75 Co 22/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 464.258,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 10. 2025, č. j. 7 C 191/2025-45,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 29. 12. 2024 do zaplacení,a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 11. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 24.963 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 367.518 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy k 10. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 96.740,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.262,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78.284,10 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 73.427,20 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 2.400,90 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.338,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 385.974,40 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 372.274,50 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 9.503,90 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Dále zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení ve výši 19.180,92 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 10. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z nichž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) neplatné, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení dle shora uvedeného zákona tak, že uvedl, že žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 20. 2. 2023 částka 411.103 Kč a žalovaný vrátil 98.475 Kč., žalovanému byla dále poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 12. 3. 2023 částka 75.016 Kč a žalovaný vrátil 20.126 Kč, je tedy celkem povinen žalobkyni vrátit částky 312.628 Kč a 54.890 Kč, tj. přiznanou částku 367.518 Kč (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení. Žalovaný se sice ke svým možnostem nijak nevyjádřil, avšak z příjmových poměrů žalovaného (prokazovaným samotnou žalobkyní) je zřejmé, že není schopen splácet více než 3.000 Kč měsíčně.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II., a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 29. 12. 2024 do zaplacení, a souvisejícímu výroku III. o nákladech řízení, podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 29. 12. 2024 do zaplacení, požadovaný v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy k 10. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale daleko dříve již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobce na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024, které mu bylo odesláno dne 13. 12. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 12. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025, se lhůtou k zaplacení do 15. 3. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. To už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, v tomto směru zasáhl do ústavních práv žalobkyně, kdy poukázala na judikaturu Ústavního soudu. V souvislosti s požadavkem přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu žalobkyně poukázala také na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 464.258,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok ze dvou smluv o úvěru. Žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne 20. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši 411.103 Kč, a to na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši 372.274,50 Kč s připsaným úrokem ve výši 9.503,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 11.338,82 Kč a poplatky 4.196 Kč, celkem , hodnota, Kč s příslušenstvím. Dále tvrdila, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši 75.016 Kč, a to na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši 73.427,20 Kč s připsaným úrokem ve výši 2.400,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.262,46 Kč a poplatky 2.456 Kč, celkem 78.284,10 Kč s příslušenstvím. Nároky byly na žalobkyni postoupeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud po projednání věci dne 22. 10. 2025 vyhlásil napadený rozsudek.

7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů, tato přejímá a pro stručnost na tato zjištění odkazuje (bod 4.-11. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu nedostála (viz bod. 16.-31. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje a odvolání do tohoto ani nesměřuje.

9. S ohledem na uvedené tak nelze učinit závěr, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně dostála své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu žalobkyně je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětných úvěrových smluv dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného.

10. Okresní soud pak správně kvantifikoval výši bezdůvodného obohacení na celkovou částku 367.518 Kč, kdy na výpočet pod bodem 32. a 33. odůvodnění lze zcela odkázat.

11. Okresní soud rovněž správně nepřiznal žalobkyni veškeré další nároky, když ve zbytku žalobu zamítl. V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 35. napadeného rozsudku, přičemž okresní soud správně stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) až v návaznosti na právní moc rozhodnutí, nikoli od výzvy žalobkyně, kdy pokud žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem uvedeným shora. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 pak není přiléhavá, neboť toto se zabývá problematikou tvrzení a prokazování schopnosti a možnosti dlužníka dluh splatit, nikoli počátkem prodlení, jak z tohoto mylně dovozuje žalobkyně ve svém odvolání. Splatnost potom stanovil okresní soud ve splátkách po 3.000 Kč, kdy, jak uvedl, žalovaný se sice ke svým možnostem nijak nevyjádřil, avšak z příjmových poměrů žalovaného (prokazovaným samotnou žalobkyní) je zřejmé, že není schopen splácet více než 3.000 Kč měsíčně. S takovýmto postupem se krajský soud naprosto neztotožňuje, kdy okresní soud neměl aktuální majetkovou situaci dlužníka a jeho poměry jakkoli relevantně podloženy a vůbec se jimi nezabýval, výrok I. je však v právní moci, proto se tímto nelze dále zabývat. Shodně tak uložení povinnosti splatit dluh sice ve splátkách, avšak pod sankcí ztráty výhody splátek, je v příkrém rozporu se smyslem a účelem § 87 ZSÚ. Již z dikce daného ustanovení je zřejmé, že se jedná o ustanovení speciální k ust. § 160 o. s. ř., které stanovuje zvláštní dobu splatnosti a preferuje zájmy dlužníka před zájmy věřitele z důvodu porušení zákonné prevenční povinnosti ze strany věřitele. Jeho smyslem je umožnit dlužníku splácet dlužnou jistinu pouze jemu prokazatelně možným a nikoli direktivně kvantitativně stanoveným způsobem ze strany soudu. Je zcela proti smyslu a účelu daného ustanovení, aby v případě, že nebude uhrazena jedna splátka, stal se splatným celý dluh (stanovení tzv. ztráty výhody splátek), kdy, pokud bylo uloženo splácet jistinu v konkrétních pro dlužníka možných a reálných splátkách, není zcela jistě dle aktuálně zjištěného stavu bez nového přezkumu dle odst. 3 cit ustanovení v jeho možnostech uhradit zbývající jistinu celou naráz. Uvedené je ve výroku I. rozsudku tedy rovněž nesprávné, ač tento nebyl napaden odvoláním, a je tedy, jak bylo řečeno, v právní moci a nelze již v odvolacím řízení přezkoumávat.

12. Výrok I. rozsudku okresního soudu nabyl právní moci dne 23. 12. 2025. Žalovaný byl pak povinen první splátku uhradit dne 10. 1. 2026, přičemž v případě neuhrazení splátky, se stal splatným celý dluh. Žalovaný dle sdělení žalobkyně doposud neuhradil ničeho, nastala tedy splatnost celého dluhu, kdy od 11. 1. 2026 je žalovaný v prodlení s úhradou celé přisouzené částky 367.518 Kč.

13. Jelikož ve výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou částky shora uvedené, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 11. 1. 2026) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto datu 11,5 % ročně. Ve zbytku pak rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. ve výroku II. potvrdil.

14. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy nebyly žalovaným tvrzeny ani z obsahu spisu zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly plnění ve splátkách, kdy pro tento závěr ani okresní soud neměl dostatečné podklady.

15. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž dílčí změna napadeného rozsudku přispěla k větší míře úspěchu žalobkyně, která stále zůstala převážně úspěšným účastníkem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) nalézacího řízení. Úspěch žalobkyně při přiznání částek 367.518 Kč na jistině a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 11. 1. 2026 do 12. 3. 2026, tj. kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu na částku 6.947,60 Kč, tak celkem činí částka 374.465,60 Kč. V žalobě celkově požadovaná částka včetně veškerého kapitalizovaného příslušenství pak činí 573.119,36 Kč. Úspěch žalobkyně tedy činí 65,34 %, úspěch žalovaného 34,66 %, celkový úspěch žalobkyně pak 30,68 % (úspěch žalobkyně mínus úspěch žalovaného).

16. Náklady řízení před soudem prvého stupně pak představuje soudní poplatek 23.213 Kč, náklady na zastoupení advokátem – odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“) za 4 úkony právní služby po 10.1810 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a 2 x účast na jednání před soudem) a jeden ½ úkon právní pomoc – jednoduchá výzva k plnění po 5.090 Kč, celkem odměna 45.810 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 2.250 Kč za 5 úkonů právní služby (5 x 450 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 AT, a dále náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 10.092,60 Kč. Z celkových žalobkyní vynaložených nákladů řízení ve výši 81.365,60 Kč přiznal soud žalobkyni 30,68 %, dle jejího úspěchu, tj. částku 24.963 Kč.

17. Žalovaný je pak podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy nebyly tvrzeny ani z obsahu spisu zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly plnění nákladů řízení ve splátkách, kdy pro tento závěr ani okresní soud neměl dostatečné podklady.

18. Jde-li o řízení odvolací, pak (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.