75 Co 217/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22.295,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 7. 2025, č. j. 12 C 63/2025-45

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 392,21 Kč a 969,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17.939,58 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení a) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17.547,64 Kč za dobu od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 6.461 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.547,64 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4.747,68 Kč s úrokem ve výši 1.895,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18.826,12 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a dále zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení částkou 6.283 Kč (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, z níž žalobkyně dovozovala své nároky vůči žalované, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalované. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalované předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 26.937 Kč a žalovaná jí zaplatila částku 9.389,36 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 17.547,64 Kč, zavázal žalovanou k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu částky 1.361,41 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 17.939,85 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznána navíc částka 392,21 Kč a 969,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 17.939,85 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně má za to, že okresní soud nesprávně rozhodl o zamítnutí žaloby co do částky 969,20 Kč, jejíž úhradu po žalované požadovala z titulu neuhrazeného pojistného z uzavřené pojišťovací smlouvy. Tuto částku v odůvodnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zahrnula do položky smluvních poplatků ve výši 3.469,20 Kč. Částka je složena z nároků na základě dvou různých titulů. Částka ve výši 2.500 Kč byla nárokována z titulu smluvních poplatků a částka ve výši 969,20 Kč byla nárokována z titulu uzavřeného pojištění schopnosti splácet úvěr. Smluvní ujednání pojištění se nachází v části 1 přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „OZ“) „týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část.“ Žalobkyně v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, ve kterém judikoval, že „ačkoliv odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) v projednávané věci zdůraznil, že absolutní neplatnost smlouvy jako celku způsobuje její ujednání o úročení a o způsobu splácení úvěru, z jeho rozhodnutí se nepodává, že by shledal neplatným jakékoliv další ujednání smlouvy o úvěru, ani že by se zabýval (ne)oddělitelností inkriminovaného ujednání od zbytku úvěrové smlouvy v souladu se shora uvedenými kritérii. Ustáleně je dovozováno, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V tomto směru tak lze přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy jako celku z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany úvěrového věřitele nelze než považovat za překvapivý.“ Pokud soud prvního stupně neměl za zjištěno, z jakých poplatků je požadovaná částka složena, bylo jeho úkolem v rámci své poučovací povinnosti žalobkyni vyzvat k tomu, aby svá tvrzení doplnila a částku vysvětlila. Ze stejného důvodu soud neměl plnění, které žalovaná uhradila na pojistné, považovat za plnění na jistinu a o toto ponížit přiznané bezdůvodné obohacení. Jestliže soud naznal, že nárok žalobkyně je toliko nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, měl by přiznat bezdůvodné obohacení ve výši 17.939,85 Kč (tj. neponížené o původně nepřiznané plnění na pojistné ve výši 392,21 Kč).

4. Pokud jde o nepřiznání zákonného úroku z prodlení, soud prvního stupně pochybil, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované z moci úřední. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022 „přiměřenost této lhůty (tj. lhůty k vydání bezdůvodného obohacení) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru“. Žalovaná se nacházela v prodlení po odstoupení od smlouvy nejpozději od 16. 11. 2024, jak dokládá žalobkyně přiloženým podacím archem k odstupujícímu dopisu, požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení až od 16. 1. 2025 je tedy velmi vstřícným krokem vůči žalované, které tak žalobkyně poskytnula více než dostatečnou dodatečnou lhůtu k plnění, kterou žalovaná nevyužila. Je to účastník řízení, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a je to tedy on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení, jakožto okolnosti jemu příznivé právní normy. Soud nemá namísto účastníka řízení vstupovat do řízení, a tím suplovat jeho procesní aktivitu, má se ta dít jen výjimečně, v případech, kdy je dotčen veřejný zájem.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, v průběhu odvolacího řízení zůstala pasivní.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 3. 2025 u Okresního soudu v Přerově domáhala zaplacení částky 22.295,32 Kč (jistina 18.826,12 Kč, poplatky 2.500 Kč a pojistné 969,20 Kč) s úrokem ve výši 1.895,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18.826,12 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení s tím, že mezi účastníky byla dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě níž byl dán žalované k dispozici úvěrový limit 20.000 Kč, který mohla opakovaně čerpat. Žalovaná čerpala (účelový) úvěr nejdříve v částce 11.205 Kč, když počínaje dnem 15. 11. 2023 byla povinna hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1.174 Kč (vč. plateb na pojistné ve výši 56 Kč). Žalovaná dále čerpala dne 10. 5. 2024 neúčelovou část úvěru ve výši 15.732 Kč, kterou byla povinna splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 740 Kč. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když uhradila toliko osm splátek v celkové výši 9.389,36 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu dne 25. 6. 2025 a 11. 7. 2025 se bez omluvy nedostavila, kdy za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. okresní soud věc projednal v nepřítomnosti žalované a provedl k důkazu listiny. Dne 11. 7. 2025 byl pak vyhlášen napadený rozsudek.

8. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 4.-11.) písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála (viz bod. 18. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje a do tohoto závěru ani odvoláním žalobkyně nebrojí.

10. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 17.547,64 Kč, a to bez příslušenství (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl, neboť předmětná úvěrová smlouva je neplatná, jak výše uvedeno, přičemž dohoda o pojištění schopnosti splácet úvěr je integrální součástí úvěrové smlouvy a na tuto je přímo navázána, není tedy důvodu, aby ujednání o pojištění byla od této smlouvy jakkoli oddělována a posuzována samostatně, když bez platně uzavřené smlouvy o úvěru zcela pozbývají významu, neplatné je tedy i ujednání o pojištění. Okresní soud pak zcela správně vypořádal, co bylo fakticky žalobkyní v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuto mínus to, co bylo fakticky žalovanou žalobkyni zaplaceno (lhostejno z jakého titulu, zda z titulu pojištění úvěru či na samotný úvěr). Ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení pak lze rovněž odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 20. napadeného rozsudku, přičemž okresní soud správně stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 13. 8. 2025, žalovaná pak byla povinna uvedenou částku žalobkyni uhradit do 18. 8. 2025 s tím, že pokud tak neučinila, je ode dne 19. 8. 2025 v prodlení.

11. Jelikož v napadeném výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení z částky 17.547,64 Kč a v době rozhodování odvolacího soudu byla žalovaná již v prodlení s úhradou této částky, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 19. 8. 2025) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 19. 8. 2025 11,5 % ročně.

12. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na praxi jiných odvolacích soudů ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným pod bodem 10. tohoto rozhodnutí.

13. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž dílčí změna napadeného rozsudku přispěla k větší míře úspěchu žalobkyně, která stále zůstala převážně úspěšným účastníkem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) nalézacího řízení. Úspěch žalobkyně při přiznání částky 17.547,64 Kč na jistině a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně za dobu od 19. 8. 2025 z částky 17.547,64 Kč kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. na částku 481 Kč, tak celkem činí částka 18.028,64 Kč. V žalobě celkově požadovaná částka včetně veškerého kapitalizovaného příslušenství pak činí 25.355,12 Kč. Úspěch žalobkyně tedy činí 71,10 %, úspěch žalované 28,90 %, celkový úspěch žalobkyně pak 42,20 % (úspěch žalobkyně mínus úspěch žalované).

14. Náklady řízení před soudem prvého stupně pak představuje soudní poplatek 1.115 Kč, náklady na zastoupení advokátem -odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“) za 4 úkony právní služby po 2.020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a 2x účast na jednání před soudem) a jeden po 1.010 (jednoduchá výzva k plnění), celkem odměna 9.090 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 2.250 Kč za 5 úkonů právní služby (5x 450 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 2 půlhodiny strávené na cestě vlakem k soudnímu jednání z Olomouce do adresa ve výši 300 Kč, dále potom náhrada cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 5 AT za cestu vlakem na trase adresa a zpět činí částku 92 Kč (cena vlakových jízdenek) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.463,7 Kč. Z celkových žalobkyní vynaložených nákladů řízení ve výši 15.310,72 Kč přiznal soud žalobkyni 42,20 %, tj. částku 6.461 Kč.

15. Žalovaná je pak podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Jde-li o řízení odvolací, pak (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovanou, které dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Přerově ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výroku II. a III. přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.