75 Co 198/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2024, č. j. 18 C 255/2022-202,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 22.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího částku 41.680 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , vymezená v budově , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech budovy , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , byt. dům, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, to vše v katastrálním území , adresa, -, Anonymizováno, , obec a , adresa, , jak je zapsáno u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, a č. , hodnota, (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobce zavázal zaplatit žalované k rukám její zástupkyně částku 27.104 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaná a , právnická osoba, , právnická osoba, (dále jen RK), zastoupená , jméno FO, , společně jako prodávající, a žalobce s , jméno FO, a , jméno FO, , jako zájemci, uzavřeli dle ust. § 1746 občanského zákoníku rezervační smlouvu, ve které RK prohlásila, že ve věci prodeje části nemovitosti v budově na ulici číslo popisné , adresa, , jednotka číslo , hodnota, , katastrální území , adresa, , zapsané na LV číslo , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, -, Anonymizováno, , exkluzivně zastupuje výlučně vlastníka, který je prodávající a na základě tohoto zastoupení má realitní kancelář svolení podepsat za prodávajícího rezervační trojstrannou smlouvu. Rezervační smlouva byla uzavřena dne 15. 4. 2021 na dobu od zaplacení rezervačního poplatku do 30. 10. 2021. Tuto smlouvu podepsala za žalovanou RK (, jméno FO, ) s tím, že žalovaná je u popisu smlouvy označená svým jménem jako prodávající a dále je uvedeno „v zastoupení RK“. Účastníci tohoto řízení, tedy žalobce a žalovaná (bez jakékoli účasti RK) spolu uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu ust. § 1785 občanského zákoníku, a to dne 3. 6. 2021, kdy si sjednali, že nejpozději do 31. 10. 2021 uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem měla být jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , v budově číslo popisné , Anonymizováno, , na pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, , a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a na pozemku, vše zapsáno u , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, -, Anonymizováno, na LV číslo , hodnota, a číslo , hodnota, . Tato smlouva byla podepsána přímo žalobcem a žalovanou, stejně jako dodatek č. 1 ze dne 27. 10. 2021, kterým byla prodloužena lhůta pro uzavření kupní smlouvy do 28. 2. 2022. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k uzavření kupní smlouvy dopisem ze dne 31. 3. 2022, tedy po uplynutí lhůty sjednané v dodatku č.

1. Dále okresní soud po stránce skutkové uzavřel, že ke dni 14. 8. 2022 byla žalovaná ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) evidována jako vlastník předmětné jednotky. Naproti tomu okresní soud neměl za prokázané, že žalovaná uzavřela (a to ani v zastoupení) dodatek č. 2, kterým měla být prodloužena lhůta k uzavření kupní smlouvy do 30. 4. 2022.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod ust. §§ 1785, 1786, 1787, 1788 a dále ust. §§ 441, 446 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se závěrem, že uplynutím dne 28. 2. 2022 smlouva o smlouvě budoucí zanikla a tím zanikla povinnost všech účastníků uzavřít kupní smlouvu. Pokud pak zástupce žalobce vyzval žalovanou k uzavření kupní smlouvy dne 31. 3. 2022, tj. po uplynutí doby sjednané v dodatku č. 1, pak žaloba není důvodná. K procesní obraně žalované založené primárně na argumentaci, že není ve věci pasivně věcně legitimována, když již není vlastníkem předmětné bytové jednotky, vyložil, že tato není důvodná, neboť v dané věci se neřeší otázka určení vlastnického práva, ale otázka splnění smluvní povinnosti (uzavřít smlouvu), když žalovaná je v této věci pasivně legitimovaná, neboť je jednou ze smluvních stran smlouvy o smlouvě budoucí kupní.

4. Proti tomuto rozsudku brojí odvoláním žalobce domáhajíc se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytýkal nedostatky ve skutkových zjištěních a rovněž stran právního posouzení (§ 205 odst. 2, písm. e/, g/ o. s. ř.). Nesouhlasil se závěrem, že z provedeného dokázání lze uzavřít, že realitní kancelář byla zmocněna pouze k uzavření rezervační smlouvy; naopak dle jeho interpretace byla zmocněna za žalovanou k uzavírání veškerého právního jednání souvisejícího s předmětnou jednotkou, což žalovaná až do uzavření sporného dodatku č. 2 nesporovala. Okresnímu soudu dále vytýkal, že se v uvedených souvislostech nezabýval aplikací ust. § 444 o. z. a byl toho názoru, že se žalovaná nemůže vůči němu dovolávat překročení zástupčího oprávnění realitní kanceláře. Proto považuje dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní za platně sjednaný, kdy v ujednané lhůtě žalovanou vyzval k uzavření kupní smlouvy, což tato neučinila.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že skutkové a právní závěry okresního soudu považuje za správné a navrhovala napadený rozsudek potvrdit. , právnická osoba, jako zprostředkovatel byla oprávněna podepsat pouze rezervační smlouvu. Zdůrazňovala, že samotnou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, stejně jako dodatek č., Anonymizováno, 1 podepisovala žalovaná. Naopak dodatek č. 2, jak bylo prokázáno, nepodepsala. Žalobce si proto při běžné míře obezřetnosti musel všimnout, že dodatek č. 2 není žalovanou podepsán a nemůže se tak dovolávat ochrany své dobré víry. Za této situace s ohledem na dodatek č. 1 ke smlouvě o smlouvě budoucí tato dle § 1788 odst. 1 o. z. k 28. 2. 2022 zanikla a výzva k uzavření kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2022 byla učiněna až po uplynutí lhůty.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního dne 19. 8. 2022 domáhal nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření kupní smlouvy, jejímž nepřímým předmětem byla výše označená bytová jednotka, včetně příslušného podílu na společných částech domu a pozemku, neboť žalovaná nedostála své povinnosti uzavřít takovou kupní smlouvu, ke které se zavázala ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 3. 6. 2021 ve znění dodatků č. 1 a 2. Současně žalobce uváděl, že před příslušným katastrálním úřadem bylo zahájeno vkladové řízení stran předmětné jednotky ve prospěch nabyvatele s tím, že současně s žalobou učinil námitku spornosti zápisu vlastnického práva k jednotce. V rámci repliky k vyjádření žalované dovozoval, že skutečnost převodu vlastnického práva z žalované na třetí osobu nevytváří překážku rozhodnutí ve věci samé, když převod byl proveden s poznámkou spornosti a v případě, že bude žalobě vyhověno, bude povinností nového vlastníka umožnit nabytí vlastnického práva žalobci.

8. Procesní obrana žalované byla vybudována na argumentaci, že není ve věci pasivně legitimována, když již není vlastníkem předmětné jednotky, která byla převedena na třetí osobu a nemůže tak na základě soudního rozhodnutí uzavřít kupní smlouvu k něčemu, co již nevlastní. Dále argumentovala tím, že do 28. 2. 2022 nedošlo ke změně prohlášení vlastníka k rozdělení nebytové jednotky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na samostatné bytové jednotky (včetně té, která byla předmětem smlouvy o smlouvě budoucí), k čemuž došlo až 4. 7. 2022, z čehož dovozovala zánik povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění. Popírala dále, že by uzavřela dodatek č. 2 ke smlouvě o smlouvě budoucí a dále, že by realitní kancelář byla zmocněna tento dodatek za ni uzavřít.

9. Odvolací soud akceptuje skutková zjištění soudu prvního stupně, nezbytná pro posouzení věci s ohledem na dále vyložené právní závěry, v rozsahu bodu 5. až 11. písemného odůvodnění, která vyplývají z provedených důkazů a jsou náležitě reflektována dílčím závěrem o skutkovém stavu věci, který obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013).

10. Za podmínek § 213a o. s. ř., kdy z vyjádření účastníků řízení uváděných již na začátku řízení vyplynulo, že mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětné jednotce z žalované na třetí osobu, odvolací soud k důkazu provedl listinu Informace o jednotce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z níž zjistil, že vlastníkem této jednotky se způsobem využití byt, vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, , v kat. území , adresa, -, Anonymizováno, , s podílem na společných částech , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že dále je v katastru nemovitostí učiněn zápis o podané žalobě. Mezi účastníky bylo nesporné, že se jedná o jednotku, která byla předmětem smlouvy o smlouvě budoucí.

11. Podle § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4097/2019, vysvětlil, že závěr o zániku práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (§ 575 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), převede-li smluvní strana platnou smlouvou vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí na osobu třetí, se prosadí i současných právních poměrech.

13. Výše uvedené judikaturní závěry přenesené na projednávanou věc nutně vedou k hodnocení, že i kdyby dodatek č. 2 smlouvy o smlouvě budoucí účastníky zavazoval a žalobce by výzvou ze dne 31. 3. 2022 aktivoval povinnost žalované k uzavření samotné kupní smlouvy, došlo převodem vlastnického práva na třetí osobu, , tituly před jménem, , jméno FO, , k zániku práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění. Pokud tedy k tomuto převodu došlo v době, kdy žalovaná měla povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu, nemůže se z důvodu výše uvedeného žalobce domoci splnění povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvou nahrazením projevu vůle; odpovědností nároky mu však mohou být zachovány.

14. Jinak řečeno, jestliže již na začátku řízení z žaloby a vyjádření žalované vyplývala skutečnost, že mělo dojít k převodu vlastnického práva z žalované na třetí osobu, měl se okresní soud touto otázkou zabývat, neboť jak vyloženo výše v případě již prokázání této skutečnosti nebylo možno žalobě vyhovět bez ohledu na to, zda žalobce žalovanou vyzval k uzavření kupní smlouvy v dohodnuté lhůtě pro uzavření kupní smlouvy (platný dodatek č. 2) či po uplynutí této lhůty (neplatný/nicotný/ dodatek č. 2). Bylo tedy zcela nadbytečné, aby okresní soud pro rozhodnutí v této věci prováděl rozsáhlé dokazování stran okolností uzavírání dodatku č.

2. Nesprávná je tedy úvaha okresního soudu, že ve věci není podstatné, zda žalovaná je či není vlastnící předmětné jednotky, když s ohledem na výše uvedené, je pro rozhodnutí v této věci uvedená otázka naopak zásadní.

15. Pokud žalobce v průběhu řízení argumentoval, že převod vlastnického práva k jednotce z žalované na třetí osobu nebrání vyhovění žalobě, když se domohl zápisu poznámky spornosti, z čehož dovozuje, že třetí osoba bude v případě vyhovění žalobě povinna umožnit žalobci nabytí vlastnického práva k jednotce, pak této úvaze nelze přisvědčit. Smyslem institutu poznámky spornosti dle ust. § 986 odst. 1 o. z. je totiž poskytnout skutečnému vlastníkovi nebo oprávněnému z jiného věcného práva možnost bránit se proti ztrátě nebo omezení jeho práva, které by jej jinak postihlo v důsledku působení ust. § 984 o. z., tedy jinak řečeno vyloučit dobrou víru třetích osob ve stav zapsaný v katastru nemovitostí (srovnej Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 63 a násl., dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 32/2022). Pomine-li odvolací soud to, že žalobce nikdy nebyl, nemohl být, za uváděných žalobních tvrzení, skutečným vlastníkem předmětné jednotky, nelze nepochybně dovozovat, že by s ohledem na předmět řízení měla třetí osobě vznikat žalobcem tvrzena povinnost k umožnění nabytí vlastnického práva k jednotce ve prospěch žalobce.

16. Byť je právní posouzení věci odvolacím soudem odlišné od posouzení věci soudem okresním, je rozhodnutí okresního soudu ve výroku věcně správné, proto odvolací soud napadený rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil.

17. Jde-li o rozhodnutí okresního soudu stran náhrady nákladů řízení, lze tomuto přisvědčit potud, že je to žalovaná, které jako procesně zcela úspěšné účastnici náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které představují náklady na zastoupení advokátkou. Správně okresní soud dále uzavřel, že takto bylo učiněno celkem 8 honorovatelných úkonů právní služby (viz bod 44. odůvodnění napadeného rozsudku).

18. Okresní soud však nesprávně stanovil tarifní hodnotu pro stanovení sazby mimosmluvní odměny advokáta, když ve věci aplikoval § 9 odst. 3, písm. b) advokátního tarifu (dále jen AT), namísto ust. § 8 odst. 1 AT. V posuzované věci jde totiž o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, v níž účastníci ujednali konkrétní kupní cenu a tato cena je tak dle ustálené judikatury (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 865/2005, sp. zn. 33 Cdo 4825/2014 a další) cenou věci, která je podkladem pro stanovení tarifní hodnoty a z ní vycházející sazby mimosmluvní odměny. Zásadně se tedy nejedná o situaci, kdy předmět právního jednání je penězi neocenitelný, jak dovodil okresní soud, když aplikoval ust. § 9 odst. 3, písm. b) advokátního tarifu AT.

19. Přestože okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně určit tarifní hodnotu a sazbu mimosmluvní odměny, nelze toto pochybení v odvolacím řízení napravit, neboť žalovaná proti tomuto nesprávnému nákladovému rozhodnutí nebrojila. Platí totiž, jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23, že: 1. v civilním sporném řízení se v rámci řízení o opravných prostředcích uplatňuje zákaz změny k horšímu (reformatio in peius), 2. ten, kdo využil opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu horší postavení, než jaké mu přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud změnit k tíži odvolatele; pokud podaly odvolání obě strany, může se rozhodnutí odvolacího soudu pohybovat jen v rámci vymezeném odvoláními obou stran, 3. zákaz změny k horšímu se vztahuje rovněž na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

20. Při absenci odvolání žalované proti nákladovému výroku napadeného rozsudku tak nelze tento změnit v neprospěch žalobce, který jako jediný účastník brojil odvoláním proti rozsudku okresního soudu.

21. Naproti tomu změnit nákladový výrok ve prospěch žalobce nic nebrání, a to v situaci, kdy okresní soud žalované na náhradě nákladů řízení přiznal i náhradu na daň z přidané hodnoty počítanou z odměny advokátky a náhrady paušalizovaných výdajů, přestože advokátka žalované není plátcem této daně a tuto skutečnost výslovně deklarovala v podání na č. l. 194 spisu. Odvolací soud tedy dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. nákladový výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil tak, že žalované přiznal proti žalobci na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 22.400 Kč (8x 2.500 Kč + 8x 300 Kč).

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalobce nebylo vyhověno. Žalobce má tedy povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou dle ustanovení § 8, odst. 1, § 7 odst. 6, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), když tarifní hodnota činí 3.060.000 Kč (kupní cena) a sazba mimosmluvní odměny pak představuje částku 20.540 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupkyně žalované, advokátka, učinila v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT) a účast u odvolací jednání dne 15. 10. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT). Žalované tak svědčí náhrada na odměnu její zástupkyně ve výši 41.080 Kč a dále paušální náhrada hotových výdajů její advokátky žalobce ve výši 600 Kč (2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT). Celkem tak žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení proti žalobci náleží částka 41.680 Kč.

23. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.