7 C 58/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový limit, který e žalovaný zavázal splácet ve splátkách po , částka, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požádala o zaplacení celého dluhu, a to jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Dále doplnila svá skutková tvrzení tak, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , žalovaný uhradil 12 splátek v celkové výši , částka, , úrok byl sjednán ve výši 12,80 % ročně. Požadované poplatky představují sjednané poplatky podle sazebníku, a to , částka, za 1.upomínku. , částka, za 2.upomínku, , částka, za ukončení smlouvy pro prodlení, z poplatků bylo uhrazené , částka, , proto je požadována částka , částka, , dále žalobkyně požaduje na poplatcích na pojistném 20 x , částka, , přičemž z toho , částka, bylo uhrazeno, dlužné poplatky za pojištění činí , částka, .

4. Následně u jednání žalobkyně uvedla, že z výpisů z účtu jsou patrné příchozí platby ve výši , částka, a účty nevykazují žádné nestandardní platby. Na výzvu soudu dále doplnila tvrzení tak, že úvěr byl vyplacen dne , datum, bezhotovostně na účet žalovaného, zesplatnění úvěru bylo doručeno , datum, , a to na základě fikce doručení sjednané ve smlouvě Pokud se týká údajů, ze kterých žalobkyně vycházela při ověření úvěruschopnosti, tvrdila žalobkyně, že vycházela z ověřeného příjmu , částka, (ověřeno z výpisu z účtu),přičemž běžné výdaje vyplývající z běžného účtu činily za potraviny okolo , částka, a za léky , částka, Dále žalobkyně ověřila, že výdaje žalovaného na splátky předchozích úvěrů činila , částka, . Po uhrazení mandatorních výdajů (na potraviny a léky) zůstala tedy žalovanému k dispozici dostatečná částka.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši , částka, s úrokem 12,80 % ročně, žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách.

6. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že za , Anonymizováno, , Anonymizováno, činily příjmy celkem , částka, zaslané z účtu se jménem shodným se jménem žalovaného a částka , částka, od , právnická osoba, Z účtu nejsou zřejmé žádné pravidelné platby spojené s bydlením, pojištěním, spořením apod.

7. Z oznámení o odchozí platbě ve spojení s přehledem splátek a smlouvou po úvěru a výpisem z běžného účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost a dne , datum, vyplatila žalovanému částku , částka, .

8. Z přehledu splátek má soud za prokázáno, že žalovaný za celou dobu zaplatil částku , částka, .

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že žalobkyně měla při posouzení k dispozici občanský průkaz, výpis z registru SOLUS, CEE, IS, CRIF. Hlavní čistý příjem klienta , částka, jako příjem z podnikání (bez uvedení oboru), náklady na bydlení , částka, , splátky úvěrů , částka, , žádné výživné, ověření údajů bylo provedeno z daňového přiznání a z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů činil , částka, .

10. Z přiznání k dani z příjmů žalovaného za rok , Anonymizováno, má soud za prokázáno, že žalovaný vykázal příjmy ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, , rozdíl činí tedy , částka, , průměrně , částka, měsíčně hrubého, tj. bez odvedení daně a pojištění, podnikání v oboru oprava a údržba motorových vozidel.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi účastníky je neplatná.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.

20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Žalobkyně tvrdila, že jako příjmy vzala za prokázané ve výši , částka, , přitom z daňového přiznání vyplývá, že příjmy žalovaného měsíčně činily , částka, hrubého, tzn. že není odečtena příp. daň z příjmu a povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění. Tvrdila, že vycházela z příjmů na běžném účtu. Z předloženého výpisu (pouze za jeden měsíc) je přitom zřejmé, že nejde o jediný účet žalovaného, že na účet zasílá z jiného svého účtu v případě potřeby další finanční prostředky na dorovnání běžných plateb. Přitom však z účtu nejsou patrné běžné platby spojené s obvyklým živobytím, tj., náklady na platby bydlení, energií, pojištění apod. Celkové příjmy (plusové položky na účtu přitom činí v tomto konkrétním měsíci , částka, . Žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaný nemá žádné náklady na bydlení, žádné pravidelné platby a hodnotila pouze částku vynaloženou na potraviny (příp. věci, které je možno v takových obchodech rovněž zakoupit). Přitom vycházela z účtu za jediný měsíc. Dále zahrnula do svých úvah splátky jiných úvěrů žalovaného ve výši více než , částka, .

21. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek relevantních podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádný závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Ačkoli zde existuje zjevný rozpor v příjmech vykázaných podle daňového přiznání a v částce, kterou vzala žalobkyně v úvahu, neučinila žalobkyně žádné kroky k tomu, aby nesrovnalosti a pochybnosti odstranila, zjistila, z jakých zdrojů případně vycházejí jednorázové částky zasílané z jiného účtu žalovaného. Nevěnovala jakoukoli pozornost vyhodnocení alespoň základních údajů o nezbytných nákladech na bydlení a živobytí. Jestliže tedy žalovaný měl podle daňového přiznání příjmu (po zdanění) asi , částka, , splátky činily , částka, , za jídlo utratil okolo , částka, a neměl uhrazeno bydlení, není zřejmé, z čeho vychází úvaha žalobkyně o tom, že žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet. Nebyla věnována žádná pozornost tomu, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost (uvedení, že neplatí výživné není totéž).Přitom z předloženého výpisu z účtu vyplývá nákup v prodejně Kočárky.

23. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit, resp. měla k dispozici takové údaje, které takovou pochybnost evidentně vzbuzovaly. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

24. Žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp.zn.33 ICdo 27/2021) zejména v tom, že je zcela dostatečné, pokud věřitel správnost informací o příjmech výdajích poskytnutých žadatelem ověřuje z vlastních i externích databází a tato zjištění následně ověřuje prostřednictvím ekonomického modelu. Dále uvedla obsáhlý rozbor toho, že se odborná veřejnost shoduje v přiměřenosti a vhodnosti praxe posuzovat výdaje na základ statistických modelů, rozsáhlou stať o přílišné paušalizaci závěrů některých soudních rozhodnutí, relaci posuzování k výši požadovaného úvěru a uvedla, že u tzv. bagatelních věcí je běžným dostatečným standardem pouhá kontrola příslušných databází. K tomu je nutno uvést, že žalobkyně neuvedla, srovnání s jakými svými či externími databázemi provedla tak, aby ověřila příjmy (OSVĆ), z jakých databází ověřila výdajovou stránku žalovaného (výdaje na bydlení , částka, ). Soud naprosto nezpochybňuje správnost a možnost použití statistických, matematických a podobných modelů (záleží, jak je který poskytovatel nazývá). Důležitá jsou u každého modelu vstupní data, která jsou takovému modelu pro výpočty poskytnuta. Jestliže vstupní data jsou nereálná, je nereálný i výsledek. Ze srovnání příjmů a výdajů žalovaného (, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, (splátky) - , Anonymizováno, , Anonymizováno, (potraviny) je naprosto evidentní, že zde byly (i bez použití modelu) pochybnosti, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Pokud jsou modelu poskytnutá neúplná a zavádějící data, není výsledek jakkoli složité matematické či statistické operace v praxi použitelný. Lze také vyslovit závažnou pochybnost, zda poskytnutí úvěru ve výši , částka, (při příjmové hladině nižší než , částka, ) lze označit za „bagatelní“. Za výše uvedených okolností je argumentace žalobkyně rozsudky Nejvyššího správního soudu, články v odborné literatuře, rozsudky Soudního dvora apod. zcela nepřípadná. Žalobkyně se snesením této argumentace, která je v této věci zcela nepřiléhavá, pouze snaží rozmělnit a zakrýt své pochybení při základním posouzení příjmů a výdajů žalovaného. V uvedeném případě nešlo o žádné hloubkové vyšetřování, ale pouze zvážení reálných a prokázaných příjmů a obvyklých výdajů a splácení úvěrů. Zakrývaní této jednoduché početní operace složitými modely a podrobnou právní argumentací, která se týká jiných skutečností, není v tomto případě na místě.

25. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka , částka, , podle provedených důkazů zaplatil , částka, . Proto je povinen vrátit částku , částka, . Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]

26. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. S ohledem na právní závěr soud další provedené důkazy v odůvodnění rozsudku neuvádí, neboť zjištění, která je možno z nich učinit , nejsou pro rozhodnutí ve věci významná.

28. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly. (výpočet úspěchu a neúspěchu ve věci je proveden i s ohledem na uplatněné příslušenství).