71 Co 92/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2024, č. j. 32 C 434/2022-144,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na písemnou omluvu, jejíž přesné znění je uvedeno v odstavci I. výroku. V odstavci výroku zamítl požadavek žalobce na nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl v odstavci III. výroku tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 22. 10. 2021 hodlal žalobce cestovat autobusovou linkou č. , Anonymizováno, z nástupní zastávky , anonymizováno, do cílové zastávky , anonymizováno, . Zaplatil za přepravu dospělé osoby 6,20 Kč, a to prostřednictvím karty ODIS, cestoval spolu se psem, hodlal zaplatit přepravu psa kartou z nástupní zastávky, řidič č. , hodnota, mu uvedené neumožnil, požadoval zaplacení v hotovosti, když žalobce odmítl, vyloučil jej z přepravy a vyzval k vystoupení z autobusu. Žalobce s postupem řidiče nesouhlasil, z autobusu nevystoupil, vystoupil až poté, kdy byl o uvedené požádán strážníky Městské policie , adresa, , kteří byli přivoláni jedním z cestujících , jméno FO, . Dopravce , Anonymizováno, umožňuje cestujícím zakoupení jízdenky i z jiné než nástupní zastávky, a to prostřednictvím čipové karty s úhradou z elektronické peněženky této karty. V souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 28 C 142/2022 bylo rozsudkem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 28 C 142/2022–156 rozhodnuto tak, že žalovaná, a to společnost , Anonymizováno, , je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6,20 Kč, taktéž je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu, žaloba ohledně nemajetkové újmy v penězích byla zamítnuta. Žalobě bylo vyhověno, neboť bylo zjištěno pochybení řidiče společnosti , Anonymizováno, , který měl umožnit žalobci zakoupení jízdenky pro svého psa z nástupní zastávky , anonymizováno, , i když povinnost platit za jeho přepravu nastala až od další zastávky , anonymizováno, . Pokud tak řidič neučinil, porušil povinnosti, které jsou dány smlouvou o integrovaném dopravním systému Moravskoslezského kraje ODIS a smluvními přepravními podmínkami integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje ODIS, a pokud nadto vyloučil žalobce z přepravy, jednalo se o neoprávněné vyloučení z přepravy.

3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud, jak vyplývá z jeho odůvodnění § 81 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo jakkoliv zjištěno, že by strážníci Městské policie překročili svá oprávnění daná zákonem co do postupu ve věci. Řádně ověřili totožnost žalobce a dalších osob, dotázali se na obsah problému, a pokud k námitce žalobce neověřili, zda došlo k vyloučení z přepravy ze zákonných důvodů, je nutno vycházet z ust. § 11 stanoví odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii, kdy strážníci mohou ke zjištění skutečného stavu věci vyzvat osobu, které se to týká k poskytnutí potřebného vysvětlení, přičemž tato osoba je povinna uvedenému vyhovět. Strážníci vyzvali žalobce, aby opustil autobus, aby mohli projednat celou záležitost, aby přeprava mohla dále probíhat ve vztahu k ostatním cestujícím a dopravce tak dodržel své zákonné a smluvní povinnosti. Úkol strážníků městské policie bylo zajištění plynulosti a bezpečnosti dopravy, resp. veřejného pořádku, nikoliv zjišťovat, prověřovat, kvalifikovat. Zásah strážníků městské policie nevybočoval z oprávnění, která zákon o obecní policii těmto svěřuje, nejednalo se o zřejmě nepřiměřený zásah povaze a nebezpečnosti, neboť zde žádná nebezpečnost nenastala. Pokud nebyla zjištěna nezákonnost konání strážníků Městské policie , adresa, , nedošlo k naplnění základních znaků protiprávního jednání, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi těmito, žalobě nemohlo být vyhověno jak co do omluvy, tak finančního odškodnění.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Žalobce zdůraznil, že splňoval beze zbytku všechny podmínky přepravy stanovené přepravním řádem. Žalovaný, aniž by si ověřil rozhodné skutečnosti, bezdůvodně vyhodnotil jen úmyslné a nevěrohodné tvrzení řidiče tak, že žalobce byl následně strážníky vyloučen z přepravy, a to pod pohrůžkou násilí, resp. žalobce autobus opustil poté, co byl vyzván k opuštění vozidla pod hrozbou nasazení pout. Strážníci se přitom pochybením řidiče nezabývali. Jednání strážníků mělo negativní dopad na psychiku žalobce. V dalším podání se žalobce zabýval podmínkami přepravy psa na území , adresa, . Okresnímu soudu rovněž vytýkal, že neprovedl navržené důkazy.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud se věcí důkladně zabýval a s tvrzeními žalobce, která jsou totožná s odvolacími námitkami, se vypořádal.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně postupem dle § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. S důvody, proč okresní soud neprovedl další dokazování se okresní soud vypořádal v bodech 15 a 16 svého odůvodnění a odvolací soud s jeho závěry souhlasí, když má shodně s okresním soudem za to, že skutkový stav umožňuje rozhodnout ve věci.

8. Správně zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud z pohledu ustanovení o ochraně osobnosti. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.

9. Odvolací námitky žalobce posoudil odvolací soud jako irelevantní.

10. Dle § 81 odst. 1 a 2 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

11. Předmětem ochrany podle § 81 o. z. je osobnost každého občana jako individuality, resp. jednotlivé hodnoty tvořící integritu jeho osobnosti v jeho fyzické a psychickomorální jednotě, které občan jako její subjekt ve společnosti realizuje, tj. v občanskoprávních vztazích. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být splněny hmotněprávní podmínky tak, jak je zákon shora uvedeným způsobem vyžaduje.

12. Musí být dána 1) existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její jednotě, 2) neoprávněnost tohoto zásahu a 3) jejich vzájemná příčinná souvislost. A současně musí neoprávněný zásah přesáhnout určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze.

13. Uvedené sankce za nemajetkovou újmu jsou založeny na objektivním principu bez zřetele na zavinění a bez ohledu na subjektivní pocity dotčené osoby.

14. Předně je nutno zdůraznit, že se žalobce mýlí, pokud uvádí, že to byli strážníci žalovaného, kteří ho vyloučili z přepravy, ti totiž takové oprávnění nemají. Osobou oprávněnou vyloučit cestujícího z přepravy dle přepravního řádu je řidič. Strážníci se na místo dostavili až poté, co již byl žalobce z přepravy řidičem vyloučen a odmítal opustit autobus.

15. Pokud strážníci žalobce poté, co byl z přepravy vyloučen, vyzvali, aby opustil autobus a ten mohl pokračovat v přepravě dalších cestujících, nelze v jejich postupu spatřovat nic nezákonného. Samotní strážníci uváděli, že se snažili věc řešit domluvou a že oficiální výzvu nepoužili, neboť žalobce na jejich druhé požádání z autobusu vystoupil. Tato tvrzení částečně korespondují i s tvrzením žalobce samotného, který uváděl, že nejprve autobus odmítal opustit. Pokud žalobce uváděl, že následně mu bylo vyhrožováno nasazením pout, tak tato skutečnost z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , přímých účastníků zákroku strážníků, nevyplývá. Pro úplnost však zbývá dodat, že ani pokud by strážníci za takové situace, kdy žalobce odmítl autobus opustit, oficiálně žalobce vyzvali k opuštění autobusu s upozorněním na donucovací prostředky, nebylo by možné v jejich jednání spatřovat neoprávněný zásah.

16. Rovněž nelze souhlasit s žalobcem, že strážnici žalované měli povinnost si ověřit, zda byl žalobce z přepravy vyloučen oprávněně a zda jeho vyloučení bylo v souladu s přepravním řádem. Předně oprávněnost vyloučení žalobce z přepravy je věcí samotného dopravce, nikoliv policie ať městské, či státní. Navíc by takové šetření stěží šlo provádět ve stojícím autobuse s dalšími cestujícími, ale zejména na celé věci by to nic nezměnilo. Žalobce neměl zakoupenou jízdenku pro svého psa do konečné stanice (je nerozhodné, že ještě jednu zónu mohl pes cestovat zdarma), kde chtěl vystoupit, přes ODIS kartu (a je v takové situaci jedno proč, zda proto, že to řidič neuměl) jí zakoupit nešlo a žalobce neměl u sebe hotovost. Jinak řečeno, podstatné je, že bez platné jízdenky pro svého psa nemohl dále pokračovat v cestě a byl povinen autobus opustit, což do příjezdu hlídky odmítal.

17. Na tomto místě odvolací soud si dovoluje podotknout, že je s podivem, že žalobce, který sám uváděl, že se nejednalo o ojedinělou situaci, kdy řidiči neuměli zadat jízdenku pro psa přes ODIS kartu, na tuto situaci nebyl připraven a neměl u sebe žádnou hotovost. Tím by předešel svému vyloučení z přepravy a na jeho oprávnění si stěžovat u dopravce by se nic nezměnilo.

18. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalovaného. Náklady žalovaného se sestávají z paušální odměny za přípravu k jednání a účast u jednání po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o. z.