22 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 238 753,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 229 465,03 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 757,99 Kč, poplatků ve výši 3 530 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 235 223,02 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 235 223,02 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11 665,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 729,02 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 242 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 235 223,02 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (242 000 Kč), které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní elektronicky dne 18. 4. 2023. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě informací z bankovních a nebankovních registrů a situace žalovaného byla hodnocena komplexně s přihlédnutím k dostupným statistickým údajům. Příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ve výši 27 282 Kč, výdaje žalovaného stanovila částkou 15 645 Kč (ostatní výdaje 3 000 Kč, bydlení 1 473 Kč, životní minimum 4 620 Kč, jiné úvěry 6 552 Kč). Dále se domáhá částky 3 530 Kč, jakožto sjednaných poplatků za upomínky ze dní 12. 9. 2023, 20. 9. 2023 a 20. 10. 2023 (ve výši 3 x 500 Kč) a měsíčních poplatků za pojištění úvěru v období od 15. 8. 2023 do 15. 2. 2024 (ve výši 7 x 290 Kč). Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil částku 12 534,97 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 18. 4. 2023 vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému neúčelový úvěr ve výši 242 000 Kč s úrokem 7,9 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splácet 60 měsíců prostřednictvím splátek ve výši 4 964 Kč, první splátka byla stanovena na 15. 6. 2023; žalovaný zažádal o elektronické zasílání výpisů, jako korespondenční adresu uvedl trvalý pobyt (smlouva o úvěru č. l. 13-17; informace o úvěru č. l. 10-12; závěr o datu uzavření smlouvy plyne jednotně z ostatních důkazů, např. výzva č. l. 18, čerpání úvěru č. l. 20verte). Smlouva o úvěru obsahuje upozornění na poplatek za upomínku o neprovedení splátky ve výši 500 Kč a poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 0,12 % měsíčně z poskytovaného úvěru; součástí smlouvy je i sazebník, všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky (závěrečná ustanovení smlouvy o úvěru č. l. 14 verte). Žalovaný čerpal částku 242 000 Kč dne 18. 4. 2023, poslední splátku úvěru uhradil dne 15. 7. 2023 (historický výpis č. l. 20-23). Úvěrové podmínky obsahují možnost žalobkyně požádat o okamžité zaplacení úvěru a příslušenství v případě specifikovaného porušení (bod 9 úvěrových podmínek č. l. 24-26). Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 12 534,97 Kč (tvrzení žalobkyně).

5. Žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že je zaměstnán jako automechanik u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a to do 12. 6. 2022 do 1. 8. 2023; za posledních 12 měsíců měl průměrný příjem 27 282 Kč; uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů, výdaje na bydlení uvedl ve výši 1 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč (smlouva o úvěru č. l. 16verte-17). Údaj o konci zaměstnání od 12. 6. 2022 do 1. 8. 2023 plyne i z reportu o schvalování úvěru (č. l. 90). Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 18. 4. 2023 plyne údaj o zaměstnání od 12. 9. 2022 do 31. 8. 2023 (č. l. 92), přičemž soud vycházel z těchto údajů, jelikož potvrzení zaměstnavatele je primárním podkladem, kdežto interní dokumenty žalobkyně z tohoto potvrzení vychází (soud vychází z toho, že dokumenty žalobkyně obsahují chybu v psaní).

6. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru načerpaný jiný úvěr, jehož nesplacený zůstatek činil 1 113 906 Kč; tento úvěr byl spojený s měsíční splátkou 6 552 Kč (zpráva BRKI/NRKI č. l. 85).

7. Žalobci v období od 26. 12. 2022 do 25. 1. 2023 odešlo z účtu cca 271 tisíc Kč, saldo bylo záporné (cca mínus 8 tisíc Kč); v období od 26. 1. do 25. 2. 2023 odešlo cca 119 tis. Kč, saldo bylo kladné (cca plus 9 tisíc Kč); v období od 26. 2. do 25. 3. 2023 odešlo cca 67 tis. Kč, saldo bylo záporné (cca mínus 6 tisíc Kč); od výpisu za období od 26. 12. 2022 dále každý měsíc z účtu žalobce odcházely platby mobilnímu operátorovi ve výši cca 1 000 Kč a inkasní platby ve výši cca 6 500 Kč (výpisy z účtu č. l. 80-84 a 94-99).

8. Žalobkyně zaslala dne 4. 1. 2024 žalovanému informaci o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni 21. 2. 2024, pokud k tomuto datu nebudou uhrazeny dlužné částky, zásilka byla uložena na poště 9. 1. 2024 (výzva a kopie obálky č. l. 18-19).

9. Žalovaný byl v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou vyzván k úhradě částky 277 606,28 Kč písemností ze dne 20. 3. 2024 (předžalobní výzvy č. l. 33-34 a podací archy č. l. 30-31).

10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na smlouvě, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 18. 4. 2023 částku 242 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku s úrokem následujících 60 měsíců. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného z potvrzení zaměstnavatele do výše 27 282 Kč měsíčně, současně měla informaci o tom, že pracovní poměr žalovaného končí 31. 8. 2023, tj. cca 4 měsíce po poskytnutí úvěru. Žalovaný již disponoval úvěrem s nesplacenou částkou přes 1 milion Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě aktuálního úvěrového zatížení (splátka ve výši 6 552 Kč), dále vyšla z neověřených údajů od žalovaného a ze statistických údajů; celkem výdaje stanovila částkou 15 645 Kč měsíčně; žalovaná měla informaci o pravidelných odchozích platbách z účtu žalovaného (inkaso + telefon) ve výši cca 7 500 Kč, dále měla informaci o tom, že žalovaný měl na svém účtu za poslední tři měsíce dohromady záporné saldo a i o tom, že se odchozí transakce na účtu žalovaného za poslední tři měsíce pohybují v průměrné výši 150 000 Kč měsíčně. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil částku celkem 12 534,97 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, kterou uplatňuje v nynějším řízení.

11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.

12. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.

15. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.

16. Žalobkyně dle názoru soudu neověřila řádně příjem žalovaného pro účely poskytnutí předmětného úvěrového produktu, když tento úvěr byl spojený se závazkem žalovaného splácet následujících pět let, ačkoliv z potvrzení zaměstnavatele plyne, že žalovanému měl pracovní poměr skončit 4 měsíce po poskytnutí úvěru. Současně má soud za to, že žalobkyně pochybila, pokud při stanovení výdajů žalovaného vycházela převážně ze statistických údajů a tyto výdaje stanovila fiktivně, když měla k dispozici pohyby na účtu žalovaného, které svědčí o tom, že jeho faktické výdaje byly zřejmě výrazně vyšší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Vzhledem k již existujícímu vysokému úvěrovému zatížení žalovaného měla žalobkyně úvěruschopnost zhodnotit velmi pečlivě. Uvedená pochybení podle soudu vedla k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

17. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, poplatků (vč. poplatků za pojištění), jelikož na tyto položky žalobkyni nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).

18. Žalovaný již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku, která byla žalobkyní nesprávně využita i na úhradu výše uvedených nedůvodných položek. Soud uvedené úhrady v rámci zúčtování obohacení žalovaného zohlednil, přičemž žalobkyně má za takové situace právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (242 000 – 12 534,97 = 229 465,03); ve zbývající části soud požadavek na zaplacení jistiny jako nedůvodný zamítl.

19. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 229 465,03 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 79 342,03 Kč (z toho 19 761,92 Kč představuje požadovaný běžící úrok a částka 36 897,26 Kč požadovaný běžící zákonný úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 26 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 74 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 48 % ve prospěch žalobkyně.

21. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 9 551 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 9 260 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 44 253,80 Kč; soud přiznal poměrnou část.