75 CO 135/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 44.591,22 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 12. 2021, č. j. 16 C 244/2021-49,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.415,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 2.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala, aby žalovaným [číslo] [číslo] byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 44.591,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.591,22 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému [číslo] na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II.) a žalovanému [číslo] na náhradu nákladů řízení částku 15.488 Kč k rukám jeho advokáta (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči společnosti [právnická osoba] pohledávku vyplývající ze dvou dodávek zboží ze dne 25. 6. 2018 a 28. 6. 2018 přiznanou pravomocným rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 9. 2019, č. j. 10 C 208/2019-21, na základě ustanovení § 2079 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o kupní smlouvě, tj. z titulu běžných obchodních případů, jež byly uskutečněny v rámci předmětu činnosti této společnosti. Podanou žalobou se žalobkyně po obou žalovaných jako bývalých jednatelích společnosti [právnická osoba] domáhá zaplacení stejného nároku, avšak z titulu náhrady škody podle § 159 o. z. a § 51 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, neboť za stavu, kdy oba žalovaní věděli, že společnost má exekuovatelné závazky, převedli dne 4. 1. 2019 své obchodní podíly na [jméno] [příjmení], jenž se stal jediným jednatelem a společníkem společnosti, tomuto nástupci nepředali účetnictví společnosti, čímž mu znemožnili seznámit se s majetkem společnosti, za toto jednání byli pravomocně odsouzeni trestním příkazem soudu ze dne 7. 1. 2021, a tímto jednáním měli oba žalovaní způsobit žalobkyni škodu. S nárokem na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na řízení občanskoprávní. Okresní soud uzavřel, že v řízení žádnými důkazy nebylo prokázáno, že by oba žalovaní jako jednatelé společnosti [právnická osoba] při uzavírání sporných kupních smluv ze dne 25. 6. 2018 a 28. 6. 2018 na dodávku dohodnutého zboží porušili § 159 odst. 1 o. z. případně § 51 odst. 1 zákona o obchodních korporacích jednat při uzavírání obchodů s péčí řádného hospodáře. Uzavření sporných obchodů bylo v souladu s předmětem činnosti společnosti [právnická osoba] a ničím nebylo prokázáno, že by žalovaní uzavřeli smlouvy s úmyslem dohodnutou kupní cenu žalobkyni nezaplatit. Navíc první dodávka byla žalobkyni částečně v rozsahu částky 10.500 Kč, byť se zpožděním, uhrazena.V řízení bylo dále prokázáno, že oba žalovaní byli jako bývalí jednatelé společnosti [právnická osoba] uznáni vinnými i odsouzeni za to, že při převodu jejich obchodních podílů dne 4. 1. 2019 na třetí osobu [jméno] [příjmení] mu nepředali účetnictví společnosti, a tím mu znemožnili zjistit, jaký má tato společnost ke dni převodu majetek. Prokázané porušení této povinnosti žalovaných pak není ale v příčinné souvislosti se vznikem obou závazků ani s jejich neuhrazením. Trestním příkazem byli totiž žalovaní potrestáni za své jednání vůči třetí osobě [jméno] [příjmení] a nikoliv za podvod na společnosti žalobkyně. Přitom ke dni 4. 1. 2019 bylo vůči společnosti [právnická osoba] prokazatelně zahájeno pouze 1 exekuční řízení (dne 25. 10. 2018). Ostatní exekuční řízení byly zahájeny až po převodu obchodních podílů. I když lze usuzovat, že některé později exekuovatelné pohledávky vznikly ještě přede dnem 4. 1. 2019, k těmto domněnkách chybí konkrétní podklady a navíc nemají pro spor relevantní význam. Bylo totiž právem i povinností [jméno] [příjmení] požadovat po obou žalovaných předání účetnictví společnosti a pokud tak neučinil, nechal na sebe obchodní podíly žalovaných ke dni 4. 1. 2019 převést, a tím se stal jediným jednatelem i společníkem této společnosti, nese od data zápisu do obchodního rejstříku od 25. 1. 2019 ve vztahu k třetím osobám odpovědnost za tuto společnost, tudíž i odpovědnost za zaplacení neuhrazených závazků. V řízení nebyla prokázána ani existence škody ani příčinná souvislost mezi uzavřením obou kupních smluv ze dne 25. 6. 2018 a 28. 6. 2018 a řádným nezaplacením dohodnuté kupní ceny s porušením povinnosti obou žalovaných předat [jméno] [příjmení] ke dni převodu obchodních podílů 4. 1. 2019 účetnictví této společnosti. Tvrzená sporná částka 44.591,22 Kč není škodou ve smyslu § 2894 a násl o. z., nýbrž nárokem na úhradu kupní ceny podle § 2702 a násl. o. z., jež byl žalobkyni ostatně přiznán.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, která navrhovala změnit rozsudek okresního soudu a vyhovění žalobě, kdy namítala, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Argumentovala tím, že žalovaní nejednali s péčí řádného hospodáře, když předmětné obchody za společnost [právnická osoba] uzavírali z pozice jednatelů v době, kdy již tato společnost nebyla dlouhodobě schopna plnit své závazky. Žalovaní [číslo] [číslo] tak pouze spoléhali na to, že se jejich situace„ nějak“ vyřeší. Své tvrzení opírá přitom žalobkyně mj. na skutečnosti, že na společnost [právnická osoba] bylo v době uzavření předmětných obchodů vedeno již několik exekucí, resp. tyto byly zahájeny v krátké době poté, což však nasvědčuje tomu, že závazky se musely stát splatnými ještě dříve. Žalobkyně podotýká, že předmětné obchody uzavřeli jednatelé v červnu 2018 a již v lednu 2019 společnost převedli na třetí osobu, přičemž k tomuto okamžiku již také neexistovalo účetnictví společnosti [právnická osoba] [jméno] žalovaní [číslo] [číslo] u soudu sdělili, že k převodu společnosti došlo proto, že společnost byla ve špatné finanční situaci a oni věřili, že ji nový investor dá do pořádku. S ohledem na prokázaný fakt, že žalovaní nemají k dispozici účetnictví společnosti [právnická osoba], není možné přesně zjistit stav společnosti [právnická osoba], což však nemůže jít k tíži žalobkyně, ale právě k tíži žalovaných [číslo] [číslo] jako bývalých jednatelů společnosti [právnická osoba] Žalovaní [číslo] [číslo] nesplnili ani svou zákonnou povinnost vložit do Obchodního rejstříku účetní závěrku za rok 2017, resp. ve sbírce listin již od roku 2016 není uložena žádná další účetní závěrka. Dle ust. 159 odst. 3 občanského zákoníku jednatelé ručí žalobkyni (věřiteli) za předmětný dluh společnosti [právnická osoba], neboť žalobkyně tento dluh po společnosti do současné doby nevymohla ani prostřednictvím nařízené exekuce na majetek společnosti. Žalobkyně je na základě všech okolností přesvědčena, že v daném případě nešlo u žalovaných [číslo] [číslo] o rozhodnutí učiněné v dobré víře, když žalovaní [číslo] [číslo] nemohli rozumně předpokládat, že jednají informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti za situace, kdy uzavírali obchody za společnost [právnická osoba], u které jim muselo být známo, že nebude schopna svých závazků dostát. Pro vznik škody, kterou žalovaní [číslo] [číslo] jako jednatelé společnosti [právnická osoba], způsobili žalobkyni z důvodu porušení péče řádného hospodáře, stačí nedbalostní jednání, kterého se žalovaní [číslo] [číslo] dle žalobkyně dopustili (v době, kdy již společnost nehradila závazky, společnost dále zavazovali, navíc řádně nevedli účetnictví společnosti). Okresní soud se rovněž nijak nevypořádal s žalobkyní citovanou judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 844/2018 a 29 Cdo 440/2013. Ačkoli se nejednalo o obchod, který by nevybočoval ze standardu, je třeba věc posoudit v širším kontextu, kdy v době uzavření obchodu již [právnická osoba] plus byla v podstatě v úpadku a nebyla schopná dostát svým závazkům, byla ve špatné finanční situaci, směřovala k několika exekucím, které byly krátce po uzavření obchodu nařízeny. Obchod byl uzavřen v roce 2018 a již v lednu 2019 žalovaní společnost prodávali, tito nedisponují účetnictvím, což nemůže jít k tíži žalobkyně, kdy takto nelze prokázat, v jakém stavu společnost byla v době uzavření obchodu, ale právě v tomto spočívá zavinění žalovaných.

4. Žalovaní navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že žalovaní shodně argumentovali, že žalovaní, jako jednatelé společnosti [právnická osoba], nejednali v rozporu s požadavky na péči řádného hospodaření, když s žalobkyní uzavřeli kupní smlouvy na xeroxový papír dne 25. 6. 2018, resp. 28. 6. 2018, v celkové hodnotě 31.653,60 Kč, tedy v hodnotě a množství, které žádným způsobem nevybočuje ze standardů předmětu obchodní činnosti společnosti. Takovéto jednání pak lze charakterizovat jako rozumnou a informovanou činnost v obhajitelném zájmu společnosti učiněné ve vztahu k společnosti s nezbytnou loajalitou. Stran žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody prvoinstanční soud konstatoval, že v řízení nebyla prokázána ani existence škody ani příčinná souvislost mezi uzavřením obou kupních smluv ze dne 25. 6. 2018 a 28. 6. 2018 a řádným nezaplacením dohodnuté kupní ceny s porušením povinnosti obou žalovaných předat novému společníku a jednateli společnosti [právnická osoba] účetnictví této společnosti. Tvrzená sporná částka tak není škodou ve smyslu § 2894 a násl o. z., nýbrž nárokem na úhradu kupní ceny, jež byl žalobkyni ostatně přiznán v jiném řízení. Žalobkyní uváděná judikatura nemá souvislost s projednávanou věcí. Z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 440/2013 vyplývá, že otázkou přenosu důkazního břemene podle § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák. se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ve kterém vysvětlil, že člen statutárního orgánu kapitálové obchodní společnosti nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. K přenosu důkazního břemene dochází pouze co do povinnosti jednatele či člena představenstva prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, je důkazním břemenem zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá. V řízení před soudem 1. stupně zcela jednoznačně vyplynulo, že v rámci kontraktační činnosti šlo o zcela běžnou obchodní činnost sledující nejlepší zájem společnosti [právnická osoba], žalovaní se snažili chovat jako řádní hospodáři, šlo o běžný obchodní případ, kdy strany měly mezi sebou zavedenu tradici, jedna z faktur byla dokonce částkou 10.000 Kč uhrazena. Následně došlo ke změně odběratele zakoupeného zboží, a proto věc dopadla, jak dopadla.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou okresnímu soudu 24. 6. 2021 ve znění doplňujícího podání ze dne 15. 11. 2021 se žalobkyně proti žalovaným domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 44.591,22 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou mu měli oba žalovaní způsobit. Žalobu odůvodnila tvrzením, že oba žalovaní byli v období od 12. 11. 2014 do 25. 1. 2019 jednateli společnosti [právnická osoba] v likvidaci. Na základě objednávek této společnosti dodala žalobkyně [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] v likvidaci dne 25. 6. 2018 zboží [anonymizováno 6 slov]. Tuto dodávku vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou dne 22. 6. 2018 na částku 15.826,80 Kč, splatnou dne 6. 7. 2018, kterou společnost [právnická osoba] v likvidaci uhradila ve dnech 23. 8. 2018 až 22. 11. 2018 pouze částkou ve výši 10.500 Kč a k úhradě zůstal nedoplatek ve výši 5.326,80 Kč. Druhou dodávku zboží [anonymizováno 6 slov] předala žalobkyně uvedené společnosti dne 28. 6. 2018 a vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou dne 27. 6. 2018 na částku 15.826,80 Kč, splatnou dne 11. 7. 2018, z níž společnost [právnická osoba] v likvidaci neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně své nároky na úhradu zbývající dlužné částky ve výši 21.153,60 Kč s příslušenstvím uplatnila proti dlužné společnosti u Okresního soudu v Přerově, který rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 9. 2019, č. j. 10 C 208/2019-21, uložil společnosti [právnická osoba] v likvidaci povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.153,60 Kč s příslušenstvím, dále částku 2 x 1.200 Kč i náklady řízení ve výši 12.231 Kč. Poněvadž společnost [právnická osoba] v likvidaci dlužnou částku žalobkyni dobrovolně neuhradila, podala žalobkyně návrh na exekuci vedený u Exekučního úřadu v Kladně exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č. j. 150 Ex 2036/19. Exekuční řízení však skončilo bezvýsledně. Proto žalobkyně podala na oba žalované podnět k trestnímu stíhání, na jehož základě vydal Okresní soud v Přerově dne 7. 1. 2021 trestní příkaz č. j. 4T 1/2021-212, kterým shledal oba žalované vinnými ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku s tím, že svým jednáním způsobili žalobkyni škodu ve výši 44.591,22 Kč. Žalovaní jako bývalí jednatelé společnosti [právnická osoba] v době, kdy věděli, že proti společnosti, která nebyla v dobré finanční situaci, je vedeno několik exekucí a neexistovalo její účetnictví, převedli společnost na třetí osobu, přičemž spoléhali na to, že se situace nějak vyřeší. Oba žalovaní tak porušili § 159 odst. 1 o. z. vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a poněvadž své vlastní společnosti neuhradili škodu, pak vůči žalobkyni jako věřiteli ručí za dluh společnosti v rozsahu, v němž ji vlastní společnosti neuhradili, pokud se věřitel nemohl dluhu domoci. Žalovaní rovněž porušili § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, neboť při svém rozhodování nejednali s péčí řádného hospodáře. Přes výzvy a upomínky žalovaní dosud žalobkyni tvrzenou škodu neuhradili. Žalovaná částka se sestává z jistiny - 21.153,60 Kč (dle rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 10 C 208/2019), zákonného úroku z prodlení dle připojené tabulky ve výši 5.742,74 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 x po 1.200 Kč (dle rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 10 C 208/2019), nákladů řízení před okresním soudem 12.231 Kč (dle rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 10 C 208/2019) a nákladů exekučního řízení 3.060 Kč (dle exekučního příkazu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu Kladno č. j. 150 EX 2036/19-19). Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby jako nedůvodné, kdy potvrdili, že oba byli ve společnosti [právnická osoba] jako jednatelé a že společnost [právnická osoba] s žalobkyní řadu let úspěšně obchodovala. Dále připustili, že společnost [právnická osoba] již nezvládla žalobkyni zaplatit kupní cenu za uvedené 2 dodávky vyúčtované žalobkyní zmíněnými fakturami včas a v celém rozsahu. Oba žalovaní považovali obě dodávky za běžné obchodní případy související s předmětem podnikání obou obchodních společností. Žalovaní dále shodně uvedli, že v roce 2018 dostali„ investiční nabídku“, na základě které převedli své obchodní podíly na [jméno] [příjmení], jenž se stal ke dni 4. 1. 2019 novým jednatelem společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], ale své sliby vůči žalovaným nesplnil, žádné investice do firmy nepřivedl, žalované nezaměstnal, nezaplatil jim za převedené obchodní podíly, a naopak rozhodl o vstupu společnosti do likvidace dnem 2. 11. 2020. Žalovaní dále shodně namítali, že výše uvedeným trestním příkazem byli sice uznáni vinnými, ale pouze za to, že jako bývalí jednatelé společnosti [právnická osoba] v likvidaci nepředali novému jednateli [jméno] [příjmení] účetnictví této společnosti. Žalovaní brojili, že účetnictví [jméno] [příjmení] předali, ale bez předávacího protokolu, proto se nemohli proti vydanému trestnímu příkazu účinně bránit, a z tohoto důvodu proti němu nepodali odpor. Žalovaní shodně namítali absenci příčinné souvislosti mezi oběma uvedenými běžnými obchodními případy a nepředložením účetnictví společnosti [právnická osoba] žalovanými [jméno] [příjmení]. Popsaným jednáním nemohla žalobkyni vzniknout škoda, jejíž náhrady se domáhá, a shodně navrhli zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 11. 2021, kde soud provedl k důkazu listiny a poučil žalobkyni dle ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy„ o příčinné souvislosti mezi pohledávkou žalobkyně přiznanou rozsudkem pro zmeškání zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2019 vůči společnosti [právnická osoba] [obec] ve výši 21.153,60 Kč s příslušenstvím a žalovanými [číslo] a [číslo]“, současně byla poučena o následcích nesplnění této výzvy spočívající v neunesení břemene tvrzení a důkazního. Na to reagovala žalobkyně podáním ze dne 15. 11. 2021, kde popsala skutečnosti již výše uvedené. Ve věci se konalo další jednání dne 8. 12. 2021, kde byly provedeny k důkazu listiny a jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 15. 12. 2021. Dne 15. 12. 2021 okresní soud vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje, stejně tak jako správné přejímá všechny skutkové závěry okresního soudu uvedené v bodě [číslo] napadeného rozsudku. VV V 8. Pokud se týká právního hodnocení věci, krajský soud jako správné akceptuje závěry okresního soudu o tom, že žalovaní jakkoli neporušili své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, kdy mezi stranami nebylo sporu o tom, že obdobné typy obchodů byly mezi nimi zavedenou praxí, v daném případě se nejednalo o jakýkoli exces z běžné obchodní činnosti, kdy předmět uzavřených kupních smluv korespondoval s předmětem podnikání předmětné společnosti [právnická osoba] ani se nejednalo o jakkoli vysoké částky. Navíc jedna z faktur byla i z převážné části uhrazena, což nepodporuje žalobkyní presentovaný názor, že úmyslem žalovaných bylo od počátku závazku z kupních smluv nedostát a s tímto úmyslem je i uzavřít, v čemž mělo spočívat porušení jejich povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V ostatním lze na právní argumentaci okresního soudu beze zbytku odkázat. Navíc škoda, která dle žalobkyně měla údajným jednáním žalovaných vzniknout, by mohla dosahovat pouze částky 21.153,60 Kč s příslušenstvím představující částku odpovídající neuhrazeným fakturám, mezi dalšími částkami pak již vůbec ve věci neexistuje příčinná souvislost s tvrzeným jednáním žalovaných. Žalobkyně se pak danou žalobou snaží obejít fakt, že se nedomohla plnění po samotné společnosti, přičemž takovýmto způsobem nelze vymáhat každou neuhrazenou fakturu za situace, kdy žalobkyně na tomto obchodu po zvážení všech okolností dobrovolně participovala nesouce potenciální podnikatelské riziko neúspěšnosti obchodu a jednaje prostřednictvím svých zástupců rovněž s péči řádného hospodáře. Podmínky pro postup dle ust. § 159 odst. 3 občanského zákoníku, kdy by jednatelé společnosti ručili věřiteli právnické osoby za plnění, kterého se nemůže věřitel vůči právnické osoby domoci, z titulu náhrady škody pro porušení povinnosti při výkonu funkce, však v daném případě shledány nebyly.

9. Ze všech uvedených důvodů považuje krajský soud rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, kdy okresní soud správně zjistil skutkový stav a věc právně vyhodnotil, proto krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalovaných a správně vypočítal výši nákladů řízení.Ppok 10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byli v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšní, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovaným plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Pokud jde o náklady odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1., bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v řízení úspěšný žalovaný 1. se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Pokud jde o žalovaného 2., náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „ a. t.“) ve výši 5.800 Kč za dva úkony právní pomoci po 2.900 Kč, vyjádření k odvolání, účast u jednání krajského soudu dne 14. 6. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného 2. ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., požadovaného cestovného právního zástupce žalovaného 2. ve výši 355 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase [obec] - [obec] a zpět k jednání dne 14. 6. 2022 vozidlem r. z. 1TI5802, celkem ujeto 60 km, při průměrné spotřebě 5,5 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a ceně benzinu Natural 95 37,10 Kč v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb., náhrady za promeškaný čas na této cestě za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 200 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.), a dále částky 1.460,60 Kč jako 21% DPH z odměny, cestovného a náhrad, neboť advokát žalovaného 2. je plátcem DPH. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalovanému 2. částka 8.415,60 Kč. 11. [obec] plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného 2. s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.