75 Co 119/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 58.806,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. prosince 2024, č. j. 10 C 75/2024-54,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 34.518 Kč ve výši 15 % ročně od 25. 11. 2023 do zaplacení,a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 34.518 Kč ve výši 12 % ročně od 12. 2. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34.518 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu ohledně zaplacení částky 24.288,30 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 46.216,68 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a dále s 29,67 % úrokem ročně z částky 39.632,78 Kč za dobu od 25. 1. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.292,63 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala zaplacení částky ve výši 58.806,30 Kč s výše uvedeným příslušenstvím za skutkových tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, se žalovaným uzavřela dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 19. 8. 2023 poskytnut na bankovní účet úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok a sjednané pojištění splatit v 48. měsíčních splátkách po 2.741 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu 24. 1. 2023. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 s účinností ke dni 28. 7. 2023 na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 5.482 Kč a po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném tak požadovala dlužnou jistinu ve výši 39.632,78 Kč, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění k jistině ve výši 6.583,90 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 1.008 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 11.581,62 Kč, dále žalobkyně požadovala zákonný i smluvní úrok z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Po projednání věci okresní soud s ohledem na zjištěný skutkový stav věci dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) a smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu v napadeném rozhodnutí citovanou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil, jakou částku uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou jistinu splácet. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 22. 8. 2022 vyplatila částku 40.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku ve výši částku 5.482 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Okresní soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku 34.518 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává podle okresního soudu splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Okresní soud tak výrokem II. napadeného rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení všech dalších nároků nad rámec jistiny, a to včetně zákonného úroku z prodlení, zamítl.

3. Proti uvedenému rozsudku, a pouze ve vztahu k výroku II. co do úroku z prodlení z částky 34.518 Kč ve výši 15 % ročně od 25. 11. 2023 do zaplacení, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem okresního soudu o tom, že požadavek na zaplacení úroku z prodlení je předčasný, když s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost nároku až 3-tím dnem od právní moci rozsudku. Podle žalobkyně však splatnost nároku nestává až v souvislosti s rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, a to v souvislosti s výzvou k vrácení dlužné částky učiněnou věřitelem. Nadto podle žalobkyně žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost prostředky vrátit ve lhůtě, která mu byla poskytnuta věřitelem. Na podporu své argumentace žalobkyně odkazovala na dřívější rozhodnutí zdejšího odvolacího senátu či na jiná rozhodnutí odvolacích soudů.

4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.

7. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, pak odvolací soud tento závěr akceptuje. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje.

8. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 34.518 Kč (výrok I.), představující rozdíl mezi tím, co bylo žalovanému věřitelem poskytnuto a tím, co vrátil, a to bez příslušenství, když ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu uvedené v bodě 21. napadeného rozsudku, přičemž jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Žalovaný byl pak povinen uvedenou částku žalobkyni uhradit do 11. 2. 2025 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 12. 2. 2025 v prodlení.

9. Odvolací argumentaci žalobkyně tak nelze přisvědčit, když zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Pro úplnost je vhodné dodat, že již v předchozích řízeních, kterých byla žalobkyně účastna, se věc vyřizující odvolací senát s ohledem na vyložené odklonil od své předchozí rozhodovací praxe, která ve vztahu k otázce úroku z prodlení v těchto typech spotřebitelských sporů byla založena na úvaze o procesních břemenech žalovaného stran možnosti vrácení jistiny.

10. Protože v napadeném výroku II. okresní soud, jak uvedeno shora, žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu již byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 34.518 Kč, u níž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení do jejího zaplacení, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení) v zákonné výši 12 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když v rozsahu požadovaném nad vedenou výši bylo rovněž napadeného rozhodnutí potvrzeno.

11. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení. Na tomto místě je vhodné uvést, že pokud s ohledem na výsledek řízení před okresním soudem tento žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, nebyl jeho postup správný, když je zřejmé, že okresní soud v rozporu s konstantní judikaturou soudu jako předmět řízení pro účely rozhodování o nákladech řízení zvažoval pouze uplatněnou jistinu, nikoliv i požadované příslušenství.

12. V tomto směru odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, na nějž navazují mnohá další rozhodnutí Ústavního a obecných soudu a podle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru odvolací soud doplňuje, že je – li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zaplacení nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství – předmět řízení – zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Okresní soud si výše uvedené závěry osvojí a bude je v dalších řízeních aplikovat.

13. Jak výše uvedeno odvolací soud nově rozhodoval o nákladech řízení před okresním soudem, přičemž ke dni rozhodování žalobkyní uplatněná pohledávka, včetně kapitalizovaného příslušenství, představuje částku 103.834 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 34.518 Kč jistiny a kapitalizovaného příslušenství ve výši 1.532 Kč. Převážně úspěšným účastníkem nalézacího řízení tak je žalovaný, kterému by dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela náhrada nákladů řízení, pročež žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Jde-li o řízení odvolací, pak rovněž (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, když žalobkyní požadovaný úrok kapitalizovaný ke dni rozhodnutí odvolací soudu představuje částku 8213,39 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 1.532 Kč.