75 Co 211/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení částky 53.951 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 5. 2025, č. j. 8 C 180/2024-102,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.079 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 53.951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 53.951 Kč od 2.3.2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44.366 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná dne 7.10.2023 způsobila dopravní nehodu a bez zřetele hodného důvodu z místa nehody ujela, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření nehody, a byly tak splněny podmínky nezbytné pro přiznání regresní náhrady (jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, dle kterého opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil). Při právním hodnocení okresní soud vycházel ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zejména pak z ust. § 10 odst. 1 písm. b) a c), dle kterých má pojistitel právo proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodní událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele, nebo má možnost uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, pokud pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2875/2009, vztahuje se uvedená právní úprava nejen na provozovatele vozidla, ale i na osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá. Pro účely tohoto zákona se pojištěným rozumí obě tyto osoby. Použití výše uvedeného zákona a citovaného ustanovení vychází z § 94 odst. 1 zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který s účinností od 1. 4. 2024 nahradil uvedený zákon č. 168/1999 Sb. Soud se pak v rámci dokazování zabýval otázkou existence zřetele hodného důvodu dle shora citovaného zákonného ustanovení, když žalovaná tvrdila, že musela z místa nehody neodkladně odjet kvůli zdravotnímu stavu své babičky, která s ní ve vozidle jela. Toto tvrzení má soud za prokázané a souhlasí s žalovanou v tom, že opravdu bylo nutné, aby opustila místo nehody a zavezla babičku domů na adresu , adresa, . Poté však žalované nic nebránilo v tom, vrátit se ihned na místo nehody, případně oznámit nehodu na policii v , adresa, . Nic z toho však žalovaná neučinila. Až následně 8. 10. 2023 nehodu ohlásil , jméno FO, s tím, že poškození vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, zjistil dne 8. 10. 2023 ve 12:45 hodin a zavolal policii. Policie poté prověřila kamerové záznamy, zjistila vozidlo, jehož řidič nehodu způsobil, lustrací zjistila jeho vlastníka, resp. provozovatele a provedla šetření v místě bydliště žalované. Žalovaná se hlídce ke způsobení nehody doznala, uvedla, že zazmatkovala, nevěděla, co má dělat, tak místo nehody opustila a pak doma přemýšlela, zda se má na místo nehody vrátit a dát alespoň lísteček za stěrač poškozeného automobilu. Toto však neudělala. Argumentace žalované, že se nehoda stala v sobotu a ihned v pondělí se chystala vše oznámit policii, je dle soudu nedostatečná, když žalovaná neuvedla žádné důvody, které by jí bránily celou situaci řešit ihned poté, co odvezla babičku domů. Vzhledem k časovému odstupu mezi okamžikem nehody a zjištěním pachatele, tedy žalované, došlo ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele, neboť případná dechová zkouška u žalované na přítomnost alkoholu mohla být provedena až se značným odstupem, což znemožnilo řádné zjištění, zda v době dopravní nehody nebyla žalovaná pod vlivem alkoholu. Z výše uvedených důvodů pak soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 53.951 Kč, a to včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Počátek prodlení je počítán od marného uplynutí lhůty dané v předžalobní výzvě ze dne 22. 2. 2024. Námitky žalované týkající se otázky doručení předžalobní výzvy soud neshledal důvodnými, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou ohledně předmětné věci kontaktovala i před zasláním předžalobní výzvy. Skutečnost, že se žalovaná v době zaslání předžalobní výzvy nacházela v zahraničí na věci nic nemění, když o celé věci byla informována svými rodiči. Navíc s žalobou nesouhlasila a po podání žaloby před zahájením jednání žalovanou částku neuhradila, což vedlo k nutnosti celou věc projednat a rozhodnout. Za této situace žalobkyni náhrada nákladů náleží i kdyby žádnou předžalobní výzvu žalované nezaslala.

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba bude zamítnuta. Má za to, že žalovaná jakkoli neztížila šetření dopravní nehody, navíc okresní soud sám konstatoval, že zde byly okolnosti zvláštního zřetele hodné. Provedení dechové zkoušky pak nepatří mezi úkony pojistitele, k tomuto je oprávněna pouze policie, navíc i v případě sepsání záznamu o dopravní nehodě v přítomnosti poškozeného se dechová zkouška neprovádí. Nebylo tedy prokázáno, že byla jakkoli ztížena či znemožněna možnost řádného šetření pojistitele, když celý průběh nehody je uložen na kamerovém systému městské policie. Pojistitel pak jedná nemravně, kdy nejenže uplatnil regresní nárok, ale navíc došlo ke zvýšení pojistného, jako by snad z pojištění plnil, snaží se tedy obohatit dvakrát. Žalovaná má dále za to, že správní řízení s ní bylo zahájeno už momentem, kdy vjela do území sledovaného kamerami městské policie, stejně jako když se vjede do úseku, který je označen tak, že je tam měřena rychlost, toto správní řízení pokračovalo s žalovanou i nadále, i po celou dobu, kdy způsobila nehodu a od této odjela, a pokračovalo až do vydání rozhodnutí v přestupkovém řízení, tudíž má za to, že nebyla nijak ztížena možnost šetření předmětné nehody, když správní řízení vlastně běželo po celou dobu a žalovaná pouze odložila nahlášení incidentu na pondělí jako pracovní den, což ale nestihla, protože policie byla rychlejší. Navíc okresní soud se opírá o znění zákona č. 30/2024 Sb., ač dopravní nehoda se stala dne 7. 10. 2023.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný a námitky žalované nepovažuje za relevantní. Důvod pro regresní nárok je založen sám o sobě již naplněním důvodu uvedeného v ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákon č. 168/1999 Sb. ve spojení s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, dle kterých postačuje k uplatnění regresního nároku již samotné opuštění místa nehody bez zřetele hodného důvodu, což samo o sobě bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Pojistitel objektivně nemůže zjistit všechny relevantní okolnosti vzniku nehodového děje, např. ovlivnění alkoholem. Žalobkyně se neztotožňuje s názorem okresního soudu ohledně důvodů zvláštního zřetele hodných pro okamžité opuštění místa nehody, kdy se nejednalo o žádné nepředvídatelné zhoršení zdraví babičky žalobkyně, k nehodě došlo na náměstí, kde bylo možno situaci řešit pomocí veřejných toalet. Právní konstrukce důvodů zvláštního zřetele hodných míří dle žalobkyně na zcela jiné, vážnější případy. I pokud by se o takový důvod teoreticky jednalo, byl by to přesto jen důvod dočasný, a žalované nic nebránilo se na místo nehody obratem po odvozu babičky vrátit, což neučinila, nehodu neohlásila. Zvýšení pojistného, na něž poukazuje žalovaná, je pak zcela logickým krokem poté, co je u provozovaného vozidla evidována zaviněná nehoda, neboť provozovatel vozidla přichází o bonusy a provoz takového vozidla do budoucna pojistitel vnímá jako rizikovější, jedná se o základní princip pojištění.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu pak vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 18. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 53.951 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 10. 2023 v 8:51 hodin řídila žalovaná osobní vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , v , adresa, , naproti budově , právnická osoba, , adresa, . Při couvání z kolmého parkovacího stání poškodila zde zaparkované osobní vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , přičemž bezprostředně poté místo dopravní nehody opustila. Průběh dopravní nehody snímala kamera , právnická osoba, , adresa, . Dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi nemohla být u žalované provedena, a to z důvodu ujetí z místa dopravní nehody. Ke zranění osob v důsledku dopravní nehody nedošlo. Technická závada, jako příčina dopravní nehody nebyla ohledáním zjištěna ani uplatněna. V době škodní události bylo vozidlo Rover pojištěno u žalobkyně dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to pojistnou smlouvou č. , hodnota, . Z titulu této smlouvy a na základě škodní události č. , hodnota, , vyplatila žalobkyně dne 15. 11. 2023, společnosti , právnická osoba, ., na účet společnosti , právnická osoba, , pojistné plnění ve výši 53.951,00 Kč za škodu na poškozeném vozidle. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) z. č. 168/1999 Sb. má žalobkyně jakožto pojistitel právo na náhradu toho, co za žalovanou vyplatila, protože žalovaná bez zřetele hodného důvodu nesplnila svou povinnost ohlásit dopravní nehodu Policii ČR, čímž byla ztížena možnost řádného šetření žalobkyně, jakožto pojistitele, dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona. Dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) téhož zákona má žalobkyně jakožto pojistitel právo na náhradu toho, co za žalovanou vyplatila, protože žalovaná bez zřetele hodného důvodu místo dopravní nehody opustila. Podle § 2 písm. f) tohoto zákona se pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovanou plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 53.951,00 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzvána předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dne 22. 2. 2024, zaslanou na jedinou žalobkyni známou adresu žalované. Žalované byla tato výzva doručena dne 23. 2. 2024. Žalovaná dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradila. V důsledku prodlení žalované se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobkyni vůči žalované nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dne 7. 10. 2023 na žádost její téměř devadesátileté babičky, , právnická osoba, , nar. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , tuto vezla na nákup do obchodu naproti , právnická osoba, , adresa, . Jelikož je urologickou pacientkou, naléhala, ať jedou rychle domů. Při vyjíždění z parkovacího místa po žalované chtěla, aby vyjely na druhou stranu, a žalovaná jí vyhověla, aniž by si uvědomila, že tam, kam stočila volant, stojí jiné auto, které následně poškodila. Babička ale potřebovala rychle domů. S vědomím, že celý prostor je monitorován kamerami, jejichž signál je směrován na místní oddělení policie, tedy je vše zachyceno a zdokumentováno, ji odvezla domů. Následně při návštěvě policie, žalovaná policistovi sdělila, že to byla ona, kdo na náměstí způsobil nehodu, a policie tak mohla bez jakýchkoliv komplikací vyhotovit protokol o účasti na dopravní nehodě. Z něho je zcela najisto postaveno, kdo, kde, kdy a jaké další osoby byly přítomny v čase dopravní nehody a k jakému poškození došlo. Tento pak žalovaná s ohlášením nehody zaslala pojistiteli. Na základě výše uvedeného se žalovaná domnívá, že povinnost danou jí zákonem č. 361/2000 Sb., tedy ohlásit nehodu policistovi, neporušila. Nestalo se to sice neprodleně, ale žalovaná se domnívá, že zpoždění v řádu hodin lze omluvit účastí a potřebami její babičky, což lze považovat za skutečnosti hodné zvláštního zřetele. Následně byla žalovaná upozorněna pojistitelem na uplatnění regresní náhrady, o čemž vedli korespondenci. Žalovaná neví vůbec nic o tom, že by žalobkyně jako pojistitel prováděla nějaké své šetření. Žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele nezjišťovala a ani to zcela evidentně neměla v úmyslu, i když měla k dispozici protokol policie a v něm informaci o spolujezdkyni. Dle příslušných právních předpisů, aby měla žalobkyně nárok na regresní úhradu, musí být ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele. Žalobkyně ani ve své korespondenci a ani ve své žalobě neuvedla jedinou skutečnost a ani nepředložila jediný důkaz, který by prokazoval ztížení či znemožnění jejího šetření. V potvrzení o účasti na dopravní nehodě měla a má všechny pro ni relevantní údaje. Je zřejmé, že tyto údaje převzala a nebyl jediný důvod, proč by měla nějaké své vlastní šetření provádět. Co se týká předžalobní výzvy, tak tato žalované doručena být nemohla, když v termínu od 30. 1. 2024 až do 28. 6. 2024 pobývala v Asii na studijním pobytu. Teprve 29. 6. 2024 se žalovaná vrátila. Žalobní návrh tak byl podán předčasně. Okresní soud pak věc projednal u jednání konaných dne 9. 4. 2025 a dne 28. 5. 2025, kde provedl k důkazu listiny, přičemž dne 28. 5. 2025 byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 3.-10. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud aplikoval správný právní předpis a v odpovídajícím znění, a to zákon č. 168/1999 Sb., kdy, pokud ve svém rozsudku odkazuje na ust. § 94 odst. 1 z. č. 30/2024 Sb., pak se jedná pouze o odkaz na přechodné ustanovení, podle něhož soud aplikoval právě zákon č. 168/1999 Sb. Krajský soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu ohledně toho, že jsou v projednávané věci splněny předpoklady pro uplatnění regresního nároku pojišťovny, kdy došlo jednoznačně minimálně k naplnění důvodů uvedených v ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., dle něhož nárok pojistitele na vrácení poskytnutého pojistného plnění vůči pojištěnému vzniká v případě, jestliže pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Okresní soud pak odkazuje na zcela přiléhavý judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, dle kterého postačuje k uplatnění regresního nároku již samotné opuštění místa nehody bez zřetele hodného důvodu, což samo o sobě bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody a je jednáním neakceptovatelným. K tomuto pak již nemusí přistoupit žádná další skutečnost v podobě ztížení či znemožnění šetření nehody pojišťovnou, a je tedy nadbytečné takové okolnosti zkoumat a o těchto polemizovat. Důvod zřetele hodný odůvodňující opuštění místa nehody pak nebyl v řízení shledán. Krajský soud nehodnotí důvody uváděné žalovanou jako nikterak mimořádné, kdy v případě urologické pacientky bylo možno žalovanou uváděné obtíže u babičky minimálně předvídat a zajistit zdravotními pomůckami, případně využitím dostupné veřejné toalety, nejednalo se o žádnou mimořádnou situaci. I pokud by na tuto krajský soud snad takto nahlížel, pak žalovaná se na místo nehody po jeho opuštění na nezbytně nutnou dobu i tak nevrátila s tím, že údajně nechávala ohlášení nehody na pracovní den, což ale není důvod hodný zřetele. Z důvodu absence takového důvodu a opuštění místa nehody žalovanou je tak bez dalšího naplněn zákonný předpoklad pro regres ze strany pojistitele, proto je veškerá další argumentace žalované lichá. Žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění, jehož výši prokázala, shodně tak na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu se zákonem a prováděcími přepisy a datum prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu, s nimiž se krajský soud ztotožňuje, včetně doručení předžalobní výzvy. Odvolací argumentace žalované ani v tomto směru nemůže obstát.

9. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci a správně vypočetl jejich výši.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť jejímu odvolání nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 5, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve výši 6.520 Kč (za dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 2. 12. 2025 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1.294,80 Kč k jednání odvolacího soudu na cestě , adresa, a zpět osobním automobilem r. z. 8S3 7140 – účtovaných 165 km vozidlem o průměrné spotřebě 5,9 l /100 km jízdy, při ceně paliva 34,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,80 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 475/2024 Sb.) + 80 Kč parkovné, náhrada za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět ve výši 600 Kč (4 započaté půlhodiny po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1.684 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 11.079 Kč.

11. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.