75 Co 17/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 627.965,25 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2025, č. j. 14 C 209/2025-129,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13 485,29 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k úhradě částky 627 965,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 627 965,25 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 92 739 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo dle § 2586 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když žalobkyně převzala závazek pro žalovanou za úplatu provést dílo a žalovaná se zavázala za provedené dílo řádně a včas zaplatit. Mezi stranami nebyla sporná cena díla a nebyl ani sporný systém pozastávek, ani to, že žalobkyni vzniklo právo na výplatu 70 % pozastávek, tj. částky 627 965,25 Kč. V řízení byl spor o tom, zda žalovaná oprávněně udělila žalobkyni smluvní pokutu ve výši 900 000 Kč a zda tuto smluvní pokutu platně vůči pohledávce žalobkyně započetla. Okresní soud poukázal na formulaci článku XI. odst. 1. smlouvy o dílo, kterou si strany ujednaly smluvní pokutu, kdy v rámci tohoto článku je uvedeno, že pakliže zhotovitel odevzdá dílo po termínu uvedeném v článku IV. odst. 2 písm. c) smlouvy, pak je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu. Článek IV odst. 2. písm. c) se však ve smlouvě o dílo vůbec nenachází, a tudíž již z toho lze mít pochybnost, zdali účtování smluvní pokuty ze strany žalované bylo oprávněné. Na druhou stranu je jistě z korespondence účastníků nepochybné, že žalobkyně termín do 30. 9. 2023 nedodržela, když v měsících září a říjen 2023 se jednatel žalované domáhal odstranění celé řady vad a nedodělků, byť žalobkyně tvrdila, že se jednalo o vícepráce. Na druhou stranu tak, jak žalovaná s případnou pohledávkou na smluvní pokutě 900 000 Kč naložila, nelze vyhodnotit jinak, než že k platnému započtení pohledávky na smluvní pokutě vůči pozastávkám žalobkyně nedošlo. Lze uzavřít, že na projednávanou pohledávku na smluvní pokutě ve výši 900 000 Kč jistě dopadne ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., když pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Pohledávka žalované na smluvní pokutě byla jistě sporná, když žalovaná tvrdila, že žalobkyně se dostala do prodlení, žalobkyně pak naopak tvrdila, že prováděla vícepráce a navíc z předložených listinných důkazů je zřejmé, že mnohé listiny mezi účastníky byly antidatovány a je jistě nelogické, pakliže investor akce převzal dílo v prosinci 2023 k užívání řádně a včas a nebyla investorem za prodlení udělována žádná sankce, že by mohla být žalobkyně jako jeden ze subdodavatelů skutečně v prodlení. Pohledávka na smluvní pokutě tedy zcela nepochybně nebyla jistá. Každopádně žalovaná porušila jednu ze základních povinností při započtení, kdy k započtení podle § 1982 odst. 1 o. z. lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Pakliže žalovaná žalobkyni udělila smluvní pokutu ve výši 900 000 Kč dne 13. 5. 2024 se splatností této smluvní pokuty dne 12. 6. 2024, pak lze jednoznačně uzavřít, že žalovaná nemohla dne 13. 5. 2024 platně započíst svoji pohledávku na smluvní pokutě vůči pohledávkám z pozastávek na straně žalobkyně, když prováděla zápočet nesplatné pohledávky na pohledávky splatné. Mimo shora uvedené pak započtení provedené žalovanou dne 13. 5. 2024 je i neurčité a nesrozumitelné, když žalovaná provedla zápočet částek 900 000 Kč, 1 684 845 Kč a 350 000 Kč na částky 105 638,09 Kč, 40 587,87 Kč, 70 129,87 Kč, 160 945,22 Kč, 134 313,11 Kč, 83 513,54 Kč, 17 258,28 Kč, 15 579,27 Kč, 1 064 927,70 Kč, 1 122 053,40 Kč s tím, že rozdíl ve výši 119 898,65 Kč uhradí žalobkyně žalované na specifikovaný účet. Z uvedeného zápočtu tedy není zřejmé, jaké konkrétní vzájemné pohledávky se měly střetnout. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žaloba žalobkyně na zaplacení částky 627 965,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 627 965,25 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení je důvodná, když obrana žalované v řízení neobstála. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si v řízení udržela aktivní věcnou legitimaci, když sporné pohledávky z pozastávek sice postoupila specifikovanému postupníkovi, nicméně pouze na dobu určitou, a navíc tyto pohledávky byly postoupeny zpět na žalobkyni.

3. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný a zmatečný. Pokud jde o postoupení pohledávky, je pravdou, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek ze strany žalobkyně, avšak k tomuto oznámení nebyla přiložena smlouva o postoupení pohledávky. Žalované tak skutečnost, že si smluvní strany sjednaly dobu 150 dnů na vymožení pohledávky, nebyla známa. Ze strany žalobkyně, ani jiného subjektu, nebylo žalované oznámeno, že pohledávku má žalobkyně zpět. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1075/2006 je „dohoda o zrušení postoupení pohledávky účinná vůči dlužníkovi až okamžikem, kdy mu je oznámena.“ K oznámení o ukončení smlouvy o postoupení pohledávky nedošlo. K tomu, že žalovaná nemohla uplatnit smluvní pokutu z důvodu, že sama nebyla ze smluvního vztahu penalizována generálním investorem, uvádí, že žalovaná uzavřela samostatný smluvní vztah – smlouvu o dílo na dodávku stavby – se žalobkyní, kdy v rámci této smlouvy o dílo byly sjednány smluvní pokuty za nesplnění smluvní povinnosti, mimo jiné i za prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla. V rámci uzavřené smlouvy o dílo č. 002/2023 byl sjednán termín dokončení díla, a to 30. 9. 2023. Dle zápisu o předání a převzetí díla subdodavatele ze dne 29. 12. 2023 bylo dílo předáno dne 29. 12. 2023. Dílo tak nebylo předáno ve stanoveném termínu, kdy v rámci podepsaného zápisu o předání a převzetí díla je uveden termín dokončení díla dle SOD 30. 9. 2023. Citovaný záznam pak byl podepsán zástupci účastníků. Jeden z požadovaných dokumentů, jež byl žalobce povinen dodat podle uzavřené smlouvy o dílo, byla i revize, kterou dodala žalobkyně až dne 2. 2. 2024. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 9. 2023, je zřejmé, že se tímto dodatkem měnil pouze článek č. V smlouvy o dílo – a to cena díla, kdy původní cena byla ve výši 9 257 104,29 Kč, nová cena dle dodatku č. 1 byla sjednána ve výši 8 914 406,55 Kč. Dodatkem ke smlouvě se neměnil termín dokončení díla, naopak došlo ke snížení rozsahu prací a tím odpovídající ponížení ceny. S ohledem na prodlení žalobkyně s předáním díla o 90 dnů přistoupila žalovaná k uplatnění smluvní pokuty, kdy po žalobkyni požadovala úhradu smluvní pokuty nikoli v plné výši, ale ve výši 900 000 Kč. O udělení smluvní pokuty byla žalobkyně informována, a to podáním žalované ze dne 13. 5. 2024, ke kterému byl přiložen výpočet smluvní pokuty, včetně faktury č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024, se splatností 12. 6. 2024. Pozdním dodáním díla byla porušena smluvní povinnost dodat dílo řádně a včas. Žalovaná postupovala nejen v souladu s uzavřenou smlouvou, ale i v souladu se zákonnou úpravou. Soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval započtenou pohledávkou žalované, kdy zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. V daném případě má žalovaná za to, že započtení bylo učiněno ještě před zahájením nalézacího řízení, kdy soud prvního stupně tak mohl provést dokazování skutečností rozhodných pro posouzení započítávané pohledávky, přičemž takové dokazování, by s ohledem na tu skutečnost, že se jednalo o pohledávku peněžitou, vzniklou ze stejného právního vztahu (ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky), neznamenalo neúměrné prodloužení řízení a či složitější dokazování. Žalovaná rozporuje, že by jakékoli listiny byly antidatovány. V neposlední řadě žalovaná poukazuje, že soud prvního stupně pochybil a nepostupoval v souladu s obecnou povinností soudu, když účastníkům řízení nebylo umožněno smírné řešení věci. Při zahájení jednání byl ze strany soudu vznesen dotaz, zda je možné spor mezi účastníky vyřešit smírnou cestou, kdy na toto uvedli shodně žalovaná i žalobkyně prostřednictvím svých právních zástupců, že jsou připraveni ve věci jednat a pokusit se o smírné řešení věci. Ze strany žalované i žalobkyně bylo požádáno o odročení jednání za tímto účelem, kdy této žádosti ze strany soudu vyhověno nebylo. Dále uvedla, že rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, kdy tento si na více místech si odporuje.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný, Ke dni podání žalobního návrhu bezpochyby disponovala aktivní věcnou legitimací. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, sice byly žalobkyní postoupeny na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, („Postupník“), avšak současně bylo sjednáno, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky je pouze na dobu určitou. V této smlouvě byla ujednána rozvazovací podmínka, kdy, pokud nedojde k vymožení postoupených pohledávek či její části do 150. dnů ode dne podpisu, smlouva bez dalšího zaniká. Jelikož nedošlo ani k částečnému vymožení pohledávek, domluvila se žalobkyně s Postupníkem z procesní opatrnosti na odstoupení od smlouvy. Smlouva o postoupení pohledávek zanikla v plném rozsahu ke dni 4. 2. 2025. Smlouva o postoupení pohledávky (pokud není sjednáno mezi stranami jinak) je účinná již samotným uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda bylo dlužníkovi ono postoupení oznámeno či prokázáno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005). Neoznámení či neprokázání má vliv pouze na samotné platební místo, tj. pokud by žalovaná uhradila pohledávku Postupníkovi, zprostila by se své povinnosti vůči žalobkyni (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4886/2016). To však žalovaná neučinila. Žalobkyně souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že se jedná o nejistou či neurčitou pohledávku ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., která není způsobilá k jednostrannému započtení. Současně je pravdou, že samotné ujednání o smluvní pokutě je neurčité, kdy v čl. XI odst. 1 odkazuje na čl. IV. odst. 2 písm. c) smlouvy, avšak takové ustanovení ve smlouvě absentuje. Není tak jisté, na jaký konkrétní termín měla být smluvní pokuta navázána a již touto skutečností se stává pohledávkou nejistou. Mezi stranami je rovněž sporné, zda opravdu došlo k prodlení ze strany žalobkyně, kdy do prodlení se dostat nemohla z důvodu žalovanou požadovaných víceprací. Na tomto rovněž nic nemění skutečnost, že samotný předávací protokol je datován ke dni 29. 12. 2023. Jednak z emailové komunikace bylo prokázáno, že byl (nejen) protokol antidatován, a jednak samotný generální investor převzal celé dílo již na počátku 3/3 prosince 2023, tj. nemohlo dojít k oficiálnímu předání díla mezi žalovanou a žalobkyní až po tomto datu. Uplatněná výše smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), jelikož je v porovnání s hodnotou samotného díla v jednoznačném nepoměru. Takové jednání představuje zneužití práva, a jako takové nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.). Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že započtení provedené žalovanou je neurčité a nesrozumitelné, kdy není zřejmé, jaké konkrétní pohledávky se měly střetnout a započíst. Dle žalobkyně je tak předmětné započtení neoprávněné a právně neúčinné. K jednostrannému započtení rovněž nebyly ani splněny zákonné předpoklady ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. Pohledávky způsobilé k jednostrannému započtení musí být vzájemné, stejného druhu, splatné a oprávněné. Jak již výše žalobkyně uváděla, nárok žalované na úhradu smluvní pokuty je nejistý, sporný a v rozporu s dobrými mravy, přičemž v době započtení nebyl ani splatný (splatnost měla nastat dne 12. 6. 2024, ale k započtení došlo dne 13. 5. 2024). Žalovaná předmětné započtení dále učinila proti pohledávkám žalobkyně, které dosud ještě nevznikly, a to konkrétně proti nároku na vrácení pozastávky ve výši 30 % ceny díla. Tyto pozastávky měly být dle smlouvy uvolněny až po splnění dalších smluvních podmínek.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 13. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 627 965,25 Kč s příslušenstvím, kdy tvrdila, že jako zhotovitel uzavřela s žalovanou jakožto objednatelem smlouvu o dílo č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 26. 4. 2023, jejímž předmětem bylo uskutečnění dodávek a provedení stavebních prací na stavbě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, “. , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dílo bylo řádně dokončeno a předáno dne 29. 12. 2023, což smluvní strany stvrdily zápisem o předání a převzetí díla subdodavatele. Smluvní strany se dohodly na tom, že žalobkyně poskytne k zajištění svých realizačních závazků vůči žalované jistotu ve smyslu § 2012 o. z., a to ve výši 10 % ze sjednané cely díla. Pozastávku byla žalobkyně povinna vyčíslit z každého plnění, které nárokoval vůči žalované z titulu zaplacení ceny díla (viz čl. VI bod , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Žalobkyni vzniká dle , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nárok na uvolnění 70 % z Pozastávky dnem protokolárního předání a převzetí díla, k čemuž došlo řádně dne 29. 12. 2023.V rámci SoD č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byly vyhotoveny následující faktury s celkovou částkou ve výši 8 970 926,79 Kč: faktura č. , IBAN, se splatností dne 23. 7. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 1 509 112,35 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 150 911,55 Kč; 70 % činí částku ve výši 105 638,09 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 10. 8. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 579 826,71 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 57 982,67 Kč; 70 % činí částku ve výši 40 587,87 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 10. 8. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 1 001 855,25 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 100 185,53 Kč; 70 % činí částku ve výši 70 129,87 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 2. 11. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 2 299 215,24 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 229 921,74 Kč; 70 % činí částku ve výši 160 945,22 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 26. 10. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 1 918 758,76 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 191 875,88 Kč; 70 % činí částku ve výši 134 313,11 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 23. 11. 2023, kdy výše faktury byla částka ve výši 1 193 050,58 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 119 305,06 Kč; 70 % činí částku ve výši 83 513,54 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 14. 1. 2024, kdy výše faktury byla částka ve výši 246 546,90 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 24 654,69 Kč; 70 % činí částku ve výši 17 258,28 Kč; faktura č. , IBAN, se splatností dne 15. 5. 2024, kdy výše faktury byla částka ve výši 222 561 Kč bez DPH, tj. výše Pozastávky činila částku ve výši 22 256,10 Kč; 70 % činí částku ve výši 15 579,27 Kč. Dne 5. 4. 2024 byla žalované zaslána žádost o uvolnění Pozastávky v celkové výši 627 965,25 Kč se splatností 6. 5. 2024. V návaznosti na zaslanou žádost žalovaná udělila dne 13. 5. 2024 přípisem žalobkyni smluvní pokutu ve výši 900 000 Kč, a to za zpoždění prací, kterou oproti pohledávce žalobkyně jednostranně započetla, žalobkyně s tímto zápočtem nesouhlasí, kdy je neurčitý a pohledávky nejsou způsobilé k započtení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby právě s ohledem na zánik žalované pohledávky jednostranným zápočtem částky 900 000 Kč jako smluvní pokuty za pozdní předání díla. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne 7. 11.2025, kde k důkazu provedl listiny a vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 5. - 28. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud věc právně hodnotil zcela správně, a to jak v tom ohledu, že nárok žalobkyně na vydání 70 % pozastávek, které činí celkem 627 965,25 Kč je dán (uvedené ostatně ani nebylo mezi stranami sporu sporné), tak v tom, že nedošlo k zániku žalované pohledávky započtením učiněným žalovanou v jí doložené listině ani v průběhu řízení před okresním soudem. Rovněž tak je ve věci dána aktivní věcná legitimace žalobkyně, v tomto směru krajský soud právní názor okresního soudu rovněž akceptuje.

9. Jak správně uvedl okresní soud a namítala žalobkyně, zápočet nebyl v době rozhodování okresního soudu řádný z důvodu jeho neurčitosti, a tudíž se jedná o jednání zdánlivé. Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (srov. ustanovení § 1982 o. z.) je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ustanovení § 551 až § 553 o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1303/2018, ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019, ze dne 30. 11. 2022 sp.zn. 23 Cdo 2901/2021). Ze zápočtu učiněného žalovanou v tabulce na č. l. 28 pak není zřejmé, na jaké pohledávky žalobkyně konkrétně žalovaná započítává své pohledávky včetně smluvní pokuty, když konkrétní pohledávky žalované jsou v celkové výši 2 934 845 Kč a do zápočtu se zahrnuje částka 2 934 845 Kč (konkrétně částky 900 000 Kč, 1 684 845 Kč a 350 000 Kč) a pohledávky žalobkyně jsou celkem 3 327 072,21 Kč a do zápočtu se zahrnuje částka 2 814 946,35 Kč (konkrétně částky 105 638,09 Kč, 40 587,87 Kč, 70 129,87 Kč, 160 945,22 Kč, 134 313,11 Kč, 83 513,54 Kč, 17 258,28 Kč, 15 579,27 Kč, 1 064 927,70 Kč, 1 122 053,40 Kč), přičemž rozdíl 119 898,65 Kč má žalobkyně žalované uhradit. Žalovaná pak započetla své pohledávky ve výši 2 934 845 Kč ve vztahu k pohledávkám žalobkyně jen co do výše 2 814 956,35 Kč, z čehož vnikl onen záporný zůstatek žalobkyni k proplacení, ač uvádí, že do zápočtu se zahrnuje celá částka 2 934 845 Kč, kterou tvoří částky 900 000 Kč – smluvní pokuta, 1 684 845 Kč a 350 000 Kč. Není tedy jasné, která část z těchto pohledávek žalované zápočtem v části 119 898,65 Kč nezanikla. Z uvedeného zápočtu pak také není zřejmé, jaké pohledávky z tam vyjmenovaných se konkrétně vzájemně měly střetnout a vše výše uvedené činí zápočet nepřehledným.

10. Nejpodstatnější však je skutečnost, že došlo ze strany žalované k započtení nesplatné pohledávky (splatnost faktury na částku 900 000 Kč nastala dne 12. 6. 2024, zápočet byl učiněn 13. 5. 2024), což je nepřípustné a kompenzační projev učiněný věřitelem s takovou (nesplatnou) pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 1210/2006, ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 33 Cdo 4561/2011). Také v rozsudku ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3028/2008, Nejvyšší soud při výkladu § 580 obč. zák., na základě skutkového zjištění, že s projevem vůle směřujícím k započtení pohledávky byla žalobkyně současně vyzvána k zaplacení části smluvní pokuty použité k započtení, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „jednostranně nelze započíst nesplatnou pohledávku žalované (z titulu smluvní pokuty za opožděné odstranění vad díla) vůči splatné pohledávce žalobkyně (doplatku ceny díla), když v jedné listině nelze vyzvat žalobkyni k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku žalované. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná (...)Je tedy třeba učinit závěr, že teprve poté, kdy uplynula lhůta k zaplacení pohledávky žalované na zaplacení smluvní pokuty, tj. bez zbytečného odkladu potom, co byla žalobkyně k zaplacení vyzvána dopisem (...), bylo možné provést, resp. učinit, žalovanou jednostranný právní úkon vůči žalobkyni směřující k započtení pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty vůči žalované pohledávce.“ Na závěry vyslovené v tomto rozsudku pak Nejvyšší soud dále odkázal v rozsudcích ze dne 25. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 1/2012, a ze dne 18. září 2013, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012. V rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, Nejvyšší soud vysvětlil, že „i kdyby úkon žalovaného směřující k započtení (...) byl zároveň výzvou k plnění, stala by se započítávaná pohledávka ve smyslu § 563 obč. zák. splatnou teprve dnem následujícím po doručení výzvy žalobci a v okamžiku, kdy byl projev započtení učiněn, nemohla být tudíž splatná a způsobilá k započtení“ (srovnej též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 64/2006).

11. Pokud jde dále o to, zda tzv. aktivní (započítávaná) pohledávka je sama o sobě nejistá a neurčitá, a tedy v smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilá k započtení, resp. třetí důvod, proč k řádnému započtení nemohlo dojít, uvedené není dle krajského soudu již podstatné s ohledem na dva shora uvedené důvody, které zápočet žalované nečiní řádným a vyvolávajícím zamýšlené účinky. V tomto směru je třeba poukázat na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a to na bod 33., v němž Nejvyšší soud vyložil, že současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Je tedy obecně žádoucí vypořádat pohledávky stran vyplývající z jednoho právního vztahu, uvedené však vyžaduje hlubší úvahy o tom, jak moc rozsáhlé dokazování by dané vyžadovalo, což s ohledem na shora uvedené právní závěry je již nadbytečné. Stejně tak je za stávající situace nadbytečné zabývat se právním hodnocením toho, zda smluvní pokuta byla platně ujednána a zda na ni žalované vznikl nárok, resp. odvolací argumentací obou stran ohledně této skutečnosti.

12. Pokud jde o namítaný vadný procesní postup okresního soudu, který neměl stranám umožnit vyřešit věc smírně, pak tato možnost byla stranám opětovně nabídnuta u odvolacího jednání a nebyla využita, stejně tak strany neučinily kroky k mimosoudnímu řešení věci ani v předchozí době, ač jim v tom nic objektivně nebránilo.

13. Co se pak týká namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku okresního soudu, krajský soud jej nepřezkoumatelným neshledává, kdy tento, ač je v právním hodnocení stručný, obsahuje veškeré zákonné náležitosti rozsudku. Pokud se může zdát rozsudek na nějakém místě rozporný, pak je to pouze v bodě 39. odůvodnění u právního hodnocení, kdy na jenom místě okresní sodu uvádí, že „je jistě z korespondence účastníků nepochybné, že žalobkyně termín do 30. 9. 2023 nedodržela, když v měsících září a říjen 2023 se jednatel žalované domáhal odstranění celé řady vad a nedodělků, byť žalobkyně tvrdila, že se jednalo o vícepráce“ a na druhém místě tvrdí, že „pohledávka žalované na smluvní pokutě byla jistě sporná, když žalovaná tvrdila, že žalobkyně se dostala do prodlení, žalobkyně pak naopak tvrdila, že prováděla vícepráce a navíc z předložených listinných důkazů je zřejmé, že mnohé listiny mezi účastníky byly antidatovány a je jistě nelogické, pakliže investor akce převzal dílo v prosinci 2023 k užívání řádně a včas a nebyla investorem za prodlení udělována žádná sankce, že by mohla být žalobkyně jako jeden ze subdodavatelů skutečně v prodlení.“ Z uvedeného však vyplývá jediný závěr (nikoli rozporný), že dílo sice dokončeno včas do data 30. 9. 2023 nebylo, avšak okresní soud se již nezabýval tím, z jakých důvodů. Na přezkoumatelnost rozsudku a právní posouzení věci pak neměla uvedená formulace s ohledem na vše shora uvedené jakýkoli vliv.

14. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobkyně a správně vypočetl jejich výši.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť jejímu odvolání nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ ) ve výši 10 820 Kč (za 1 úkon právní pomoci po 10 820 Kč účast u jednání dne 9. 4. 2026 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 465,29 Kč (jízdné za jednu cestu z Brna do Olomouce a zpět dne 9. 4. 2026 – účtovaných 158 km vozidlem o průměrné spotřebě 7 l/100 km, základní sazbě náhrady za použití vozidla 5,90 Kč/km a dle vyhl. č. 573/2025 Sb. a aktuální ceně paliva-motorová nafta 48,20 Kč/l), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět ve výši 750 Kč (5 započatých půlhodin po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 13 485,29 Kč. Úkon vyjádření k odvolání zaslaný odvolacímu soudu den před jednáním v pozdních večerních hodinách nepovažuje krajský soud za účelně vynaložený úkon, kdy toto vyjádření mohlo být již s ohledem na dobu jeho zaslání předneseno přímo další den u jednání.

16. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.