72 A 44/2018

Rubrum

č. j. 72 A 44/2018-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: L. D. bytem K. S. X, X L. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Dítětem, MBA, LL.M. sídlem Horní náměstí 19, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1056/40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2018, č. j. KUOK 119634/2018, ve věci přestupku takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2018, č. j. KUOK 119634/2018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Litovel (dále jen „městský úřad“) ze dne 7. 6. 2018, č. j. LIT 10973/2018. Městský úřad tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o silničním provozu“).

2. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 12. 10. 2016 v 10.53 h na pozemní komunikaci v obci Litovel na ulici Žerotínova před začátkem zastavěného území obce ve směru jízdy od obce Tři Dvory řídil osobní motorové vozidlo BMW, RZ x, přičemž tímto vozidlem Shodu s prvopisem potvrzuje A. V. 2 72 A 44/2018 překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o více než 40 km/h - jel rychlostí 93 km/h, po odečtení odchylky ±3 km/h jel rychlostí 90 km/h a tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců.

3. Žalobce v žalobě namítal, že se nemohl seznámit s podklady řízení, namítal vzdálenost rychloměru od měřeného vozidla, že nejel takovou rychlostí, protože vyjel z ulice Pavlínka, že žalobci nebyly přečteny při jednání listiny, že se městský úřad nevypořádal s namítanými skutečnostmi, že nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav, že odstavné i měřicí stanoviště bylo jinde, že nesprávně byly označeny jako účelové důkazy fakturou s uvedením času služby v pneuservisu, čestné prohlášení a návrh na výslechy svědků; že nebylo možné takové zrychlení, že nesprávný byl záznam z rychloměru, že navržené důkazy prokazují opak, že měl být vypracován znalecký posudek a konečně žalobce namítal zánik odpovědnosti za přestupek a protiústavnost § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí žalovaného o odvolání (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobce nehovoří o tom, co měly navrhované důkazy vlastně prokázat, že tvrzení o vjezdu na komunikaci z vedlejší ulice bylo nepodložené a nemohlo vyvrátit naměřenou rychlost rychloměrem. Správní orgány provedly důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Zpochybňování správnosti měření městskou policií nemělo žádnou oporu ve spisovém materiálu a bylo pouhou spekulací. Přenesené důkazní břemeno žalobce neunesl. Posouzení námitky zániku odpovědnosti za přestupek ponechal žalovaný na krajském soudu.

5. Žalobce v replice uvedl, že od počátku řízení předkládal a navrhoval důkazy, které vyvracely tvrzení správních orgánů o průběhu skutkového děje – výslech zaměstnance pneuservisu a dále pana J. V., který se s žalobcem potkal v pneuservisu a odjížděl z něj ve stejnou chvíli jako žalobce, a to za vozidlem žalobce. Žalobce předložil výpočet maximální rychlosti na délce dráhy od křižovatky po místo, kde byla rychlost žalobce naměřena. Z toho vyplynulo, že mohl dosáhnout rychlosti 74,1 km/h. Jestliže žalovaný při kontrolním měření vzdálenosti od křižovatky ulic Žerotínova a Pavlínka a místa, kde byla změřena rychlost vozidla žalobce na serveru www.mapy.cz, naměřil jinou hodnotu, mohl ji dosadit do předloženého vzorce a zjistil by, že ani na délce dráhy 82 m nemohl žalobce dosáhnout rychlosti, která je žalobci kladena za vinu, nýbrž maximálně rychlosti 85,175 km/h. Nad rámec výše uvedeného žalobce požadoval také provedení pokusu na místě. Výtka k pasivitě žalobce při zjišťování skutkového děje nebyla adekvátní. Správní orgány nemohly rozhodovat na základě jediného důkazu s odůvodněním, že se jedná o jednoznačný důkaz, aniž by se řádně vypořádaly s dalšími předloženými důkazy.

6. Při jednání soudu žalobce nepopíral překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci, ale zásadně odmítal překročení rychlosti o více než 40 km/h. Od počátku řízení žalobce namítal a snažil se prokázat, že předmětný rychloměr měřil chybně, což vyplývá nejen z navrhovaných důkazů, které správní orgány však odmítly provést, ale také z rozporů mezi výpověďmi svědka F. a vzdálenosti měřicího přístroje od značky „Začátek obce“ a skutečné vzdálenosti mezi těmito místy, která činí 219 m. Nadto odpovědnost za přestupek zanikla, protože přechodné ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je retroaktivní a protiústavní. Shodu s prvopisem potvrzuje A. V. 3 72 A 44/2018 7. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), s přihlédnutím k § 7 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o přestupcích“) a k § 112 a § 2 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle kterého odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku (dále jen "pachatel") příznivější.

8. Ze správního spisu soud ve vztahu k zániku odpovědnosti za přestupek zjistil, že žalobce přestupek spáchal dne 12. 10. 2016. Rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce převzal dne 10. 12. 2018.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

11. Podle § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí. Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., dále jen „Listina“) trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

13. Podle § 20 odst. 3 zákona o přestupcích přerušením běhu lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 začíná běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky.

14. Podle § 32 odst. 3 část věty před středníkem zákona o odpovědnosti za přestupky byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání.

15. V posuzovaném případě uběhly od spáchání přestupku dva roky dne 12. 10. 2018 a žalovaný doručil rozhodnutí o odvolání zástupci žalobce dne 10. 12. 2018, tedy po uplynutí dvouleté lhůty podle § 20 odst. 3 zákona o přestupcích.

16. Podle právní úpravy účinné ke dni spáchání přestupku a do 30. 6. 2017 přestupek nebylo možné projednat po datu 12. 10. 2018 (pojem „projednat“ rozuměj ve smyslu doručit rozhodnutí o odvolání - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2010, č. j. 9 As 89/2010-91, www.nssoud.cz, a tam citovanou judikaturu).

17. Podle právní úpravy účinné ode dne 1. 7. 2017 zaniká odpovědnost za předmětný přestupek za tři roky. Shodu s prvopisem potvrzuje A. V. 4 72 A 44/2018 18. Zánik odpovědnosti za přestupek za dva roky je pro žalobce příznivější než zánik odpovědnosti za přestupek za tři roky. Byla tedy naplněna hypotéza věty druhé čl. 40 odst. 6 Listiny a podle zdejšího soudu je třeba ji v posuzovaném případě aplikovat. Tento závěr je v souladu i s § 112 odst. 1 věta druhá, část za středníkem zákona o odpovědnosti za přestupky (podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější). Podle zdejšího soudu mají posledně citovaná ustanovení přednost před § 112 odst. 2 věta druhá zákona o odpovědnosti za přestupky, které je v rozporu s § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky i s čl. 40 odst. 6 Listiny.

19. Zásada zákazu retroaktivity je jedním z definičních znaků demokratického právního státu, ve kterém musí mít adresáti právních norem reálnou možnost seznámit se předem s jejich obsahem a poznat tak rozsah svých práv a povinností a je normativně vyjádřena v zásadě právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy [nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 10. 12. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 78/92 (nález č. 15, Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a.s., 2011, s. 92); dále nález ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.)].

20. Ke shodnému právnímu názoru dospěli v podrobném a přesvědčivém rozboru autoři následujících článků: GRYGAR, Tomáš. K ústavní (ne)slučitelnosti nepravé retroaktivity v otázce promlčení přestupků v novém přestupkovém zákoně. Právní rozhledy, č. 19/2017, s. 665; STRAKOŠ, J. Poznatky k přechodným ustanovením zákona č. 250/2016 Sb. hmotněprávní povahy a úvahy nad nimi II. Správní právo, 2018, č. 6, str. 365, a Správní právo č. 3/2018, str. 188-201 (část I); VEDRAL, J. K novému zákonu o přestupcích. Správní právo, 2017, č. 7, str. 411 (vše veřejně dostupné i na internetu, pro stručnost soud na tyto články odkazuje).

21. O problematičnosti i naléhavosti řešení této otázky svědčí i odlišné stanovisko ústavního soudce L. D. v usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 2888/18. Pro úplnost soud dodává, že toto usnesení bylo zveřejněno až dne 7. 11. 2019, tedy dva dny po vyhlášení tohoto rozsudku.

22. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 1a 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný shora podaným právním výkladem podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán.

23. Úspěšnému žalobci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. soud přiznal odměnu za zastupování, spočívající v odměně za tři úkony právní služby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vydání rozsudku, za převzetí věci, podání žaloby a účast u jednání soudu, tj. 3 x 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč. Odměnu za repliku soud nepřiznal, nešlo o účelný úkon, soud ji nevyžadoval a nepřinesla do věci nic nového. Ke každému úkonu přiznal soud paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 900 Kč. K částce 10 200 Kč náleží daň z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč. Dále úspěšnému žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Náhrada za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč žalobci nenáleží, jelikož žalobce nebyl s návrhem úspěšný, protože neosvědčil tvrzení uvedená v návrhu. Celková náhrada nákladů řízení činí 15 342 Kč.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje A. V. 5 72 A 44/2018 Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 5. prosince 2019 JUDr. Martina Radkova, Ph.D. v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje A. V.