75 Co 111/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 238 .753,02 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2025, č. j. 22 C 167/2024-119

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 229.465,03 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 229.465,03 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 22.941,20 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 229.465,03 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu ohledně zaplacení části jistiny ve výši 5.757,99 Kč, poplatků ve výši 3.530 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 235.223,02 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 235.223,02 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11.665,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.729,02 Kč zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 21.242 Kč (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“) neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému žalobkyně poskytla částku 242.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 12.534,97 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 229.465,03 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 229.465,03 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši ve výši 14,75 % p. a. z částky 229.465,03 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení. Namítala, že soud prvního stupně pochybil, když žalobkyni nepřiznal spolu s částkou ve výši 229.465,03 Kč také zákonný úrok z prodlení z přiznané částky spolu s jeho odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nemožnost plnění nebyla ze strany žalovaného ani tvrzena a ani nijak prokázána. Žalovaný v řízení netvrdil ani nijak neprokázal nemožnost splatit požadovaný dluh a také nikterak neprokázal své majetkové poměry. Soud prvního stupně tak porušil princip rovnosti stran, když neaktivitu žalovaného sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně nemohl sám za žalovaného uplatnit námitku ohledně toho, že se žalovaný nenachází v prodlení, kdy tento neměl žádné povědomí o majetkové situaci žalovaného, a proto tak nemohl ani své rozhodnutí od této skutečnosti odvozovat. Nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud prvního stupně přiznal žalobkyni pouze jistinu poskytnutou žalovanému a nepřiznal k ní zákonný úrok z prodlení. Jak uvedl ve svém rozsudku Krajský soud v Praze č. j. 27 Co 20/2024-105 ze dne 28. 5. 2024: „Odvolací soud se pak v souzeném případě ztotožnil s námitkou žalobkyně, že je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje již i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud soud sám nahradil procesní (ne)aktivitu žalované spotřebitelky, když bez jakýchkoliv zjištění týkajících se jejích možností uzavřel, že ta se do prodlení dosud nedostala, a zákonný úrok z prodlení proto nepřiznal.“ Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 2. 2024 výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky ke dni 21. 2. 2024 při jejím nesplacení. Soud prvního stupně tak měl přiznat alespoň zákonný úrok z prodlení ode dne, který následuje po dni splatnosti předmětného dluhu, tj. ode dne 22. 2. 2024. S tímto názorem se také ztotožňuje Krajský soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 27 Co 20/2024-105 ze dne 28. 5. 2024: „...splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu zaslanou žalované ze strany věřitele, když přiměřenost takto určené doby plnění (ve smyslu § 87 ZSÚ) nebyla nikdy nikterak žalovanou sporována, a lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z její strany akceptována. Ode dne 6. 4. 2023, následujícího po uplynutí takto určené doby plnění, byla žalovaná v prodlení, a žalobkyni proto náleží v souladu s § 1970 o. z. z poskytnuté dlužné jistiny též zákonný úrok z prodlení. “ V tomto ohledu také Krajský soud v Ostravě č. j. 8 Co 2/2025-72 ze dne 26. 2. 2025 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, když žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení od data nesplnění povinnosti žalovaným stanoveným soudem v rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém uvedl, že: „Jestliže pak soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dluh do tří dnů od právní moci rozsudku, až poté, co žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, je v prodlení. V tomto případě je tedy v prodlení až po 3 dnech po právní moci rozsudku…. Žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 7. 12. 2024. Tento den však připadl na sobotu, měl tak plnit dne 9. 12. 2024. Dnem následujícím, tj. od 10. 12. 2024, je žalovaný v prodlení se zaplacením dané částky a teprve od tohoto data náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.601 Kč.“ V tomto směru odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni za tuto dobu přiznal zákonný úrok z prodlení.

4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po celou dobu odvolacího řízení zůstal pasivní.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 4. 2024 u Okresního soudu v Olomouci domáhala zaplacení částky 235.223,02 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (242.000 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní elektronicky dne 18. 4. 2023. Dále se domáhala částky 3.530 Kč jakožto sjednaných poplatků za upomínky ze dní 12. 9. 2023, 20. 9. 2023 a 20. 10. 2023 (ve výši 3x 500 Kč) a měsíčních poplatků za pojištění úvěru v období od 15. 8. 2023 do 15. 2. 2024 (ve výši 7x 290 Kč). Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil částku 12.534,97 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, kdy dne 24. 3. 2025 vyhlásil napadený rozsudek.

7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 4.-10. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála (viz bod. 13.-17. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje a žalobkyně proti němu ostatně v podaném odvolání ani nebrojí.

9. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu žalobkyně je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného. Ke kvantifikaci nároku žalobkyně se pak pro stručnost odkazuje na bod 18. písemného odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 229.465,03 Kč, a to bez příslušenství (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl. V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 19. napadeného rozsudku, přičemž stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 23. 4. 2025, žalovaný byl pak povinen uvedenou částku žalobkyni uhradit do 28. 4. 2025 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 29. 4. 2025 v prodlení.

11. Jelikož v napadeném výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení z částky 229.465,03 Kč a v době rozhodování odvolacího soudu byl již žalovaný v prodlení s úhradou této částky, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 29. 4. 2025) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 29. 4. 2025 12 % ročně. Ve zbytku pak napadený výrok II. dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným pod bodem 10. tohoto rozhodnutí.

13. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, a to podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na poměrnou část nákladů řízení, které celkem činily částku 44.253,80 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 9.551 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny dle § 6 odst. 1 a § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen a.t.) jako odměna za 3 úkony právní služby po 9.260 Kč z tarifní hodnoty ve výši 238.753,02 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se skutkovým a právním základem a za písemné podání nebo návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. plus DPH (21 %) z odměny a náhrad, jíž je zástupce žalobkyně plátcem.

14. Pokud jde o úspěch žalobkyně, tato požadovala v žalobě včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování okresního soudu celkem částku 308.807,06 Kč, jejímu nároku pak bylo vyhověno celkem co do částky 234.444,11 Kč (229.465,03 Kč + příslušenství přiznané a kapitalizované ke dni rozhodnutí krajského soudu – 4.979,08 Kč). Celkový úspěch žalobkyně tak činil 79,92 %, úspěch žalovaného 24,08 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně byla tato úspěšná celkem co do 51,84 %, což činí z celkové částky nákladů řízení 22.941,20 Kč, které byly žalobkyni přiznány.

15. Jde-li o řízení odvolací, pak (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.