75 CO 148/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 44.432,88 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 11. 2021, č. j. 20 C 63/2021-36

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.488,72 Kč, úrok z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,49 % ročně od 5. 1. 2021 do 4. 4. 2021, úrok z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 4. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 17.233,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 9.488,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení, a částku 1.294,16 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni (dříve [právnická osoba]) částku 33.650 Kč s úrokem z prodlení z částky 25.905 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 7.745 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.). V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 9.488,72 Kč, úroku z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,49 % ročně od 5. 1. 2021 do 4. 4. 2021, úroku z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 4. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 17.233,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 1. 2021 do 10. 2. 2021, úroku z prodlení z částky 9.488,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení, a částky 1.294,16 Kč, žalobu zamítl (výrok II.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3.470,15 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, přestože mu úvěr s ohledem na jeho příjmy a výdaje neměla (alespoň ne v uvedené výši) poskytnout. Po zhodnocení informací žalobkyně dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 12.640 Kč měsíčně, a žalovanému je tak možno poskytnout úvěr se splátkou 8 635 Kč měsíčně. Ne všechny informace, které o žalovaném byly shromážděny, lze považovat za řádně zjištěné, neboť není patrné, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. V systému žalobkyně byly žalovaným samotným zadány údaje o jeho zaměstnání, bydlení a rodinné situaci, přičemž nevyplývá, že by tyto informace žalobkyně nějak ověřovala. K těmto údajům žalobkyně nemá žádné listiny prokazující pracovní poměr, bydlení či rodinný stav. Žalobkyně pak předložila listinu označenou jako [anonymizováno] zpráva, která je výpisem z databáze NRKI, a ze které však vyplývají existující dluhy žalovaného. Z dalších snímků obrazovky ze systému žalované pak vyplývá, že žalovaný má pět kreditních karet, z toho na třech má dluhy, které splácí v celkové výši 12.669 Kč. Dále má žalovaný kontokorentní úvěr, který splácí ve výši 5.567 Kč. Pokud pak má žalovaný uvedené příjmy 37.000 Kč a výdaje 11.000 Kč, tak už samotná informace o tolika splátkách kreditních karet a kontokorentních úvěrů jednoznačně nedovoluje žalobkyni poskytnout žalovanému úvěr. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jsou patrné jím tvrzené příjmy, ale zároveň jsou z výpisu patrné pravidelné měsíční výdaje dosahující (i přesahující) částku 40.000 Kč měsíčně. Na základě těchto informací vyplývajících z žalobkyní nashromážděných údajů o majetkové situaci žalovaného tedy žalobkyně neměla žalovanému úvěr vůbec poskytnout, neboť je velmi pravděpodobné, že žalovaný se závazky z dřívějších zápůjček snaží uhradit novými zápůjčkami a úvěry a dostává se tak do dluhové spirály. Okresní soud považuje ujednanou měsíční splátku ve výši 8.635 Kč mimo bezpečné možnosti žalovaného, což se pak projevilo, neboť žalovaný skutečně přestal úvěr splácet. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je pak smlouva o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly.V případě neplatné smlouvy úvěru poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků, úroků a smluvních pokut, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 120.000 Kč a žalovaný žalobkyni již uhradil částku 86.350 Kč, proto bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, činí 33.650 Kč. Soud ve výroku I. tohoto rozsudku tedy vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení zbývající částky bezdůvodného obohacení ve výši 33.650 Kč. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky bezdůvodného obohacení, a to ve výši 8,25 % ročně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení co do částky 25.905 Kč od 6. 1. 2021, neboť k vrácení peněžních prostředků v této výši byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván dopisem ze dne 30. 10. 2020 doručeným dne 4. 11. 2020, a to ve lhůtě 30 dní od doručení, přičemž poslední den lhůty je 3. 12. 2020 a od následujícího dne je žalovaný s úhradou této částky v prodlení, avšak žalobkyně sama požaduje úrok z prodlení právě až ode dne 6. 1. 2021. Dále soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení co do zbývající částky 7.745 Kč od 11. 2. 2021, neboť k vrácení zbývajících peněžních prostředků byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván dopisem ze dne 5. 1. 2021 doručeným dne 11. 1. 2021, a to ve lhůtě 30 dní od doručení, přičemž poslední den lhůty je 10. 2. 2021 a od následujícího dne je žalovaný s úhradou této částky v prodlení, přičemž nelze přiznat úrok z prodlení za dobu dřívější, jak požadovala žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevráceným bezdůvodným obohacením, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nelze jiné nároky přiznat. Dále soud zamítl také požadovaný úrok z prodlení z částky a za období přesahující přiznané úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. a III. podala odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně a s odbornou péčí, stěžejním podkladem k ověření informací byly výpisy z účtu, které umožňují verifikaci příjmů, výdajů na bydlení apod. Rodinný stav byl ověřen na základě občanského průkazu. Pokud jde o skutečnost, že žalovaný má pět kreditních karet a z toho na třech má dluh a dále má kontokorentní úvěr, tak žalobkyně zkoumala i vývoj čerpání kontokorentního úvěru a kreditních karet. Při stanovení disponibilního příjmu byla zohledněna utilizace úvěrových rámců a nejenom aktuální, ale i historická. Pokud jde o okresním soudem tvrzené měsíční výdaje žalovaného i přesahující částku 40.000 Kč, pak případný záporný zůstatek na účtu odpovídá čerpání kontokorentního úvěru a byl vzat v potaz při stanovení disponibilního příjmu. Kontokorentní úvěr je standardním úvěrovým produktem a jeho čerpání nelze chápat jako předlužení klienta, zejména když je produkt řádně čerpán bez jediné historické delikvence. Žalobkyně tvrzené příjmy v celkové výši 37.000 Kč a výdaje 11.000 Kč řádně ověřila, a pokud by vycházela pouze z těchto, mohla by počítat s disponibilním příjmem 26.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl kromě dotazu do registru klientských informací prověřován v insolvenčním rejstříku a v registru [příjmení], kde byl bez negativního nálezu. Pro fakt, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, svědčí i to, že žalovaný zaplatil celkem 10 splátek v plné výši a pak se ze dne na den rozhodl, že splácet přestane, původ jeho neplacení tedy není v neposouzení úvěruschopnosti, ale v jiných okolnostech, ke kterým se sám žalovaný rozhodl. Žalobkyně tedy nepovažuje úvěrovou smlouvu za neplatnou a domáhá se přiznání žalované částky.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. a dále i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, který je na napadeném výroku II. závislý, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je až na nepatrnou část příslušenství důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně (dříve [právnická osoba]) se žalobou doručenou soudu dne 1. 6. 2021 ve znění doplnění ze dne 12. 7. 2021 a ze dne 1. 11. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 44.432,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o hotovostním úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] prostředky komunikace na dálku a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 120.000 Kč převodem na účet dne 13. 9. 2021, kdy žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s dohodnutým úrokem 8,49 % ročně a s poplatkem za zprostředkování úvěru 2.400 Kč, a to v 15 splátkách po 8.635 Kč (vyjma poslední splátky). Mezi účastníky byla také ujednána smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení, až do výše 200.000 Kč, a to pro případ prodlení se dvěma měsíčními splátkami po sobě nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce. Pro případ opožděné platby bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat náklady na vymáhání ve výši 500 Kč za každou opožděnou platbu, a v případě dlužné částky nižší než 500 Kč ve výši dlužné částky. S ohledem na porušení podmínek ze strany žalovaného (neuhradil splátky za měsíce srpen a září 2020) byl úvěr oznámením ze dne 5. 1. 2021 zesplatněn. Žalobkyně se nyní domáhá dlužné jistiny 42.229,25 Kč, dlužného smluvního úroku 909,47 Kč (úrok ve výši 8,49 % ročně z dlužné jistiny za období od 16. 7. 2020 do 16. 12. 2020), tj. celkem 43.138,72 Kč, a dále smluvní pokuty 1.294,16 Kč (smluvní pokuta činící 3 % z nesplacené jistiny a úroků ve výši 43.138,72 Kč). Dále se žalobkyně domáhá smluvního úroku ve výši 8,49 % ročně z částky 42.229,25 Kč od 5. 1. 2021 (od zesplatnění) do 4. 4. 2021, tj. po dobu 90 dnů ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a z tohoto důvodu pak od 5. 4. 2021 do zaplacení již pouze úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 42.229,25 Kč. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 43.138,72 Kč (dlužná jistina+dlužný smluvní úrok ke dni zesplatnění) od 6. 1. 2021 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného a uvedla konkrétní zjišťování skutečností. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela nečinný. Okresní soud ve věci jednal dne 18. 10. 2021, kdy provedl listinné důkazy a poučil žalobkyni dle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, aby uvedla skutečnosti a označila důkazy k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena písemně za použití prostředků komunikace na dálku a k tomu, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomto jí byla poskytnuta lhůta 2 týdnů a jednání za tímto účelem odročeno, kdy žalobkyně ve lhůtě požadované doplnila. Ve věci se konalo další jednání dne 24. 11. 2021, kde soud provedl listinné důkazy a vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že zcela přejímá skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých důkazů a na tato pro stručnost odkazuje.

8. Nad rámec těchto zjištění krajský soud z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2021 dále zjistil, že žalovanému byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení výzvy.

9. Na základě důkazů provedených okresním soudem a důkazu zopakovaného zčásti krajským soudem shora, krajský soud odkazuje na skutkový stav uvedený pod bodem 12. rozsudku okresního soudu s tím, že doplňuje k závěrům o skutkovém stavu, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně [právnická osoba] měla před uzavřením úvěrové smlouvy následující informace k úvěruschopnosti žalovaného. Měla k dispozici občanský a řidičský průkaz žalovaného. Z listin označených jako [anonymizováno] informace a [anonymizováno] zpráva a z listin obsahujících snímky obrazovky systému žalobkyně k majetkovým poměrům žalovaného vyplývá, že žalovaný má vysokoškolské vzdělání, žije s partnerkou, má 44 let, nemá děti, žije ve vlastním domě nebo bytě bez hypotéky a je zaměstnaný u [anonymizována tři slova] s příjmem 26.000 Kč (uvedena poznámka: neověřeno), má jiné příjmy ve výši 11.000 Kč. Celkové výdaje činí 11.000 Kč, z toho bydlení 5.500 Kč. Nemá úvěr u žalobkyně ani jinde. Má pět kreditních karet, z toho u třech je evidován dluh; u první karty s počátečním datem 18. 2. 2008 je zbývající jistina 81.759 Kč ze 100.000 Kč a měsíční splátka činí 4.395 Kč a poslední delikvence byla 31. 5. 2019; u druhé karty s počátečním datem 15. 1. 2017 je zbývající jistina 1.542 Kč z 20.000 Kč a měsíční splátka činí 200 Kč; u třetí karty s počátečním datem 9. 6. 2014 je zbývající jistina 102.444 Kč ze 120.000 Kč a měsíční splátka činí 8.074 Kč. Dále má kontokorentní úvěr s počátečním datem 28. 12. 2015, u kterého je vyčerpáno 59.745 Kč ze 100.000 Kč a měsíční splátka činí 5.567 Kč a poslední delikvence byla 30. 9. 2015. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 6. 2019 do 12. 9. 2019. Zůstatek na účtu byl - 21 662 Kč; žalovaný měl dle výpisu z účtu pravidelné měsíční příjmy cca 25.500 Kč (v srpnu ve výši 31.929 Kč) od [anonymizována tři slova], cca 11.500 Kč od [územní celek] a 2.026 Kč od [územní celek]; dále měl měsíčně zadány trvalé platby ve výši 3.940 Kč (660 Kč, 135 Kč, 45 Kč, 700 Kč, 1.000 Kč, 1.000 Kč a 400 Kč; v měsíci červenci pak ještě platbu 5.580 Kč označenou také jako trvalou) a měsíčně se opakující platby (neoznačené jako trvalé) ve výši 3.647 Kč ve prospěch [anonymizováno] [obec] a asi 500 Kč ve prospěch [anonymizováno] – [anonymizováno] Vedle toho z účtu žalovaného pravidelně každý měsíc odcházely platby přesahující 30.000 Kč na různé účty či výběrem v hotovosti. K osobě žalovaného byly činěny lustrace v databázích [anonymizováno], [příjmení] a v insolvenčním rejstříku. Po zhodnocení informací byl stanoven disponibilní příjem žalovaného 12.640 Kč, který umožňoval splátku 8.635 Kč.

10. K nároku samotnému pak nad rámec skutkového stavu shrnutému okresním soudem, krajský soud doplňuje, že v úvěrové smlouvě stany dohodly ujednání o smluvní pokutě ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení, až do výše 200.000 Kč, a to pro případ prodlení se dvěma měsíčními splátkami po sobě nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou tří splátek a vyzvala ho k úhradě částky 25.905 Kč do 30 dní od doručení dopisu, a zároveň ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru; zásilka byla odeslána 2. 11. 2020 a doručena 4. 11. 2020. Listinou označenou jako ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 5. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky 43.138,72 Kč do 30 dnů od doručení dopisu; zásilka byla odeslána 8. 1. 2021 a dodána 11. 1. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 43.138,72 Kč s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení zásilky, zásilka byla odeslána 14. 4. 2021 a vrácena zpět 20. 5. 2021.

11. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření úvěrové smlouvy došlo po 1. 1. 2014, a dále dle zákona o spotřebitelském úvěru, který dle ustanovení § 2 odst. 1 za spotřebitelský úvěr považuje odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli.

12. Krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření písemné smlouvy o úvěru (smlouvy o hotovostním úvěru) ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za použití prostředků komunikace na dálku, a to podpisem smlouvy žalovaným pomocí SMS kódu. Jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V tomto se lze s právní názorem okresního soudu zcela ztotožnit. Nelze však již akceptovat názor okresního soudu ohledně toho, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jak podrobně odůvodnil okresní soud. V daném případě je potřeba dát za pravdu odvolací argumentaci žalobkyně, kdy i podle krajského soudu tato zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a měla k dispozici dostatek podkladů, měla dostatečný přehled o pravidelných příjmech (z výpisu z účtu vyplývá, kdo je zaměstnavatelem a odkud příjmy plynou) a pravidelných výdajích žalovaného na bydlení apod., kdy pravidelné příjmy činily cca 37.000 Kč měsíčně a výdaje cca 11.000 Kč měsíčně. Okolnost, že žalovaný měl i další nepravidelné výdaje na různé účty a výběry v hotovosti však již neznamená, že by se jednalo o nutné a pravidelné výdaje, které bylo potřeba zohlednit, kdy bylo již na žalovaném, zda namísto části těchto nepravidelných výdajů bude řádně hradit splátky, jak ostatně u převážné části splátek činil. Uvedené je i hlavním důvodem, proč je krajský soud názoru, že v době uzavření předmětné smlouvy byl žalovaný schopen úvěr splácet, neboť prvních 10 splátek, tj. celkem 86.350 Kč, což je převážná část z poskytnuté částky 120.000 Kč, žalobkyni řádně uhradil. Důvodem, proč přestal žalovaný následně splácet, tedy jistě nebyla jeho neúvěruschopnost v době uzavření předmětné smlouvy, ale až okolnosti, které nastaly později, kdy uvedené nelze klást k tíži žalobkyně, která dle názoru krajského soudu učinila k prověření úvěruschopnosti žalovaného dostatek kroků. Argumentaci okresního soudu pak krajský soud považuje až za přepjatě formalistickou s tím, že jím uvedené již nelze po žalobkyni spravedlivě žádat.

13. Ze shora uvedených důvodů má tedy žalobkyně nárok na požadované částky v žalobě až na nepatrnou část příslušenství (viz níže), kdy žalobkyně je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], která s žalovaným předmětnou smlouvu uzavřela, kdy společnost [právnická osoba] ke dni 1. 12. 2021 zanikla bez likvidace v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba], která se stala její nástupnickou společností. Žalobkyně je tedy jako právní nástupce původní žalobkyně ve věci aktivně věcně legitimována. Pokud jde o žalobkyní požadované částky, žalovaný dlužil ke dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru na jistině částku 42.229,25 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 909,47 Kč (úrok ve výši 8,49 % ročně z dlužné jistiny za období od 16. 7. 2020 do 16. 12. 2020), tj. celkem 43.138,72 Kč Okresní soud přiznal na jistině pouze částku 33.650 Kč, zbývající částku 9.488,72 Kč představující zbytek jistiny a kapitalizovaný smluvní úrok zamítl. Tato byla tedy krajským soudem přiznána. Dále byla přiznána smluvní pokuta 1.294,16 Kč činící 3 % z nesplacené jistiny a úroků ve výši 43.138,72 Kč, na kterou dle smluvních ujednání vznikl nárok a byla vyčíslena správně.

14. Dále se má žalobkyně nárok na ujednaný smluvní úrok ve výši 8,49 % ročně běžící ze stále dlužné jistiny 42.229,25 Kč požadovaný od 5. 1. 2021 (tj. ode dne zesplatnění úvěru) do 4. 4. 2021, tj. po dobu 90 dnů ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. K prodlení žalovaného pak došlo na základě zesplatnění úvěru (zesplatnění a výzva k úhradě částky 43.138,72 Kč do 30 dnů ode dne doručení výzvy, což bylo dne 11. 1. 2021, tj. do 10. 2. 2021) dne 11. 2. 2021, kdy zákonná výše úroku z prodlení činila 8,25 % ročně. Z tohoto důvodu pak od 5. 4. 2021 do zaplacení žalobkyni náleží smluvní úrok již jen ve výši 8,25 % ročně z částky 42.229,25 Kč. Dále krajský soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 17.233,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 9.488,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení, kdy k prodlení žalovaného s těmito částkami došlo na základě zesplatnění úvěru (zesplatnění a výzva k úhradě částky 43.138,72 Kč do 30 dnů ode dne doručení výzvy, což bylo dne 11. 1. 2021, tj. do 10. 2. 2021) dne 11. 2. 2021, kdy zákonná výše úroku z prodlení činila 8,25 % ročně. Jinými slovy krajský soud žalobě žalobkyně v okresním soudem zamítnutém rozsahu k odvolání žalobkyně až na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.233,72 Kč od 6. 1. 2021 do 10. 2. 2021, který byl okresním soudem zamítnut správně, vyhověl.

15. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě v zamítnuté části až na nepatrnou část příslušenství vyhověl, ve zbytku pak ohledně nepatrné části zamítnutého příslušenství podle § 219 o. s. ř. rozsudek potvrdil.

16. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud žalovanému jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

17. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř.

18. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto, dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství v podobě úroku z prodlení, proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2.177 Kč a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) náleží odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. a. t., tj. za tři úkony právní služby celkem 1.500 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tj. celkem 300 Kč, dále za účast při soudním jednání dne 18. 10. 2021 náleží žalobkyni odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a podle § 7 bod 5. a § 14b odst. 3 a. t. ve výši 2.900 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky ve výši 300 Kč, tj. celkem 5.000 Kč (1.500 + 300 + 2.900 + 300), to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1.050 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují částku 8.227 Kč. Lze se ztotožnit s názorem okresního soudu, že použití výpočtu podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněno tím, že se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru (třebaže ne na vzoru předepsaném pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně podobných věcech s peněžitým plněním do 50.000 Kč.

19. Pokud jde o odvolací řízení, i zde byla žalobkyně rovněž úspěšná až na nepatrnou část příslušenství, a to ze shodným odůvodněním. Náklady odvolacího řízení sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 1.000 Kč, odměny právního zástupce za dva úkony právní pomoci – sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu po 1.700 Kč, tj. 3.400 Kč dle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. k), g) a. t. z punkta 14.721,20 Kč (předmět odvolacího řízení je celková zamítnutá částka 14.721,20 Kč – 9.488,72 Kč, úrok z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,49 % ročně od 5. 1. 2021 do 4. 4. 2021 – 884,04 Kč, úrok z částky 42.229,25 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 4. 2021 do rozhodnutí soudu prvního stupně dne 24. 11. 2021 – 2.298,50 Kč, úrok z prodlení z částky 17.233,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 1. 2021 do 10. 2. 2021 – 140,23 Kč, úrok z prodlení z částky 9.488,72 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do rozhodnutí soudu prvního stupně dne 24. 11. 2021 – 615,53 Kč, a částka 1.294,16 Kč), náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a. t., cestovného právního zástupce ve výši 1.452,80 Kč vynaloženým v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase [obec] - [obec] a zpět k jednání dne 23. 6. 2022 vozidlem r. z. 3K39091, celkem ujeto 158 km, při průměrné spotřebě 10,1 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně benzínu 44,50 Kč, náhradou za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a dále částkou 1.229 Kč jako 21 % DPH z odměny, cestovného a náhrad, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkem náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 8.082 Kč.

20. Celkově tedy náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí ve výroku II. přiznanou částku 16.309 Kč. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalovanému splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).