75 CO 242/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 220.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2022, č. j. 16 C 238/2021-82,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 92.888 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 25.736,70 Kč to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 220.000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 7. 9. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, proti vydání [značka automobilu] [anonymizováno], r. z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále pak že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce ve výši 106.820,48 Kč (výrok II.)

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající spolu uzavřeli kupní smlouvu na [značka automobilu] [registrační značka] a obě strany podle této smlouvy plnily. Ve smlouvě byla dohodnuta rozvazovací podmínka, podle které je smlouva neplatná, respektive žalobce má právo od smlouvy odstoupit v případě, že nedojde k předání velkého technického průkazu ve lhůtě 10 dnů od podpisu kupní smlouvy. Žalovaný se bránil tím, že rozvazovací podmínka nebyla sjednána platně, jelikož v době uzavření smlouvy byl žalobce obeznámen s tím, že velký technický průkaz je u leasingové společnosti a tento tak nebude možné předat žalobci do 10 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný pak ale v řízení neprokázal, že žalobce věděl o uložení velkého technického průkazu u leasingové společnosti a o nemožnosti předání velkého technického průkazu do 10 dnů od uzavření kupní smlouvy. Z uzavřené kupní smlouvy naopak vyplývá, že zbývající dluh u leasingové společnosti byl žalobcem zaplacen před uzavřením kupní smlouvy, a žalobce tak nemohl vědět, že velký technický průkaz žalovaný během 10 dnů od leasingové společnosti neobdrží a žalobci nepředá. Pokud tedy žalobce věděl před uzavřením smlouvy, že smlouvu nebude schopen splnit, pak měl navrhnout její změnu a v případě, že by se s žalobcem na změně smlouvy nedohodl, pak smlouvu neměl podepsat. Žalovanému jakožto podnikateli muselo být známo, že si má smlouvu před jejím uzavřením přečíst. Žalovaný nepředal v dohodnuté lhůtě žalobci velký technický průkaz (a nepředal ho do současné doby), čímž došlo k naplnění rozvazovací podmínky a smlouva tak ex lege podle § 548 odst. 2 o. z. zanikla. Naplněním rozvazovací podmínky došlo k odpadnutí právního důvodu, podle kterého si strany vzájemně plnily. Odpadnutím právního důvodu došlo k bezdůvodnému obohacení, které na straně žalující spočívalo v obdržené kupní ceně ve výši 220.000 Kč a na straně žalované v obdržení předmětu koupě [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Žalovaný obdrženou kupní cenu do dnešního dne nevrátil, přičemž dle § 2993 o. z. v případě, že došlo k plnění obou stran, aniž by existoval platný závazek, může každá ze stran požadovat, aby jí vydala, co získala. S ohledem na toto ustanovení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci, oč se obohatil, tedy částku 220.000 Kč s příslušenstvím. Okresní soud neshledal relevantní obranu žalovaného, který tvrdil, že dne 30. 6. 2021 byla mezi stranami uzavřena ústní smlouva, která se týká předmětného automobilu, když písemná forma smlouvy nebyla dodržena, neboť neobsahuje podstatné náležitosti, zejména označení stran. Žalobce předložil kupní smlouvu, ve které je žalovaný jako prodávající označen jménem, příjmením, bytem a rodným číslem a žalovaný předložil kupní smlouvu, kde označení žalovaného není uvedeno. Nicméně smlouva byla ze strany žalovaného podepsána, a to, že neuvedl své jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo do smlouvy, bylo jeho věcí, když ze strany žalobce byla předložena smlouva, na které byly uvedené skutečnosti doplněny. Dle názoru okresního soudu pak tato skutečnost nemůže být důvodem pro to, že tato písemná smlouva je neplatnou, když jinak bylo podle této smlouvy vše ostatní plněno. Ostatně to, že byla uzavřena kupní smlouva písemně, potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že kupující přivezl písemné smlouvy. Potvrdila také, že smlouvy byly podepsány.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalovaný, kterým se domáhal, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil, pokud jde o důvod zániku smlouvy. Soud prvního stupně se nikterak nevypořádal s navrženým a provedeným důkazem v podobě elektronické komunikace, která svědčí o jiném skutkovém stavu věci, než byl zjištěn soudem prvního stupně (vědomost žalobce o potřebě vyřízení nutného papírování, aby bylo možno zajistit doložení technického průkazu a přepis vozidla). Žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně opakovaně tvrdil (a prokazoval), že ačkoliv byla dne 30. 6. 2021 uzavřena kupní smlouva na automobil, vyhotovení smlouvy zpracoval žalobce jakožto kupující předem s tím, že mnohá ustanovení smlouvy nezachycovala skutečnou vůli a ujednání stran. Žalovaný od počátku vysvětloval, že celá záležitost není tak jednoduchá, jak tvrdil žalobce, neboť dle jeho přesvědčení nebyly předně splněny formální náležitosti písemné podoby smlouvy (absentuje označení účastníků), z čehož vyplývá, že je třeba se řídit tím, co bylo smluveno ústně. Návrh smlouvy zpracovaný ze strany žalobce věrně nezachycuje prohlášení a domluvu stran a obsahuje mnohé nedostatky (smlouva obsahuje mnohé nepřesnosti, je vnitřně rozporná př. odst. 6 – strany se zavazují ihned požádat na předepsaném formuláři přepis vozidla x doložení TP ve lhůtě 10 dní). I kdyby písemná forma smlouvy byla zachována, nebyl platně ujednán důvod pro odstoupení od smlouvy, neboť tento nebyl projevem skutečné vůle stran. K prokázání tvrzení o srozumění žalobce s tím, že věděl, že na automobilu vázne dluh vůči leasingové společnosti, který je třeba vyplatit, a až následně bude možné získat plnou moc k přepisu vozidla a velký technický průkaz, žalovaný navrhoval elektronickou komunikaci mezi stranami, ze které explicitně vyplývá, že byl žalobce srozuměn s tím, že velký technický průkaz bude doložen až následně, a že to může delší dobu trvat. Pokud by byla rozvazovací podmínka mezi stranami sjednána, smlouva by byla automaticky zrušena dne 11. 7. 2022, což se však nestalo a ani z jednání žalobce neplynulo, že by se měl řídit tím, co bylo údajně ujednáno. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2021, sp. zn. II. ÚS 1250/20, kde tento shledává jednání strany, která se domáhá změny toho, na čem smluvní strany dlouhá léta participovaly, co akceptovaly a co respektovaly, za přinejmenším překvapivé a vykazující znaky účelovosti. Jednání žalobce až do poruchy vozidla spočívalo v respektování potřebné doby k předložení technického průkazu, neboť s celou záležitostí byl řádně srozuměn. Pokud se odstoupení od smlouvy začal domáhat až při poruše vozidla, má jeho jednání znaky účelovosti a svévolnosti. Je proti dobrým mravům, aby žalobce zavedenou praxi stran porušil, jakmile se mu dodržování dohodnutého přestalo hodit. Žalovaný je přesvědčen, že není možné, aby byl žalobci zachován důvod k odstoupení od kupní smlouvy i v případě, že v mezidobí z jeho strany bylo do vozidla zasahováno a došlo ke zničení či poškození vozidla. Pokud právo kupujícímu bylo dáno, později dle přesvědčení žalovaného zaniklo. Opačný závěr by pak vedl ke vzniku nepřiměřené újmy na straně žalovaného a ke zjevné nespravedlnosti. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně neodpovídá běžnému běhu věcí. Obecně je běžné, že smluvní strany při uzavírání kupních smluv na automobil nepřikládají podepisovaným smlouvám příliš důležitosti, když tyto často stáhnou na internetu a ve většině případů ani nečtou. Tento předpoklad zcela zapadá do argumentace žalovaného, který možná naivně důvěřoval žalobci, a naopak se přespříliš věnoval tomu, aby byl předmět převodu odevzdán žalobci v nejlepším možném stavu před tím, než aby se soustředil na samotné podmínky a prohlášení zachycené v textu smlouvy. Dále žalovaný namítal, že žalobci byla v nákladech řízení přiznána náhrada i za úkon, který zjevně potřebný nebyl, a to konkrétně za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT dne 29. 11. 2021 a k tomu přináležející režijní paušál, náhrada za promeškaný čas a cestovné. Tento úkon byl ze strany žalobce proveden prakticky po podání žaloby a spis nad rámec žaloby a vyjádření žalovaného, které bylo žalobci taktéž zasláno, ničeho nového neobsahoval, z čehož vyplývá, že byl úkon zcela zjevně účelový a nadbytečný, tedy neúčelný.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že smlouva byla uzavřena vážným projevem svobodné vůle obou smluvních stran, kterou tyto potvrdily svým podpisem. Žalobci tedy není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný smluvní ujednání uzavřené podpisem kupní smlouvy nyní zpochybňuje. Ačkoliv žalovaný nyní účelově tvrdí, že údajně nebylo možné dodržet lhůtu stanovenou v čl. 6 kupní smlouvy z důvodu, že velký technický průkaz měla v držení leasingová společnost, která jej dne 22. 7. 2021 žalovanému odeslala, žalobce poukazuje na zásadu pacta sunt servanda, kdy žalovaný, ačkoliv měl rozsáhlou možnost kupní smlouvu před podpisem modifikovat, takto neučinil, a naopak se zavázal mj. k povinnosti sjednané v čl. 6 kupní smlouvy. Povinnost prodávajícího předat kupujícímu do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy velký technický průkaz je rovněž zakotvena v čl. 5 kupní smlouvy. Nelze mít tedy pochybnosti o záměru žalovaného vyplývajícího z čl. 5 a z čl. 6 smlouvy, ve kterých se tento jednoznačně zavázal předat velký technický průkaz do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy žalobci. Tuto svou smluvní povinnost nicméně žalovaný nesplnil, kdy ovšem nemůže jít k tíži žalobce nedodržení smluvního ujednání ze strany žalovaného, nakolik žalobce neměl žádnou možnost toto ovlivnit a byl to právě a pouze žalovaný, který měl svou povinnost, ke které se zavázal, včas splnit. Rozhodně nelze nyní tvrdit, že se od počátku jednalo o plnění nemožné, jak se nyní žalovaný snaží účelově dovozovat. Žalobce rozporuje, že by od počátku reflektoval to, že sjednaná povinnost k předložení velkého technického průkazu je nemožná. Žalobce pouze projevil dobrou vůli, kdy s odstoupením od smlouvy nějakou dobu posečkal a prodlení žalovaného toleroval, kdy tak žalovanému nad rámec sjednané lhůty dal možnost ke splnění závazků ze smlouvy vyplývající. Ani v tomto prodlouženém období, kdy žalobce žalovaného opakovaně urgoval ke splnění povinností vyplývajících z kupní smlouvy, ovšem žalovaný své povinnosti nesplnil. Žalobci tak nezbylo nic jiného než od smlouvy odstoupit, jednak pro prodlení žalovaného, jednak pro výskyt skrytých vad. Žalobce má za to, že i za úkon nahlédnutí do spisu mu náleží odměna, kdy bylo jeho právem seznámit se s přílohami ve spise, kterému s vyjádřením k žalobě zaslány nebyly.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u soudu dne 9. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 220.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 9. 2021 do zaplacení, proti vydání [značka automobilu], [registrační značka]. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel jako kupující s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu na [značka automobilu] [registrační značka] a ve stejný den uhradil kupní cenu ve výši 220.000 Kč žalovanému. Mezi stranami byla sjednána písemná kupní smlouva, jejíž znění navrhl žalovaný jako podnikatel žalobci jako spotřebiteli. V této smlouvě se žalovaný zavázal žalobci do 10 dnů od podpisu smlouvy předat velký technický průkaz a zároveň byla sjednána rozvazovací podmínka, dle které je smlouva neplatná, pokud žalovaný tuto povinnost nesplní. Lhůta k předání velkého technického průkazu uplynula dne 10. 7. 2021, žalovaný však do dnešního dne žalobci velký technický průkaz nepředal. Žalobce dále upozorňuje na zásadu soukromého práva pacta sunt servanda, a pokud žalovaný nemohl povinnost předat žalobci velký technický průkaz v uvedené lhůtě, pak měla být smlouva modifikována. Žalobce po určitou dobu prodlení žalovaného toleroval, následně však přípisem ze dne 17. 8. 2021 odstoupil od předmětné kupní smlouvy a vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny, k čemuž žalovanému stanovil lhůtu do 25. 8. 2021. Žalobce má za to, že smlouva zanikla již naplněním ujednané rozvazovací podmínky a odstoupení od smlouvy zaslal žalovanému především z procesní opatrnosti. Žalovaný nakonec přestal s žalobcem komunikovat, a proto žalobci nezbylo nic jiného než se obrátit na soud. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, učinil nesporným, že v měsíci červnu inzeroval prodej uvedeného vozidla za uvedenou kupní cenu. Dne 23. 6. 2021 si žalobce přijel spolu s mechanikem vozidlo prohlédnout a absolvoval zkušební jízdu. Dne 30. 6. 2021 se žalobce s žalovaným dohodli na kupní ceně 220.000 Kč a došlo k předání vozidla s osvědčením o technickém průkazu a zelené karty. Žalobce uvedenou kupní cenu žalovanému zaplatil. Obě strany byly seznámeny s tím, že vozidlo bylo registrováno na leasingovou společnost [právnická osoba] a je nejprve nutné této leasingové společnosti doplatit chybějící splátky. K písemnému uzavření smlouvy mezi stranami nedošlo a nemohlo dojít ani ke sjednání povinnosti k předložení velkého technického průkazu žalobci ve lhůtě 10 dnů, neboť tento měla v držení leasingová společnost, která až dne 22. 7. 2021 žalovanému odeslala plnou moc opravňující žalovaného k přepisu vozidla. Dne 9. 8. 2021 žalobce prostřednictvím služby WhatsApp informoval žalovaného o tom, že se na vozidle projevují závady, že mu vytekl olej a dne 13. 8. 2021 informoval žalovaného o tom, že se vozidlo údajně zastavilo na dálnici a nebylo schopno další jízdy. Žalovaný dále uvedl, že písemné odstoupení od smlouvy mu nebylo doručeno a případné odstoupení od smlouvy má za nedůvodné, jelikož žalovaný nespecifikoval vady vozidla a povinnost žalovaného předat žalobci velký technický průkaz nebyla ujednána a tato povinnost je navíc negována praxí stran. Žalobce následně přestal se žalovaným komunikovat a neumožnil předání velkého technického průkazu ani neumožnil žalobci vozidlo prohlédnout za přítomnosti znalce a zjistit, jaké vady se měly na vozidle projevit. Okresní soud pak provedl u jednání dne 6. 12. 2021 a 14. 2. 2022 ve věci dokazování, kdy provedl k důkazu listiny a provedl výslechy navržených svědků [jméno] [příjmení] žalovaného a [jméno] [příjmení], automechanika žalobce. U jednání dne 14. 2. 2022 pak žalovaného poučil, aby doplnil tvrzení, jakým způsobem byl žalobce při uzavírání kupní smlouvy seznámen s tím, že technický průkaz není možné ve lhůtě uvedené v kupní smlouvě předat s ohledem na vyřízení toho, aby technický průkaz mohl být doložen a aby k tomuto navrhl důkazy s poučením, že v případě nevyhovění výzvě se vystavuje riziku nepříznivého rozhodnutí ve věci. Na to žalovaný uvedl, že 90 % komunikace mezi účastníky bylo ústní či telefonické a o tom, že žalobce byl o těchto problémech vyrozuměn, svědčí komunikace mezi žalobcem žalovaným. Na to vydal dne 18. 2. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a uvedená zjištění přejímá a pro stručnost na ně zcela odkazuje s tím doplněním, že z originálů kupních smluv ze dne [datum] krajský soud navíc, po zopakování dokazování, zjistil, že žalobce a žalovaný mají v držení dvě obsahově naprosto totožné verze kupní smlouvy ze dne [datum], kdy ve verzi žalovaného je vyplněno jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště obou účastníků smlouvy, ve verzi držené žalovaným absentuje vyplnění těchto údajů v záhlaví smlouvy ohledně osoby žalobce a je vyplněno pouze k osobě žalovaného. Obě smlouvy jsou oběma účastníky shodně podepsány. Z čl. 6 kupní smlouvy pak dále vyplývá, že prodávající uhradil 100 % částky třetí straně (leasingové společnosti) ještě před uzavřením této smlouvy a svým podpisem stvrzuje, že v okamžik podpisu smlouvy nevázne na vozidle dluh třetí straně a přislíbil, že nejpozději do 10 dnů ode dne podpisu této smlouvy dodá kupujícímu velký technický průkaz, aby mohlo dojít k přepsání vozidla.

8. Z předžalobní výzvy krajský soud dále zjistil, že žalovanému byla stanovena lhůta k vrácení žalované částky do 6. 9. 2021.

9. Z SMS komunikace žalobce a žalovaného krajský soud zjistil že dne 1. 7. 2021 informoval žalovaný na dotaz žalobce, že kupní cena na účet dorazila, dne 2. 7. 2021 žalovaný sdělil žalobci, že vozidlo je z úvěru vyplaceno a teď už jen čeká, až dojde techničák, dne 4. 7. 2021 proběhla konverzace stran ohledně náhradní sady kol, dne 12. 7. 2021 žalovaný zasílá žalobci potvrzení, že auto je doplaceno a jen čeká na technický průkaz, jak ho bude mít, volá, dne 13. 7. 2021 se žalobce dotazoval na výšku dodávky, dne 16. 7. 2021 žalobce sděluje, že v poště nic není a pro jistotu tam zítra skočí a prověří to i s těmi koly, dne 24. 7. 2021 se žalovaný žalobce dotazuje, zda pošta nic a zda kola druhé jsou, dne 9. 8. 2021 žalobce sděluje, že večer jel okolo [obec] a zpátky a před barákem plesk a vytekl olej, svítí motor, auto nejede, dne 13. 8. 2021 sděluje, že auto prý jede, je poskládané (ne úplně), jezdil s ním mechanik, ale musí sundat hlavu na vačce a prý jsou asi špatně koniky, chce po něm 9.500 Kč, dne 22. 8. 2021 sděluje žalobce žalovanému, že po poradě s advokátem poslal odstoupení od smlouvy, dne 6. 9. 2021 sděluje žalovanému, kde je možno auto vyzvednout.

10. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, krajský soud přejímá závěr o skutkovém stavu učiněný okresním soudem a na tento pro stručnost rovněž odkazuje s tím, že pouze stručně doplňuje závěr o skutkovém stavu v následujícím směru:

11. Žalobce a žalovaný mají v držení dvě obsahově naprosto totožné verze kupní smlouvy ze dne 30. 6. 2021, ve verzi žalovaného je vyplněno jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště obou účastníků smlouvy, ve verzi držené žalovaným absentuje vyplnění těchto údajů v záhlaví smlouvy ohledně osoby žalobce a je vyplněno pouze k osobě žalovaného. Obě smlouvy jsou oběma účastníky shodně podepsány. Z čl. 6 kupní smlouvy pak dále vyplývá, že prodávající uhradil 100 % částky třetí straně (leasingové společnosti) ještě před uzavřením této smlouvy a svým podpisem stvrzuje, že v okamžik podpisu smlouvy nevázne na vozidle dluh třetí straně a přislíbil, že nejpozději do 10 dnů ode dne podpisu této smlouvy dodá kupujícímu velký technický průkaz, aby mohlo dojít k přepsání vozidla. Žalovaný nedodal žalobci velký technický průkaz ve lhůtě 10 dnů po podpisu smlouvy, ani později. Žalovaný byl vyzván k vrácení kupní ceny do 6. 9. 2021, což neučinil a dne 7. 9. 2021 se dostal do prodlení.

12. Co se pak týká právního hodnocení věci, pokud jde o výrok I. napadeného rozsudku, kde okresní soud žalobě zcela vyhověl, krajský soud se ztotožňuje s názorem, že mezi účastníky byla uzavřena platná písemná kupní smlouva, kdy na tomto faktu ničeho nemění ani existence dvou verzí smlouvy shodného obsahu s výjimkou nevyplněných iniciál žalobce na verzi v držení žalovaného. Podpis písemné kupní smlouvy potvrdila manželka žalovaného a mezi stranami není sporu o tom, že a kým byla kupní smlouva uzavřena, obě verze naprosto shodného obsahu (jedna s vyplněným jménem, příjmením, r. č. a bydlištěm žalobce) jsou stranami podepsány. Součástí smluvních ujednání pak bylo ono ujednání obsahující rozvazovací podmínku s tím, že se smlouva stává neplatnou a kupující má právo od smlouvy odstoupit, pokud žalovaný žalobci nepředá do 10 dnů ode dne jejího podpisu velký technický průkaz, což se v daném případě nestalo a dne 11. 7. 2021 došlo k zániku kupní smlouvy. Krajský soud pak uvedené ujednaní shledává platné a stranami vážně míněné, ačkoli formulace následků naplnění rozvazovací podmínky je nepřesná, kdy naplnění rozvazovací podmínky vede samo o sobě k zániku smlouvy, nikoli k její neplatnosti či možnosti od smlouvy odstoupit. Nicméně je zřejmé, co strany tímto ujednáním mínily. Uvedené ujednání pak logicky navazuje i na předchozí článek 5 smlouvy, kde je uvedeno, že velký technický průkaz bude odevzdán nejpozději do 10 dnů ode dne podpisu smlouvy, a ujištění v bodě 6., že prodávající vyplatil 100 % částky leasingové společnosti a na vozidle nevázne dluh vůči třetí straně. Na obsahu smluvních ujednaní neshledal krajský soud ničeho vnitřně rozporného. Skutečnost, že by vůle stran byla při podpisu kupní smlouvy jiná, než ta písemně zachycená (že by žalobce si byl vědom, že se jedná o příslib nemožný a časově nesplnitelný a s tímto byl srozuměn), či že by později došlo ke změně tohoto ujednání, nebyla v řízení prokázána. Okolnost, že se žalovaný s obsahem smlouvy před jejím podpisem řádně neseznámil a její obsah případně nemodifikoval, jak ostatně sám naznačil, navíc jako podnikatel, na něhož jsou v tomto ohledu kladeny zvýšené nároky, nemůže jít k tíži žalobce. Shodně tak v okolnosti, že žalobce měl text smlouvy připravit, neshledává krajský soud ničeho v rozporu s dobrými mravy, kdy bylo právem (povinností) žalovaného se před podpisem smlouvy s jejím textem řádně seznámit a tento případně akceptovat či nikoli. Z doložené SMS komunikace stran nevyplývá, že by žalobce vyjádřil vůli jakkoli měnit obsah čl. 6 smlouvy, co se týká lhůty k předání velkého technického průkazu a konsekvencí vyplývajících z jejího nedodržení. Obsah ujednání v kupní smlouvě je zcela ovládán zásadou dispozitivnosti, a pokud si strany takovouto rozvazovací podmínku ujednaly, pak se takovým ujednáním je potřeba řídit. Nelze pak klást k tíži žalobce, že nějakou dobu prodlení žalovaného s dodáním velkého technického průkazu toleroval, avšak bez ohledu na tuto okolnost, kupní smlouva ke dni 11. 7. 2021 zanikla z důvodu naplnění rozvazovací podmínky. V řízení pak nevyšlo najevo, že by strany následně po tomto datu uzavřely novou, byť ústní kupní smlouvu. Rovněž nevyšlo najevo, že by před datem 11. 7. 2021 byl obsah písemné kupní smlouvy jakkoli měněn. Na uvedené závěry pak nemá jakýkoli vliv tvrzení žalovaného, že žalobce měl do vozidla zasahovat a toto zničit, a zaniklo mu tedy právo do smlouvy odstoupit, kdy tato argumentace je s ohledem na shora uvedené právní posouzení věci zcela irelevantní a není předmětem sporu. Jakýkoli zásah do vozidla nemá vliv na ujednání o rozvazovací podmínce a z takového jednání žalobce případně žalovanému plynou zcela jiné právní nároky. V poslední řadě pak krajský soud neshledává přiléhavým odkaz žalovaného na judikát Ústavního soudu výše citovaný a na„ zavedenou praxi stran“, kdy v daném případě se jednalo o jednorázový obchod a nikoli pravidelné, dlouhodobé jednání stran, z něhož by jednání žalobce v podobě dovolání se ujednané rozvazovací podmínky mělo nějak„ překvapivě“ vybočovat či být považováno za účelové a rozporné s dobrými mravy. Z důvodu zániku smlouvy tak vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši přijaté kupní ceny, tj. ve výši 220.000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit. Okresní soud správně rozhodl i o přiznaném úroku z prodlení od data 7. 9. 2021, kdy prodlení žalovaného nastalo dle předžalobní výzvy dne 6. 9. 2021, přičemž správně určil i zákonnou výši úroku z prodlení 8,5 % ročně, která odpovídá příslušnému nařízení vlády.

13. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

14. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, zde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobce, avšak je potřeba se ztotožnit s odvolací námitkou žalovaného, že nelze přiznat náklady advokáta spojené s úkonem nahlížení do spisu. Soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný, například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci. Judikatura připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze však analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18, rozhodnutí Nejvyšší správní soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40). V projednávaném případě se s přihlédnutím ke složitosti a obsáhlosti projednávané věci (v době nahlížení do spisu byly ve spise založeny žaloba s přílohami, které doložil sám žalobce, a vyjádření žalovaného, spis měl v době nahlížení 30 stran a celkově se nejednalo o nijak skutkově a právně složitou věc) nejednalo ze strany zástupce žalobce o prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. S ohledem na shora uvedené není pro věc podstatná pouze existence potřeby seznámit s listinami, jež jsou s obsahem spisu, ta je logicky dána v případě každého nahlížení do spisu, či účelnost takového nahlížení, ale zejména obsáhlost a časová náročnost takového úkonu, která by odůvodnila jeho odměnu analogicky se shora citovaným ustanovením. Nahlížení do spisu ze strany právního zástupce žalobce dne 29. 11. 2021 trvalo navíc pouze od 9:15 hod. do 9.20 hod., tj. pouhých 5 minut. Proto mu za takový úkon odměna nenáleží.

15. Z důvodů shora krajský soud odměnu za tento úkon a náklady související včetně paušální náhrady hotových výdajů, cestovného a DPH nepřiznal. Celkem tedy účelně vynaložené náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí částku 92.888 Kč, kdy žalobci nebyla oproti okresnímu soudu přiznána pouze odměna za shora účtovaný jeden úkon ze dne 29. 11. 2021 ve výši 9.180 Kč, režijní paušál 300 Kč, cestovní náhrada vynaložená v souvislosti s tímto úkonem ve výši 2.034,32 Kč to vše s připočtením 21 % DPH. Po odečtení této nepřiznané částky od nákladů řízení přiznaných okresním soudem (ve zbytku lze pro stručnost na správný výpočet nákladů řízení okresním soudem zcela odkázat), činí částka nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.888 Kč, nikoli 106.820,48 Kč.

16. S ohledem na shora uvedené tedy krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení změnil dle § 220 o. s. ř. 17. [obec] plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil shodně jako okresní soud s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůt k plnění či povolení plnění ve splátkách.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalovaného nebylo vyhověno. Žalovaný tedy má povinnost uhradit žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 18.360 Kč (2x 9.180 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání dne 6. 9. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovného právního zástupce žalobce ve výši 1.710 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase ze sídla advokáta [obec] – [obec] a zpět k jednání dne 6. 9. 2022, vozidlem r. z. [anonymizováno] [číslo] celkem ujeto 2 x 100 km, při průměrné spotřebě 8,66 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně paliva Natural 95 44,50 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.). Dále zástupci žalobce náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložil, že je plátcem, tj. z částky 21.270 Kč ve výši 4.466,70 Kč Celkem tak žalobci na nákladech odvolacího řízení náleží částka 25.736,70 Kč. 19. [obec] plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.