednací] podal žalobce kasační stížnost. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 23.6.2016, č.j. [číslo jednací], vyplývá, že kasační stížnost žalobce byla zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci 8.7.2016. -) Rozhodnutím [státní instituce] [obec] ze dne 15.1.2014 o určení tří oprávněných osob k jednání dne 10.3.2014, že v dané přestupkové věci obviněného [celé jméno žalobce] byly oprávněnými úředními osobami k provedení úkonů ve správním řízení určeny [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení] -) Protokolem o ústním jednání ze dne 10.3.2014 sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], že jednání dne 10.3.2014 se účastnila oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení], úřední osoba [jméno] [příjmení] za přítomnosti žalobce, svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Předmětem řízení bylo projednávání přestupkové věci vedené proti žalobci za přestupek, kterého se měl dopustit dne 30.9.2012 v době kolem 22.30 hod. v domě [adresa]. U tohoto přestupkového jednání vypovídal po poučení žalobce [celé jméno žalobce] jako obviněný, dále svědek [titul] [jméno] [příjmení], svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. -) Účastnickou výpovědí žalobce [celé jméno žalobce], že tento vypověděl, že obsah protokolu z 10.3.2014 je mu dobře znám a neodpovídá skutečnosti. Poté, co byl vyzván, aby se vyjádřil k obsahu předkládací zprávy z 30.5.2014, a to k části, kde se uvádí, že se choval jako obviněný nepřístojně a že opakovaně vytýkal vedoucí přestupkového oddělení nesprávný postup při řešení přestupkových spisů ohledně jeho družky [jméno] [příjmení] uvedl, že si není vědom, že se dopustil něčeho nepřiměřeného, agresivního. Popřel, že by vedoucí přestupkového oddělení vytýkal nesprávný postup při řešení přestupkových spisů [jméno] [příjmení]. Namítl, že o údajném agresivním jednání není v protokolu z jednání sebemenší zmínka ani náznak. Dle žalobce žalovaný svým jednáním neoprávněně zasáhl do jeho práva na ochranu cti a důstojnosti. Dle žalobce jde o to, že o bezúhonném člověku se začne vykládat a zapíše se do úředního dokumentu něco, co není pravda, což si může přečíst X lidí i za mnoho let. V mezidobí zjistil, že přestupková komise tehdy jednala zřejmě podjatě, protože jeho protistrana [jméno] [příjmení] 5-6 let pracovala na [státní instituce] v [obec] s paní [příjmení]. Dle žalobce došlo k úniku informací [státní instituce] [obec] o tom, že podal žalobu na ochranu osobnosti. Uvedl, že újmu mu způsobují pomluvy šířící se [místní oblast], že je agresivní osoba, když tyto pomluvy mají původ projednávané věci. To, co je uvedeno v rozhodnutí [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek], je lež a silně ho to poškozuje. Dále žalobce popsal úrazový děj, a to poraněním kolene, s tím, že navštěvuje rovněž i psychiatra [titul] [jméno]. Pokud se domáhá zveřejnění omluvy žalovaného na webových stránkách [webová adresa], tak je to proto, že pomluvy o něm se šíří prokazatelně ve vlnách. K dotazům uvedl ohledně přítomnosti jednací místnosti, že když si ho pozvali v 9 hodin do jednací místnosti, byly tam tři osoby a zapisovatelka. V průběhu jeho výslechu se měnil počet úředních osob, když odkázal na časovou osu. Na otázku, zda může osobu, která potvrdí, že se šíří pomluvy na jeho osobu [místní oblast], uvedl, že to jsou„ jeho a jejich známí“, avšak nemíní sdělit jejich jména. -) Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] přítelkyně žalobce, že tato se účastnila přestupkového jednání jako svědkyně. Seděla na lavičce na chodbě v budově [stát. instituce] a do okamžiku, než byla zavolána do jednací síně, se nic mimořádného nestalo. Dále se vyjádřila ohledně přítomnosti úředních osob u přestupkového jednání. Po skončení svého výslechu, opět seděla na chodbě hned vedle dveří do jednací místnosti, kdy k žádné mimořádné události nedošlo. Dle svědkyně celé jednání byl klid. Dále popsala indispozici žalobce. -) Výslechem svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), vedoucí hospodářského oddělení odboru vnitřních věcí [stát. instituce], že k datu 10.3.2014 pracovala jako referentka přestupkového oddělení odboru vnitřních věcí na [stát. instituce]. Do kontaktu se žalobcem přišla jen jednou, když byla přítomná jeho výslechu v přestupkové věci. Věc projednávala [titul] [jméno] [příjmení]. Do jednací síně byla přizvána vedoucí přestupkového oddělení paní [příjmení], nepamatuje si, proč ji tam přizvala. Nevzpomíná si, jak výslech probíhal, nebylo tam nic mimořádného, byl to normální výslech. Na otázku, zda byla přizvána na jednání i v jiných případech, uvedla, že ano, že se to běžně stávalo a bylo to vždy, když byl ztížen výslech z jakéhokoliv důvodu. Nepamatuje si, zda se dělaly záznamy do protokolu o ústním jednání. -) Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], referentky přestupkové agendy [územní celek], že tato pracovala k 10.3.2014 v pozici vedoucí přestupkového oddělení [stát. instituce]. Jednalo se o přestupkovou věc žalobce, kterou projednávala [titul] [příjmení]. Tato tenkrát začínala, a proto se jednání svědkyně účastnila jako její přímá nadřízená. Celou dobu byla přítomná a do řízení nezasahovala. Celou dobu byla přítomná také [jméno] [příjmení], která psala a dále [titul] [příjmení], nyní [příjmení], která v té době byla rovněž referentkou přestupkového oddělení. Na otázku, z jakého důvodu byla přítomná [titul] [příjmení], a proč zrovna v době výslechu žalobce svědkyně uvedla, že žalobce z počátku nespolupracoval, napadal je, že je tam podjatost a že jeho věci se zametají pod koberec. Svědkyně mu vysvětlila, že je v pozici obviněného a jaké má práva a ať se vyjádří k věci. Žalobce namítal, že svědkyně není správná osoba na svém místě, a proto zavolala [titul] [příjmení], aby si poslechla, že je postupováno podle zákona. Poté se žalobce zklidnil a jednání probíhalo standardním způsobem. Proti protokolaci žalobce žádné námitky neměl. Předkládací zprávu pro [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] s odvoláním žalobce zpracovávala [titul] [jméno] [příjmení], která také vypracovala rozhodnutí. Předkládací zprávu před jejím postoupení odvolacímu orgánu četla, žádné výhrady k obsahu předkládací zprávy neměla. Svědkyně se dále vyjádřila k přestupkové agendě a k seznamu oprávněných osob. Na otázku, kdy začalo nepřístojné jednání žalobce, uvedla, že to bylo hned po poučení obviněného, kdy začal mít připomínky, nechtěl spolupracovat, a proto mu zopakovala, co je předmětem jeho jednání a jaké má práva a povinnosti. Na otázku, proč vlastně zavolala, paní [příjmení] uvedla, že žalobce byl celkově vůči její osobě zaujatý a nechtěl ji vyslyšet, řekla mu, že je to dle zákona a pokud jí nevěří, zavolá paní [příjmení], před kterou všechno zopakovala, žalobce se uklidnil a začal vypovídat. Na otázku, zda a jakým způsobem zachycovali nestandardní informace u jednání, uvedla, že to nedělali a začali to dělat až po konzultačním dni na [státní instituce] [anonymizováno], kde jim bylo řečeno, ať všechno zachycují do protokolu. Na otázku, zda záznam o nepřístojném jednání žalobce byl učiněn někam jinam než do protokolu, uvedla, že nikoliv a že první zmínka o jeho chování je až předkládací zprávě pro [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Na otázku, proč nepřístojné chování žalobce bylo zmíněné v předkládací zprávě, uvedla, že žalobce nepředpokládal, že žalobce bude uznán vinným, v té věci pak podal odvolání, když si pamatuje, co v odvolání napsal. Zřejmě ta zmínka k předkládací zprávě byla reakcí na obsah jeho odvolání, protože vždy se k odvolání obviněného vyjadřují. Na otázku, zda mají možnost v případě, že u projednání přestupku dojde k problémům zavolat pomoc, uvedla, že je možnost zavolat strážníky Městské Policie. Nejprve se však přistoupí k napomenutí a další postup je závislý na vývoj situace. Městská policie se volá jen v případě agresivního chování. -) Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), že tato pracovala jako referentka přestupkového oddělení. S ohledem na dobu si však z pracovní činnosti již nepamatuje. K dotazu soudu, co považuje dle svého za pojem„ nepřístojné chování“ uvedla, že považuje chování účastníka, kterým účastník narušuje průběh jednání, jedná se o slovní útoky proti pracovníkům úřadu nebo například telefonování a narušování přestupkového řízení. K dotazu soudu, zda v případě, že vyhotovovala předkládací zprávu, zda v každém případě uváděla, že se účastník dopustil onoho nepřístojného chování, uvedla, že neprotokolovala každé chování, snažila se věc řešit lidsky, jednou, dvakrát člověka napomenula, ale když viděla, že s člověkem bude problém a případné bude na místě uložit pořádkovou pokutu, zaprotokoluje oficiální napomenutí, jinak by pokutu dát nemohla. K dotazu zástupkyně žalobce, zda v případě, že dojde k nepřístojnému chování, které následně uvede do předkládací zprávy, je takový incident uveden i v protokolu o jednání vypověděla, že si myslí, že by to mělo být uvedeno. To, že skutečnost o nepřístojném chování účastníka není uvedena v protokolu o jednání, se může stát, když se zapomene to zaprotokolovat. K dotazu, jakým způsobem se řeší incidenty nepřístojného chování, uvedla, že někdy stačí jen napomenout a člověk se uklidní a začne spolupracovat, někdy to dojde tak daleko, že se napomenutí musí zaprotokolovat a člověk si to pak rozmyslí a začne spolupracovat. Někdy se stane, že si musí přivolat kolegyni, aby přišla sledovat průběh jednání. Často se stávalo, že její vedoucí znala„ problémové klienty“ a přišla si k jednání sednout hned, někdy se stávalo, že volali i městskou policii. K dotazu, zda ve své praxi měla nějakou osobu, o níž měla informaci, že se už někdy v minulosti chovala nepřístojně, zda to ovlivnilo nějak rozhodování, uvedla, že ne, že záleží na důkazech a ne, jak se člověk chová. K dotazu, zda si je vědoma toho, co žalobce ve svém odvolání uvedl, aby to zapříčinilo, že uvedla údaj o nepřístojném chování žalobce u jednání dne 10.3.2014, uvedla, že si nepamatuje a osobu žalobci si vůbec nepamatuje. K dotazu, zda výsledky její práce chodí přes kontrolu vedoucí a zda i předmětná předkládací zpráva procházela přes kontrolu, vedoucí uvedla, že ano, že obsah předkládacích zpráv procházely jejich kontrolou. -) Výslechem svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], ta vypověděla, že si pamatuje, že měli s žalobcem přestupkové jednání, které tehdy vedla kolegyně, ta byla nová, byla tam i vedoucí paní [příjmení], protože nová kolegyně [příjmení] neměla zkoušky. Jednání probíhalo normálně. Žalobci se tehdy něco nelíbilo, naléhal, chtěl to nějak jinak, přesně si nepamatuje. Pořád vstupoval do řeči, že to chce nějak jinak. Paní vedoucí zavolala kolegyni, a to bylo všechno. Svědkyně si pamatuje, že se mu to taky nelíbilo. Blíže si nepamatuje. Akorát zvyšoval hlas, chtěl si prosadit svoje. Byl neústupný a stále se snažil prosadit svoje, když nechtěl slyšet to, co se mu nelíbilo. K dotazu soudu, zda byl napomenut nebo dostal nějaké upozornění, svědkyně uvedla, že má za to, že určitě dostal nějaké upozornění od paní vedoucí, ale do protokolu se to myslím neuvádělo. Snaží se věc vyřešit vstřícně. K dotazu, zda se žalobce dopustil i nějakého agresivního chování uvedla, že si nepamatuje, myslí si, že ne. K dotazu, co bylo„ tím nejhorším“ čeho se žalobce dopustil, uvádí, že si nepamatuje, myslí si, že se i postavil, pak si sedl, agresivní nebyl. K dotazu, za jakým účelem vedoucí zavolala kolegyni, uvedla, že zavolala kolegyni [příjmení], a to za účelem, aby mu potvrdila správnost postupu. Ta si sedla k jednání a řekla mu, že se tak postupuje správně. Tím to skončilo. Více si nepamatuje. K dotazu, že uvedla, že se incident neprotokoloval a v jakém případě se incidenty protokolují, uvedla, že napomenou jednou, dvakrát, a to, že by byl incident zaznamenán v protokolu, se moc nestává. Sama si nepamatuje, že by se taková věc protokolovala. K dotazu, zda bylo standardní, že se k případům nepřístojného chování volala další osoba, vypověděla, že ano. Městská nebo státní policie si myslí, že se volala jednou, někdy v r. 2002. Pokud by nastala taková situace, bylo by to určitě zaznamenáno v protokole. K dotazu, zda měli u svého zaměstnavatele nějaké požadavky, co by měl obsahovat protokol o jednání, uvedla, že existuje směrnice nebo doporučení. K dotazu, zda se uvádí něco protokolace, chování u jednání vypověděla, že ne, že do protokolu uvádí přítomnost a výpovědi. K otázce, zda se ona zapojila nějak do uklidňování žalobce, uvedla, že ne, nezapojila. Ona funguje jako zapisovatelka, kontroluje protokol a u jednání do ničeho nevstupuje. -) Sdělením PČR, OO [obec] ze dne 12.8.2015, že z prověrkou v evidencích nebylo zjištěno, že by jejich oddělní provádělo nějaké opatření nebo úkon na 10.3.2015 (zřejmě uveden nesprávný rok) na [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec]. -) Sdělením Městské policie [obec] z 11.8.2015, že tato o žádném incidentu ze dne 10.3.2014 neví. -) Etickým kodexem zaměstnanců [státní instituce] [obec] platným v roce 2014, že z preambule tohoto kodexu vyplývá, že každý zaměstnanec [územní celek] zařazený do [stát. instituce] je povinen při plnění úkolů veřejné správy dodržovat a ctít zákonnost všech postupů a rovný přístup ke všem fyzickým a právnických osobám. |Dále, že: -) (1) V mezích zákona zaměstnanec vždy volí nejvhodnější řešení s ohledem na veřejný zájem a na rozhodné okolnosti konkrétního případu. Dbá na to, aby rozhodnutí nemohlo být z objektivního hlediska vnímáno jako nespravedlivé. Do práv osob zaměstnanec zasahuje jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu, nutném k dosažení účelu sledovaného veřejným zájmem, k jehož ochraně mu byla pravomoc svěřena. -) (2) Při volbě nejvhodnějšího postupu zaměstnanec respektuje v mezích právních předpisů též koncepce, priority a cíle orgánů města, jeho vnitřní předpisy a pokyny nadřízených vydané v souladu se zákonem a tímto kodexem. -) (1) Výkon veřejné správy je službou veřejnosti. Zaměstnanec vykonává veřejnou správu na vysoké odborné úrovni, kterou si prohlubuje průběžným studiem, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků, v souladu se zásadou rovných příležitostí bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, národnost, náboženství, etnickou příslušnost nebo jiné charakteristiky. Nepřipouští diskriminaci či obtěžování. Za kvalitu své práce a za rozvíjení svých odborných znalostí je osobně odpovědný a své vzdělání si studiem průběžně prohlubuje. -) (2) Zaměstnanec jedná korektně s ostatními spolupracovníky i se zaměstnanci jiných orgánů veřejné správy, respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů i jiných odborníků a účinně je využívá i pro svůj odborný růst. -) (3) Ve vztahu k veřejnosti zaměstnanec jedná s nejvyšší mírou zdvořilosti, vstřícnosti a ochoty a bez jakýchkoli předsudků. -) (1) Zaměstnanec dbá na to, aby jeho rozhodování bylo objektivní, nestranné a přijaté řešení bylo vždy v souladu s veřejným zájmem. Při rozhodování nesmí zaměstnanec preferovat osobní či skupinové zájmy ani se nechat ovlivnit pozitivními či negativními vztahy ke konkrétním osobám. Zaměstnanec se zdrží také všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost jeho rozhodování. -) (2) Ve shodných nebo podobných případech jedná zaměstnanec tak, aby mezi jednotlivými postupy nevznikaly rozdíly, jež není možno odůvodnit objektivními skutečnostmi, zejména konkrétními okolnostmi daného případu. -) (3) Zaměstnanec vystupuje vůči účastníkům právních vztahů objektivně tak, aby je neuváděl v omyl o jejich právech a povinnostech, informuje je srozumitelně; veškerá hodnocení provádí profesionálně, objektivně, bez emocí a bez sledování osobního prospěchu a v souladu s právem a spravedlností. -) (1) Zaměstnanec zachovává mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s plněním úkolů veřejné správy, jež by mohly poškodit nebo ohrozit činnost zaměstnavatele. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na skutečnosti, které jsou upraveny právními předpisy nebo které zakládají podezření na korupční jednání. -) (2) Zaměstnanec je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu veřejné správy, zejména o osobních údajích nebo utajovaných informacích v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud není této povinnosti v souladu s právními předpisy zproštěn. Etickým kodexem úředníků a zaměstnanců státní správy – že každý úředník a zaměstnanec veřejné správy je povinen při rozhodování dodržovat a ctít zákonnost všech postupů a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám. Smyslem tohoto kodexu je vytvářet, udržovat a prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu. Účelem Etického kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy (dále jen„ Kodex“) je vymezit a podporovat žádoucí standardy chování úředníka a zaměstnance veřejné správy ve vztahu k veřejnosti a spolupracovníkům. (1) V mezích zákona úředník a zaměstnanec veřejné správy vždy volí nejvhodnější řešení s ohledem na veřejný zájem a na rozhodné okolnosti konkrétního případu. Dbá na to, aby rozhodnutí nemohlo být z objektivního hlediska vnímáno jako nespravedlivé. Do práv osob úředník a zaměstnanec veřejné správy zasahuje jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu, nutném k dosažení účelu sledovaného veřejným zájmem, k jehož ochraně mu byla pravomoc svěřena. (2) Při volbě nejvhodnějšího postupu úředník a zaměstnanec veřejné správy respektuje v mezích právních předpisů též koncepce, priority a cíle úřadu, jeho vnitřní předpisy a pokyny nadřízených vydané v souladu s tímto kodexem. (1) Úředník a zaměstnanec veřejné správy dbá na to, aby jeho rozhodování bylo objektivní, nestranné a přijaté řešení bylo vždy v souladu s veřejným zájmem. Při rozhodování nesmí úředník a zaměstnanec veřejné správy preferovat osobní či skupinové zájmy ani se nechat ovlivnit pozitivními či negativními vztahy ke konkrétním osobám. Úředník a zaměstnanec veřejné správy se zdrží také všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost jeho rozhodování. (1) Úředník a zaměstnanec veřejné správy zachovává mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s plněním úkolů veřejné správy, jež by mohly poškodit nebo ohrozit činnost zaměstnavatele. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na skutečnosti, které zakládají podezření na korupční jednání. (2) Úředník a zaměstnanec veřejné správy je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu úřední činnosti, zejména o osobních údajích nebo utajovaných informacích v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud není této povinnosti v souladu s právními předpisy zproštěn. -) Listinou nazvanou Urgence mého dřívějšího dotazu ze dne 26.2.2018 a odpovědí na urgenci ze dne 26.2.2018, že žalobce se obrátila na [státní instituce] [obec] s tím, že dne 27.11.2013 podal osobně dotaz/žádost, kde se tázal na možnou podjatost úřednic města při přestupkovém jednání dne 10.3.2014, avšak dosud neobdržel odpověď. -) Tabulkou přítomností zaměstnankyň žalované u jednání dne 10.3.2014, z této tabulky vyplývá osobní záznam žalobce o účasti [jméno] [příjmení] a čtvrté osoby od zahájení přestupkového jednání do jejího konce. -) Spisem [spisová značka], a to zejména protokolem o jednání ze dne 23.10.2018, že u jednání byla slyšela svědkyně [jméno] [příjmení], která mj. že v roce 2012 pracovala jako vedoucí přestupkového oddělení [stát. instituce], pamatuje si, že někdy v roce 2012 začala chodit oznámení ve věci návrhových přestupků, které podávali střídavě od pana [celé jméno žalobce] a manželů [příjmení]. Pamatuje si, že [titul] [celé jméno žalobce] byl uznán vinným z jednoho přestupku, který se stal v září 2012, když proti rozhodnutí podal odvolání. Dále popsala a na bázi přestupkových řízení, dále uvedla, že [titul] [celé jméno žalobce] si opakovaně stěžoval na práci přestupkového odboru, že práci neřeší a že je zametají pod koberce. Ona sama už mněla na svém počítači složku nazvanou„ [celé jméno žalobce]“, protože toho bylo tolik, aby se vůbec orientovala. Potvrdila, že žalobce podal v souvislosti s přestupkovým řízením žalobce na [stát. instituce] o 150 000 Kč a omluvu žalobou na ochranu jeho osobnosti. Předtím, než podal tuto žalobu, jí napsal dopis a dalším dvěma kolegyním, ať mu zaplatí nějaké částky v rámci smírného vyřešení věci.

6. Pokud soud provedl v řízení ještě další důkazy formou čtení listin, z těchto důkazů již neučinil žádná skutkově relevantní zjištění, která by následně zohlednil při svém rozhodování. Rovněž i další účastníky navržené důkazy pak soud u jednání dne 25.10.2021 pro nadbytečnost zamítl.

7. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav: Dne 8.2.2014 správní orgán I. stupně zahájil řízení o přestupku obviněného (žalobce) a nařídil jednání na dne 10.3.2014. Záznamem ze dne 15.1.2014 byly oprávněnými úředními osobami i určeny v dané věci ve smyslu § 15 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu a v souladu s organizačním řádem [stát. instituce], referentky přestupkového oddělení, odboru vnitřních věcí [stát. instituce]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení]. Dne 10.3.2014 proběhlo u [stát. instituce] projednáván přestupek obviněného (žalobce) [celé jméno žalobce] dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. přestupcích. Toto přestupkové jednání vedla oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení], zapisovatelkou byla [jméno] [příjmení] a dále přítomna vedoucí přestupkového oddělení [stát. instituce] [příjmení], [titul] jako přímá nadřízená oprávněné úřední osoby [titul] [jméno] [příjmení]. V průběhu jednání pak byla [jméno] [příjmení], [titul] k tomuto jednání povolána další úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení], dříve [příjmení]. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 17.5.2014, [číslo jednací] [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] byl obviněný [celé jméno žalobce] shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dlel ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a byla mu uložena pokuta ve výši 1000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 7.5.2014 obviněný odvolání. Dne 9.6.2014 bylo [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [územní celek] doručeno toto odvolání obviněného spolu s předkládací zprávou a stanoviskem správního orgánu. V tomto stanovisku bylo oprávněnou úřední osobou [titul] [jméno] [příjmení] na str. 2 uvedeno, že: Oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] byla k ústnímu jednání přizvána z toho důvodu, že se obviněný začal chovat nepřístojně, kdy opakovaně vytýkal vedoucí přestupkového oddělení nesprávný postup při řešení přestupkových spisů ohledně jeho družky [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 8.7.2014 [číslo jednací] bylo dle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání obviněného zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Obviněný ve věci podal následně podal žalobu na přezkoumání rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 8.7.2014 [číslo jednací], tato žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.2015 č.j. [číslo jednací] zamítnuta. S ohledem na obviněným podanou kasační stížnost proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě pak rozhodoval Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 23.6.2016 č.j. [číslo jednací] tu zamítl.

8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně:

9. Dle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

10. Dle § 81 odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

11. Dle § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

12. Podstata žalovaného nároku na ochranu osobnosti spočívá v tom, že žalobce tvrdí a je přesvědčen o tom, že žalovaný neoprávněně zasáhl do jeho práva na ochranu cti a důstojnosti svým nepravdivým tvrzením o nepřístojném chování žalobce u ústního jednání ve věci č.j. [spisová značka] dne 10.3.2014 a tím žalovaný způsobil poškození dobrého jména žalobce u [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], soudů a širší veřejnosti.

13. Nejdříve se soud zabýval pojmem nepřístojného chování. Normativní slovník spisovného jazyka českého pro školu a veřejnost Ústavu pro jazyk český AV ČR (3., opravené vydání 2003; další, obsahově nezměněná vydání 2005, 2009, 2010, 2012) uvádí slovo„ nepřístojný“ pouze s jedním významem (a to společensky nevhodný, nepřípustný). Tento pojem tudíž nelze zaměňovat se slovem agresivní tak, jak ho v několika případech zmiňuje sám žalobce. Z výkladu tohoto pojmu tedy vyplývá, že žalobce se tak měl dopustit žalovaným uváděného nepřístojného, tedy společensky nevhodného či nepřípustného jednání u jednání přestupkového orgánu dne 10.3.2014.

14. V průběhu řízení se pak soud zabýval tím, zda se takového, výše zmiňovaného jednání (tedy nevhodného, nepřípustného chování) u jednání přestupkového orgánu žalovaného dne 10.3.2014 žalobce skutečně dopustil.

15. Z předkládací zprávy pro [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 30.5.2014 vyplývá, že [titul] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] v rámci stanoviska správního orgánu I. stupně k podanému odvolání [celé jméno žalobce] uvedla, že ve věci rozhodovala pouze oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení]. Oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] byla k ústnímu jednání přizvána z toho důvodu, že se obviněný začal chovat nepřístojně, kdy opakovaně vytýkal vedoucí přestupkového oddělení nesprávný postup při řešení přestupkových spisů ohledně jeho družky [příjmení] [příjmení]. Za přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení] se obviněný uklidnil a jednání dále probíhalo v poklidu, proto poté oprávněná úřední osoba [titul] [jméno] [příjmení] jednací místnost opustila. Dále, že v průběhu výslechu svědka [jméno] [příjmení] obviněný i přes opakované upozornění správního orgánu, aby nechal svědka vypovědět, že mu poté bude dána možnost klást svědkovi otázky a k jeho výpovědi se vyjádřit, neustále vstupoval do výpovědi svědka [jméno] [příjmení], snažil se mu vkládat slova do úst a překrucoval jeho výpověď, kdy požadoval, aby toto správní orgán protokoloval.

16. Sama svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) byla u jednání dne 25.10.2021 vyslechnuta, když k dotazu soudu, co ona jako pracovnice přestupkového orgánu chápe a označuje pojmem nepřístojného chování uvedla, že za nepřístojné chování považuje chování účastníka, kterým účastník narušuje průběh jednání, jedná se o slovní útoky proti pracovníkům úřadu, telefonování a narušování přestupkového řízení. K dalšímu dotazu, a to jakým způsobem se řeší incidenty nepřístojného chování, pak vypověděla, že někdy stačí jen napomenout a člověk se uklidní, začne spolupracovat, někdy to dojde tak daleko, že se napomenutí musí zaprotokolovat a člověk si to pak rozmyslí a začne spolupracovat. Někdy se stane, že si musí přivolat kolegyni, aby přišla sledovat průběh jednání. Z protokolu o jednání přestupkového orgánu ze dne 10.3.2014 pak vyplývá, že k tomuto jednání byla skutečně další úřední osoba, a to [titul] [příjmení] přizvána.

17. Tuto skutečnost pak i svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], dříve [příjmení] ve své svědecké výpovědi přímo potvrdila a k dotazu, zda byla přizvána k jednání i v jiných případech uvedla, že ano, to se běžně stávalo, bylo to vždy, když byl ztížen ten výslech z jakéhokoliv důvodu.

18. Stran jednání přestupkového orgánu byla slyšena svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], která přímo vypověděla a potvrdila, že: -) [žalobci] [celé jméno žalobce] se tehdy něco nelíbilo, naléhal, chtěl to nějak jinak. Pořád vstupoval do řeči, že to chce nějak jinak, zvyšoval hlas, chtěl si prosadit svoje, dále, že byl neústupný a stále se snažil prosadit svoje, nechtěl slyšet to, co se mu nelíbilo… -) k dotazu, zda dostal napomenutí nebo dostal nějaké upozornění uvedla ….tak mám za to, že určitě dostal nějaké upozornění od paní vedoucí, do protokolu se to myslím neuvádělo… -) k dotazu, co podle svědkyně bylo„ to nejhorší„ čeho se žalobce dopustil – uvedla, že si myslí, že se i postavil a pak si sedl, agresivní nebyl -) a na otázku, zda bylo standardní, že se k případům nepřístojného chování volala další osoba, uvedla že, ano. Dále byla slyšena stran přestupkového jednání dne 10.3.2014 žalobce svědkyně [jméno] [příjmení], která vypověděla a potvrdila, že: -) na otázku, z jakého důvodu byla přítomna další úřední osoba [titul] [příjmení] a proč zrovna v době výslechu p. [celé jméno žalobce] uvedla, že„ p. [celé jméno žalobce] zpočátku nespolupracoval, napadal je, že je tam podjatost, že se jeho věci zametají pod koberec. Vysvětlila mu, že je v pozici obviněného a jaká má práva a ať se vyjádří k věci. On namítal, že není správná osoba na svém místě, a proto zavolala [titul] [příjmení], aby si poslechl, že je postupováno podle zákona. Pak se p. [celé jméno žalobce] uklidnil a jednání probíhalo standardním způsobem. -) Na otázku, kdy začalo nepřístojné chování p. [celé jméno žalobce], uvedla, že to bylo hned po poučení obviněného, hned začal mít připomínky, nechtěl spolupracovat, proto mu zopakovala, co je předmětem jeho jednání a jaké má práva a povinnosti. -) Na otázku, proč zavolala paní [příjmení] dále svědkyně uvedla, že p. [celé jméno žalobce] byl celkově vůči její osobě zaujatý a nechtěl ji vyslyšet, říkala mu, že je to dle zákona a pokud ji nevěří, zavolá paní [příjmení], před ní všechno zopakovala, on se uklidnil a začal vypovídat. Začal mít v celé věci výhrady, načež z pozice vedoucí oddělení mu sdělila, že p. [příjmení] postupujeme správně, a to proto, že měl stále pochybnosti, zavolala p. [příjmení], načež se zklidnil a byl vyslechnut.

19. Z výše uvedeného dokazování pak vyplývá a soud bere prostřednictvím výpovědí slyšených svědkyň, které byly řádně před svým výslechem řádně soudem poučeny ve smyslu § 126 odst. 1 o.s.ř., a jejichž výpovědi na sebe logicky navazují za prokázané, že žalobce se u jednání přestupkového orgánu dne 10.3.2014 skutečně choval nevhodně a nepřípustně. Toto nevhodné a nepřípustné chování spočívalo v tom, že u jednání dne 10.3.2014 zvyšoval hlas, vstupoval do řeči referentky správního úřadu, neustále zpochybňoval správnost a oprávnění pracovnic správního orgánu, chtěl si prosadit„ svoje“ (což je v souladu s vysvětlením užitého slova nepřístojně svědkyní [titul] [jméno] [příjmení], dříve [příjmení]), což vedlo k tomu, že byla povolána další oprávněná osoba v osobě [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) k dohledu nad průběhem tohoto jednání. Tohoto jednání se pak žalobce dopustil i přesto, že byl řádně před jednáním dne 10.3.2014 dle § 62 odst. 1 písm. b) a c) a § 63 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jak vyplývá z poučení účastníka řízení o přestupcích ze dne 10.3.2014 (viz přestupkový spis [spisová značka] [spisová značka]), poučen.

20. Pokud žalovaný (prostřednictvím své zaměstnankyně) jednání žalobce nazval pojmenoval slovem nepřístojné (tedy nevhodné) chování u přestupkového jednání dne 10.3.2014 v předkládací zprávě pro [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] u přestupkového jednání, pak s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že se nevhodného chování žalobce skutečně dopustil, pak uvedení tohoto pravdivého údaje není způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. V souladu s konstantní judikaturou nejde o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti v případě, že se jedná o kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj. Tudíž není tedy zpravidla možné pokládat za odporující ustanovení § 81 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012Sb., a to zejména v případě, v němž by šlo o jednání nebo činnost kritizované fyzické osoby, jež by odporovaly zákonu. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.7.1995, sp. zn. Cdon 24, R 15/1996, dle něhož kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj, nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení § 81 OZ, a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby.

21. Pokud se tedy žalobce cítí být dotčen na svých osobnostních právech, pak uvedená tvrzení o nepřístojném chování žalobce nelze z objektivního pohledu považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce a je na místě žalobu zamítnout.

22. Na okraj dále soud uvádí, že neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání, které zasahuje do práv chráněných ustanovením § 81 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. a je v rozporu s právy a povinnostmi původce zásahu stanovených právním řádem. K úspěšnému uplatnění práva na ochranu osobnosti je třeba zjištění, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo ohrozit právo chráněné § 81 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb.

23. Na nezpůsobilost zásahu narušit nebo ohrozit práva chráněná výše uvedenými ustanoveními je usuzováno např. v případech, kdy zásah spočíval v tvrzeních, která byla pronesena za takových okolností, za nichž nehrozilo zveřejnění a nemohl tedy žádným způsobem dojít ke snížení vážnosti fyzické osoby např. mezi spoluobčany a širší veřejností (Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980). V tomto kontextu je nutno zmínit, že přestupkové ústní jednání je dle § 49 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Při určování veřejného ústního jednání dbá správní orgán na ochranu utajovaných informací a na ochranu práv účastníků, zejména práva na ochranu osobnosti, jakož i na ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby. Dle § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, nestanoví-li zákon jinak. Této povinnosti jsou oprávněné úřední osoby zproštěny jen z důvodů stanovených zvláštním zákonem nebo vysloví-li souhlas osoba, jíž se předmětná skutečnost dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena. Pracovníci správního orgánu jsou pak povinni dodržovat Etické kodexy, přestupkové spisy jsou neveřejné. Stejně tak dle 81 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích soudce je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, ledaže by byl této povinnosti zproštěn zvláštním právním předpisem nebo osobou k tomu povolanou. Ve světle výše uvedeného pak uvedení toliko pojmu„ nepříčetného chování“ v úřední listině v rámci správního a soudního řízení za existence povinnosti zachovávání mlčenlivosti a nestrannosti pracovníků správního úřadu a soudců pak dle názoru soudu je nezpůsobilé zasáhnout, narušit nebo ohrozit právo chráněné § 81 ods.t 1 a 2 zákona č. 89/ 2012 S., tudíž nemůže žádným způsobem dojít ke snížení vážnosti fyzické osoby např. mezi spoluobčany a širší veřejností. Pokud žalobce u jednání dne 25.2.2020 uvedl, že by snad určité informace mohly širší veřejnosti sdělit čtyři zaměstnankyně žalovaného, pak k tomuto žalobce konkrétní tvrzení nemá, netvrdil a neprokázal.

24. S ohledem na výše uvedené soudu pak se soud dalšími souvisejícími nároky žalobce a dalšími námitkami žalovaného nezabýval, když má soud za to, že jednáním žalovaného nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu § 81 odst. 1 a 2 zákon č. 89/2012 Sb. a žalobu výrokem I. rozsudku v plném rozsahu zamítl.

25. Výrokem II. rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, přísluší mu tedy náhrada účelně vynaložených nákladů za řízení. Tyto byly soudem přiznány v celkové částce 30786 Kč. Tato částka se skládá z odměny za právní zastoupení žalovaného podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 za 7 úkonů právní služby po 3100 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 23800 Kč, dále z náhrady za promeškaný čas, a to celkem 6 půlhodin po 100 Kč za cestu 3x [obec] – [obec] a zpět, tj. 600 Kč, dále jízdného k jednání dne 25.2.2020 osobním motorových vozidlem Honda Civic v počtu 56 km při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a ceně paliva 32 Kč/litr spolu s amortizací (4,20 Kč x 56). Jízdné tedy činí celkem 340 Kč, dále jízdné k jednání dne 11.3.2021 osobním motorovým vozidlem VOLVO CX40 v počtu 56 km při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a ceně paliva 27,80 Kč/litr spolu s amortizací 4,40 Kč 56). Jízdné tedy činí celkem 347 Kč a jízdné k jednání dne 25.10.2021 osobním motorových vozidlem Honda Honda HR-V v počtu 56 km při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a ceně paliva 33,80 Kč/litr spolu s amortizací (4,40 Kč x 56). Jízdné tedy činí celkem 356 Kč. Ke všem částkám je pak třeba připočíst 21 % DPH ve výši 5343 Kč vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného je plátcem této daně.

26. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení, a to ve výši 104 Kč Tyto představují svědečné přiznané svědkyni [titul] [jméno] [příjmení] O těchto nákladech soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek řízení pak výrokem III. rozsudku byl žalobce zavázán povinností zaplatit výše uvedenou částku na účet Okresního soudu ve Frýdku – Místku.

27. Lhůty k plnění mají oporu v § 160 odst. 1 o.s.ř., když podmínky pro stanovení lhůty delší či povolení splátek soud na straně žalobce neshledal.