72 Ad 27/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: F. Š. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2026, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem sporu byly přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, účinky fikce doručení, opožděnost námitek a prominutí zmeškání úkonu. Žalobce si nepřevzal prvostupňové rozhodnutí a nepodal proti němu včas námitky z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla pro opožděnost námitky žalobce proti rozhodnutí žalované z 27. 1. 2026, kterým žalovaná zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu (prvostupňové rozhodnutí). Rozhodnutí z 27. 1. 2026 bylo dle údajů na dodejce doručeno fikcí 9. 2. 2026. Posledním dnem pro podání námitek byla středa 11. 3. 2026. Žalobce podal námitky 25. 3. 2026, tj. po uplynutí třicetidenní lhůty. Žalovaná neshledala důvody pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.

3. Žalobce v žalobě namítal, že od úrazu je jeho zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a byla mu amputována dolní končetina. Proto žalobce používá berle, jeho mobilita je výrazně omezena a provázena opakovanými pády a chronickými bolestmi. V mezidobí žalobce absolvoval totální endoprotézu kolenního kloubu na druhé dolní končetině. Žalobce má dlouhodobě nestabilní chůzi a další zdravotní komplikace. Žalovaná se s těmito skutečnostmi nevypořádala.

4. Žalovaná vycházela z doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí, aniž by dostatečně zkoumala splnění podmínek tohoto institutu. Dle ustálené judikatury správních soudů a Ústavního soudu představuje fikce doručení výjimečný právní institut, který nelze aplikovat mechanicky (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3038/07). Podmínkou aplikace fikce doručení je reálná možnost adresáta seznámit se s písemností a je nezbytné přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, včetně zdravotního stavu adresáta (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 92/2008-52 a č. j. 4 As 26/2011-58). Žalovaná dostatečně nezkoumala, zda měl žalobce reálnou možnost se s rozhodnutím seznámit a zda jeho zdravotní stav bránil převzetí zásilky. Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), protože žalovaná nezjistila dostatečně skutkový stav. Ústavní soud opakovaně judikuje, že aplikace procesních předpisů nesmí být přepjatě formalistická, pokud by vedla k faktickému odepření přístupu k soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/95).

5. Žalovaná sice formálně uvedla, že posuzovala možnost přezkumného řízení či obnovy řízení, ale toto posouzení konkrétně neodůvodnila.

6. I v případě, že by soud dospěl k závěru o opožděnosti námitek, je namístě vzít v úvahu, že ke zmeškání došlo z omluvitelných důvodů spočívajících v závažném zdravotním stavu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, má nestabilní chůzi, amputovanou končetinu nad kolenem, chodí o berlích, padá, má chronické bolesti a další zdravotní komplikace. Zdravotní stav žalobci objektivně omezuje schopnost přebírat zásilky a včas procesně reagovat. Žalovaná byla povinna aplikovat principy dobré správy, proporcionality a ochrany základních práv žalobce, což neučinila. Žalobce navrhl v žalobě k důkazu lékařské zprávy a posudky posudkových orgánů o invaliditě s výhradou dalších důkazů.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předeslala, že soud se může zabývat pouze tím, zda žalovaná námitky opodstatněně zamítla jako opožděné (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 115/2013-46).

8. Žalobce nevznesl žádné skutkové či právní argumenty, které by svědčily o včasnosti námitek. Z doručenky datové zprávy vyplynulo, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno 9. 2. 2026 a lhůta pro podání námitek marně uplynula 11. 3. 2026. Žalovaná ve zmíněném rozhodnutí žalobce poučila o lhůtě, ve které může podat námitky. Omezená mobilita neovlivňuje schopnost žalobce přebírat písemnosti, protože žalovaná mu rozhodnutí doručila do datové schránky.

9. Žalobce nepožádal ve smyslu § 41 odst. 2 správního řádu o prominutí zmeškání úkonu do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která žalobci bránila úkon učinit.

10. Žádný zákon neopravňuje žalovanou, aby se z moci úřední zaobírala tím, jestli žalobci ve včasné reakci nebránila nějaká okolnost, kterou navíc žalobce nekonkretizoval. Není na místě požadované zkoumání příčin, proč žalobce lhůtu nedodržel. Zákon tuto iniciativu a odpovídající povinnost svěřuje výlučně meškajícímu účastníkovi. V úvahu nepřipadá odepření práva na spravedlivý proces. Žalobce pro předestřenou konstrukci nenabízí zákonný podklad ani odpovídající judikatorní oporu. Rozsudky Nejvyššího správního soudu, na které žalobce odkazoval, nejsou součástí oficiální databáze na www.nssoud.cz a žalobcem citované nálezy Ústavního soudu se týkaly něčeho zcela jiného.

11. Žalobce v replice doplnil, že mu nepříznivý zdravotní stav omezuje běžné fungování a v době rozhodné pro podání námitek absolvoval opakovaná lékařská vyšetření, trpěl bolestmi a omezenou mobilitou po amputaci končetiny. Žalobcovu datovou schránku obsluhuje jeho syn, avšak v rozhodné době ji nekontroloval a nebyly nastaveny notifikace o doručených datových zprávách. Proto se žalobce neseznámil s prvostupňovým rozhodnutím v době, kdy mu běžela lhůta pro podání námitek; jakmile se s ním seznámil, podal námitky. Žalobce neměl úmysl prodlužovat nebo mařit řízení.

12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí bodů podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tj. ke dni 31. 3. 2026.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Předmětem soudního přezkumu je procesní rozhodnutí o opožděnosti námitek vydané podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 92 odst. 1 správního řádu. Žalobou napadené rozhodnutí se nezabývalo věcnými námitkami žalobce a právním hodnocením věci samé, tj. invalidity.

15. V posuzované věci je proto soud oprávněn přezkoumávat pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné námitky a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením přezkumu v námitkovém řízení (pro případy, ve kterých se jednalo o odvolání, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 A 14/2002-35, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 51/2006-105, jakož i rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 51/2006-112, č. j. 2 As 53/2007-111, č. j. 5 As 105/2008-135, č. j. 5 As 10/2010-75).

16. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobce nepodal námitky ve lhůtě třiceti dnů od doručení prvostupňového rozhodnutí. K doručení došlo 9. 2. 2026, tj. desátý den poté, co si žalobce nevyzvedl v datové schránce rozhodnutí z 27. 1. 2026. K doručení došlo tzv. fikcí, resp. vyvratitelnou právní domněnkou v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), dle kterého „nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.“ 17. Třicetidenní lhůta pro podání námitek marně uplynula 11. 3. 2026. Žalobce podal námitky 25. 3. 2026 a nepožádal o prominutí zmeškání lhůty, ani neuvedl důvod, který mu bránil podat námitky včas, jak soud ověřil ze správního spisu. Žalovaná proto nemohla posuzovat, jestli existují objektivní důvody podle § 17 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb., podle kterého „osoba, pro niž byla datová schránka zřízena, může za podmínek stanovených jiným právním předpisem žádat o určení neúčinnosti doručení podle odstavce 4“.

18. Jiným právním předpisem je v posuzované věci správní řád, a to § 24 odst. 2 a § 41 odst. 2 a 4.

19. Podle § 24 odst. 2 správního řádu platí, že „prokáže-li adresát že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.“ 20. Podle § 41 odst. 1 správního řádu „navrácením v předešlý stav se rozumí prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit.“ 21. Dle § 41 odst. 4 správního řádu „správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.“ 22. Žalobce nepožádal o neúčinnost doručení z důvodu zdravotního stavu, který mu bránil v převzetí písemnosti a podání námitek (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 396/01, kdy účastník řízení s žádostí o prominutí spojil zmeškaný úkon, doložil lékařskou zprávu o zdravotním stavu a bylo možné provést úvahu, jestli nemoc bránila účastníku řízení učinit podání).

23. Spornou otázkou bylo, jestli si žalobce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu mohl vyzvednout v datové schránce prvostupňové rozhodnutí a podat v třicetidenní lhůtě námitky. Žalobce v žalobě tvrdil, že mu jeho zdravotní stav bránil ve včasném podání námitek a k důkazu doložil tři lékařské zprávy.

24. Soud zjistil ze zprávy neurologa z 27. 5. 2026, že se týká aktuálního zdravotního stavu a léčby a nevypovídá o stavu žalobce v únoru a březnu 2026. Soud zjistil ze zprávy ortopeda z 5. 3. 2026 zejména to, že žalobce má bolesti, chodí pět let o berlích po amputaci pravé dolní končetiny po úraze a následné a infekční komplikaci. Žalobci byla pro klidové i noční bolesti aplikována injekce a nařízen klidový režim, předepsány rehabilitace, fyzioterapie a další procedury („kryo“, ultrazvuk apod.). Ze zprávy traumatologické ambulance ze 17. 2. 2026 se podává, že žalobce chodí od srpna 2025 v trvalé protéze a asi dva měsíce má pocit tlaku na dolním konci stehenní kosti, jde o infekční a zánětlivou reakci způsobenou vnitřní fixační pomůckou (diagnóza T846); stav nebyl indikován k chirurgické intervenci; lékař doporučil kontaktovat protetika ke korekci vložky protézy.

25. Ze zpráv nevyplývá, že by žalobce v době doručování prvostupňového rozhodnutí a ve lhůtě pro podání námitek nebyl schopen obsluhovat datovou schránku, požádat o pomoc s přihlášením do datové schránky (navíc v době, kdy mohl očekávat doručení rozhodnutí žalované) nebo zmocnit jinou osobu k potřebným úkonům, že by nemohl vůbec chodit a vnímat; naopak z lékařských zpráv plyne, že se žalobce dostavil k lékaři k aplikaci injekce a předepsání léčby. K amputaci dolní končetiny došlo před pěti lety, tudíž nešlo o akutní zdravotní stav.

26. Žalobce uvedl až v žalobě, že důvodem pozdního podání byly jeho zdravotní problémy a doložil k žalobě tři lékařské zprávy. Tyto zprávy však neprokázaly objektivní závažnou překážku zmeškání lhůty pro podání námitek. Takovou překážkou může být například úraz, náhlá nemoc, hospitalizace apod. a musí bránit účastníku řízení v učinění potřebného úkonu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 13/2015-281). 1 I. Závažné důvody, které představují překážku, jež bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon (§ 41 správního řádu z roku 2004), musí být objektivní povahy, přičemž závažnost těchto důvodů se posuzuje vždy podle okolností konkrétního případu.

27. Lékařské zprávy doložené k žalobě neprokázaly omezení kognitivních nebo motorických funkcí žalobce (srov. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 148/2023-39, bod 45). Trvale nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení, který se v průběhu trvání lhůty nikterak nezměnil, není důvodem pro prominutí zmeškání lhůty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1650/2015). Zdravotní problémy, které negativně ovlivňují soustředěnost, koncentraci a orientaci v problému, nejsou samy o sobě důvodem pro zmeškání lhůty; rozhodující v tomto směru je odborný popis zdravotního stavu účastníka (usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 338/2011). Žalobce rovněž netvrdil, že byl ve stavu pracovní neschopnosti, jejíž důvody by bylo možné ověřit (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 335/2019-48, bod 20).

28. Pokud žalobce nechtěl vystupovat ve správním řízení jako účastník osobně, mohl udělit plnou moc jiné osobě k zastupování v rozsahu, který určí. Žalobce může případně může navrhnout ustanovení opatrovníka podle § 469 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka a ve shodě s takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti“). Jde o situaci, při které se neomezuje svéprávnost opatrovance a opatrovanec jedná společně s opatrovníkem. Pokud jedná opatrovník samostatně, musí jednat v souladu s vůlí opatrovance (§ 469 odst. 2 občanského zákoníku).

29. K námitce žalobce, že jeho datovou schránku obsluhoval jeho syn, soud zdůrazňuje, že odpovědnost za zpřístupnění datové schránky nese žalobce. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 Ads 21/2015-44, při doručení do datové schránky je nezbytné pokládat materiální funkci doručení za splněnou, jsou-li splněny podmínky doručení plynoucí ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a k doručení došlo přihlášením adresáta, respektive osoby oprávněné k přístupu do datové schránky. Z pohledu orgánu veřejné moci je v zásadě irelevantní, zda osoba oprávněná poskytla své přístupové údaje jinému.

30. Pokud žalobce neměl nastavené notifikace (vyrozumění) o dodání datové zprávy do datové schránky, nezprošťuje ho tato jeho aktivita či neaktivita odpovědnosti za doručení písemností do datové schránky – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 123/2015-35, podle kterého „nefunkčnost nebo selhání systému notifikace doručení datové zprávy do datové schránky nezpůsobuje neúčinnost doručení datové zprávy (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Stejně tak nemožnost otevřít některé přílohy sama o sobě nepředstavuje omluvitelný důvod nesplnění soudní výzvy (zde výzvy k zaplacení soudního poplatku), jestliže stěžovatelka nepodala včas návrh na vyslovení neúčinnosti doručení (§ 50d odst. 1 o. s. ř.).“ 31. Soud neshledal porušení § 3 správního řádu, dle kterého „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ O datech a lhůtách při doručování mezi účastníky řízení nebyl spor. Nepříznivý zdravotní stav II. Nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení lze považovat za závažný důvod, který představuje překážku, jež bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon (§ 41 správního řádu z roku 2004), pouze tehdy, pokud mu skutečně brání učinit zmeškaný úkon. žalobce v době pro podání námitek nebyl žalované znám a žalobce v námitkách neuvedl, že mu bránil podat námitky včas. Žalovaná se tak neměla k čemu vyjadřovat.

32. Žalovaná neporušila ani čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.“ Žalovaná na opožděné námitky reagovala, neodepřela žalobci rozhodnutí o nich a umožnila tak žalobci přístup k soudu a přezkoumání rozhodnutí o opožděnosti námitek.

33. Žalovaná neporušila ani principy dobré správy, proporcionality a ochrany základních práv žalobce, jak namítal v žalobě. Ostatně, žalobce tyto námitky uvedl pouze obecně, aniž by konkretizoval, co jimi má na mysli.

34. Podmínku zkrácení na právech soud posuzoval tak, že při posuzování invalidity jde o specifickou situaci. Ukončením přezkoumávaného řízení není takřka „nic ztraceno“, protože žalobce kdykoli může podat novou žádost o změnu výše invalidního důchodu, a to i zpětně. Žalobce v žádosti může uvést, že žádá o změnu výše invalidního důchodu od data v minulosti. Právní úprava nijak neomezuje vymezení tohoto data v minulosti. Případně žalobce může uvést, že žádá o uznání vyššího stupně invalidity od vzniku nároku. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pouze omezuje doplacení důchodu nebo jeho zvýšení nejvýše na pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení.

35. Rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 92/2008-52 a č. j. 4 As 26/2011-58, na které žalobce odkazoval v žalobě, neexistují, jak soud ověřil ve veřejně přístupně databázi www.nssoud.cz a nejde ani o překlep v citaci. I bez čísla listu v odkazované spisové značce (posledního dvojčíslí za spojovníkem/pomlčkou) nelze identifikovat citované rozsudky, které by se týkaly doručování a sporných otázek jako v posuzované věci. Posuzovaných sporných otázek se rovněž netýkají nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/95 a sp. zn. I. ÚS 3038/07.

36. Žalovaná nebyla v rozhodnutí o opožděnosti námitek povinna podrobněji zkoumat, jestli jsou v posuzované věci dány důvody pro přezkum správního rozhodnutí nebo obnovu řízení. Žalobce pro to v námitkách neuvedl žádný důvod a ani po jejich podání (nebo předtím) žalované nezaslal žádnou písemnost, ze které by tato povinnost vyplývala. Ostatně, ani v žalobě žalobce neuvedl důvod, pro který by tak měla žalovaná učinit do vydání rozhodnutí a na základě jakých skutečností.

37. Soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony, mezinárodními smlouvami a právními zásadami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho podřadila a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

38. Úspěšná žalovaná a neúspěšný žalobce nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Olomouc 24. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.