75 Co 188/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 457.381,36 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2024, č. j. 13 C 341/2022-326

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 16. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 290.160,62 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 167.220,74 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,8 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, pak žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 19., Anonymizováno, 5. 2019, z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 500.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 209.839,38 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 290.160,62 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení. Namítala, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok vyplývá přímo ze zákona, a to z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 500.000 Kč. V prodlení je pak podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Protože pak s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu, považuje žalobkyně jako první den prodlení právě den 1. 5. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli-žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2023, které mu bylo odesláno dne 17. 4. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 1. 5. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 1. 8. 2022. Její odeslání do sféry dispozice žalovaného pak prokázala podacím lístkem České pošty s. p. Žaloba pak byla podána až v říjnu 2022. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovanému pak nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti, a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 v obdobné věci. Hlavní funkce úroků z prodlení je zcela zřejmá – jedná se o zákonem předpokládanou sankci za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, tak jak bylo mezi smluvními stranami ujednáno anebo poté, co věřitel dlužníka k vrácení plnění vyzval. Druhou funkcí úroků z prodlení je funkce kompenzační a zajišťuje, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobkyně je tedy toho právního názoru, že soud prvního stupně jednoznačně pochybil, když v napadeném rozsudku nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 290.160,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně si v této souvislosti dovoluje také poukázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 54/2023-80 ze dne 3. 4. 2023 v obdobné věci, kdy Krajský soud v, Anonymizováno, Ostravě rozhodl o tom přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení a dále na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č. j. 60 Co 226/2022-51 ze dne 29. 11. 2022 v obdobné věci, kdy Krajský soud v Brně rozhodl o tom přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení.

4. K výzvě odvolacího soudu pak žalobkyně upřesnila, že výslovně žádá přiznat úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč od 1. 5.2023 do zaplacení, ač byla krajským soudem upozorněna na rozpor ve svém žádání, neboť zákonná výše úroku z prodlení ke dni 1. 5. 2023 činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15 % ročně.

5. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, se žalobou podanou dne 27. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 457.381,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úvěr v počtu 120měsíčních splátek ve výši 6.552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7.201,29 Kč. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 9,8 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33 %. Žalobkyně tvrdila, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zejména databáze BRKI, NRKI, IS, ISIR aj.) a dále vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 209.839,38 Kč. Aktuálně tedy dluží částku neuhrazené jistiny úvěru ve výši 420.309,37 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění, tj. ke dni 22. 2. 2022 ve výši 17.486,16 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni 26. 7. 2022 ve výši 13.959,28 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaný ke dni 26. 7. 2022. ve výši 881,55 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3.245 Kč (5měsíčních poplatků á 649 Kč) a 2 poplatky za upomínky a 1 poplatek za zesplatnění úvěru v celkové výši 1.500 Kč. Souhrnná dlužná částka činí 457.381,36 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 420.309,37 Kč od 27. 7. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 17.486,16 Kč od 27. 7. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne 13. 4. 2023 došel soudu návrh na záměnu účastníků spolu se souhlasem nového žalobce se vstupem do řízení. Tato záměna byla připuštěna usnesením č. j. 13 C 341/2022-167, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2023. Podáním ze dne 28. 7. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17.486,16 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, a dále změnila podanou žalobu tak, že nově žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2024, č. j. 13 C 341/2022-313, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2024, bylo dané řízení na návrh žalobkyně částečně zastaveno a změna žaloby byla připuštěna. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení před okresním soudem zůstal nečinný. Žalovaný se pak k jednání soudu dne 14. 5. 2024 bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. okresní soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, kdy provedl k důkazu listiny, a u tohoto jednání rovněž vyhlásil napadený rozsudek.

8. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 4.a 5. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála (viz bod. 24., 25. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje.

10. Podle názoru odvolacího soudu činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru spočívá ve dvou fázích. V prvním fázi má poskytovatel úvěru povinnost zajistit si relevantní informace k poměrům žadatele (spotřebitele), a to tedy k jeho příjmům, výdajům a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž primárním zdrojem takovýchto informací jsou informace od spotřebitele. Současně ovšem platí, že činnost poskytovatele v této fázi nespočívá pouze v pasivním přijímání informací od spotřebitele, ale implikuje v sobě i aktivní činnost poskytovatele, neboť je jeho povinností, aby informace získané od spotřebitele podrobil testu minimálně zbytnosti, spolehlivosti a dostatečnosti. Za tímto účelem je poskytovatel úvěru nepochybně oprávněn si od spotřebitele vyžádat dokumenty jeho informace osvědčující (k nimž má ostatně poskytovatel i povinnost jejich ukládání § 78 ZSÚ), dále má možnost vyžadovat si informace z různých databází (zpravidla právě vytvářených bankovními i nebankovními subjekty), popř. i z jiných zdrojů. Poté, co si poskytovatel vyloženým způsobem zajistí relevantní a doložené informace k posouzení úvěruschopnosti žadatele, nastupuje v pořadí druhá fáze jeho činnosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, kdy s odbornou péči zjištěné informace vyhodnotí a spotřebitelský úvěr poskytne pouze v případě, pokud zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vyloženým odvolací soud nevylučuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru může namísto ověření tvrzených výdajů užít ekonomicky model (nejsou-li tvrzené výdaje vyšší než stanovené modelem).

11. Pokud se týká prvé fáze posuzování úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyní, dospěl v projednávané věci odvolací soud k závěru, že již v této fázi žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí ale pouze zcela formálně, jak správně popsal okresní soud.

12. S ohledem na uvedené tak nelze učinit závěr, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně dostála své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu žalobkyně je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného. Ke kvantifikaci nároku žalobkyně se pak pro stručnost odkazuje na bod 26. písemného odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 290.160,62 Kč, a to bez příslušenství (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl. V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 27. napadeného rozsudku, přičemž jak vyplývá z bodu 27., stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 12. 6. 2024, žalovaný byl pak povinen uvedenou částku žalobkyni uhradit do 15. 6. 2024 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 16. 6. 2024 v prodlení.

14. Jelikož v napadeném výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z částky 290.160,62 Kč a v době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou této částky, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení) v jí výslovně požadované výši 11,75 %, ač zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 16. 6. 2024 14,75 % ročně.

15. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nově a již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným pod bodem 13. tohoto rozhodnutí.

16. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž ani dílčí změna napadeného rozsudku ničeho nemění na závěru, že převážně úspěšným účastníkem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) nalézacího řízení je žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Jde-li o řízení odvolací, pak rovněž (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.