75 Co 279/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 100.041,87 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 8. října 2025, č. j. 12 C 98/2025-41,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 39.376 Kč ve výši 14,75 % ročně od 7. 7. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 39.376 Kč ve výši 11,5 % ročně od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.376 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60.665,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.269,10 Kč, s úrokem ve výši 506,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34.130,99 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a z částky 12.383,49 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 32.606,53 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a z částky 11 902,13 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žádný z nich nemá na tuto právo (výrok III.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby, domáhala proti žalovanému nárokem č. 1 zaplacení částky 70.832,13 Kč (sestávající z jistiny 32.606,53 Kč, úroku 1.524,46 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 15.925 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4.500,61 Kč, poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 5.400 Kč, smluvní pokuty 10.875,53 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 2.271,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34.130,99 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 32.606,53 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, a nárokem č. 2 zaplacení částky 29 209,74 Kč (sestávající z jistiny 11.902,13 Kč, úroku 481,36 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5.775 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.632,09 Kč, poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2.121,43 Kč, smluvní pokuty 7.297,73 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 997,34 Kč, s úrokem ve výši 506,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.383,49 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11.902,13 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, to vše za skutkových tvrzení o tom, že mezi žalovaným a spol. , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“), po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla uzavřena dne 14. 3. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva 1“) a dne 9. 1. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „smlouva 2“). Na základě smlouvy 1 poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 4.648 Kč. Na základě smlouvy 2 poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena na smlouvu 1 dne 21. 3. 2023 ve výši 4.648 Kč a na smlouvu 2 dne 14. 3. 2023 ve výši 2.984 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo původní věřitelce právo na uhrazení celého zbývajícího dluhu. Původní věřitelka pak postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 20. 5. 2024 pohledávky za žalovaným.

2. Po provedeném dokazování okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věcí, podle něhož původní věřitelka poskytla žalovanému dle smlouvy 1 peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč a dle smlouvy 2 peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, před poskytnutím těchto prostředků zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, vycházela ovšem z chybného zjištění, že proti žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce, přičemž tuto skutečnost v rámci posuzování poměrů žalovaného žádným způsobem nezohlednila. Žalovaný uhradil původní věřitelce na smlouvu 1 celkem 4.648 Kč a na smlouvu 2 celkem 5.976 Kč. Před podáním žaloby převedla původní věřitelka dotčené pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

3. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. § 2395, § 588. §1879 občanského zákoníku a ust. § § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), se závěrem o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně se v posuzované věci, ať již úmyslně, či z nedbalosti, vůbec nezabývala otázkou dopadů exekuce či exekucí vedených proti žalovanému na jeho schopnost splácet předmětné úvěry, na základě čehož okresní soud uzavřel, že postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost smluv o úvěru. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů v celkové výši 39.376 Kč v době přiměřené jeho možnostem, neboť ze smlouvy 1 činí nevrácená jistinu částku 30.352 Kč (35.000 – 4.648) a ze smlouvy 2 činí nevrácená jistina částku 9.024 Kč (15.000 – 5.976). Dále okresní soud odůvodnil, že ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelských úvěrů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalované), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

4. Proti uvedenému rozsudku, a pouze ve vztahu k výroku II., co do úroku z prodlení z částky 39.376 Kč ve výši 14,75 % ročně od 7. 7. 2024 do zaplacení, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem okresního soudu o tom, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že žalobě mohlo být vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení. Podle žalobkyně však splatnost nároku nestává až v souvislosti s rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, a to v souvislosti s výzvou k vrácení dlužné částky učiněnou věřitelem. Nadto podle žalobkyně žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost prostředky vrátit ve lhůtě, která mu byla poskytnuta věřitelem. Na podporu své argumentace žalobkyně odkazovala na dřívější rozhodnutí zdejšího odvolacího senátu či na jiná rozhodnutí odvolacích soudů a dovolacího soudu.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.

8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, pak odvolací soud tento závěr akceptuje. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje.

9. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 39.376 Kč (výrok I.), představující rozdíl mezi tím, co bylo žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dle úvěrových smluv poskytnuto a tím, co vrátil, a to bez příslušenství, když ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu uvedené v bodě 23. napadeného rozsudku, přičemž, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Žalovaný byl pak povinen uvedené částky žalobkyni uhradit do 24. 11. 2025 s tím, že pokud tak neučinil, je ode dne 25. 11. 2025 v prodlení.

10. Odvolací argumentaci žalobkyně tak nelze přisvědčit, když zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Pro úplnost je vhodné dodat, že již v předchozích řízeních, kterých byla žalobkyně účastna, se věc vyřizující odvolací senát s ohledem na vyložené odklonil od své předchozí rozhodovací praxe, která ve vztahu k otázce úroku z prodlení v těchto typech spotřebitelských sporů byla založena na úvaze o procesních břemenech žalovaného stran možnosti vrácení jistiny.

11. Protože v napadeném výroku II. okresní soud, jak uvedeno shora, žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu byl již žalovaný v prodlení s úhradou částky 39.376 Kč, u níž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení do jejího zaplacení, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení) ve výši 11,5 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když v rozsahu požadovaném nad přiznanou část bylo rovněž napadené rozhodnutí potvrzeno.

12. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž ani změna napadeného rozhodnutí nemění nic na závěru, že s přihlédnutím k požadovanému příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) lze za procesně úspěšného účastníka považovat žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

13. Jde-li o řízení odvolací, pak rovněž (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř.) lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.