7 C 316/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 4,83 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze dvou smluv o úvěru, které uzavřel žalovaný s , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . č. Jedná se o smlouvu ze dne , datum, , podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 11,9 % ročně, splácení v 48 splátkách po , částka, . Dále se jedná o smlouvu ze dne , datum, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na účet žalovaného, úrok byl sjednán ve výši 4,83 % ročně, splácení v 96 splátkách po , částka, . Obě pohledávky byly žalobkyni postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. U smlouvy z , datum, vycházela banka z příjmů žalovaného ve výši , částka, a výdajů bez splátek ve výši , částka, , jak byly uvedeny v žádosti. U smlouvy ze dne , datum, vycházela banka z údajů uvedených v žádosti, tj. příjmu , částka, , celkových výdajů , částka, bez splátek. U obou smluv vycházela banka z toho, že žalovaný měl závazek se splátkou , částka, , platební morálka byla ověřena, byla lustrována platební bonita u 19 skončených smluv. Byl činěn dotaz na veřejné rejstříky ( SOLUS, NRKI/BRKI) vše s negativním výsledkem. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že tuto uzavřela , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného vrátit a zaplatit úroky, splátka činila , částka, .

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že tuto uzavřela , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného vrátit a zaplatit úroky, splátka činila , částka, .

6. Z listiny označené jako výpis z účtu žalovaného a z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázáno, že úvěrující své povinnosti vyplývající ze smluv splnila a poskytla žalovanému částku , částka, (, datum, ) a , částka, ( , datum, ).

7. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjem , částka, , výdaje bez splátek , částka, , splátky , částka, . Žádné další osobní údaje nejsou uvedeny, není záznam o jakýchkoli předložených listinách.

8. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjem , částka, , výdaje bez splátek , částka, , splátky , částka, . Žádné další osobní údaje nejsou uvedeny, není záznam o jakýchkoli předložených listinách, žádost není žalovaným podepsána.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy a z oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, a k , datum, ( dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst.1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne , datum, a , datum, mezi , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným jsou neplatné.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 ZSÚ ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 ZSÚ dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 ZSÚ, který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ.

21. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla její právní předchůdkyně z veřejně dostupných rejstříků, zjištěné informace byly pro žalovaného pozitivní. Nebylo však například provedeno (resp. žalobkyně to netvrdí) šetření v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Na výslovnou výzvu soudu a po zákonném poučení žalobkyně neuvedla, jakým způsobem byla hodnocena výdajová stránka žalovaného, která je uváděná v každé žádosti jinak a v druhé žádosti není zohledněna již prováděná splátka z prvního úvěru, neuvedla, zda a jakým způsobem byla hodnoceny osobní poměry žalovaného a individuálně jeho výdajové poměry, zda a jaké doklady o příjmech žalovaného měla právní předchůdkyně k dispozici příp. jak byly příjmy ověřeny, co konkrétně vyplývá ohledně příjmové a výdajové stránky z předložených důkazů, tj. běžného účtu žalovaného, když všechny položky jsou uváděny jako plusové.

22. Na tuto výzvu k doplnění konkrétních tvrzení reagovala žalobkyně pouze obecným odkazem na to, že posouzení má být přiměřené k povaze úvěru a že posouzení prováděla banka se striktně nastavenými postupy a v souladu se zákonem. Jaké jsou tyto striktně nastavené postupy však žalobkyně neuvedla. V dalším opakovala svoji argumentaci z doplnění ze dne , datum, učiněného na základě písemné výzvy soudu. Žalobkyně argumentovala rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , že stačilo, aby listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, měl věřitel při sepsání smlouvy k dispozici. Neuvedla však žádná tvrzení ani důkazy o tom, jaké listiny věřitel takto k dispozici měl. Dále žalobkyně argumentovala rozhodnutím Městského soudu v Praze s tím, že v posuzovaném případě žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást věřiteli k tíži a věřitel správně přikročil k posouzení údajů dle ekonomického modelu. Přitom však neuvádí, jaké vstupní údaje byly pro automatizovaný model použity, jaké informace si věřitel opatřil k použití takového modelu a co bylo vlastně vyhodnoceno. Pokud se týká tvrzení, jaké skutečnosti mají být prokázány výpisy z účtu (zřejmě to měly být příjmy a výdaje žalovaného), neuvedla jakékoli doplnění.

23. Z listiny označené jako výpis z běžného účtu soud nemohl učinit relevantní skutková zjištění, není zřejmé, jaké platby jsou příchozí a jaké odchozí. Za příchozí platby lze považovat platby z úřadu práce (v řádu do , částka, měsíčně), nemocenskou v říjnu , Anonymizováno, . Není zřejmé, že platba DAS je příchozí, mohlo by se jednat i o platbu odchozí (pojištění?). Poskytnutý výpis však relevantní obraz o příjmové a výdajové stránce žalovaného, nejsou zaznamenány pravidelné měsíční výdaje, nelze posoudit ani příjmy.

24. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

25. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádný závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splatit. V řízení žalobkyně neobjasnila, jaká byla konkrétní vstupní data pro posouzení takové schopnosti, zejména z jakých konkrétních výdajů, osobních poměrů banka vycházela. Není tedy vůbec zřejmé, jaká data vstoupila do procesu posuzování, jaké vstupní údaje sloužily při použití automatizovaného modelu, zda a jak byly vyhodnoceny rozdílné údaje o příjmech v obou žádostech (podaných s odstupem 14 dnů), zda byly zjištěny individuální poměry žalovaného, zda a jak bylo při poskytnutí druhého úvěru zohledněno splácení právního úvěru (splátka převyšující , částka, , když předchozí splátka už byla , částka, ). Není zřejmé, zda a jaké listiny měl věřitel k dispozici, není zřejmé, jestli byly nějak osvědčeny deklarované příjmy, příp. zda odpovídají reálným skutečnostem, které by bylo možno použít pro automatizovaný model. Žalobkyně se opakovaně ve většině řízení vedených u zdejšího soudu odkazuje na judikáty, které nejsou v uvedené věci aplikovatelné, neboť skutečnosti, jichž se rozhodnutí týkají, v posuzovaném případě netvrdí a neprokazuje.

26. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně, a to ani v jenom případě. Úvěry poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Oba úvěry tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ a obě smlouvy je proto neplatné.

27. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí, jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

28. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 ZSÚ. Žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne , datum, částka , částka, , samotná žalobkyně tvrdí výši dlužné jistiny , částka, a žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil na jistinu více. Proto je žalovaný povinen vrátit , částka, .

29. Žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne , datum, částka , částka, , samotná žalobkyně tvrdí výši dlužné jistiny , částka, a žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil na jistinu více. Porto je žalovaný povinen vrátit , částka, .

30. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částek v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ].

31. Pokud se týká argumentace žalobkyně, že je to žalovaný, kdo má důkazní břemeno o svých schopnostech vrátit jistinu ( rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 21.3.2023 čj. 75 Co 61/2023-103), poukazuje soud na rozhodnutí téhož soudu ze dne 20.5.2025 čj.75 Co 79/2025-88, v němž se uvádí ( odst.15) : „Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným pod bodem 14. tohoto rozhodnutí.“.Není tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že v duchu jí citovaného rozhodnutí „striktně rozhodují v současné době odvolací soudy po celé ČR a je takto jasně potvrzováno prodlení dlužníků.“32. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující jednu polovinu z náhrady za 110 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívající v odměně advokáta za 2 písemná podání ve věci a 1 účast na jednání. Není možno klást k tíži žalovaného, že žalobkyně neuvádí již v žalobě všechna skutková tvrzení a důkazy a je nutno ji k doplnění vyzývat. Žaloba má být perfektní, zvláště od právního profesionála. Rovněž účast u jednání dne , datum, nelze považovat za účelně vynaložené náklady, neboť předchozí jednání muselo být odročeno pouze pro to, že zástupce žalobkyně nebyl schopen u jednání doplnit tvrzení a důkazy. Jedná se přitom o zcela základní tvrzení k žalobě o úvěr, neboť povinnost tvrdit prověření úvěruschopnosti je zcela zásadní a tato povinnost (včetně parametrů tvrzení) je známa již řadu let. Nejde tedy o poučení o dalších, překvapivých skutečnostech, které např. vyšly najevo u jednání. Zástupce účastníka má být na jednání řádně připraven. Žalobkyně opakovaně neplní své povinnosti uvést základní tvrzení pro žalobu z úvěru (poskytnutí peněz, prověření úvěruschopnosti), a to často ani na předchozí písemnou výzvu, její zástupce není schopen reagovat na poučení u jednání, požaduje poskytnutí lhůty. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Proto se o účelně vynaložené náklady nejedná.