75 Co 25/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 33.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2024, č. j. 26 C 168/2024-92,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33.000 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 33.000 Kč ve výši 8,75 % ročně od 1. 9. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 11,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 15 % ročně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, ve výši 14,75 % ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a ve výši 12,75 % ročně od 1. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 1.650 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem byla uzavřena nájemní smlouva v souladu s ustanovením § 2201 a § 2302 a násl. občanského zákoníku. Na základě této nájemní smlouvy žalovaný přenechal žalobci k užívání nebytové prostory a žalobce se zavázal za jejich užívání platit nájemné. Mezi účastníky byla v článku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . nájemní smlouvy ujednána povinnost žalobce zaplatit žalovanému jistotu ve výši 33.000 Kč, což také žalobce dne 25. 8. 2021 učinil. Po skončení nájmu, ke kterému došlo ke dni 29. 2. 2024 dohodou účastníků, vyzval žalobce žalovaného přípisem ze dne 10. 4. 2024 k vydání bezdůvodného obohacení v podobě zaplacené jistoty ve výši 33.000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla do schránky žalovaného vložena dne 30. 4. 2024, desetidenní lhůta k zaplacení tak uplynula dne 10. 5. 2024 a od 11. 5. 2024 je žalovaný v prodlení. Okresní soud považoval nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v podobě zaplacené jistoty za oprávněný, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce v souladu s ujednáním nájemní smlouvy jistotu zaplatil a žalovaný mu ji po skončení nájemního vztahu ani přes výzvu nevrátil. Pokud žalovaný započetl na žalobcem uplatněný nárok svůj nárok na náhradu škody ve výši 30.000 Kč za poškozené linoleum v provozovně a ve výši 3.000 Kč za úklid provozovny po skončení nájemního vztahu mezi účastníky, soud této obraně žalovaného nepřesvědčil, když nevzal za prokázané, že uvedenou škodu v podobě tří větších děr v linoleu a dalších škrábanců způsobil žalobce. Navíc má okresní soud za to, že se jedná o obvyklé opotřebení ve smyslu ustanovení § 2225 občanského zákoníku. Navíc podle okresního soudu žalovaný ani dostatečně neprokázal výši škody, která mu měla být žalobcem způsobena. Pokud jde o částku 3.000 Kč, kterou měl žalovaný vynaložit za úklid prostor poté, co mu byly žalobcem předány, neprokázal žalovaný, jaká konkrétní částka byla na úklid vynaložena, a navíc bylo v řízení prokázáno, že úklid prováděla rodina žalovaného a žalovaný jim za tuto činnost ničeho nezaplatil.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho změny ve výrocích I. a III. a zamítnutí žaloby. Odvolatel namítal, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména o existenci poškození lina roztržením, ohledně výše takto způsobené škody a započtení na uplatňovaný nárok žalobou a dále z důvodu, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zejména ohledně započítání škody způsobené žalobcem na pohledávku žalobce uplatněnou v žalobě. Poukázal na ustanovení , právnická osoba, smlouvy mezi účastníky s tím, že žalobce jako nájemce byl povinen po dobu užívání nebytových prostor o ně řádně pečovat, chránit je před poškozením či zničením a povinen užívat nebytové prostory jako řádný hospodář. Po skončení nájmu se žalobce jako nájemce zavázal neprodleně vyklidit nebytové prostory a uvést je i vybavení do stavu, v němž je převzal při zohlednění běžného opotřebení. Navíc se ve smlouvě zavázal bez zbytečného odkladu upozornit pronajímatele na všechna zjištěná nebezpečí a závady, které mohou vést ke vzniku škody pronajímateli. Podle mínění odvolatele byl jednoznačně prokázán vznik škody poškozením linolea, a je zcela zřejmé, že uvedenou škodu způsobil žalobce, který sám v objektu hospodařil tři roky. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu, který považuje poškození linolea za obvyklé opotřebení, neboť jde o závažné porušení celistvosti krycího linolea, které tím přestalo být funkční. Není možná ani dílčí oprava, ale jediný možný způsob je kompletní výměna po celé ploše. Náklad na odstranění škody dle rozpočtu, který je vypočten navíc bez DPH, činí více než žalovaná částka na vrácení jistoty a žalovaný sám prohlásil, že vyšší částku ani nepožaduje, a bude tak sám participovat na nákladech na odstranění vady linoleu. Výši škody žalovaný prokázal položkovým rozpočtem. Z hlediska právního posouzení pak podle žalovaného pohledávka žalobce zcela zanikla započtením.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil, v průběhu odvolacího jednání uvedl, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím okresního soudu.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci odvolacím soudem vyplývá, že žalobou ze dne 1. 7. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 33.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, jako nájemce uzavřel s žalovaným jako pronajímatelem nájemní smlouvu, na základě které byl oprávněn užívat nebytové prostory. Nájemní vztah skončil dohodou ke dni 29. 2. 2024. V souladu s článkem , Anonymizováno, . odst. , Anonymizováno, nájemní smlouvy žalobce zaplatil dne 1. 9. 2021 žalovanému jistotu ve výši 33.000 Kč, kterou žalovaný po skončení nájemního vztahu nevrátil. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě vyjádřil tak, že kauce nebyla vrácena z důvodu, že na provozovně vznikla škoda ve výši vyšší než složená kauce. Dne 12. 9. 2024 proběhlo jednání okresního soudu, kde byly čteny listinné důkazy a byla učiněna výzva žalovanému dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poskytnuta lhůta 10 dnů. Na výzvu žalovaný reagoval podáním ze dne 21. 9. 2024, doplnil svá skutková tvrzení a označil důkazy. U jednání 12. 11. 2024 proběhl výslech svědkyň Horákové, Vykydalové a výslech žalobce a žalovaného a byly předneseny závěrečné návrhy. Dne 20. 11. 2024 pak okresní soud rozhodl ve věci napadeným rozsudkem.

7. Po přezkoumání obsahu spisu krajský soud konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu považuje za zcela správná a jednotlivé skutkové závěry tak, jak jsou zahrnuty v odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 5., krajský soud přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Skutková zjištění, která okresní soud přijal, jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes obecně deklarované výhrady se žalovanému skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který žalovaný uplatnil tak, že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že provedené důkazy nesprávně hodnotil, je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti, logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, na jeho nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř., jen ze způsobu, jak okresní soud hodnocení provedl. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru žádného pochybení vytknout, pak ani není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry a namítat, že okresní soud měl provedené důkazy hodnotit jinak. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak odvolací soud neshledává.

8. Zbývá tedy posoudit, zda je naplněn žalovaným uplatněný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. týkající se nesprávného právního posouzení věci.

9. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

10. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky byl platně uzavřen závazkový právní vztah, který kvalifikoval jako smlouvu o nájmu nebytových prostor, dospěl také ke správnému závěru, že žalobce v souladu se smlouvou zaplatil jistotu ve výši 33.000 Kč, kterou mu žalovaný po skončení nájmu nevrátil.

11. Žalovaný se žalobě žalobce bránil námitkou započtení, když započetl na žalobcem uplatněný nárok svůj nárok za poškozené linoleum ve výši 30.000 Kč a za úklid provozovny ve výši 3.000 Kč.

12. Okresnímu soudu lze vytknout, že se blíže nezabýval otázkou započtení žalovaným uplatněné pohledávky a zejména otázkou, zda je žalovaným započtená pohledávka splatná.

13. Pokud jde o samotný úkon započtení, dle judikatury Nejvyššího soudu je námitka započtení adresný jednostranný hmotněprávní úkon, jímž ten, kdo takový právní úkon učinil, projevil vůli k započtení své pohledávky na pohledávku toho, komu je úkon adresován. Forma právního úkonu započtení není předepsána, musí ale splňovat obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a z jeho obsahu musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele. Zánik započtených pohledávek v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, nastane okamžikem, kdy se setkaly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3799/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3787/2011, dostupné z www.nsoud.cz). Předpokladem započtení (kompenzace) podle ustanovení § 580 obč. zák. pak jsou vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak), stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3433/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2091/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 284/2010, dostupné z ww.nsoud.cz). Kompenzační projev může nositel vzájemné pohledávky (žalovaný) učinit před zahájením řízení nebo až v průběhu řízení, kdy lze právní úkon směřující k započtení provést přímo vůči žalobci nebo podáním, ústně při jednání či jiném soudním roku vůči soudu s tím, že jeho účinnost nastane, jakmile se žalobce o něm v řízení dozví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3787/2011, dostupný z www.nsoud.cz). Kompenzační projev lze učinit poté, co se pohledávky setkaly; tj. od okamžiku splatnosti té, která se stala splatnou později. K zániku peněžitých pohledávek v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, dochází okamžikem, kdy se pohledávky setkaly. Je vyloučena možnost započíst jednostranným právním úkonem pohledávku, která není ještě splatná, proti splatné pohledávce. Nedovoluje-li zákon započtení pohledávky, která není splatná, pak kompenzační projev učiněný věřitelem s takovou pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 284/2010, dostupný z ww.nsoud.cz). Úkon směřující k započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5313/2014, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, dostupné z www.nsoud.cz). Tato judikatura Nejvyššího soudu k úpravě dle obč. zák. je pak aplikovatelná i v režimu o. z.

14. Každé započtení je tedy samostatným úkonem (jednáním) a je tak třeba zabývat se otázkou určitosti a splnění podmínek k započtení u každého takového jednání samostatně. Pokud jde o jednotlivá započtení, zabýval se krajský soud v první řadě tím, jestli jsou tato jednotlivá právní jednání určitá a posuzoval je dle o. z., neboť všechna tato jednání byla učiněna až po 1. 1. 2014 a rovněž jednotlivé započítávané pohledávky vznikly až po 1. 1. 2014, když pokud jde o otázku způsobilosti jednotlivých pohledávek k započtení, je vždy rozhodná právní úprava týkající se dané pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, dostupné z www.nsoud.cz), tedy v daném případě rovněž o. z. Při jednání započtení je nezbytné určit, jaká konkrétní pohledávka, resp. pohledávky a v jakém rozsahu z několika pohledávek použitých k započtení, se na žalobní pohledávku žalobce započítávají, a pokud to není splněno, jedná se o zdánlivé právní jednání dle ustanovení § 553 odst. 1 o. z., ke kterému nelze dle ustanovení § 554 o. z. přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, dostupné z www.nsoud.cz), když ustanovení § 1982 odst. 2 o. z. řeší otázku zániku pasivní pohledávky či pohledávek, tedy pohledávky, vůči které se započítává (postupuje se dle pravidel pro úhradu pohledávky při splnění), nikoliv pohledávek aktivních, tedy pohledávek použitých k započtení.

15. Žalovaný učinil úkon započtení podáním doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 21. 9. 2024, kde výslovně uvedl, že započítává svůj nárok na náhradu škody upřesněný rozpočtem vůči pohledávce žalobce ve výši 30.000 Kč a v částce 3.000 Kč na náklady za úklid provozovny vůči žalobcem uplatněné pohledávce v částce 33.000 Kč s příslušenstvím. Žádný jiný úkon směřující k započtení z obsahu spisu nevyplývá a z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by žalovaný vyzval žalobce k zaplacení jím uplatněné pohledávky. Lze konstatovat, že započtení ze strany žalovaného bylo učiněno řádně a určitě, avšak nemohlo zánik žalobcem uplatněné pohledávky přivodit. Dle ustanovení § 1987 odst. 1 občanského zákoníku jsou totiž k započtení způsobilé pouze pohledávky, které lze uplatnit u soudu, tedy pohledávky, které jsou již splatné (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část /§ 1721–2054/). Toto vyplývá rovněž z ustanovení § 1982 odst. 1 poslední věta občanského zákoníku, které stanoví, že k započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Pohledávky žalovaného použité k započtení se však dosud splatnými nestaly, když se jedná o nároky z titulu náhrady škody, jejichž splatnost nebyla sjednána ani nijak stanovena, a dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalobce povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalovaného. Žalovaný však v řízení netvrdil splatnost svých aktivních pohledávek na náhradu škody, jejich splatnost tedy dosud nenastala, když započtení těchto pohledávek na pohledávku žalobce výzvu k plnění nepředstavuje, neboť žalobce zde nebyl vyzván k úhradě nějakých částek, ale bylo činěno jen právní jednání započtení. Aktivní pohledávky žalovaného použité k započtení tedy dosud splatné nejsou.

16. Za této situace žalovaným učiněné započtení nemohlo přivodit zánik pohledávky žalobce a nebylo třeba se dále zabývat důvodností a existencí aktivní pohledávky žalovaného, kterou použil k započtení.

17. Pokud okresní soud žalobě žalobce co do částky 33.000 Kč s příslušenstvím vyhověl, je jeho rozhodnutí věcně správné, byť z jiných důvodů, než v odůvodnění uvedl okresní soud.

18. Rozsudek okresního soudu byl proto ve výrocích I. a III. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.