75 Co 266/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 65.609 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 7. 2025, č. j. 7 C 58/2025-48, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 8. 2025, č. j. 7 C 58/2025-51,

I. Odvolání žalobkyně do výroku II. rozsudku okresního soudu se co do částky 10.000 Kč odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v další napadené části výroku II., a to co do částky 2.820 Kč a co do úroku z prodlení z částky 49.580 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 12. 2024 do zaplacení,a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 46.760 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 9. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 6.928,22 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46.760 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 18.849 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 5.019 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62.229 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 15. 11. 2022, z níž žalobkyně dovozovala své nároky vůči žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému byla poskytnuta částka 100.000 Kč, žalovaný uhradil na jednotlivých splátkách částku 53.240 Kč, a proto v rozdílu, tj. ve výši 46.760 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě. Ohledně všech dalších nároků včetně všeho požadovaného příslušenství okresní soud žalobu zamítl, když jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to do výroku II. v rozsahu částky 12.820 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 49.580 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se změny napadeného rozsudku. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že okresní soud výrokem I. určil nesprávně výši jistiny, kterou je povinen žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vrátit, když tuto určil částkou 36.760 Kč, přičemž v průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 100.000 Kč, žalovaný zaplatil částku 53.240 Kč, a rozdíl tak činí částku 46.760 Kč. Dále odvolatelka namítala, že okresní soud nesprávně rozhodl o zamítnutí žaloby co do částky 1.880 Kč, jejíž úhradu po žalovaném požadovala z titulu neuhrazeného pojistného z uzavřené pojišťovací smlouvy a kterou specifikovala v podání ze dne 12. 5. 2025. Částka 1.880 Kč byla nárokována z titulu uzavřeného pojištění schopnosti splácet úvěr, a okresní soud neměl plnění, které žalovaný uhradil na pojistné, považovat za plnění na jistinu, a o toto ponížit přiznané bezdůvodné obohacení. Rovněž tak žalobkyně nesouhlasila s tím, že okresní soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení s tím, že pochybil, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední. Okresní soud nepřihlédl k pasivitě žalovaného, který se nedostavil k jednání okresního soudu, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil, přičemž je to právě jen žalovaný, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost či neschopnost vrátit bezdůvodné obohacení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud poukazuje na to, že odvolání žalobkyně projednal u odvolacího jednání bez účasti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalovaného za situace, kdy žalobkyně a její právní zástupce se z nařízeného odvolacího jednání omluvili a žalovaný se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

7. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně podala dne 24. 2. 2025 Okresnímu soudu v Přerově žalobu vůči žalovanému, kterou se domáhala zaplacení částky 65.609 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 5.019 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 62.229 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných splátkách 3.595 Kč. Následně pak žalobkyně žalobu doplnila tak, že uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 100.000 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem 12 splátek v celkové výši 53.240 Kč, z toho částka 37.771 Kč byla započtena na jistinu, která byla tímto částečně ponížena na částku ve výši 62.229 Kč. Dále potom se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku z čerpané jistiny ve výši 12,80 % ve výši 5.019 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.500 Kč a pojistného ve výši 1.880 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání okresního soudu se nedostavil, a okresní soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 1 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl k důkazu listinné důkazy předložené žalobkyní a dne 9. 7. 2025 vyhlásil napadený rozsudek. Rozsudek okresního soudu byl žalobkyni doručen dne 7. 8. 2025. Dne 4. 8. 2025 rozhodl okresní soud opravným usnesením č. j. 7 C 58/2025-51, tak, že opravil výroky I. a II. rozsudku tak, že uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni 46.760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a výrokem II. zamítl žalobu v části o zaplacení částky 18.849 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 5.019 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62.229 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Toto opravné usnesení okresního soudu bylo žalobkyni doručeno dne 7. 8. 2025 a následně bylo spolu s rozsudkem okresního soudu doručeno žalovanému dne 18. 8. 2025. Žádný z účastníků proti opravnému usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 8. 2025 odvolání nepodal, a proto výrok I. rozsudku okresního soudu, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 46.760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, nabyl právní moci.

8. Vzhledem k rozsahu odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozsudku okresního soudu ve výroku II. a přiznání částky 12.820 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 49.580 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zabýval se odvolací soud v prvé řadě otázkou přípustnosti takto podaného odvolání. Jak již bylo uvedeno shora, okresní soud výrokem I. napadeného rozsudku nejprve rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 36.760 Kč, následně pak okresní soud opravným usnesením výrok I. opravil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 46.760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že proti opravnému usnesení okresního soudu nepodal žádný z účastníků odvolání, nabyl výrok I. okresního soudu právní moci. Za této situace má žalovaný pravomocně uloženou povinnost zaplatit žalobkyni částku 46.760 Kč. Pokud se tedy žalobkyně v odvolání domáhá zaplacení částky 10.000 Kč, tuto nesprávnost již okresní soud opravil pravomocným opravným usnesením a vzhledem k tomu, že výrokem rozsudku okresního soudu bylo žalobkyni v této části vyhověno, je její odvolání subjektivně nepřípustné, a proto jej krajský soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl co do částky 10.000 Kč, neboť se jedná o odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

9. Pokud jde o odvolání do výroku II. a III. rozsudku okresního soudu, uvádí odvolací soud následující.

10. Krajský soud se v prvé řadě ztotožňuje se skutkovými zjištěními okresního soudu, která okresní soud učinil z provedených listinných důkazů a se závěrem o skutkovém stavu, a pro stručnost na tato zjištění odkazuje.

11. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 75 až § 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála, odvolací soud tento závěr akceptuje s konstatováním, že proti němu ani odvolání žalobkyně nesměřuje.

12. Okresní soud tedy správně přiznal žalobkyni pouze částku 46.760 Kč, a to bez příslušenství (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl, neboť předmětná úvěrová smlouva je neplatná, přičemž dohoda o pojištění schopnosti splácet úvěr je integrální součástí úvěrové smlouvy a na tuto je přímo navázána, a není tedy důvodu, aby ujednání o pojištění byla od této smlouvy jakkoliv oddělována a posuzována samostatně, když bezplatně uzavřené smlouvy o úvěru zcela pozbývají významu, a neplatné je tedy i ujednání o pojištění. Okresní soud pak zcela správně vypořádal, co bylo fakticky žalobkyní v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuto, mínus to, co bylo fakticky žalovaným žalobkyni zaplaceno (lhostejno, z jakého titulu, zda z titulu pojištění úvěru či na samotný úvěr). Ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení pak lze rovněž odkázat na přiléhavé odůvodnění okresního soudu, přičemž okresní soud správně stanovil splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě tří dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Tento výrok rozsudku nabyl právní moci dne 3. 9. 2025, a žalovaný pak byl povinen uvedenou částku žalobkyni uhradit ve lhůtě tří dnů, tj. do 19. 9. 2025, s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 23. 9. 2025 v prodlení. Pro dokreslení odvolací soud uvádí, že rozsudek okresního soudu ve znění opravného usnesení byl doručen žalobkyni dne 7. 8. 2025, žalovanému pak dne 18. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že po vydání opravného usnesení běží nová lhůta proti opravenému rozsudku, počala tato běžet dnem následujícím po dni doručení a uplynula dnem 2. 9. 2025. Dnem následujícím, tedy dnem 3. 9. 2025, nabyl výrok I. rozsudku okresního soudu právní moci.

13. Jelikož v napadeném výroku II. okresní soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení z částky 46.760 Kč, v době odvolacího soudu byl žalovaný již v prodlení s úhradou této částky, změnil odvolací soud za podmínek ustanovení § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení - 23. 9. 2025) v zákonné výši, kdy zákonný úrok z prodlení činil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 23. 9. 2025 13,25 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok ve výši 12,75 % ročně, rozhodl odvolací soud v souladu s tímto žalobním nárokem, který není oprávněn překročit.

14. Pokud pak žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na praxi jiných odvolacích soudů ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je alespoň u tohoto odvolacího soudu již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem popsaným v tomto rozhodnutí.

15. Za podmínek ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž dílčí změna napadeného rozsudku přispěla k větší míře úspěchu žalobkyně, která zůstala převážně úspěšným účastníkem nalézacího řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Úspěch žalobkyně při přiznání částky 46.760 Kč na jistině s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 9. 2025, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu částkou 979,72 Kč, tak představuje částka 47.739,72 Kč. V žalobě celkově požadovaná částka včetně veškerého kapitalizovaného příslušenství pak představuje částku 73.838,85 Kč. Úspěch žalobkyně tedy činí 64,65 % a neúspěch 35,35 %. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. má tedy žalobkyně nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených v podobě rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy v rozsahu 29,30 %.

16. Náklady řízení před soudem prvého stupně pak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.112 Kč, náklady za zastoupení advokátem – odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za 4 úkony právní služby po 3.740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 12. 6. 2025, účast u jednání dne 9. 7. 202) a jeden úkon právní služby 1.870 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Dále žalobkyni přísluší náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby (5x 450 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT v žalobkyní uplatněné výši 181,50 Kč a 53 Kč, náhrada cestovného v žalobkyní uplatněné výši 46 Kč a 181,5 Kč. Jedná se o cestovné ke dvěma odvolacím jednáním dne 9. 6. 2025 a 9. 7. 2025 a o náhradu za promeškaný čas k těmto jednáním, přičemž ze strany žalobkyně byla účtována pouze jedna polovina těchto nákladů. Celkem náklady řízení před soudem prvého stupně pak představují částku 23.645,82 Kč a žalobkyni náleží 29,30 % z této částky, tedy částka 6.928,22 Kč.

17. Žalovaný je pak podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Jde-li o řízení odvolací, pak (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.