75 Co 258/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 1 521 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 7. 2025, č. j. 10 C 44/2025-98,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 243 202,66 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 985,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 521 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 521 000 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále, že žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 521 000 Kč od 4. 2. 2025 do 12. 2. 2025 (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši ve výši 279 188,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobce je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, , kdy se jedná o soustavu tzv. Záhlinických rybníků, nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , kdy pozemky mu byly vydány v rámci tzv. církevních restitucí s tím, že vydané pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob. Shora uvedenou otázkou se již podrobně zabýval Krajský soud v Brně v rámci řízení o vydání pozemků žalobci na základě tzv. církevních restitucí. Na základě těchto rozhodnutí byly žalobci vydány předmětné pozemky, kdy soudy neshledaly žádné výlukové důvody dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, pro které by předmětné pozemky nemohly být vydány, dospěly k závěru, že tyto pozemky nelze považovat za zastavěné. Rybník a účelovou komunikaci nelze považovat za stavby ve smyslu občanskoprávním, neboť nejsou způsobilými předměty občanskoprávních vztahů. S rybníkem nelze nakládat odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy, proto nemůže být stavbou. Účelová komunikace je druhem pozemku a představuje určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Hráze rybníků v daném případě jsou zcela přírodního charakteru, porostlé vegetací a přes některé vedou účelové komunikace. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz. Nejedná o hráze jako stavby ve smyslu občanskoprávním, nýbrž pouze o určité zpracování povrchu pozemku. Soud v projednávaném případě rovněž provedl místní šetření, na němž byli přítomni všichni účastníci včetně jejich právních zástupců, kdy byla provedena obhlídka hrází dotčených rybníků, byly pořízeny fotografie a videozáznam, jež jsou součástí spisu, kdy soud uvedl svá zjištění ohledně charakteru hrází, s nimiž byly všichni účastníci obeznámeni při místním šetření. Z těchto důvodů soud zamítl důkaz znaleckým zkoumáním z oboru stavebnictví, odvětví stavby vodní k posouzení, zda se jedná o stavbu v občanskoprávním smyslu z důvodu nadbytečnosti, navíc otázka, zda se jedná o samostatnou věc je otázkou právní, nikoliv znaleckou. Pokud by soudy v rámci řízení o církevních restitucí dospěly k závěru, že vodní díla či jejich součásti jsou vlastnictvím osoby odlišné od žalobce, pak by nemohlo dojít k jejich vydání. Ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, na který poukazoval žalovaný, se na projednávaný případ nevztahuje, neboť v daném případě není osoba vlastníka pozemku odlišná od osoby vlastníka rybníku, což je podmínkou pro aplikaci tohoto ustanovení. Zákonné věcné břemeno tak nemohlo ani vzniknout. Navíc žalovaný nikdy v minulosti vznik věcného břemene netvrdil. Rybníky včetně hrází a účelové komunikace na pozemcích se nacházející, popř. další součásti jsou součástí pozemků ve vlastnictví žalobce a nejsou samostatnými stavbami dle občanskoprávních předpisů.

3. O užívání těchto nemovitých věcí žalovaným v žalovaném období nebylo mezi účastníky sporu. S ohledem na shora uvedené dospěl okresní soud k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ze strany žalovaného za žalované období od 1. 6. 2024 do 31. 1. 2025 za užívání nemovitostí v k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, a 3 roky zpětně od podání žaloby za užívání nemovitostí v k. ú. , adresa, a k. ú. , adresa, , je oprávněný. O bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu se jedná i v případě užívání cizího majetku bez nájemní smlouvy nebo jiného právního titulu opravňujícího k výkonu užívacího práva. Vlastníkem předmětných nemovitostí včetně rybníků, hrází a veškerých součástí je žalobce. Společnost , právnická osoba, ., od jejíhož vlastnictví žalovaný užívání pozemků odvozoval, vlastnictví k těmto nemovitým věcem nenabyla, neboť privatizace je v části týkající se církevního majetku, od níž , právnická osoba, . své vlastnictví dovozuje, absolutně neplatná. Privatizace v případě, že se týká církevního majetku, je absolutně neplatná a nástupnická právnická osoba po státním podniku nemohla nabýt vlastnické právo k takovým nemovitostem, a to pro rozpor s blokačním ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. zákona o privatizaci. Z předloženého privatizačního projektu z roku 1993 je zřejmé, že do privatizace byl zahrnut i majetek, který patřil církvi a na nějž se vztahovalo blokační ustanovení. Z privatizačního projektu jednoznačně vyplývá, že dřívějšímu státnímu podniku, jenž připravoval privatizační projekt, a společnosti , právnická osoba, . jako nabyvatelce majetku, bylo známo, že do privatizace jsou zahrnuty i pozemky, které byly před rokem 1950 církevním majetkem, přesto je do privatizace zahrnuly, a to v rozporu s tzv. blokačním ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. zákona o privatizaci (§ 29 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku). Jejich převod je tudíž od počátku absolutně neplatný a společnost , právnická osoba, . se nemohla stát jejich vlastníkem. Tyto závěry vyplývají jak z judikatury Ústavního soudu, tak i Nejvyššího soudu citované okresním soudem, dle níž za účinnosti § 29 zákona o půdě byl převod historického majetku církví absolutně neplatný; vlastnické právo k tomuto majetku na třetí osobu přes existenci smlouvy nepřešlo, a to ani jeho následným zápisem do katastru nemovitostí. K prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě nepostačuje pouze dobrá víra nabyvatele, nýbrž musí být zjištěny mimořádné okolnosti věci, které v dané věci absentují. Soud se také zabýval tvrzeným vydržením rybníků. Žalovaný pouze obecně tvrdil, že společnost , právnická osoba, . jako propachtovatel rybníků nabyla rybníky včetně funkčních objektů a zátop v privatizaci v roce 1993 a od té doby je nepřetržitě jako vlastník drží a užívá, případně propachtovává. Rybník není samostatnou věcí, nelze jej samostatně prodat, darovat nebo jinak převést. Podle názoru soudu rybník bez pozemku nemůže být předmětem vydržení. Vydržení se týká pozemků, nikoli vodních ploch jako takových. Rybník je z pohledu vlastnictví součástí pozemku, na kterém se nachází, a vydržení by se vztahovalo pouze na vlastnictví tohoto pozemku, nikoliv na samotnou vodní plochu rybníka. Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva k věci (v tomto případě pozemku) na základě dlouhodobé a nerušené držby. K vydržení je nutná řádná a poctivá držba (držitel se domnívá, že je vlastníkem) nebo mimořádná držba po delší dobu. Předmětem vydržení může být pouze pozemek, nikoliv samostatně rybník. Vydržení církevního majetku navíc bránil tzv. blokační paragraf, konkrétně § 29 zákona o půdě. Tento paragraf stanovil, že majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiných osob do doby, než bude přijat zákon o tomto majetku. Cílem bylo zachovat možnost vrácení majetku církvím v rámci majetkového vyrovnání. Blokační paragraf tedy brání nabytí vlastnictví církevního majetku vydržením, protože majetek je formálně "blokován" a nelze jej převádět jiným osobám. To znamená, že i kdyby někdo majetek užíval po dlouhou dobu a splnil všechny podmínky pro vydržení, vlastnictví mu nevznikne, dokud platí blokační ustanovení.

4. Společnost , právnická osoba, . tak není vlastníkem nemovitostí a ani oprávněna tyto nemovitosti propachtovávat žalovanému bez předchozího souhlasu žalobce, který nikdy neměla. Žalobce je jako výlučný vlastník shora uvedených nemovitých věcí zapsán v katastru nemovitostí, pozemky mu byly vydány v rámci tzv. církevních restitucí s tím, že vydané pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob. Pokud by soudy v rámci řízení o církevních restitucí dospěly k závěru, že vodní díla či jejich součásti jsou ve vlastnictví osoby odlišné od žalobce, pak by nemohlo dojít k jejich vydání. Je zřejmé, že žalovaný užívá předmětné nemovité věci bez právního důvodu, neboť mu nesvědčí žádný právní důvod k jejich užívání, a je tak povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Ohledně výše bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, , dle něhož činí výše obvyklého nájemného za jejich užívání za žalované období částku celkem 1 521 000 Kč včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.

5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Podle žalovaného předně nebyly naplněny předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení, když žalovaný užívá rybníky, které jsou umístěny mimo jiné na pozemcích žalobce, na základě pachtovní smlouvy uzavřené se společností , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , tzn. nikoliv bez právního důvodu. Společnost , právnická osoba, vlastní rybníky, které propachtovává žalovanému, na základě privatizačního projektu ze dne 30. 6. 1993, případné vlastnictví žalobce k žalovaným položkám (rybníkům) nebylo v privatizačním projektu nijak specifikováno, pouze je u některých položek uvedeno, že původním vlastníkem pozemků dotčených užívanými rybníky je žalobce. To ale ani žalovaný nerozporuje. Jedná se však toliko o původní vlastnictví pozemků, na nichž jsou umístěny hráze a další funkční objekty rybníků, které nabyla společnost , právnická osoba, v privatizaci podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Podle § 10 odst. 3 výše uvedeného zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby se na rozhodování o privatizaci nevztahují obecná ustanovení o správním řízení. Toto rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem. Nelze tedy ze strany soudu bez dalšího, zejména bez zohlednění privatizačního projektu, uzavřít, že sporný majetek přešel na žalobce, jak činí soud, a z tohoto důvodu je titul žalovaného k užívání majetku (pachtovní smlouva uzavřená mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ) neplatný; tento postup shledává žalovaný v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, dle něhož „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“. V tom tkví i překvapivost rozhodnutí pro žalovaného. Žalovaný je tak přesvědčen (a po celou dobu užívání rybníků, které jsou umístěny mimo jiné na pozemcích žalobce, a dalších staveb byl v dobré víře v platnost a účinnost pachtovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a , Anonymizováno, , adresa, , a tudíž užívání v souladu se zákonem), že hráze a další funkční objekty rybníků, které jsou umístěny mimo jiné na pozemcích žalobce, jsou samostatnými věcmi a pro zátopy rybníků platí § 59a vodního zákona, tzn. jejich užívání je založeno na zákonném věcném břemenu svědčícím ve prospěch společnosti , právnická osoba, jako vlastníka hrází a dalších funkčních objektů rybníků. Toto však soud rozporuje, a to na základě restitučních nároků žalobce. Na výše uvedené aplikaci § 59a vodního zákona nic nemění ani uzavření pachtovní smlouvy mezi žalobcem a společností , právnická osoba, v roce 2018 k užívání pozemků, jež jsou předmětem žaloby, ani stále probíhající úhrada náhrady za užívání pozemků (ve výši dle pachtovní smlouvy) vždy navyšovaná o inflaci. Lze potom pouze spekulovat, co společnost , právnická osoba, , která není účastníkem tohoto řízení, uzavřením pachtovní smlouvy sledovala, když vodní zákon v § 59a nechával charakter a výši náhrady dohodě stran, tzn. žalobce a společnosti , právnická osoba, . Žalovaný vychází toliko ze znění ustanovení § 59a vodního zákona, ve znění do 31.7.2024, podle něhož „Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.“. Žalovaný vždy vnímal vlastnictví užívaného majetku ze strany společnosti , právnická osoba, , jehož předmět je konkrétně vymezen v privatizačním projektu a žalovanému znám, jelikož je vymezení částečně převzato do pachtovní smlouvy. S tím, že rozhodnutí o privatizaci nepodléhá přezkoumání soudem, se soud v napadeném rozsudku nijak uspokojivě nevyrovnal. Nad rámec uvedeného žalovaný poukazuje na to, že společnost , právnická osoba, nabyla majetek dle privatizačního projektu již v roce 1993, tzn., že byly podle žalovaného naplněny podmínky pro rovněž případné vydržení majetku podle starého i nového občanského zákoníku (čímž však žalovaný v žádném případě nezpochybňuje privatizační projekt, pouze poukazuje na délku držby předmětného majetku ze strany společnosti , právnická osoba, ). Žalovaný si je vědom toho, že rybníky nemusí být samostatnými věcmi, ale součástí pozemků, na nichž jsou umístěny, to však není tento případ, jak jednoduše věc uzavřel soud v napadeném rozsudku. Soud tuto otázku považuje v napadeném rozsudku za uzavřenou a žalobce není ochoten umožnit zpracování znaleckého posudku, zda hráze a další funkční objekty užívaných rybníků částečně na pozemcích žalobce jsou či nikoliv samostatnými věcmi. A tím samozřejmě případně prokázat, zda jsou hráze a další funkční objekty užívaných rybníků součástí pozemků, či samostatnými věcmi. Například odkazované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4153/2018 a sp. zn. 28 Cdo 435/2019 se totiž o hrázích rybníků nezmiňují, řeší toliko zátopy rybníků, které jsou podle judikatury součástmi pozemků. Soud nedůvodně nevyhověl návrhu žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem k hrázím rybníků, které již samostatnými věcmi být mohou, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3519/2019, podle něhož „O tom, zda hráz rybníka je samostatnou věcí v právním smyslu, anebo zda jde o součást pozemku, na kterém stojí, nelze učinit obecný závěr bez posouzení konkrétní situace. Při posuzování je třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví vlastníka pozemku a vlastníka hráze.“ (obdobně viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2757/2009 a další). To, zda je hráz rybníka samostatnou věcí či součástí pozemku je nutné posoudit individuálně (viz rovněž nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 483/01; provedení znaleckého posudku, resp. vstup k hrázím však žalobce neumožnil a soud tento důkazní návrh zamítl. S tímto postupem žalovaný zásadně nesouhlasí. Zcela jistě nelze potom stran posouzení provedení hráze (kde začíná hráz a končí pozemek) odkazovat na šetření na místě samém, které se uskutečnilo dne 2.6.2025, kdy závěry soudu o tom, že nelze určit, kde hráz začíná a končí, nejsou pravdivé. K tomu žalovaný doložil znalecký posudek, který okresní soud zamítl provést pro nadbytečnost. Podle žalovaného dále není správný závěr soudu a výše uvedených rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4153/2018 a sp. zn. 28 Cdo 435/2019, na něž soud odkazuje a dle nichž „V projednávané věci se ovšem žádné takové skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit existenci takové veřejnoprávní regulace, jež by oprávněnou osobu vylučovala z možnosti realizovat veškeré složky vlastnických oprávnění, nepodává; pozemky tvořící rybniční těleso lze naopak běžně pronajímat či zcizit.“. Tuto nepřesnost však lze vysvětlit tím, že zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona vzniklo až k 1. 1. 2014 a v době rozhodování Nejvyššího soudu nebyla k dispozici ještě taková výkladová praxe, která je k dispozici dnes, a to, že na zátopy rybníků a jiných vodních nádrží § 59a vodního zákona dopadá. S nutností ve věci vypracovat znalecký posudek k posouzení právní povahy užívaných rybníků pak žalovaný obsáhle polemizoval ve svém podání ze dne 22. 4. 2026.

6. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že navrhuje rozsudek okresního soudu jako správný potvrdit, kdy rozhodnutí soudu je věcně správné. Žalovaný neuvádí ve svém odvolání žádnou argumentaci nad rámec té, se kterou se již soud prvého stupně řádně vypořádal a žalobce respektuje rozhodnutí soudu prvého stupně. Žalobce již v řízení před soudem prvého stupně trval na tom, že je zcela nadbytečné provádět důkaz znaleckým posudkem k určení například charakteru hrází, když tato otázka již byla pravomocně vyřešena v rámci církevních restitucí a s tím souvisejících rozhodnutí. V rámci rozhodnutí soudů o církevních restitucích, kdy byly žalobci navráceny pozemky se vším, co k těmto náleží, se již soudy podrobně otázkou případných samostatných věcí ve vlastnictví třetích osob na těchto pozemcích zabývaly a jednoznačně shledaly, že žádné takové samostatné věci (tedy ani hráze či další součástí rybníků) se zde nenacházejí, resp. na pozemcích neváznou žádná práva třetích osob. Ostatně kdyby tomu tak bylo, nemohlo by dojít k vydání těchto pozemků. Je tak zjevné, že pakliže byly žalobci vydány pozemky bez jakéhokoli zatížení, nemohou se na těchto pozemcích nacházet například hráze ve vlastnictví třetí osoby. Jakékoli zkoumání charakteru hrází nebo polemika o jakémsi věcném břemenu je zcela irelevantní za situace, kdy soud dospěl k závěru, že privatizační projekt, na základě kterého měl právní předchůdce , právnická osoba, . „nabýt do svého vlastnictví rybníky“ je v části týkající se majetku církví neplatný. Ad absurdum se z argumentace žalovaného totiž také podává, že pozemky pod vodou jsou ve vlastnictví žalobce, avšak prostor nad pozemky je ve vlastnictví , právnická osoba, . To je však samozřejmě v přímém rozporu mimo jiné s ust. § 506 občanského zákoníku, dle kterého je součásti pozemku i prostor nad povrchem, stejně jako stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení. Podle teorie žalovaného tak ad absurdum v době vypuštění rybníka svědčí vlastnické právo toliko žalobci, neboť se zde žádná voda v údajném vlastnictví , právnická osoba, . nenachází, ale zvrat ve vlastnickém právu nastává v okamžiku napuštění rybníka, kdy v tuto chvíli se vlastnické právo vyděluje mezi dva vlastníky. Otázkou pak je, jak by se tato absurdita projevila v katastru nemovitostí. Navíc, otázka, zda je či není něco samostatnou věcí v právním slova smyslu je otázkou právní, nikoli otázkou, kterou by mohl zodpovědět znalec. V řízení o vyklizení byla žalovaná strana neúspěšná a byla ji uložena povinnost pozemky ve vlastnictví žalobce vyklidit, kdy tato skutečnost opětovně toliko podporuje nárok, kterého se žalobce domáhá i v tomto řízení o vydání bezdůvodného obohacení. V rámci výslechu znalců ve věci vyklizení k otázce určení přesné hranice mezi hrází a okolními pozemky také vyšlo najevo, že to de facto není v tomto případě možné a znalci si nebyli schopni své závěry obhájit, byť uváděli, že to možné je. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , také jednoznačně uvedl, že ani sonda neumí určit hranici pozemku. Dále pak z výslechů znalců vyplynulo, že žalobce (jakožto vlastník pozemků i rybníků) ani nebyl ke znaleckému zkoumání přizván, dokonce ani jen nedal souhlas ke vstupu těchto osob na své pozemky. Shodně tomu bylo i v případě nyní navrhovaných znaleckých posudků. Z výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , se navíc podává, že znalci de facto vycházeli při zkoumání charakteru hrází z historických podkladů s odůvodněním, že „rybníky se staví v podstatě stále stejně“. I z tohoto je tak patrné, že znalecké posudky v této věci spíše pracují s nějakou pravděpodobností (jedná se spíše o rešerši obecných zdrojů) než s fakty, a že znalci vycházeli z obecných skutečností, aniž by tyto aplikovali na konkrétní rybníky a hráze. Pro rozhodnutí o otázce, zda je zjevné, kde hráz začíná a končí není možné, aby znalci pouze pomoci nákresu teoreticky geometrickými čarami tuto hranici určili, resp. odhadli. Žalobce tak má za to, že je zcela nadbytečně, aby byl prováděn důkaz těmito nepřezkoumatelnými znaleckými posudky, které žalovaný předložil.

7. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Z obsahu spisu pak vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Přerově dne 17. 2. 2025 se se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky1 521 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem pozemků v k. ú. , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, a tyto pozemky v současné době využívá žalovaný bez právního důvodu a za jejich užívání žalobci ničeho neplatí. Žalobci byly pozemky vydány v rámci tzv. církevních restitucí na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 24 C 11/2016-105, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2018, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 24 C 10/2016­155, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2018, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2022, č.j. 35 C 16/2016-416, dále na základě rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, -, č. účtu, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve znění opravného rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /Čer ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , rozhodnutí , právnická osoba, č.j.: , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Dále je žalobce výlučným vlastníkem pozemků v katastrálním území , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, , a to pozemku p. č. , hodnota, vodní plocha, rybník, p. č. , hodnota, ostatní plocha, jiná plocha, p. č. , hodnota, vodní plocha, rybník, p. č. , hodnota, ostatní plocha, jiná plocha, které byly žalobci vydány na základě rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků v katastrálním území , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, , a to pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vodní plocha, p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vodní plocha, vodní nádrž umělá, p. č. , hodnota, vodní plocha, vodní nádrž umělá, p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vodní plocha, koryto vodního toku přirozené , rodné přijmení, umělé, které byly vydány žalobci na základě rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, , na které navazovalo sloučení parcel. Žalovaný veškeré tyto pozemky užívá, hospodaří na nich, využívá je pro chov ryb, drůbeže, k uskladnění prostředků pro zemědělskou výrobu atd. Pozemky byly žalobci vydány se vším, co k nim náleží vč. rybníků a bez zatížení. Žalobce se dlouhodobě snaží marně s žalovaným dohodnout. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 3. 2. 2025 k vydání bezdůvodného obohacení za pozemky v k. ú. , adresa, ve výši 1 068 000 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do 31. 1. 2025, tedy za 8 měsíců, znalec stanovil cenu obvyklou ve výši 1 602 000 Kč ročně. Za užívání pozemků v k. ú. , adresa, žalobce požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 204 000 Kč (dle znalce 68 000 Kč ročně) za tři roky zpětně, k úhradě této částky vyzval žalobce žalovaného výzvou ze dne 3. 2. 2025. Za užívání pozemků v k. ú. , adresa, požaduje žalobce bezdůvodné obohacení ve výši 249 000 Kč (tj. 83 000 Kč ročně dle znalce) za tři roky zpětně od podání žaloby. Na předmětných pozemcích se nachází převážně rybníky, kterou jsou užívány žalovaným k chovu ryb. Rybníky jsou součástí pozemků, neboť je nelze oddělit od pozemku. Rovněž hráze a další součásti rybníků jsou součástí pozemků. Žalovaný užívá pozemky bez souhlasu žalobce a za jejich užívání ničeho nehradí. Na pozemcích v k. ú. , adresa, se nachází sádky, které žalovaný užívá, sádky byly žalobci vydány v rámci tzv. církevních restitucí a nemohlo je tak nabýt , právnická osoba, . na základě privatizace. V privatizačním projektu je zmínka o „sádkách“ způsob využití sklad, ve skutečnosti se jedná o budovy ve vlastnictví , právnická osoba, ., které se nachází v okolí sádek, tyto se užívají k odchovu ryb. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, kdy podle něj nejsou splněny předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Žalovaný užívá rybníky na pozemcích žalobce na základě pachtovní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, . Tato společnost je vlastní na základě privatizačního projektu ze dne 30. 6. 1993 a tyto propachtovává žalovanému na základě pachtovní smlouvy ze dne 1. 12. 2020. Žalovaný je po celou dobu v dobré víře v platnost a účinnost pachtovní smlouvy. Hráze a další funkční objekty rybníků jsou dle žalovaného samostatnými věcmi a pro zátopy rybníků platí § 59a vodního zákona, tzn. jejich užívání je založena na zákonném věcném břemenu svědčícím ve prospěch , právnická osoba, jako vlastníka hrází a dalších funkčních objektů rybníků. , právnická osoba, je dle žalovaného vlastníkem rybníků a přistoupením na argumentaci žalobce by v podstatě připustil ztrátu vlastnictví společnosti , právnická osoba, k části privatizovaného majetku. Podle žalovaného byly naplněny podmínky pro vydržení rybníků ve prospěch , právnická osoba, . K vydržení uvedl, že společnost , právnická osoba, nabyla rybníky včetně funkčních objektů a zátop v privatizaci a od roku 1993 je nepřetržitě jako vlastník drží a užívá (propachtovává) včetně pozemků, na kterých jsou umístěny. O tom svědčí i povolení k nakládání s vodami. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný užívá pozemky ve vlastnictví žalobce specifikované v žalobě. Okresní soud ve věci jednal dne 13. 5. 2025, kdy provedl k důkazu listiny, vyslechl znalce , jméno FO, a poučil žalovaného dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a onačil důkazy ohledně splnění podmínek vydržení a označil konkrétní pozemky, k nimž vydržení tvrdí. Soud provedl dne 2. 6. 2025 místní šetření na místě samém -rybníky , adresa, , z něhož byly pořízeny fotografie a videozáznam, stejně tak učinil soud ve věci vedené u něj pod sp. zn. 10 C 129/2024 dne 5. 12. 2024 v areálu tzv. Záhlinických rybníků, kdy věc rozhodoval totožný soudce a s poměry na místě byl obeznámen. Ve věci následně proběhlo jednání dne 8. 7. 2025, kde byly k důkazu prováděny listiny, jednání pak bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 17. 7. 2025, kdy tohoto dne byl vyhlášen napadený rozsudek.

9. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 3.-37. a 40. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje s tím, že pouze doplňuje, že bylo místním šetřením dne 2. 6. 2025 v areálu rybníky , adresa, a místním šetřením dne 5. 12. 2024 v areálu tzv. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 129/2024, kdy věc rozhodoval totožný soudce, zjištěno, že hráze rybníků v daném případě jsou zcela přírodního charakteru, porostlé vegetací a přes některé vedou účelové komunikace. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz. Nejedná o hráze jako stavby ve smyslu občanskoprávním, nýbrž pouze o určité zpracování povrchu pozemku.

10. Krajský soud pak dále z výpisu z katastru nemovitostí zjistil a závěr o skutkovém stavu koriguje v tom směru, že pokud jde o nemovité věci, které žalovaný užívá a byly zahrnuty v seznamu užívaných pozemků ve znaleckém posudku, na nějž odkazovala žaloba, konkrétně pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , pak tyto jsou zapsány na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , nikoli na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , avšak jejich vlastníkem je stále žalobce, tudíž to na faktickém stavu ničeho nemění.

11. Krajský soud pak pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem , Anonymizováno, v , Anonymizováno, č. , č. účtu, k posouzení právní povahy užívaných rybníků, kdy měl skutkový stav pro právní posouzení věci za dostatečně zjištěný z důkazů provedených před okresním soudem (viz shora).

12. Co se pak týká právního hodnocení věci, i zde se krajský soud zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, kdy na podrobnou a pečlivě rozvedenou právní argumentaci okresního soudu lze beze zbytku odkázat a k této v podstatě není čeho doplnit. Krajský soud zcela akceptuje názor okresního soudu, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí včetně veškerých součástí, které mu byly vydány v rámci tzv. církevních restitucí s tím, že pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob, jinak by k jejich vydání nemohlo dojít. , právnická osoba, . pak vlastnictví k těmto nemovitostem nenabylo, neboť privatizační projekt je v části týkající se církevního majetku absolutně neplatný pro rozpor s blokačním ustanovením, jak okresní soud podrobně odůvodnil pod body 58.-60. odůvodnění napadeného rozsudku, proto nemohlo nemovitosti včetně jakýchkoli jejich součástí ani platně přenechat k užívání jiným osobám - žalovanému. Otázkou, proč je žalobce vlastníkem i všech součástí předmětných pozemků, se okresní soud také podrobně zabýval pod body 49.-57. odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Pokud žalovaný namítal, že privatizační projekt nepodléhá soudnímu přezkumu a že s tímto se okresní soud řádně vypořádal,že by os neměl dikresi posutoi nejedná se zde o to, že by okresní soud privatizační projekt věcně přezkoumával, to však neznamená, že nemá diskreci posuzovat to, zda tímto projektem došlo či nedošlo k porušení ustanovení jiných zákonů s právními důsledky z toho vyplývajícími, např. jako v posuzované věci rozpor s blokačním ustanovením, jak bylo podrobně vysvětleno v bodě 58.-60. odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Pokud jde o námitku nezpracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví, odvětví stavby vodní k posouzení charakteru hrází, pak krajský soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že se jedná o právní posouzení věci, pro než není třeba znaleckého zkoumání, kdy okresní soud správně vyhodnotil na základě místního šetření, že hráze a další vodní díla na pozemcích v areálu Záhlinických rybníků a v areálu , adresa, nejsou samostatnými věcmi.

15. Námitka žalovaného, že , právnická osoba, . mohlo „majetek dle privatizačního projektu“ i vydržet s ohledem na délku jeho držby, pak nemůže obstát, kdy v tomto případě absentuje jeden ze základních atributů, a to existence dobré víry u , právnická osoba, . Tomuto muselo být z privatizačního projektu zřejmé, že předmětné pozemky jsou v původním vlastnictví církve a dopadá na ně blokační ustanovení, navíc zde ani neexistoval putativní právní titul k jejich nabytí ve smyslu předchozí právní úpravy. Jak správně poukazuje žalobce s ohledem na vágnost privatizačního projektu tento nemohl založit jakékoli legitimní přesvědčení o vlastnictví konkrétních věcí či dokonce rybníků jako celků, kdy v privatizačním projektu (ostatně shodně jako v pachtovní smlouvě) jsou jen některé části, které navíc nejsou jednoznačně označeny. Sám žalovaný pak uvedené nejasnosti vlastně i potvrzuje přímo v odvolání pod bodem 9., kde uvádí, že vlastnictví žalobce nebylo v privatizačním projektu nijak specifikováno, pouze je u některých položek uvedeno, že původním vlastníkem pozemků dotčených užívanými rybníky je žalobce. Shodně tak nemohlo dojít k vydržení z důvodů popsaných okresním soudem pod body 63.-64. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje.

16. Jak shora uvedeno, okresní soud se v podstatě již v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně vypořádává s veškerými odvolacími námitkami žalovaného, které odvolací soud shora v souhrnu zrekapituloval a rovněž je nepovažuje za důvodné. Podrobné pojednání o každé jednotlivé námitce, kterou se již zabýval okresní soud, uvedené v odvolání, by bylo již jen opakováním téhož, proto v dalším krajský soud na právní hodnocení v napadeném rozsudku okresního soudu odkazuje.

17. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Výrok II. pak odvoláním napaden nebyl.

18. Pokud jde výrok III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, zde okresní soud aplikoval správně zásadu úspěchu ve věci, avšak pokud jde o vypočtenou výši nákladů, krajský soud provedl redukci některých přiznaných částek, a to konkrétně odměny za poradu s klientem včetně režijního paušálu ze dne 22. 4. 2025 a 20. 6. 2025, kdy provedení ani účelnost těchto úkonů nebyla zástupkyní žalobce doložena.

19. Po této redukci tak náklady řízení žalobce před soudem prvého stupně sestávají zaplaceného soudního poplatku ve výši 76 050 Kč, odměny advokáta určené podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 1 521 000 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 6 činí v daném případě za jeden úkon 14 420 Kč. V řízení před okresním soudem advokát žalobce učinil 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 18. 2. 2025, vyjádření ze dne 31. 3. 2025, účast na jednání dne 13. 5. 2025, vyjádření ze dne 20. 6. 2025, účast na místním šetření dne 2. 6. 2025, účast na jednání dne 8. 7. 2025), tj. celkem 129 780 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 450 Kč k těmto 9 úkonům právní služby, tj. 4 050 Kč. Advokátu dále náleží náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč cestou ze sídla advokáta (, adresa, a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 600 Kč. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné osobním vozidlem tovární značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , Anonymizováno, do , adresa, a zpět dne 13. 5. 2025 a 8. 7. 2025 (celkem ujeto 100 km) při sazbě základní náhrady za 1 km ve výši 5,80 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., při kombinované spotřebě paliva dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 158 odst. 4 zákoníku práce ve výši 6,8 litrů na 100 km a ceně 1 litru motorové nafty ve výši 34,70 Kč (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky), tj. cestovné v celkové výši 816 Kč. Advokátu náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 135 246 Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 28 401,66 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Dále je součástí nákladů vyčerpaná záloha na důkaz ve výši 3 505 Kč. Celkem tedy náklady řízení před soudem prvého stupně činí 243 202,66 Kč.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšný, neboť jeho odvolání nebylo vyhověno. Žalovaný tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 6, § 8 AT ve výši 28 840 Kč ( za dva úkony právní pomoci po 14 420 Kč– vyjádření ze dne 24. 4. 2026, účast u odvolacího jednání dne 28. 4. 2026 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, a 21% DPH z částek odměny a náhrad ve výši 6 245,40 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 35 985,40 Kč.

21. Místo plnění u náhrady nákladů před soudy obou stupňů určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.