10 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 789 85 Pavlov o 58.806,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 518 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 24 288,30 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 46 216,68 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a dále s 29,67 % úrokem ročně z částky 39 632,78 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 292,63 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 58.806,30 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě smlouvy byl žalovanému dne , datum, poskytnut na bankovní účet úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok a sjednané pojištění splatit v 48 měsíčních splátkách po 2.741 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu , datum, . Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 5.482 Kč a po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 39.632,78 Kč, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění k jistině ve výši 6.583,90 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 1.008 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 11.581,62 Kč, dále žalobkyně požaduje zákonný i smluvní úrok z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , bylo zjištěno, že touto smlouvou se předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 115.400 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky 2.741 Kč měsíčně, a to včetně pojištění. Zápůjční úroková sazba činila 66,79 % ročně a byla dohodnuta jako pevná a nominální úroková sazba. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí nové jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

4. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru záznam.

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 577, tedy spadal do nejlepšího segmentu klientů.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne , datum, částku 40.000 Kč.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a na tento účet byla dne , datum, připsána částka 40.000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně.

8. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byl připsán na jeho účet příjem od společnosti , právnická osoba, . a to za měsíce červen ve výši 8.511 Kč a 9.925 Kč, červenec ve výši 9.925 Kč, srpen ve výši 18.917 Kč a květen ve výši 26.016 Kč9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 15.800 Kč měsíčně a výdaji ve výši 8.818 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4.620 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3.568 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 6.612 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě zaměstnání a měl bydlet ve vlastním bytě.

10. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze dvě splátky v celkové výši 5.782 Kč.

11. Z oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru dopisem ze dne , datum, zesplatnila.

12. Ze společného prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel uzavřely dne , datum, písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, .

14. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení všech dlužných částek. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

15. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

16. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, podepsaným žalovaným a předchůdkyní žalobkyně dne , datum, , požádal žalovaný předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru v částce 40.000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru byl předchůdkyní žalobkyně akceptován a dne , datum, byla částka 40.000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách, včetně pojištění, po 2.741 Kč, úrok byl stanoven ve výši 66,79 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 115.440 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), V rámci prověřování úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí ze zaměstnání ve výši 15.800 Kč a výdaje 8.818 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4.620 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3.568 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 6.612 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlel ve vlastním bytě. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, když uhradil pouze první dvě splátky a celkem uhradil pouze 5.482 Kč. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne , datum, zesplatnila. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla ke dni , datum, postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne , datum, . Před podáním žaloby byla žalovanému dne , datum, předžalobní výzva k zaplacení celé dlužné částky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, ohledně něhož strany uzavřely smlouvu v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně, když vycházela z ověřeného příjmu žalovaného, ke kterému měla k dispozici výpis z účtu žalovaného (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), přičemž vycházela z příjmu 15.800 Kč. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima ve výši 4.620 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3.568 Kč, kdy tyto výdaje, jakkoliv dále neověřila. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje, výši splátky a výstup z nebankovního registru klientských informací dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Takto má učinit zvláště za situace, kdy jsou výdaje (například na bydlení) žalovaného na první pohled nepřiměřeně nízké, jako tomu bylo v daném případě. V daném případě tak měla předchůdkyně žalobkyně bezpochyby učinit podrobnější zkoumání poměrů žalovaného, neměla se spokojit pouze s jeho tvrzeními, jak sama tvrdila. Je tak zřejmé, že úvěruschopnost řádně nezkoumala. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem.

21. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil, jakou částku uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou jistinu splácet. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, vyplatila částku 40.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku ve výši částku 5.482 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku 34.518 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení všech dalších nároků nad rámec jistiny, a to včetně zákonného úroku z prodlení, zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.292,63 Kč, přičemž tato částka představuje 17,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.353 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58.806,30 Kč sestávající z částky 3.460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.730 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3.460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka 384,36 Kč představující jednu třetinu z náhrady (souběh tří jednání před soudem v jeden den) za 96 ujetých km v částce 753,08 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.694,36 Kč ve výši 2.875,82 Kč.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta o. s. ř. jako tří denní. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.