75 Co 2/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A se sídlem Adresa žalované A insolvenční správkyně dlužníka Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 640.126,49 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2025, č. j. 19 C 36/2024-474,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81.960,28 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 76.804,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 71.305,24 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69.228,07 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 3.835,11 Kč od 24. 6. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,25 % ročně z částky 44.108,61 Kč od 24. 6. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,25 % ročně z částky 72.328,48 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 41.479,28 Kč od 27. 7. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 2.514,68 Kč od 27. 7. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 72.027,85 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 44.044,48 Kč od 24. 8. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 771,45 Kč od 24. 8. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 73.078,24 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 29.853,80 Kč od 18. 9. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 1.468,76 Kč od 18. 9. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 65.812,43 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 10.312,10 Kč od 23. 10. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 163,20 Kč od 23. 10. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 57.581,00 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 8 552,38 Kč od 20. 11. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 8.778,11 Kč od 24. 12. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 9.993,68 Kč od 22. 1. 2022 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 17.372,82 Kč od 24. 2. 2022 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 15.649,58 Kč od 24. 3. 2022 do 30. 10. 2024, a nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 28.800 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 27.161 Kč k rukám zástupce žalobkyně, přičemž lhůta k plnění se neurčuje.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 640.126,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81.960,28 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 76.804,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 71.305,24 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69.228,07 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 3.835,11 Kč od 24. 6. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,25 % ročně z částky 44.108,61 Kč od 24. 6. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,25 % ročně z částky 72.328,48 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 41.479,28 Kč od 27. 7. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 2.514,68 Kč od 27. 7. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 72.027,85 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 44.044,48 Kč od 24. 8. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 771,45 Kč od 24. 8. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 73.078,24 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 29.853,80 Kč od 18. 9. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 1.468,76 Kč od 18. 9. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 65.812,43 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 10.312,10 Kč od 23. 10. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 163,20 Kč od 23. 10. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 57.581,00 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 8.552,38 Kč od 20. 11. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 8,50 % ročně z částky 8.778,11 Kč od 24. 12. 2021 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 9.993,68 Kč od 22. 1. 2022 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 17.372,82 Kč od 24. 2. 2022 do 30. 10. 2024, ve výši 11,75 % ročně z částky 15.649,58 Kč od 24. 3. 2022 do 30. 10. 2024, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 28.800 Kč s tím, že lhůta k plnění , Jméno advokáta, (výrok II.).

2. Uvedeným způsobem rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, po jejím částečném zpětvzetí, domáhala po žalované zaplacení částky 640.126,49 Kč s příslušenstvím shora specifikovaným, a to za skutkových tvrzení o tom, že proti společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované B, , sídlem: , adresa, (dále též jen „, právnická osoba, .“) bylo dne 18. 7. 2017 zahájeno insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, . Usnesením Městského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 6. 2. 2020 bylo rozhodnuto o přeměně reorganizace v konkurs, kdy insolvenční správkyní společnosti , právnická osoba, . byla jmenována žalovaná. Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společností , právnická osoba, . jako nájemcem byla dne 2. 10. 2018 uzavřena nájemní smlouva (dále též jen „Nájemní smlouva“), dle které užívala společnost , právnická osoba, . nebytové prostory ve vlastnictví žalobkyně – budovy bez č.p./č.e., postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (LV č. , hodnota, ) o celkové výměře 2174,24 m² (dále též jen „Předmět nájmu“) specifikované v Příloze č. 1 Nájemní smlouvy. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem a společností , právnická osoba, . jako nájemcem byla dále dne 2. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb (dále též jen „Smlouva o službách“), na jejímž základě byly poskytovány společnosti , právnická osoba, . veškeré služby potřebné pro její podnikání (výroba léčivých přípravků). Zejména šlo o dodávky elektrické energie, páry, zemního plynu a vody, dále laboratorní práce, ostrahu, požární ochranu, udržování energetických sítí a další. Obě shora uvedené smlouvy byly uzavřeny mezi účastníky při jejich podnikatelské činnosti – výroba léčivých přípravků a pronájem nemovitostí. Společnost , právnická osoba, . byla dlouhodobě v prodlení s úhradami nájemného a úhradami za služby, což vedlo k tomu, že 8. 1. 2021 došlo v souladu s čl. II. odst. 2.

9. Nájemní smlouvy k odstoupení od této smlouvy (v době odstoupení od smlouvy byl dluh přes 2 mil. Kč). Následkem čehož došlo v souladu s odst. 9.

2. Smlouvy o službách k ukončení i Smlouvy o službách (automatické ukončení v případě ukončení Nájemní smlouvy). Ukončení Nájemní smlouvy bylo podrobeno soudnímu přezkumu v rámci insolvenčního řízení, kdy byl veden u Městského soudu v Praze incidenční spor pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , který skončil zpětvzetím ze strany insolvenční správkyně a zastavením řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. , incidenční spisová značka, , které nabylo právní moci dne 11. 11. 2021 a vykonatelnosti 16. 11. 2021, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.466,50 Kč. I po ukončení obou smluv docházelo od 8. 1. 2021 do dubna 2022 k užívání předmětných nemovitých věcí a konzumaci služeb bez právního důvodu. Žalovaná byla k úhradě dluhu bez právního důvodu opakovaně vyzývána, naposledy upomínkou ze dne 19. 1. 2024, na kterou reagovala dopisem ze dne 30. 1. 2024 tak, že žalovanou částku uznala. Výše vymáhaných částek se rovná částkám, které by hradil řádný nájemce na základě Smlouvy o službách. K uplatnění žalované částky jako pohledávek za majetkovou podstatou došlo v insolvenčním řízení vedeném proti společnosti , právnická osoba, . Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou byla v insolvenčním rejstříku uveřejněna pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-, Anonymizováno, (12. 10. 2021), B-, Anonymizováno, (5. 1. 2022) a B-, Anonymizováno, (19. 9. 2022). Žalovaná částka je tvořena následujícími položkami: faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 1/2021, ze dne 8. 2. 2021, splatná 22. 2. 2021, na částku 81.960,28 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 2/2021, ze dne 5. 3. 2021, splatná 19. 3. 2021, na částku 76.804,90 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 3/2021, ze dne 12. 4. 2021, splatná 26. 4. 2021, na částku 71.305,24 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 4/2021 ze dne 7. 5. 2021, splatná 21. 5. 2021, na částku 69.228,07 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba vody za 5/2021 ze dne 9. 6. 2021, splatná 23. 6. 2021, na částku 3 835,11 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 5/2021, ze dne 9. 6. 2021, splatná 23. 6. 2021, na částku 44.108,61 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 5/2021, ze dne 9. 6. 2021, splatná 23. 6. 2021, na částku 72.328,48 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 6/2021, ze dne 12. 7. 2021, splatná 26. 7. 2021, na částku 41.479,28 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba vody za 6/2021, ze dne 12. 7. 2021, splatná 26. 7. 2021, na částku 2 514,68 Kč, faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 6/2021, ze dne 12. 7. 2021, splatná 26. 7. 2021, na částku 72.027,85 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 7/2021, ze dne 9. 8. 2021, splatná 23. 8. 2021, na částku 44.044,48 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba vody za 7/2021, ze dne 9. 8. 2021, splatná 23. 8. 2021, na částku 771,45 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 7/2021, ze dne 9. 8. 2021, splatná 23. 8. 2021, na částku 73.078,24 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 8/2021, ze dne 3. 9. 2021, splatná 17. 9. 2021, na částku 29.853,80 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba vody za 8/2021, ze dne 3. 9. 2021, splatná 17. 9. 2021, na částku 1.468,76 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 8/2021, ze dne 3. 9. 2021, splatná 17. 9. 2021, na částku 65.812,43 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 9/2021, ze dne 8. 10. 2021, splatná 22. 10. 2021, na částku 10.312,10 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba vody za 9/2021; ze dne 8. 10. 2021, splatná 22. 10. 2021, na částku 163,20 Kč; faktura , Anonymizováno, náklady za údržbu rozvodných sítí energie, vody a páry a poplatek za navýšení roční kapacity za 9/2021, ze dne 8. 10. 2021, splatná 22. 10. 2021, na částku 57.581 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 10/2021, ze dne 5. 11. 2021, splatná 19. 11. 2021, na částku 8 552,38 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 11/2021, ze dne 9. 12. 2021, splatná 23. 12. 2021, na částku 8.778,11 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 12/2021, ze dne 7. 1. 2022, splatná 21. 1. 2022, na částku 9.993,68 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 1/2022, ze dne 9. 2. 2022, splatná 23. 2. 2022, na částku 17.372,82 Kč; faktura , Anonymizováno, spotřeba el. energie za 2/2022, ze dne 9. 3. 2022, splatná 23. 3. 2022, na částku 15.649,58 Kč. Celkem tedy žalobkyně žalobou požadovala 879.024,53 Kč z výše uvedených důvodu a dále částku 10.466,50 Kč, jako náhradu nákladů řízení přiznaných v jiném řízení, když v průběhu řízení vzala žalobu v důsledku plnění žalované co do částky 249.364,54 Kč zpět.

3. Po projednání věci okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož proti společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované B, , sídlem , adresa, je vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, insolvenční řízení. Usnesením Městského soudu v Praze, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze dne 6. 2. 2020 bylo rozhodnuto o přeměně reorganizace v konkurs a insolvenční správkyní společnosti , právnická osoba, . byla jmenována žalovaná. Žalobkyně společnosti , právnická osoba, . dlouhodobě pronajímala prostory sloužící k podnikání, a to nebytové prostory ve vlastnictví žalobkyně – budovy bez č.p./č.e., postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o celkové výměře 2174,24 m² (dále jen „předmět nájmu“). Nájemní vztah začal v roce 2010, postupně byly uzavírány tyto smlouvy: Nájemní smlouva ze dne 30. 12. 2010 ve znění dodatků 1 až 3, Nájemní smlouva ze dne 14. 6. 2011, Smlouva o nájmu prostoru sloužícímu podnikání ze dne 1. 1. 2015 a Smlouva o nájmu prostoru sloužícímu k podnikání ze dne 2. 1. 2017. Současně byly mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . uzavírány také smlouvy o poskytování služeb, na jejich základě byly poskytovány společnosti , právnická osoba, . veškeré služby potřebné pro její podnikání, zejména šlo o dodávky elektrické energie, páry, zemního plynu a vody, dále laboratorní práce, ostrahu, požární ochranu, udržování energetických sítí a další. Společnost , právnická osoba, . se dostávala do prodlení s úhradou nájemného i s úhradami za služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Dohodami o přistoupení k dluhu ze dnů 7. 12. 2016, 17. 1. 2017, 13. 2. 2017 a 15. 2. 2017 proto k dluhu společnosti , právnická osoba, . ze shora uvedených smluv přistoupila společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Nájemní smlouva ze dne 2. 1. 2017 a smlouva o službách pro rok 2017 pak obsahují ručitelské prohlášení společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které se jako ručitelé zavázaly uspokojit žalobkyni v případě, že se společnost , právnická osoba, . dostane do prodlení s úhradou nájemného a plateb za služby, a to včetně sjednaného úroku z prodlení. Dále mezi žalobkyní jako pronajímatelem, společností , právnická osoba, . jako nájemcem a společnostmi , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . jako ručiteli byla dne 2. 10. 2018 uzavřena Nájemní smlouva, na jejímž základě užívala společnost , právnická osoba, . předmět nájmu. Dále mezi žalobkyní jako poskytovatelem, společností , právnická osoba, . jako nájemcem a společnostmi , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . jako ručiteli byla dne 2. 10. 2018 uzavřena Smlouva o službách, na jejímž základě byly poskytovány společnosti , právnická osoba, . veškeré služby potřebné pro její podnikání – výroba léčiv. U služeb bylo sjednáno, že za jejich poskytnutí budou hrazeny platby měsíčně resp. čtvrtletně zpětně na základě vystavených faktur se splatností 14 dnů. V Nájemní smlouvě a Smlouvě o službách se jako ručitelé zavázaly společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . uspokojit žalobkyni v případě, že se společnost , právnická osoba, . dostane do prodlení s úhradou nájemného a plateb za služby včetně sjednaného úroku z prodlení s tím, že ručitelský závazek se vztahuje ke všem budoucím povinnostem z obou smluv a přetrvává i po jejich ukončení. Společnost , právnická osoba, . byla dlouhodobě v prodlení s úhradami nájemného a s úhradami za služby, což vedlo k tomu, že žalobkyně ke dni 8. 1. 2022 od Nájemní smlouvy v souladu s odst. 9.2. odstoupila, následkem čehož došlo v souladu s odst. 9.

2. Smlouvy o službách k ukončení i Smlouvy o službách. Ukončení Nájemní smlouvy bylo podrobeno soudnímu přezkumu v rámci insolvenčního řízení, kdy byl veden u Městského soudu v Praze incidenční spor pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , který skončil zpětvzetím ze strany insolvenční správkyně a zastavením řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. , incidenční spisová značka, , které nabylo právní moci dne 11. 11. 2021 a vykonatelnosti 16. 11. 2021, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.466,50 Kč. Žalobkyně uplatnila uvedenou pohledávku u žalované dne 5. 1. 2022. Vyrozumění o uplatnění uvedené pohledávky za majetkovou podstatou bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-149. Již dříve byla žalobkyní uplatněna u žalované částka 3.911.414,37 Kč. Jednalo se o neuhrazené platby za služby a nájem vyúčtované žalobkyní jako dodavatelem za provoz závodu dlužnice , právnická osoba, . na základě 38 faktur vystavených žalobkyní, splatných v období od 18. 9. 2020 do 5. 3. 2021. Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou bylo uveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 11. 12. 2020 a pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 20. 5. 2021. Žalobkyně se uvedené částky domáhala po žalované žalobou podanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 35/2023 a dále proti ručitelům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 35/2021, přičemž Obvodním soudem pro Prahu 1 byl dne 30. 5. 2023 vydán rozsudek č. j. 35 C 35/2021-141, kterým bylo společnostem , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako ručitelům uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 3.911.414,37 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužných jistin a náhradou nákladů spojených s uplatněním 38 pohledávek ve výši 45.600 Kč (výrok I.) a dále zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 611.161,80 Kč (výrok II.). Oba ručitelé proti uvedenému rozsudku podali odvolání, odvolací řízení však bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 20224, č. j. 35 C 35/2021-199, zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání a ručitelům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech řízení částku 29.379 Kč. Rozsudek č. j. 35 C 35/2021-141 nabyl právní moci dne 8. 4. 2024 a vykonatelnosti dne 14. 5. 2025. I po ukončení Nájemní smlouvy a Smlouvy o službách však docházelo od 8. 1. 2021 do dubna 2022 k užívání předmětu nájmu a spotřebě služeb bez právního důvodu. Žalobkyně společnosti , právnická osoba, . uvedené služby vyúčtovala 24 fakturami, splatnými v období od 22. 2. 2021 do 23. 3. 2022, celkově na částku 879.024,53 Kč. Žalobkyně uplatnila své pohledávky u žalované, jako insolvenční správkyně dlužnice, dne 8. 10. 2021 a dne 16. 9. 2022. Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (jednalo se o žalobou uplatněné faktury č. , hodnota, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a dále o faktury za spotřebu páry č. , hodnota, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které nejsou předmětem tohoto řízení) a č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (jednalo se o žalobou uplatněné faktury č. , hodnota, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno, za spotřebu elektrické energie a za vodu). Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 19. 1. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky, na kterou žalovaná reagovala dopisem ze dne 30. 1. 2024 tak, že pohledávky, mimo jiné z faktur shora uvedených, v celkové výši 879.024,53 Kč, uznává co do uvedeného právního důvodu a výše a dále nezpochybňuje ani vykonatelnou pohledávku na náhradu nákladů řízení ve výši 10.466,50 Kč. Uvedla, že tato pohledávka je rovněž zahrnuta ve vyúčtování nákladů správy pro zajištěné věřitele a bude uhrazena, jakmile dojde k odsouhlasení vyúčtování a vydání výtěžku zajištěným věřitelům, což se dosud nestalo, protože výplatě nákladů a výtěžků zabránilo podání námitek proti vyúčtování ze strany žalobkyně. Z uznaných pohledávek byly zahrnuty do vyúčtování pro zajištěné věřitele a navrženy k plné úhradě z výtěžku kromě náhrady nákladů řízení dále faktury č. , hodnota, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , celkem se jednalo o částku 249.364,54 Kč. Žalovaná však poukázala na to, že je třeba volit postup pro uspokojování pohledávek dle § 305 odst. 2 InsZ. Celkem žalobkyně za společností , Anonymizováno, a.s. uplatňuje pohledávku za majetkovou podstatou v celkové výši 8.194.926,62 Kč. Vyrozumění o uplatnění pohledávky je v insolvenčním rejstříku zveřejněno na č. l. B-, Anonymizováno, , B-, Anonymizováno, (3.911.414,37 Kč), B-, Anonymizováno, (4.144.642,88 Kč), B-, Anonymizováno, (10.466,50 Kč) a B-, Anonymizováno, (128.402,87 Kč). V paralelně pokračujícím insolvenčním řízení proti dlužnici , právnická osoba, . byl v majetkové podstatě sepsán movitý majetek dlužnice (podnik), který zahrnoval veškerý movitý majetek dlužnice skládající se z dlouhodobého hmotného majetku, materiálu a zásob. Ke dni 4. 5. 2018 bylo zpracováno ocenění majetkové podstaty dlužnice , Anonymizováno, a.s. pro účely insolvenčního řízení. Majetková podstata byla oceněna na částku 29.572.000 Kč. Podnik byl na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako prodávají a žalobkyní jako kupující dne 4. 6. 2022 prodán žalobkyni za kupní cenu 20.000.000 Kč bez DPH, z čehož za soubor movitých věcí zajištěných v prvním pořadí pro věřitele , Anonymizováno, , a.s. činila kupní cena 12.000.000 Kč bez DPH, za soubor movitých věcí zajištěných v prvním pořadí pro věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila kupní cena 4.737.000 Kč bez DPH, za soubor ostatních nezajištěných movitých věcí činila kupní cena 3.263.000 Kč bez DPH (kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku na č. d. B-, Anonymizováno, ). Zpeněžení veškerého movitého majetku bylo provedeno přímým prodejem, který byl schválen usnesením insolvenčního soudu č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Žalovaná dne 3. 11. 2022 požádala insolvenční soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, proti kterému podala žalobkyně námitky. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , kterým soud vyslovil souhlas s návrhem insolvenční správkyně podala žalobkyně odvolání, odvolací soud následně tohoto rozhodnutí zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-, Anonymizováno, v řízení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vyslovil souhlas s tím, aby po právní moci tohoto usnesení žalovaná vydala zajištěnému věřiteli , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . částku 10.903.049,94 Kč jako výtěžek zpeněžení celého předmětu zajištění, schválil vyúčtování nákladů správy a zpeněžení zajištěného majetku pro zajištěného věřitele , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . tak, že náklady správy zajištěného majetku činí 472.174,53 Kč, náklady jeho zpeněžení činí 25.750,20 Kč, vyslovil souhlas s tím, aby po právní moci usnesení insolvenční správkyně vydala zjištěnému věřiteli , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 4.294.666,02 Kč, schválil vyúčtování nákladů správy a zpeněžení zajištěného majetku pro zajištěného věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, tak, že náklady správy zajištěného majetku činí 150.157,91 Kč, náklady jeho zpeněžení činí celkem , hodnota, Kč, souhlasil s tím, aby si žalovaná po právní moci tohoto usnesení vyplatila jako zálohu na odměnu za zpeněžení movitého majetku tvořícího předmět zajištění částku 881.036,51 Kč vč. DPH a uložil jí, aby po právní moci tohoto usnesení podala písemnou zprávu o vydání částek zajištěným věřitelům a zapsala do upraveného seznamu přihlášek, jaká částka byla na pohledávky zajištěných věřitelů zaplacena. Žalobkyně proti uvedenému unesení podala odvolání s tím, že náklady na správu není možné omezovat jen na faktury za vodu a elektřinu, a to navíc od ledna 2021, neboť náklady na správu vznikly i za jiné položky a rovněž i před lednem 2021, jak žalobkyně doložila na č. l. B-, Anonymizováno, , B-, Anonymizováno, , B-, Anonymizováno, , B-, Anonymizováno, a B-, Anonymizováno, (uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou). Dne 23. 9. 2024 mezi sebou uzavřely žalobkyně, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . dohodu, ve které se konstatuje, že dlužnice , právnická osoba, . jako nájemce a žalobkyně jako pronajímatel uzavřely dne 2. 10. 2018 nájemní smlouvu a smlouvu o službách, že , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . učinili v rámci smluv ručitelské prohlášení za případné dluhy nájemce, jelikož dlužnice , právnická osoba, . dluhy neuhradila, byli ručitelé vyzváni k plnění, konkrétně jde o dluhy dle 38 faktur v celkové výši 3.911.414,37 Kč, k jejichž úhradě byli ručitelé zavázáni rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 35 C 35/2021-141 ze dne 30. 5. 2023. Oba ručitelé prohlásili, že u žalobkyně mají tento dluh na jistině, dále i na příslušenství, které je ve smlouvě uvedeno (ke dni 31. 8. 2024 jde o částku 2.658.743,82 Kč), na nákladech řízení (611.061,80 Kč a 29.379 Kč) a na nákladech spojených s uplatněním pohledávek 45.600 Kč. Společnost , Anonymizováno, a.s. v této dohodě pak k celému tomuto dluhu ručitelů přistoupila dle § 1892 odst. 1 o. z., a to proto, že společnost , Anonymizováno, a.s. je personálně propojená s ručitelem , právnická osoba, . a má proto zájem na tom, aby dluh byl uhrazen. Společnost , Anonymizováno, a.s. má zájem dluh uhradit z částky, kterou obdrží v rámci insolvenčního řízení jako svůj podíl na výsledku zpeněžení majetku dlužnice , právnická osoba, ., když jde o částku 10.903.049,94 Kč a dále, aby byla zvýšena jistota žalobkyně, že dluh bude uhrazen. Oba ručitelé, tedy , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . a společnost , Anonymizováno, a.s. následně ještě dluh vůči žalobkyni uznali. V dohodě se dále žalobkyně zavázala vzít zpět své námitky podané v insolvenčním řízení dlužnice , právnická osoba, ., zveřejněné v insolvenčním rejstříku na č. l. B-, Anonymizováno, , B-, Anonymizováno, a B-, Anonymizováno, , a své odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-, Anonymizováno, ze dne 21. 2. 2024, a dále se zavázala nepodávat další námitky ani nečinit jiné úkony, které by vydání výtěžku zpeněžení ohrožovaly či oddalovaly. Dále společnost , Anonymizováno, a.s. vyslovila souhlas, aby žalovaná výtěžek zpeněžení v rozsahu dluhu vydala přímo na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě, a zavázala se případně k tomu vydat další pokyny žalované. Pro případ, že by výtěžek zpeněžení byl žalovanou vydán , Anonymizováno, a.s., zavázala se , Anonymizováno, a.s. tento jí vydaný výtěžek vydat žalobkyni. V návaznosti na uvedenou dohodu společnost , Anonymizováno, a.s. vydala žalované insolvenční správkyni dne 31. 10. 2024 pokyn zajištěného věřitele k výplatě výtěžku zpeněžení tak, aby částka 7.375.497,13 Kč byla poukázána na účet žalobkyně. Žalovaná insolvenční správkyně pak v souladu s tímto pokynem dne 30. 10. 2024 uhradila uvedenou částku na účet žalobkyně, uvedená částka byla připsána na účet žalobkyně dne 1. 11. 2024. Pokud jde o toto řízení, uhrazeny byly náklady řízení sp. zn. 204 Icm 245/2021 a faktury č. , hodnota, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jak jsou blíže specifikovány v bodu 17 tohoto rozsudku, v celkové výši 249.364,54 Kč. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2025 bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 249.364,54 Kč zastaveno, neboť žalobkyně vzala v této části žalobu zpět poté, co žalovaná provedla dne 30. 10. 2024 úhradu této částky.

4. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ustanovení §§ 2991, 2053, 513, 1968, 1970 občanského zákoníku, §§ 2, 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a §§ 203, 229 odst. 3, písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se závěrem o tom, že žaloba je důvodná.

5. Okresní soud zrekapituloval, že se žalobkyně v projednávané věci domáhala žalobou proti žalované – osobě s dispozičními oprávněními (insolvenční správkyni dlužnice , právnická osoba, .) úhrady pohledávek za majetkovou podstatou z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalobkyně a za služby poskytované dlužnici , právnická osoba, . po ukončení Nájemní smlouvy a Smlouvy o službách ze dne 2. 10. 2018, které jí žalobkyně vyúčtovala 24 fakturami splatnými v období od 22. 2. 2021 do 23. 3. 2022 v celkové výši 879.024,53 Kč, dále nákladů řízení pravomocně přiznaných rozhodnutím soudu ve výši 10.466,50 Kč a v neposlední řadě příslušenství (úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním 24 pohledávek v celkové výši 28.800 Kč) a že mezi účastníky bylo nesporné, že jistiny žalobou uplatněných pohledávek vznikly a jsou důvodné v plné výši. Rovněž důvody jejich vzniku byly mezi stranami nespornými, když žalovaná uznala celou jistinu původně žalované částky, a to dopisem ze dne 30. 1. 2024 adresovaným zástupci žalobkyně. Po provedené částečné úhradě, u jednání soudu dne 17. 6. 2025 žalovaná procesně uznala zbývající jistinu žalované částky, tedy částku 640.126,49 Kč.

6. Sporným podle okresního soudu zůstalo pouze příslušenství žalované částky, a to úroky z prodlení, jak z dosud neuhrazených faktur, tak z faktur, které byly uhrazeny žalovanou v průběhu řízení (tj. úrok požadovaný do 30. 10. 2024), a nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle § 3 nařízení vlády č. 351/12013 Sb. Žalovaná totiž namítala, že jí nelze přičítat následky prodlení, pokud je neuhrazení žalobou uplatněných pohledávek důsledkem speciální zákonné úpravy, kterou je povinna respektovat a dále, že dosud trvá překážka pro úhradu pohledávek, když jako insolvenční správkyně musí přistoupit k uspokojování pohledávek ve smyslu § 305 IZ. Namítala, že stav majetkové podstaty neumožňoval uspokojovat pohledávky ve lhůtách splatnosti, tudíž je sporné, zda byla skutečně v prodlení. S uvedenou procesní obranou žalované se okresní soud neztotožnil, když vyložil, že úroky z prodlení jsou podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. Touto pohledávkou se rozumí peněžité plnění (jistiny), na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu, k jehož změně (potud, že lze nárokovat i sankce za prodlení s placením), dochází přímo ze zákona prodlením dlužníka. Takový závazkový vztah je vztahem akcesorickým, jehož vznik je podmíněn platným závazkovým vztahem hlavním. Nárok na takové příslušenství je procesně samostatně uplatnitelný a jeho promlčecí doba může, s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci, uplynout v jiný okamžik (nezávisle na tom, zda se promlčel nárok za zaplacení jistiny). Stejně tak jsou příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s jejím uplatněním. Proto měl okresní soud za nepochybné, že žalovaná je s úhradou žalobou uplatněných pohledávek v prodlení, když toto je objektivní stav, bez ohledu na okolnosti a to, zda vzniku prodlení bylo možno předejít či nikoliv (viz např. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck., 2010, 1025 s.). Stejně tak je objektivním stavem, že se jedná o uplatnění pohledávky mezi podnikateli v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S procesní obranou žalované o tom, že pokud ust. § 203 odst. 5 IZ hovoří o pohledávce s příslušenstvím, má se za to, že tímto příslušenstvím může být jen to příslušenství, které insolvenční zákon dovoluje v insolvenčním řízení uspokojovat, tedy úroky dle § 171 odst. 2 a odst. 4 IZ nebo příslušenství nevyjmenované v § 170 IZ (např. náklady řízení) se okresní soud vypořádal tak, že dlužnice se v daném případě dostala do prodlení s úhradou předmětných faktur dle § 1968 o. z., které stanoví objektivní odpovědnost dlužníka za prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. I v poměrech insolvenčního řízení ohledně dlužnice lze podle okresního soudu s ohledem na charakter pohledávky žalobkyně, znění ust. § 203 odst. 5 IZ, komentářovou literaturu a závěry citované z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 460/2017, dospět k závěru, že žalobkyně má nárok i na příslušenství v podobě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávek. Konečně okresní soud nepřisvědčil názoru žalované, že by ust. § 170 IZ vylučovalo přiznání příslušenství žalobou uplatněné pohledávky v tomto řízení. Jednak podle okresního soudu recentní komentářová literatura uvádí, že § 170 písm. b) InsZ se vztahuje toliko na přihlašované pohledávky, stejně jako § 170 písm. a) IZ (viz např. Petr Sprinz, Tomáš Jirmásek, Oldřich Řeháček, Milan Vrba, Hynek Zoubek a kol. Insolvenční zákon, 1. vydání, 4 aktualizace, 2023, C. H. Beck) a dále pak se žalobkyně v tomto řízení nedomáhá uspokojení úroků z prodlení vztahující se k žalované pohledávce za majetkovou podstatou, ale jejich přiznání. S ohledem na uvedené pak okresní soud uzavřel, že jelikož žalobkyni hmotné právo přiznává nárok na příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávek a § 203 insolvenčního zákona právo na jejich uplatnění v civilním soudním řízení, pak žalobkyně v tomto řízení toliko vykonávala své, právním řádem přiznané, právo. Pokud žalovaná namítala, mimo jiné, nehospodárnost podání žaloby v této věci, pak podle okresního soudu důvody pro její podání jsou zcela věcí žalobkyně vykonávající svá práva a chránící své zájmy. K lhůtě k plnění okresní soud uvedl, že dle § 203 odst. 5 InsZ bude rozhodovat insolvenční soud. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 142a odst. 1 o. s. ř., § 146 odst. 1, písm. b) o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Pokud se žalovaná domáhala moderace náhrady nákladů řízení a žádala o to, aby jejich náhrada nebyla žalobkyni přiznána s odkazem na § 150 o. s. ř., pak okresní soud podmínky pro moderaci procesního nároku neshledal s odůvodněním, že v daném případě žalobkyně důvodně uplatňovala svůj nárok, který jí hmotné právo přiznává a uvedená skutečnost tak nemůže jít k její tíži. V řízení rovněž nebyly podle okresního soudu zjištěny žádné výjimečné majetkové či sociální okolnosti, které by nepřiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly. V žádném případě těmito okolnostmi nemže být skutečnost, že dlužnice (jejíž insolvenční správkyní je žalovaná) je v insolvenčním řízení. Jednak insolvenční řízení dlužnice je výsledkem jejího podnikání a druhak v majetkové podstatě dlužnice je nemalý majetek (byť by ten nepostačoval k úhradě stávajících přednostních pohledávek). Rovněž nesouhlas žalované s procesním postupem žalobkyně v průběhu insolvenčního řízení nemůže být důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. v tomto řízení.

7. Proti rozsudku okresního soudu brojí odvoláním žalovaná, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni nebude přiznáno požadované příslušenství pohledávek ve formě úroku z prodlení a ani nákladů spojených s vymáháním pohledávek a dále, že žalobkyni nebude přiznána náhrada nákladů řízení, když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalované napadené rozhodnutí významně mění většinový přístup k uspokojování příslušenství pohledávek za majetkovou podstatou v insolvenčním řízení, které je v komentářové literatuře nejednotné a v dosavadní judikatuře nikoli jednoznačně zodpovězené. Vytýká okresnímu soudu, že v odůvodnění rozsudku se přiklání pouze k jednomu výkladu a opomíjí druhý, aniž by tento postup náležitě odůvodnil a zodpověděl všechny právní námitky žalované. Žalovaná od počátku řízení nezpochybňuje obecné právo žalobkyně coby věřitelky pohledávky za majetkovou podstatou podat žalobu. Stejně tak nelze popřít, že věřitelé pohledávek za majetkovou podstatou mohou požadovat i příslušenství, je-li přiznáno hmotným právem. Žalovaná rovněž připustila, že i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 460/2017, na který soud ve svém rozsudku odkazuje a který zmiňovala již žalobkyně v žalobě, tento závěr dává. Zdůrazňuje však, že rozhodnutí bylo vydáno v situaci, kdy insolvenční správce na včasné splnění pohledávek měl dostatečné prostředky (a přesto pohledávky neuhradil, tedy byl jednoznačně v prodlení a neplnil bez zjevného důvodu) a rozhodoval o pohledávkách na výživném, ke kterým příslušenství v podobě úroků z prodlení nepřiznal. Podle žalované tedy citované rozhodnutí není přiléhavé na projednávanou věc, když jen obecně zmiňuje základ úvah o přiznání „příslušenství“ k pohledávkám za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených, aniž by toto příslušenství, které lze přiznat, blíže specifikoval. V jednom odstavci odůvodnění sice přichází s odkazem na závěry v poměrech předchozí právní úpravy (zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., dále také jen ZKV) z rozhodnutí R 27/2004, kde hovoří o úroku z prodlení jako o typovém příslušenství, ale jde o kontext jiného zákona, který okresní soud vůbec nezohlednil. V předchozí právní úpravě se § 33 ZKV, který zapovídal uspokojovat úroky z prodlení přirostlé v době od prohlášení konkurzu, vztahoval pouze k pohledávkám vzniklým před prohlášením konkurzu. Stejné omezení pro pohledávky vzniklé po prohlášení konkurzu (tedy pohledávky za majetkovou podstatou) v této právní úpravě neexistovalo, a proto bylo logické, že hmotné právo v tehdejší úpravě (ZKV) nijak nebránilo úrok z prodlení u pohledávek za majetkovou podstatou přiznávat. Současné znění zákona však obsahuje v ustanovení § 170 odlišné formulace: pod písmenem a) zapovídá přiznat úroky z prodlení u „pohledávek přihlášených věřitelů“ a u písmene b) zapovídá přiznat úroky z prodlení splatné po úpadku u „pohledávek věřitelů“. Pokud by záměrem zákonodárce bylo převzít původní úpravu pokládá žalovaná otázku, proč by přidával do zákona celý odstavec pod písmenem b), který v ZKV vůbec obsažen nebyl a nevystačil by si jako dříve pouze s písm. a), které pokrývá původní ustanovení zakotvené ZKV? Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo okresním soudem špatně pochopeno a vyloženo a pokud Nejvyšší soud hovoří o oprávnění domáhat se příslušenství, pak jen toho, které insolvenční zákon z uspokojení nevylučuje, což v kontextu žalovaných pohledávek § 170 odst. 1 písm. b) činí. Výjimka ze zákazu uspokojení je stanovena insolvenčním zákonem jen pro úroky dle ust. § 171 odst. 4, tedy úroky pohledávky zajištěného věřitele v reorganizaci a úroky pohledávky zajištěného věřitele při zpeněžení podniku jedinou smlouvou dle ust. § 171 odst. 2 (s výjimkou úroků z prodlení), což tyto pohledávky nejsou a výjimka na ně nedopadá. Rozhodnutí také nedává odpověď na situaci, které čelí žalovaná, kdy ani po úplném zpeněžení veškerého majetku dlužnice nezískala majetková podstata dostatečné prostředky na plné uspokojení přednostních pohledávek vzniklých po úpadku. Žalovaná tedy není dosud oprávněna věřitele pohledávky z těchto prostředků (ani částečně) uspokojit a klade tak otázku, zda lze tedy skutečně hovořit o zavinění za prodlení ze strany žalované? V napadeném rozhodnutí se okresní soud přiklonil při výkladu jen k jednomu komentáři, ač jich žalovaná uvedla několik, včetně zdůraznění rozporů mezi nimi. Neuvedl, proč právě (v praxi menšinově zastávanou) argumentaci tohoto komentáře považuje za správný právní výklad. Zmíněný komentář přitom sám uvádí, že výklad není jednotný, není zde ustálená rozhodovací praxe a existují i opačná rozhodnutí /(např. Vrchního soudu v Praze) viz: Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 465/. Argumentovala tím, že existují ve výrazném počtu opačné názory, které tento výklad nepodporují (včetně v komentáři výše zmíněného rozhodnutí VSPH 862/2016, nebo rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z 18. 9. 2019, č. j. 30 Af 20/2018-67, týkající se úroků z prodlení u daňových pohledávek) a vycházejí z výslovného textu znění současného zákona, např. Kozák, J., Brož, J., Dadam, A., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M. Insolvenční zákon. Komentář. 5 vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 670: nebo Maršíková Jolana, kolektiv autorů, Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, Leges, 01.03.2014; Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®: „§ 170: Zákaz uspokojování některých nároků v insolvenčním řízení dopadá na pohledávky všech skupin věřitelů, tj. na insolvenční věřitele včetně zajištěných věřitelů (§ 165 až 167), na věřitele s pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 168) a na věřitele s pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169). Třeba ovšem současně připomenout, že taxativní výčet nároků, ohledně nichž IZ stanoví, že se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, neplatí zcela bez výjimek (srov. např. § 171), jenž v některých případech umožňuje též uspokojuje.“ Pokud tedy § 203 odst. 5 hovoří o pohledávce s příslušenstvím, má žalovaná za to, že tímto příslušenstvím může být jen to příslušenství, které insolvenční zákon dovoluje v insolvenčním řízení uspokojovat, tedy úroky dle ust. § 171 odst. 2 a 4 nebo příslušenství nevyjmenované ust. § 170 IZ (např. náklady řízení). Závěry zmíněné v judikátu a plynoucí z předchozí judikatury vycházející ze zákona o konkursu a vyrovnání, zejména rozhodnutí R27/2004, lze použít jen přiměřeně na příslušenství, které nemá v současném insolvenčním zákoně zvláštní úpravu. Žalovaná také zdůrazňovala, že se jako insolvenční správkyně ocitla v situaci, která pro její jednání dává jiným právním předpisem (zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákonem) zákonný rámec, který stanoví jiná pravidla pro úhrady pohledávek věřitelů dlužníka v úpadku než občanský zákoník. Žalovaná je povinna v pozici insolvenční správkyně zákon respektovat a při výkonu své funkce je zodpovědná za způsob i dobu úhrady závazků věřitelů. Při nedostatečnosti výtěžku majetkové podstaty všech přednostních pohledávek je povinna respektovat ust. § 305 odst. 2 insolvenčního zákona. O stavu majetkové podstaty a její nedostatečnosti k plné úhradě všech pohledávek za majetkovou podstatou byla žalobkyně správkyní řádně informována již před podáním žaloby. Obdobný názor na situaci žalob u uznaných pohledávek za podstatou, které nelze z důvodu nedostatku prostředků hradit, mají i autoři komentáře Kozák, J., Brož, J., Dadam, A., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M. Insolvenční zákon. Komentář. 5 vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 801: Pokud má být v insolvenčním řízení zachováván rovný přístup ke všem věřitelům stejného typu pohledávek, žalovaná jako insolvenční správkyně potřebuje jasnou odpověď na to, zda všem věřitelům za majetkovou podstatou přísluší právo na úrok z prodlení splatný až po rozhodnutí o úpadku. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, který příslušenství přes znění ust. § 170 odst. 1 b) IZ přiznal s ohledem na to, že se žalobkyně domáhala přiznání příslušenství, nikoliv jeho uspokojení. Výrok rozsudku totiž jednoznačně zní „žalovaná je povinna zaplatit“, tedy určuje se povinnost žalované žalobkyni uspokojit. Rozsudek pouze neobsahuje pariční lhůtu ke splnění povinnosti. Nejde tedy o výrok, který má pouze konstatovat existenci či neexistenci příslušenství pohledávek, aniž by hodnotil, zda je možné je dle insolvenčního zákona uspokojit. Naopak. Rozsudek obsahuje povinnost žalované v pozici insolvenční správkyně zaplatit a insolvenční správkyně může reálně zaplatit a disponovat s majetkovou podstatou jen v poměrech trvání konkurzu. Jinými slovy nelze uvažovat o tom, že by bylo možné ze strany žalované dle rozsudku splnit povinnost až poté, co odpadne omezení dle § 170 odst. 1 písm. b) IZ, protože dojde k ukončení insolvenčního řízení, neboť v této době již nebude žalovaná ve funkci a nebude mít tedy ani oprávnění s majetkovou podstatou disponovat. Žalovaná nepopírá fakt, že i v poměrech insolvenčního řízení mohou pohledávky z úroků z prodlení vznikat a že je teoreticky také možné, aby byly po skončení insolvenčního řízení dlužnicí hrazeny či po ní vymáhány, brání se však tomu, aby byla žalované v pozici insolvenční správkyně stanovena povinnost je zaplatit v průběhu insolvenčního řízení. Aby soud mohl říci, že žalobkyni nepřiznal právo nároky uspokojit, muselo by jít o žalobu určovací, kdy by soud pouze zjišťoval, zda tu nárok je či není a výrok by tedy směřoval pouze do určení existence nároků, aniž by stanovil povinnost k jejich uspokojení (zaplacení). To, že bez stanovení lhůty k plnění nelze rozsudek vykonat, nemůže dle názoru žalované zbavit soud povinnosti náležitě posoudit, zda lze požadované příslušenství pohledávky skutečně uspokojovat insolvenční správkyní, tedy za trvání insolvenčního řízení z majetkové podstaty dlužnice. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněným pohledávek (dále jen náklady) argumentovala žalovaná tím, že nárok vzniká obecně již samotným okamžikem prodlení s úhradou dlužné pohledávky. Náklady vznikají ex lege a je na ně nutno nahlížet jako na paušalizovanou sankční povinnost žalované vůči žalobkyni, na kterou vzniká žalobkyni nárok bez nutnosti jakéhokoliv právního jednání. I v tomto případě žalovaná v řízení nejprve namítala, že jí nelze přičítat následky prodlení, když ji insolvenční zákon při nedostatečném zpeněžení majetkové podstaty zapovídá vyplatit pohledávky za majetkovou podstatou jinak, než poměrně postupem dle § 305 odst. 2 IZ po schválení konečné zprávy, a proto ani za prodlení sankcionovat přiznáním nákladů žalobkyni. Dále žalovaná namítá, že jde zároveň o zvláštní druh mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, která se dle ust. § 170 odst. 1 písm. d) IZ opět v insolvenčním řízení neuspokojuje v žádném ze způsobů řešení úpadku a nelze ji tedy žalované v pozici insolvenční správkyně uložit k zaplacení. Konečně žalobkyně vytýkala okresnímu soudu nesprávné rozhodnutí ohledně nákladů řízení, když okresnímu soudu navrhovala, že žalobkyni by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro jejich nepřiznání dle § 150 o. s. ř. v platném znění, zejména když podání žaloby ze strany žalobkyně je značně nehospodárné, neboť nemůže přinést dřívější uspokojení žalovaných pohledávek, než jakého by se žalobkyni dostalo při nepodání této žaloby, na což byla před zahájením řízení žalobkyně žalovanou upozorněna. Žalovaná uváděla, že okresnímu soudu předestřela také další argumentaci spočívající v chování obou stran před podáním žaloby, ale soud zde důvody hodné zřetele ke snížení či nepřiznání náhrady nákladů řízení neshledal. Odkazovala na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 704/2016 a dovozovala, že žalobní návrh nebyl primárně motivován snahou domoci se plnění (tj. žalobce nesledoval primárně ochranu svého subjektivního práva, když nárok nebyl sporný, byl písemně uznán a nemohla mu být soudem stanovena lhůta k úhradě), ale měl sloužit k postihu žalované z jiného důvodu, zejména zatížit ji vysokou náhradou nákladů řízení (183.235 Kč není zanedbatelná částka a dlužnou částku navyšuje až o 28 %) jako reakce na odmítnutí okamžité úhrady pohledávek pro zákonnou nemožnost jejich uspokojení před podáním konečné zprávy. S každým navýšením uplatněného nároku za majetkovou podstatou se totiž zvyšuje podíl žalobkyně na poměrném uspokojení nároků ve vztahu k ostatním věřitelům pohledávek stejného pořadí. Návrh žalovaná proto vnímá jako porušení obecného zákazu zneužívat práva. V tomto smyslu odkazuje žalovaná na jiné závěry týkající se obecně povahy zneužívajícího (šikanózního) výkonu práva vyjádřené např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14. Žalovaná tak měla za to, že při podání žaloby v projednávané věci na zaplacení v situaci kdy: a) je nárok žalobkyně řádně uplatněn v insolvenčním řízení na majetek dlužnice; b) je nárok žalovanou v pozici insolvenční správkyně co do důvodu i výše uznán jako nárok za majetkovou podstatou dlužnice; c) byl nárok z části 249.364,54 Kč navržen žalovanou k plné úhradě jako náklad správy zajištěného majetku a jeho vyplacení bránily jen námitky žalobkyně proti podanému vyúčtování zpeněžení (ještě v průběhu řízení byl uhrazen, když žalobkyně vzala námitky zpět); d) nároky nebyly žalovanou bez důvodu neplněny, když majetková podstata nedisponuje prostředky na plnou úhradu všech pohledávek se stejným pořadím (to se týkalo nároků ve výši 640.126,49 Kč); e) k uspokojení nároku 640.126,49 Kč se vyžaduje nejprve podání konečné zprávy v řízení a rozhodnutí dle ust. § 305 odst. 2; f) je zde jistota, že po podání konečné zprávy bude dle podmínek insolvenčního zákona hrazen; g) a kdy podání konečné zprávy v řízení oddalují významně také kroky žalobkyně, jsou okolnosti podání žaloby velmi podobné situaci, kterou posuzoval Ústavní soud při rozhodování o šikanózní povaze návrhu na zahájení exekuce v momentě, kdy měl oprávněný velmi vysokou jistotu úhrady nároku, a přesto návrh podal. Motivace žalobkyně k podání žaloby okresní soud podle žalobkyně hlouběji nezkoumal, když se omezil pouze na konstatování, že „mohou být například daňové, tedy logické a pochopitelné (odpis nedobytných pohledávek z daní)“, což žalovaná považuje za ničím nepodloženou úvahu soudu, nikoli o skutečně zjištěné motivace žalobkyně. Poukazovala na to, že podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů je navíc zřejmé, že možnost odepsat daňově nedobytné nároky u dlužníka, který je v úpadku a kde byl nárok uplatněn, není vázána na jejich uplatnění žalobou v civilním řízení. Žalobkyně soudem uvažovaný důvod pro podání žaloby rozhodně neuvedla a jako svou motivaci k podání žaloby uvedla (v podání z 28. 11. 2024), že bez podané žaloby nelze dosáhnout rozhodnutí insolvenčního soudu o určení lhůty k uspokojení pohledávek dle § 203 odst. 5, dále že bez podané žaloby by se žalobkyně neochránila před námitkou promlčení ze strany ručitelů. Tyto žalobkyní vyslovené důvody pro podání žaloby soud nijak nehodnotil, a to přesto, že je žalovaná v řízení odmítla jako nepravdivé z důvodů, že pohledávky by i bez podání této žaloby byly uspokojeny v řízení po podání konečné zprávy. Tato žaloba nemůže nijak urychlit podání konečné zprávy v insolvenčním řízení, a tedy ani přimět insolvenční soud, aby o úhradě nároku žalobkyně rozhodl v důsledku této žaloby dříve postupem dle § 203 odst. 5 IZ, když mu v tom brání situace předvídaná v § 305 odst. 2 IZ, o čemž byla žalobkyně před podáním žaloby řádně žalovanou informována, k nárokům se dle povědomí žalované nevázala žádná ručitelská prohlášení a nebyla zde tedy žádná práva ručitelů, která by se mohla promlčet nepodáním žaloby. Žalovaná s ohledem na uvedené vyjevila závěr, že posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele k nepřiznání náhrady nákladů řízení neprovedl soud s náležitou péčí a důsledností v kontextu podané žaloby a probíhajícího insolvenčního řízení k ochraně práv žalované, a má tak nadále za to, že by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení ve výši 183.235 Kč přiznána.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Předně nesouhlasila s argumentací žalované, že okresní soud nesprávně vyložil judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k možnosti přiznání příslušenství při uplatnění pohledávek charakteru žalobkyní uplatněných proti osobě s dispozičním oprávněním k majetku úpadce. Poukazovala a citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 460/2017 a 21 Cdo 2113/2020 se závěrem, že je zcela standardní žalovat i příslušenství pohledávky za majetkovou podstatou, tak jak činí v podané žalobě. Argumentace žalované o pravidlech pro uspokojování přednostních pohledávek není pro toto nalézací řízení relevantní, neboť se zde pouze zkoumá to, zda nárok na příslušenství je založen podle hmotného práva, což v projednávané věci je, jak správně vyhodnotil soud I. stupně. Pokud pak po vyhovujícím rozsudku v tomto nalézacím řízení insolvenční soud při rozhodování podle § 203 odst. 5 ins. zák. dospěje k závěru, že v majetkové podstatě nejsou dostatečné finanční prostředky na úhradu žalované pohledávky včetně příslušenství, nemá to na toto nalézací řízení včetně na existenci nároku na zaplacení příslušenství žádný vliv. Je v rukou žalobce, resp. věřitele, kdy návrh dle § 203 odst. 5 ins. zák. insolvenčnímu soudu podá: „Jestliže stav majetkové podstaty uspokojení přisouzené pohledávky neumožňuje, insolvenční soud návrh podle § 203 odst. 5 „protentokrát“ zamítne.“ (viz ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan. § 203 [Uplatňování přednostních pohledávek]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 11.). Stav majetkové podstaty ani pořadí, ve kterém mají být přednostní pohledávky uspokojovány, tedy nejsou předmětem přezkumu tohoto nalézacího řízení, to řeší až následně insolvenční soud. Argumentace žalované o tom, že insolvenční soud rozhoduje o pořadí úhrady pohledávek za majetkovou podstatou až po schválení konečné zprávy tedy není pro toto nalézací řízení relevantní. Správný postup je pak podle žalobkyně ten, že je možné přiznat žalobkyni i žalované příslušenství a na insolvenčním soudu pak bude, jestli návrhu podle § 203 odst. 5 ins. zák. k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství vyhoví, nebo jej protentokrát zamítne. Ze shora uvedených důvodů je pak podle žalobkyně potřeba odmítnout i argumentaci žalobkyně, že jsou zde ve smyslu § 150 o.s.ř. důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není na místě přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. K neaplikaci § 150 o. s. ř. dále žalobkyně uváděla, že jí nelze upírat právo domáhat se zákonem (§ 203 IZ) stanovenou cestou uspokojení své pohledávky. Jedině podání žaloby podle § 203 odst. 4 IZ a rozhodnutí v tomto nalézacím řízení může být předpokladem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o uspokojení přisouzené pohledávky podle § 203 odst. 5 ins. zák. Ze strany žalobce je podání žaloby toliko výkonem jeho zákonem stanovených práv a jedinou možnou cestou, jak se svých práv domoci. Pokud žalovaná uvádí, že podání žaloby bylo zbytečné s ohledem na uznání jistiny nároku, zdůrazňovala žalobkyně, že žalovanou byla uznána právě a jen jistina žalované částky, a nikoliv její příslušenství, které je však rovněž předmětem žaloby, a které by se jinak začalo promlčovat. Kromě toho měla žalobkyně obavu, že by uznání jistiny dluhu nemuselo být dostatečné, když v uznávacím dopise ze dne 30. 1. 2024 chybí specifikace důvodu dluhu (že se týká užívání předmětných nemovitých věcí). Nelze tak podle žalobkyně souhlasit s tím, že podání žaloby bylo zbytečné.

9. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal za podmínek ust. §§ 212, 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je v rozsahu napadaného výroku I. (příslušenství ve formě úroku z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky) nedůvodné. Naopak důvodnost odvolaní nelze upřít ve vztahu k souvisejícímu nákladovému výroku.

10. Předně odvolací soud akceptuje okresním soudem z jednotlivých důkazů učiněná skutková zjištění a rovněž závěr o skutkovém stavu věci, pročež s ohledem na stručnost se na uvedené odkazuje.

11. Okresnímu soud lze přisvědčit, že předmětem sporu s ohledem na procesní postoj žalované, která samotné pohledávky z titulu mimosmluvního užívání nemovitostí žalobkyně a spotřebování služeb uznala, je pouze otázka, zda žalobkyni v poměrech projednávané věci, tedy s přihlédnutím k úpadku dlužníka, který je řešen konkurzem, náleží i příslušenství ve formě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávek.

12. K problematice prodlení žalované je v prvé řadě vhodné předestřít, že žalovaná podáním ze dne 2. 7. 2024 učinila mimo jiné nesporným skutková tvrzení o datech splatnosti jednotlivých v řízení uplatněných pohledávek. Dále odvolací soud nad rámec právního posouzení okresním soudem, které akceptuje, doplňuje, že prodlení má objektivní charakter, čehož vyjádřením je, že jeho vznik není ze zákona podmíněn ani jakoukoliv zvláštní kvalifikací důvodů nedosažení včasného splnění, jako by bylo např. zavinění, neexistence liberačních důvodů a podobně. Případné exkulpační či liberační důvody mohou mít vliv na sankční sekundární závazky (typicky náhrada škody); na samotné prodlení ale ne. Výjimečné situace mohou vyplývat buď ze smlouvy (např. dohoda o tom, že prodlení je vázáno na zavinění), anebo jsou předmětem speciálních ustanovení zákona (srovnej Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k ust. § 1968). S existencí prodlení dlužníka, za než je dlužník odpovědný, se splácením peněžitého dluhu je spojen vznik zákonné nároku na zaplacení úroků z prodlení.

13. Jediným liberačním důvodem vyplývajícím z ust. § 1968 občanského zákoníku, který vylučuje vznik odpovědnosti dlužníka za prodlení je stav, kdy dlužník nemůže plnit v důsledku prodlení věřitele, což s ohledem na zjištěný skutkový stav nedopadá na posuzovanou věc. Rovněž není v posuzované věci dáno, že by odpovědnost žalované za prodlení byla vyloučena dohodou účastníku. Zbývá tedy posoudit, zda odpovědnost žalované není vyloučena speciální právní úpravou, konkrétně s ohledem na specifičnost projednávané věci pak insolvečním zákonem. V tomto směru je nutno uzavřít, že ani úprava insolvenčního zákona neobsahuje pravidlo, podle něhož by v případě nikoliv včasného a řádného plnění peněžitých pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených (dále jen zapodstatové pohledávky) byla vyloučena odpovědnost dlužníka za prodlení a že by byl vyloučen vznik zákonného nároku na úrok z prodlení, a to ani v případě, že důvodem prodlení je skutečnost, že v majetkové podstatě se nenacházejí prostředky, z nichž by bylo možné zapodstatové pohledávky hradit. Z uvedeného tak odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospívá k závěru, že žalobkyni nárok na sankční příslušenství ve formě úroku z prodlení vznikl. Lze rovněž uzavřít, že i v případě neuhrazení zapodstatových pohledávek nastává prodlení jako objektivní stav, proto nemůže být ve věci důvodná argumentace žalované o „nezavinění“ daného stavu.

14. Správné závěry okresní soud učinil, a tyto jsou odvolacím soudem akceptovány, i ve vztahu k argumentaci žalované o nemožnosti přiznání příslušenství s ohledem na ust. § 170 insolvenčního zákona, kdy odvolací soud na uvedené pro stručnost odkazuje. Žalovaná svou argumentací v podstatě zcela pomíjí zákonnou dikci ust. § 203 odst. 5 IZ a přistoupení na tuto by ve své podstatě činilo citované ustanovení ustanovením obsoletním. Připomenutí hodné je, že výsledkem tohoto řízení je rozhodnutí, které je svým charakterem deklaratorní a nadto v situaci probíhajícího insolvenčního řízení není samostatně vybaveno atributem vykonatelnosti, když s ohledem na označené ustanovení IZ je to následně insolvenční soud, který svým rozhodnutím určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení přisouzené pohledávky s příslušenstvím. Postup podle ust § 203 odst. 4 IZ tedy nelze směšovat s uspokojením nároku ve smyslu § 170 IZ.

15. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejíž výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., připomíná odvolací soud, že tento nárok byl do právního řádu České republiky vložen transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, jejímž cílem je boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu, a tím podpořit konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních podniků. Uvedená směrnice mimo jiné vychází ze závěru, že k odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka. V čl. 6 citované směrnice pak bylo členským státům uloženo, aby zajistily, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR, dále aby zajistily, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním s tím, že věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.

16. Podle odvolacího soudu tedy náklad spojený s uplatněným pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1.200 Kč z každé uplatněné pohledávky je svým charakterem paušalizovanou náhradou nákladů věřitele vzniklých v důsledku opožděné platby dlužníka, tedy nárok vzniklý v důsledku prodlení dlužníka, a to vedle nároku na zaplacení úroku z prodlení. Jedná se tedy rovněž o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku, a tedy o příslušenství, které lze v civilním řízení věřiteli zapodstatové pohledávky ve smyslu § 203 odst. 4, 5 IZ přiznat, nikoliv o mimosmluvní sankcí ve smyslu § 170 odst. 1, písm. d) IZ, jak se snaží svou argumentací prosadit žalovaná.

17. Konečně pokud okresní soud při závěru o důvodnosti uplatněného nároku co do příslušenství vycházel ze závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 460/2017, jehož relevantní část citoval v bodě 67. písemného odůvodnění napadeného rozsudku, pak tomuto rovněž nelze ničeho vytknout, když i odvolací soud nemá v této věci s ohledem na výše vyložené jakéhokoliv důvodu se od tam vyslovených závěrů odchylovat.

18. S odkazem na vše shora popsané tak odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. jako ve výroku věcně správný, a proto jej dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Jde-li však o výrok o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, je třeba okresnímu soudu vytknout, že dostatečně nezohlednil veškeré podstatné okolnosti projednávané věci. Takto okresní soud řádně nezohlednil postavení žalované jako osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka v insolvenční řízení, u níž je její postup při uspokojování věřitelů, včetně zapodstatových, zásadně reglementován insolvenčním zákonem a zejména dostatečně nezohlednil faktické jednání žalované jako insolvenční správkyně před zahájením jednání, která jistiny pohledávek ve vztahu k žalobkyni písemně uznala a rovněž žalobkyni notifikovala o tom, že tyto zapodstatové pohledávky s ohledem na stav zpeněžování majetkové podstaty nelze uspokojit. Posléze uvedené okolnosti totiž podle odvolacího soudu vedou k závěru, že co do uplatněných jistin pohledávek žalovaná nezavdala příčinu k podání návrhu (žaloby), což je třeba promítnout do úvah o náhradě nákladů řízení mezi účastníky ve smyslu § 143 o. s. ř. Žalobkyně se na jistinách uplatněných pohledávek domáhala zaplacení částky 879.024,53 Kč, na nákladech řízení přiznaných v jiném soudním řízení částky 10.466,50 Kč, na nákladech souvisejících s uplatněním pohledávky částky 28.800 Kč a na úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí okresního soudu (19. 9. 2025), popř. ke dni dílčí platby žalovanou 30. 10. 2024, v částce 294.044,38 Kč. Přestože žalobkyně nebyla úspěšná ve vztahu k částce 889.491,03 Kč (879.024,53 Kč + 10.446,50 Kč), má ohledně této části řízení právo na náhradu nákladů řízení, stejně jako by v této části řízení úspěšná byla. Naopak v části řízení o zaplacení kapitalizovaného příslušenství ve výši 294.044,38 Kč a nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky částky 28.800 Kč je k náhradě nákladů řízení žalovaná povolána ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud je toho závěru, že pro spravedlivé uspořádání procesního nároku na náhradu nákladů řízení je třeba obdobně aplikovat pravidlo dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy poměrného rozdělení náhrady nákladů řízení, kdy za tohoto postupu by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalované, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníku řízení nemá právo na jejich náhradu. S ohledem na obsah vyjádření žalobkyně v rámci odvolacího řízení je třeba dále poznamenat, že rozhodování o procesním nároku na náhradu nákladů řízení a její případná moderace či nepřiznání ze zákonných důvodu nelze považovat za upírání práva domáhat se ochrany práva soudní cestou, jak se žalobkyně snaží prosadit.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když za procesně úspěšného účastníka této fáze řízení lze považovat žalobkyni, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Předmětem odvolacího řízení byl úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu v částce 318.514,09 Kč a dále náklady související s uplatněním pohledávky v částce 28.800 Kč, tj. celkem částka 347.314,09 Kč.

21. Za účelně vynaložené náklady tohoto odvolacího řízení na straně žalobkyně lze považovat náklady související s jejím zastoupením zástupcem z řad advokátů, které představují náklady na jeho odměnu, náhradu jeho hotových výdajů, včetně cestovného a náhrady promeškaného času, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Tarifní hodnotu jako základ pro výpočet sazby mimosmluvní odměny dle § 8 advokátního tarifu (dále jen AT) představuje částka 347.314,09 Kč a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí dle § 7, bod 6 AT částku 9.700 Kč. Zástupce žalobkyně v tomto odvolacím řízení učil následující úkony právní služby, za něž náleží plná náhrada mimosmluvní odměny, a to vyjádření k odvolání žalované ze dne 29. 12. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT) a účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 2. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT). Za tuto část řízení tak žalobkyni náleží náhrada za 2 úkony právní služby v sazbě 9.700 Kč, tj. částka 19.400 Kč, a náhrada paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 450 Kč za jeden úkon právní služby, když v souvislosti s dvěma úkony tato náhrada činí 900 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada prokazatelně vynaložených cestovních výdajů za jízdné vkladem Českých drah a.s. ze sídla zástupce žalobkyně do sídla soudu a zpět v částce 783 Kč (349 Kč + 399 Kč + 35 Kč/místenka/) a náhrada promeškaného času ve smyslu § 14 AT v rozsahu tzv. 5 půlhodin jedna cesta v sazbě 150 Kč/půlhodina, tj. celkem 10 půlhodin, když bylo vycházeno z doby jízdy dle jízdního dokladu a doby místní přepravy, tj. celkem 1.500 Kč. Podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dále součást náhrady nákladů řízení tvoří i náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21% z náhrady na odměnu 19.400 Kč, režijních paušálů 900 Kč a náhrady promeškaného času 1.500 Kč, tj. částka 4.578 Kč. Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27.161 Kč (19.400 Kč + 900 Kč + 1.500 Kč + 4.578 Kč + 783 Kč). Žalobkyni nebyla na náhradě nákladů řízení přiznána náhrada za místní přepravné v sídle soudu prostředkem městské hromadné dopravy a taxi, když náhrada místního přepravného je kryta přiznaným režijním paušálem ve smyslu § 13 odst. 4 AT. Nad rámec uvedeného lze rovněž poznamenat, že výdaj spojený s použitím vozidla taxi služby by nepochybně nemohl být zvažován jako účelně vynaložený, když jednání dne 24. 2. 2026 bylo nařízeno na 9:00 hod., zástupce žalobkyně do vozidla taxi nastoupil v místě hlavního vlakového nádraží v 8:11 hod., přičemž ze zastávky Hlavní nádraží do lokality sídla soudu pravidelně v krátkých časových intervalech vyjíždí linky MHD s dobou jízdy do 10 min.