75 Co 234/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 715.029,91 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 6. 2025, č. j. 7 C 316/2024-55,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37.129,10 Kč za dobu od 9. 6. 2024 do zaplacení, a ve výroku IV. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 612.898,81 Kč za dobu od 9. 6. 2024 do zaplacenía) mění ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16.679,61 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení, a ve výroku IV. tak, že žalovaný je povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 535.643,28 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 60.083 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.129,10 Kč a 612.898,81 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I., II.) a ve zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.277 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 692,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.453,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38.879,10 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 37.129,10 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, částky 59.725 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8.776,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19.603,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 614.398,81 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,83 % ročně z částky 612.898,81 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok III., IV.). Dále zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení ve výši 40.592,91Kč (výrok V.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne 28. 6. 2021 a ze dne 14. 6. 2021, z nichž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatné, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal tak, že uvedl, že žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 28. 6. 2021 částka 72.000 Kč, samotná žalobkyně tvrdí výši dlužné jistiny 37.129,10 Kč a žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil na jistinu více, proto je žalovaný povinen vrátit 37.129,10 Kč. Žalovanému byla dále poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 14. 6. 2021 částka 800.000 Kč, samotná žalobkyně tvrdí výši dlužné jistiny 612.898,81 Kč a žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil na jistinu více, proto je žalovaný povinen vrátit 612.898,81 Kč (výroky I., II.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok III., IV.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku III., a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37.129,10 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, dále do výroku IV., a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 612.898,81 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, a souvisejícímu výroku V. o nákladech řízení, podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37.129,10 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 612.898,81 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale daleko dříve již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužné jistiny nebyly splatné před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 5. 2024, které mu bylo odesláno dne 24. 5. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzvy k plnění dostaly do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 9. 6. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2024, se lhůtou k zaplacení do 18. 9. 2024. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnuté jistiny vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistiny vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc, pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek. Svým postupem soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je navíc fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu. K tomu odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne 7. 10. 1996 a IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018 a rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 3427/2022 ze dne 14. 2. 2023. Dále jako zásada (obecné pravidlo) platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Pokud soud určí delší lhůtu k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu. K takovému postupu však musejí existovat důvody, z kterých vyplývá, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody, ale ve lhůtě delší, než je zákonná třídenní, anebo ve splátkách, které jsou přiměřené k výši plnění, bude schopen své povinnosti dostát. Žalobkyně si v této souvislosti dovoluje také poukázat na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 10. 2024 u Okresního soudu v Přerově domáhala zaplacení částky 715.029,91 Kč příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze dvou smluv o úvěru, které uzavřel žalovaný s , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Jedná se o smlouvu ze dne 28. 6. 2021, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 72.000 Kč převodem na účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 11,9 % ročně, splácení v 48 splátkách po 2.010 Kč. Dále se jedná o smlouvu ze dne 14. 6. 2021, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 800.000 Kč převodem na účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 4,83 % ročně, splácení v 96 splátkách po 10.064 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, kdy došlo k zesplatnění obou úvěrů, přičemž žalobkyně se domáhá vrácení neuhrazené jistiny 37.129,10 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno v žalobním petitu, a neuhrazené jistiny 612.898,81 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno v žalobním petitu, přičemž obě pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou ze dne 16. 5. 2024. V podání ze dne 20. 3. 2025 pak žalobkyně podrobněji specifikovala jednotlivé požadované nároky s tím, že uvedla, že na smlouvu o úvěru ze dne 28. 6. 2021, kterou bylo poskytnuto 72.000 Kč, žalovaný uhradil celkem 55.320,39 Kč a na smlouvu ze dne 14. 6. 2021, kterou bylo poskytnuto 800.000 Kč, bylo uhrazeno celkem 264.365,72 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení před okresním soudem zůstal nečinný. Žalovaný se pak k jednání soudu dne 26. 5. 2025 bez omluvy nedostavil, kdy za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. okresní soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, kdy provedl k důkazu listiny. Jednání bylo odročeno na den 23. 6. 2025 za účelem doplnění dokazování a tohoto dne byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 4.-9.) písemného odůvodnění napadeného rozsudku) s opravou bodu 5. odůvodnění, kdy dle smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr 72.000 Kč, nikoli 800.000 Kč, zde se patrně jedná o písařskou chybu okresního soudu.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu nedostála (viz bod. 14.-26. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje a odvolání do tohoto ani nesměřuje.

9. S ohledem na uvedené tak nelze učinit závěr, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně dostála své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Důsledkem uvedeného nikoliv řádného postupu žalobkyně je, jak správně dovozuje okresní soud, neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZSÚ, a žalobkyně má tak nárok na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru (při zohlednění, co jí dosud žalovaný uhradil), nadto v době přiměřené možnostem žalovaného.

10. Ke kvantifikaci nároku žalobkyně má pak krajský soud zásadní výhrady, kdy okresní soud postupoval zcela nestandardně a přiznal žalobkyni bez dalšího částky označené jako jistina v žalobě 37.129,10 Kč a 612.898,81 Kč, přičemž nevypořádal vztah podle zásad bezdůvodného obohacení, takovýto postup nelze akceptovat. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný obdržel od žalobkyně z titulu neplatné smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2021 částku 72.000 Kč, na kterou celkem vrátil 55.320,39 Kč, a z titulu neplatné smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2021 částku 800.000 Kč, na kterou vrátil celkem 264.365,72 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit 16.679,61 Kč (72.000 Kč – 55.320,39 Kč) a 535.634,28 Kč (800.000 Kč – 264.365,72 Kč). Toto pochybení okresního soudu však již zhojit nelze, kdy výroky I. a II., kterými byly nároky v nesprávně vypořádané výši přiznány, jsou již v právní moci.

11. Okresní soud pak alespoň správně nepřiznal žalobkyni příslušenství z nesprávně vypořádaného nároku viz shora, když ve zbytku žalobu zamítl. V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení odkázat na přiléhavé odvodnění okresního soudu uvedené v bodě 30. napadeného rozsudku, přičemž okresní soud správně stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. a II. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 4. 6. 2025, žalovaný byl pak povinen uvedené částky žalobkyni uhradit do 9. 6. 2025 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 10. 6. 2025 v prodlení.

12. Jelikož v napadeném výroku III. a IV. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou částek, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení – 10. 6. 2025) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 10. 6. 2025 12 % ročně, avšak z částek, které je žalovaný povinen správně vrátit, a to z částek 16.679,61 Kč a 535.634,28 Kč (viz odůvodnění shora), kdy výroky III. a IV. byly odvoláním otevřeny a krajský soud mohl pochybení okresního soudu spočívající v jeho nesprávném výpočtu alespoň zčásti zhojit.

13. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným pod bodem 11. tohoto rozhodnutí.

14. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž dílčí změna napadeného rozsudku přispěla k větší míře úspěchu žalobkyně, která stále zůstala převážně úspěšným účastníkem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) nalézacího řízení. Úspěch žalobkyně při přiznání částek 37.129,10 Kč a 612.898,81 Kč na jistině a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16.679,61 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 535.634,28 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. na částku 1.014,49 Kč a 32.578,30 Kč, tak celkem činí částka 683.620,70 Kč. V žalobě celkově požadovaná částka včetně veškerého kapitalizovaného příslušenství pak činí 881.467,90 Kč. Úspěch žalobkyně tedy činí 77,55 %, úspěch žalovaného 22,45 %, celkový úspěch žalobkyně pak 55,10 % (úspěch žalobkyně mínus úspěch žalovaného).

15. Náklady řízení před soudem prvého stupně pak představuje soudní poplatek 35.589 Kč, náklady na zastoupení advokátem - odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“) za 5 úkonů právní služby po 11.180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva a 2 x účast na jednání před soudem dne 26. 5. 2025 a dne 23. 6. 2025), celkem odměna 55.900 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 1.800 Kč za 5 úkonů právní služby (3 x 300 Kč, 2 x 450 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 8 půlhodin po 150 Kč strávených na cestě k soudním jednáním dne 26. 5. 2025 a dne 23. 6. 2025 z , adresa, a zpět ve výši 1.200 Kč, dále potom náhrada cestovních výdajů 2 x na trase z , adresa, a zpět vozidlem r. z. 2Z95078 – 2 x po 903 Kč ( 2 x ujeto 110 km, při ceně 35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a sazbě 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), dále náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 12.748,26 Kč. Z celkových žalobkyní vynaložených nákladů řízení ve výši 109.043,26 Kč přiznal soud žalobkyni 55,10 %, dle jejího úspěchu, tj. částku 60.083 Kč. Krajský soud pak shodně jako okresní soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívající v odměně advokáta za 2 písemná podání ve věci učiněná na výzvu soudu k doplnění tvrzení, která mohla být uvedena již v žalobě.

16. Žalovaný je pak podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Jde-li o řízení odvolací, pak (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.