75 Co 280/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zřízení služebnosti stezky a o ochranu vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 2. 2024, č. j. 16 C 176/2019-313, I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 114.926,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám j zástupkyně žalovaných.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.736,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zřízena služebnosti stezky ve prospěch panujícího pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /1 o výměře , Anonymizováno, m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, , Anonymizováno, kraje, , Anonymizováno, pracoviště , adresa, , k tíži služebného pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je č. p. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, pracoviště , adresa, , v rozsahu dle geometrického plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , který je nedílnou součástí výroku rozsudku, za účelem průchodu a to na dobu neurčitou (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zdržet se rušení vlastnického práva žalovaných č. , hodnota, . a č. , hodnota, . k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, – bydlení, v části obce , adresa, , a to tím, že přes tento pozemek chodí a užívá jej jako přístupovou cestu k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavená plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, – bydlení, v části obce , adresa, , a to po uplynutí lhůty 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Dále žalobkyni uložil povinnost zabránit rušení vlastnického práva žalovaných č. , hodnota, . a č. , hodnota, . k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, – bydlení, v části obce , adresa, ze strany všech osob, které mají na základě smluvního vztahu či jejího souhlasu užívací právo k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , či budově č. p. , Anonymizováno, – bydlení, v části obce , adresa, , která je jeho součástí, či jakýmkoliv jejich částem, a to po uplynutí lhůty 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovaným č. , hodnota, . a č. , hodnota, . náklady řízení ve výši 170.390 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalovaných , Jméno advokátky, (výrok IV.) a konečně žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši, jaká bude vyčíslena v samostatném usnesení, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, na účet Okresního soudu v Přerově č. ú. , č. účtu, VS , var. symbol, (výrok V.).

2. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.), který je jako jediný napaden odvoláním, odůvodnil tím, že ve věci aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když to jsou žalovaní, kteří byli zcela procesně úspěšní ve sporu žalobkyně o zřízení služebnosti stezky i ve sporu o ochranu svého vlastnického práva. Žalovaní mají proto právo na plnou náhradu nákladů za obě (spojená) řízení. Okresní soud předně zdůraznil, že neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání plné náhrady nákladů řízení žalovaným ve smyslu § 150 o. s. ř., a to pro postup žalobkyně v obou řízeních, a to i s ohledem na příčinu sporu, která vychází z její ziskuchtivosti. Dále okresní soud vyložil, že podle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/2016 Sb. advokátního tarifu (dále je AT) při spojení dvou a více věcí ke společnému projednání se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, že podle § 12 odst. 4 AT, jde-li o společné úkony při zastupování dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % a připomněl, že do spojeného řízení vstoupili oba žalovaní na místo , jméno FO, na základě usnesení soudu ze dne 11. 2. 2020. V řízení pod sp. zn. 16 C 176/2019 jde o zřízení služebnosti (věcného břemene) stezky, což podle § 9 odst. 3 písm. c) AT představuje tarifní hodnotu 35.000 Kč, z níž podle § 7 odst.

5. AT se stanoví výše odměny za 1 úkon právní služby částkou 2.500 Kč. Předmětem řízení sp. zn. 13 C 293/2018 je ochrana vlastnického práva ke stavbě, což lze podřadit pod § 9 odst. 3 písm. b) a c) AT, což představuje tarifní hodnotu 35.000 Kč, z níž podle § 7 odst.

5. AT se stanoví výše odměny za 1 úkon právní služby částkou 2.500 Kč. Při spojení obou věcí činí součet tarifních hodnot 70.000 Kč, což podle § 7 bod 5 AT činí odměnu ve výši 3.900 Kč za 1 úkon ve spojených věcech. V řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 293/2018 o ochranu vlastnického práva, učinil původní žalovaný v době od podání žaloby do spojení věci usnesením ze dne 30. 10. 2019 3 úkony (žalobu ve věci z 20. 12. 2018, plnou moc z 11. 12. 2018 a vyjádření ze dne 2. 10. 2019). Za tyto 3 úkony náleží žalovaným odměna podle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. b) a c) AT ve výši 3x 2.500 Kč, což je celkem 7.500 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 176/2019 učinil původní žalovaný v době od podání žaloby do spojení věci usnesením ze dne 30. 10. 2019 1 úkon (plnou moc z 20. 9. 2019), za nějž náleží žalovaným odměna podle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. c) AT ve výši 2.500 Kč. Ve spojeném řízení vedeném pod sp. zn 16 C 176/2019 Sb. o zřízení služebnosti stezky učinil původní žalovaný , jméno FO, 1 úkon právní služby (účast při jednání 22. 1. 2020), za který přísluší odměna 3.900 Kč. Ve spojeném řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 176/2019 učinili oba žalovaní v době od 22. 1. 2020 do rozhodnutí ve věci dne 23. 2. 2024 celkem 19 úkonů právní služby (vyjádření ze dne 2. 3. 2020, vyjádření ze dne 14. 10. 2020, účast při šetření 29. 1. 2021, účast při jednání 14. 5. 2021, vyjádření ze dne 27. 5. 2021, místní šetření se znalcem 8. 11. 2021, vyjádření ze dne 2. 3. 2022, vyjádření ze dne 26. 4. 2022, účast jednání dne 17. 6. 2022 delší než 2 hodiny, vyjádření z 22. 11. 2022, účast při jednání dne 20. 1. 2023, vyjádření ze dne 3. 7. 2023, účast při jednání dne 4. 10. 2023, místní šetření se znalcem 4. 12. 2023, vyjádření ze dne 16. 1. 2024, účast při jednání dne 16. 2. 2024 delší než 2 hodiny, účast při jednání soudu 23. 2. 2024). Podle 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. b) a c), § 12 odst. 3 a § 12. odst.

4. AT činí odměna za 1 úkon právní služby ve 2 spojených věcech při zastupování 2 žalovaných částku 6.240 Kč. Za 19 úkonů právní služby činí celkem odměna částku 118.560 Kč. Okresní soud pak uzavřel, že žalovaným na náhradě právního zastoupení advokátem náleží odměna za celkem 24 úkonů advokáta, a to ve výši 7.500 Kč, 2.500 Kč, 3.900 Kč a 118.560 Kč, což činí částku 132.460 Kč. Dále v souvislosti se zastoupením náleží náhrada paušalizovaných hotových výdajů advokáta, tzv. režijních paušálů, za 24 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT činí celkem částku 7.200 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 558 Kč a konečně náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 AT celkem 6 půlhodin á 100 Kč, tj. 600 Kč. K celkové částce náhrady nákladů řízení 140.818 Kč okresní soud dále připočetl 21 % DPH, což činí částku 29.572 Kč a uzavřel, že žalovaným náleží proti žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem 170.390 Kč.

3. Jak již uvedeno výše, výlučně proti nákladovému výroku IV. rozsudku, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se zrušení napadené části rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně předně namítá, že pokud , jméno FO, jako právní předchůdce žalovaných nezaslal žalobkyni nejméně 7 dní před podáním žaloby výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., čímž nebyly splněny zákonné podmínky, aby žalovaným byla přiznána jakákoliv náhrada nákladů řízení za předmět sporu týkající se řízení o ochraně vlastnického práva. Výrok IV. napadeného rozsudku je proto v tomto ohledu právně nesprávný a řádně neodůvodněný, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Dále namítala, že napadený výrok spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud soud prvního stupně na výrok o náhradě nákladů řízení aplikoval i ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu (dále jen AT). Je nespornou skutečností, že označení žalovaní do řízení na stranu žalovaných vstoupili dne 11. 2. 2020 namísto , jméno FO, , a to postupem podle ust. § 107a o. s. ř. proto, že žalovaní v průběhu řízení nabyli (koupili) od , jméno FO, do společného jmění manželů pozemek p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k. ú. , adresa, resp. pozemek, přes který se žalobkyně domáhala zřízení služebnosti stezky. S ohledem na skutečnost, že žalovaní v průběhu řízení nabyli pozemek do společného jmění manželů, vzniklo z pohledu procesního práva tzv. nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. Pokud mají účastníci taková společná práva a povinnosti, že se meritorní rozhodnutí ve věci musí vztahovat na všechny účastníky sporu na straně jedné, pak se jedná o tzv. nerozlučné společenství, kdy dalším znakem tohoto společenství je, že hmotné právo neumožnuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut vůči každému z nich zvlášť. V případě nerozlučného společenství úkony jednoho ze společníků zavazují ostatní společníky. Žalobkyně tak namítá, že pokud na straně žalované vzniklo v průběhu řízení nerozlučné společenství z důvodu toho, že žalovaní jako manželé z vlastní vůle v průběhu řízení nabyli do společného jmění manželů nemovitost, soud prvního stupně tak ve výroku o nákladech řízení nesprávně na projednávanou věc aplikoval ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Pokud totiž na straně žalované vystupovali žalovaní jako manželé a z hlediska hmotného práva se předmět řízení týkal jejich společného jmění manželů a jednalo se tedy o tzv. nerozlučné společenství, nemohl jejich společný právní zástupce v projednávané věci činit úkony za dvě zastupované osoby, ale vždy jednalo o jeden úkon právní služby za jeden subjekt, neboť z důvodu nerozlučného společenství každý úkon advokáta učiněný za jednoho z nich automaticky zavazoval i druhého společníka. Dále lze zdůrazňovala, že pokud ani jeden z manželů nemohl v řízení vystupovat samostatně, nemohli na straně žalované být dva právní zástupci současně. Ostatně pro to, že manželé v řízení vystupovali jako jeden subjekt s jedním právním zástupcem ostatně svědčí i soudem prvního stupně formulovaný výrok IV. napadeného rozsudku, neboť pokud by byl dán důvod k aplikaci ust. § 12 odst. 4 AT, musel by soud prvního stupně přiznat náhradu nákladů řízení každému z manželů zvlášť a nikoliv dohromady, jak zcela zmatečně učinil soud prvního stupně. Žalobkyně dále namítá, že když už tedy soud prvního stupně vycházel při stanovení odměny z tarifních hodnot spojených věcí a opomněl absenci výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. ve věci ochrany vlastnického práva, měl při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení vycházet ze součtu tarifních hodnot spojených věci při zastupování jedné osoby ve smyslu ust. § 12 odst. 3 AT, tj. ze součtu tarifních hodnot spojených věcí ve výši 70.000 Kč, což podle ust. § 7 bod 5 AT činí odměnu ve výši 3.900 Kč bez DPH za jeden úkon právní služby. Nicméně pokud soud prvního stupně zcela nesprávně ve výroku o nákladech řízení aplikoval i ust. § 12 odst. 4 AT, nesprávně tím stanovil výši odměny za celkem 19 úkonů právní služby, když namísto částky 3.900 Kč přiznal žalovaným za jeden úkon právní služby odměnu ve výši 6.240 Kč bez DPH. Dále namítá, že pokud v průběhu řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalované z důvodu zapříčiněných výlučně na straně žalované, nelze akceptovat, aby takováto změna byla přičítána ve výroku o nákladech řízení k tíži žalobkyně, zvláště pokud žalobkyně nemohla nikterak ovlivnit nakládání s nemovitostí a změnu vlastnictví po zahájení obou soudních sporů. Proto je žalobkyně přesvědčena a uzavírá, že soud prvního stupně aplikoval ust. § 12 odst. 4 AT na projednávanou věc nejen právně nesprávně, ale i v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalobkyně namítala, že pokud napadené rozhodnutí ani neobsahuje odůvodnění ohledně důvodů aplikace ust. § 12 odst. 4 AT, lze bezesporu namítnout, že výrok IV. napadeného rozsudku je nepřezkoumatelný a vydaný v rozporu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a tímto došlo i k naplnění odvolacího důvodu ve smyslu ust. § 205 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

4. Žalovaní se k odvolání žalobkyně vyjádřili tak, že považují rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu za zcela správný a zákonný. Naproti tomu odvolání žalobkyně je dle názorů žalovaných naprosto nedůvodné a neobsahuje žádné argumenty, na jejichž základě by mělo dojít k jakékoliv změně či zrušení napadené části rozsudku. Pokud žalobkyně namítá absenci výzvy k plnění, tento argument nemůže obstát, protože je nepochybné, že žalobkyně byla ze strany právního předchůdce žalovaných k ukončení užívání nemovitých věcí ve vlastnictví původně pana , jméno FO, opakovaně vyzývána. Dne 14. 9. 2016 byla písemná výzva zaslána právnímu zástupci žalobkyně, který dříve zastupoval i její právní předchůdce. Následně byla dne 8. 10. 2018 odeslána písemná výzva i přímo žalobkyni. Zdůrazňovali, že výzva ze dne 14. 9. 2016, v rámci které jsou vlastníci domu č.p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, výslovně vyzváni, aby si zajistili přístup do této nemovitosti jiným způsobem a neužívali nemovitost pana , jméno FO, , byla v rámci řízení na ústním jednání konaném dne 16. 2. 2024 provedena k důkazu a ze strany žalobkyně nebylo doručení této výzvy nikterak zpochybňováno. Rovněž podle žalovaných nelze odhlédnout od skutečnosti, že před podáním žaloby ze strany právního předchůdce žalovaných probíhala poměrně dlouhodobá jednání, jejichž smyslem bylo dospět k mimosoudnímu vyřízení věci. Mezi právními zástupci účastníků probíhala před podáním žaloby komunikace ohledně předmětu řízení a je tedy nesporné, že stanovisko žalovaných, resp. jejich právního předchůdce, bylo žalobkyni velmi dobře známo a zcela jednoznačně si byla vědoma požadavku žalovaných (jejich právního předchůdce), aby se zdržela užívání nemovitosti v jejich vlastnictví. Je nezbytné ve věci přihlédnout i k situaci, která žalobě předcházela, kdy spornost práva užívat nemovitost ve vlastnictví žalovaných byla účastníkům řízení známa a další výzva nad rámec shora uvedených již byla nadbytečná. Námitka žalobkyně a požadavek na odeslání další předžalobní výzvy je zcela formalistická a za situace, kdy před podáním žaloby probíhala dlouhodobá jednání mezi účastníky řízení je nutno ji považovat i za rozpornou s dobrými mravy. V daném případě se zcela jednoznačně nejedná o situaci, kdy by byla podána žaloba bez jakéhokoliv upozornění dlužníka. Byť žalovaní tvrdí a toto tvrzení bylo rovněž prokázáno relevantním důkazem, že předžalobní výzva byla žalobkyni a jejím právním předchůdcům doručena, pro případ, že by se odvolací soud s jejich tvrzením neztotožnil, dovolují si žalovaní odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, [R 75/2015 civ.]. Dle závěrů Nejvyššího soudu totiž nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Důvodem, pro který byl občanský soudní řád „doplněn“ o ustanovení § 142a o. s. ř., přitom bylo - jak je zřejmé z účelu tímto ustanovením sledovaným - zabránit praktikám věřitelů, kteří (primárně) neměli zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na „zvýšení“ těchto pohledávek o náklady soudního řízení (zpravidla o odměnu za zastupování advokátem - § 137 odst. 2 o. s. ř.), které často výrazně převyšovaly samotnou pohledávku. Jinými slovy, jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. dle závěru Nejvyššího soudu zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak „zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Je jednoznačné, že žalobkyně ani po podání žaloby žalovaných své stanovisko žádným způsobem nezměnila a stejně jako v případě předžalobních jednání se nároku žalovaných vehementně bránila. S ohledem na vše shora uvedené považují žalovaní námitku žalobkyně ohledně absence předžalobní výzvy za zcela nedůvodnou. Žalobkyně dále namítá, že okresní soud pochybil, pokud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Tuto svou námitku žalobkyně odůvodňuje odkazem na existenci tzv. nerozlučného společenství ve smyslu ust. § 91 odst. 2 občanského soudního řádu. I tuto odvolací námitku považují žalovaní za zcela nedůvodnou. Z ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu vyplývá, že: „Jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.“ Je jednoznačné, že pokud jsou v dané věci zastupováni manželé, jedná se jednoznačně o společný úkon při zastupování dvou osob a požadavek citovaného ustanovení tak byl bezezbytku naplněn. V tomto směru žalovaní odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5830/2016 ze dne 1. 8. 2017. V rámci tohoto rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR zabývá právě otázkou společného úkonu advokáta při zastupování manželů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže advokát zastupuje povinného a jeho manžela a činí za ně společné úkony, náleží mu odměna dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Jestliže účastníci řízení (v daném řízení povinný a jeho manželka) byli zastupováni týmž právním zástupcem, oba učinili v průběhu řízení obsahově stejná podání, ze kterých vyplývá, že oba účastníci mají stejný zájem na věci, pak se jedná o společné úkony advokáta při zastupování dvou osob ve smyslu ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť tyto osoby mají stejný (společný) zájem na výsledku řízení. Ostatně ani není vyloučeno, aby každý z manželů měl v řízení svého právního zástupce. Proto pokud si oba manželé zvolili společného zástupce, který činil úkony za oba zastupované najednou, bylo nutné aplikovat ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Skutečnost, že na straně žalovaných došlo v průběhu řízení k procesnímu nástupnictví je zcela nerozhodná a na rozhodnutí o nákladech řízení nemůže mít žádný vliv. Bylo to právě užívání nemovitostí ve vlastnictví pana , jméno FO, ze strany žalobkyně a všech nájemců jejího domu bez jakéhokoliv právního důvodu, nemožnost zajistit si zabezpečení své nemovitosti (uzamčení vstupních dveří) či přistoupit k rekonstrukci své nemovitosti, a v neposlední řadě i existence soudního sporu, které vedly pana , jméno FO, k prodeji nemovitosti v jeho vlastnictví a zapříčinily procesní nástupnictví v rámci řízení. Za této situace proto vnímají žalovaní námitku žalobkyně ohledně rozporu s dobrými mravy jako přinejmenším nevhodnou. Samotné procesní nástupnictví je zákonem aprobovaný proces, který není možné „sankcionovat“ v rámci rozhodování o nákladech řízení.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné. Z důvodů dále vyložených, však odvolací soud dospěl k závěru o nutnosti změny napadeného rozhodnutí.

6. Podle § 142a o. s. ř. odst. 1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění; odst. 2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

9. K odvolací námitce žalobkyně stran toho, že právní předchůdce žalovaných jako žalobce ve spojené věci okresního soudu sp. zn. 13 C 293/2018 nepostupoval v souladu s ust. § 142a o. s. ř., tedy před zahájením řízení žalobkyni jako žalovanou nevyzval k dobrovolnému splnění následně žalované(žalovaných) povinnosti(í) odvolací uzavírá, že se v posuzované věci ztotožňuje s argumentací žalovaných vycházející z rozhodovací činnosti dovolací soudu, např. právě sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, [R 75/2015 civ.] či sp. zn. 29 Cdo 947/2014 a mnohé další, které vychází z důvodu a smyslu přijetí uvedeného pravidla, které tak mělo primárně zabránit zneužívání procesního práva (§ 6 o. s. ř.) při vymáhání bagatelních pohledávek, kdy začasté smyslech vymáhání těchto pohledávek bylo jejich výrazné navýšení o příslušenství ve formě nákladů řízení. Uvedená judikatura a mnohá další rovněž správně poukazuje na to, že ust. § 142a o. s. ř nelze vykládat ryze formalisticky tak, že bez předchozí výzvy nelze žalobci vůbec náhradu nákladů řízení přiznat, neboť je třeba přihlížet k postoji žalovaného k uplatněnému nároku. Zjednodušeně řečeno, pokud se žalovaný po doručení žaloby chová tak, že nepřivodí zánik nároku, je nepochybné, že by tak neučinil ani po doručení předžalobní výzvy a trvání na splnění povinnosti žalobcem dle § 142a o. s. ř. by bylo požadavkem ryze formalistickým. Uvedené lze zcela vztáhnout na okolnosti projednávané věci, kdy je nepochybné, že nejméně od roku 2016 se právní předchůdce žalovaných proti žalobkyni domáhal ochrany svého tehdejšího vlastnického práva, které vyústilo v podání žaloby dne 20. 12. 2018 ve věci sp. zn. 13 C 293/2018, přičemž v tomto řízení žalobkyně, vystupujíc v řízení sp. zn. 13 C 293/2018 jako žalovaná, nároky právního předchůdce neuznávala a spor byl vyřešen až dnes již v dané části pravomocným rozsudkem okresního 23. 2. 2024, č. j. 16 C 176/2019-313. Trvání na požadavku předžalobní výzvy by vskutku bylo výrazem přepjaté formalismu, který nelze v rámci rozhodovací činnosti soudu aprobovat. Okresní soud tak správně žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení i za náklady vzniklé jejich právnímu předchůdci v řízení sp. zn. 13 C 293/2018.

10. Důvodná není ani odvolací argumentace žalobkyně stran námitek proti aplikaci ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu, kdy žalobkyně nepřípadně směšuje problematiku nerozlučného procesního společenství a otázku zvýšení odměny advokáta při zastupování více osob. Výrazem nerozlučného společenství je předně vázanost procesními úkony jednoho z takových účastníky pro ostatní účastníky, což však nelze účelově interpretovat, tak jak se snaží žalobkyně, že z pohledu nároku jejich společného zástupce z řad advokáta na odměnu a následně nároku na náhradu nákladů řízení všechny tyto osoby splývají v osobu jednu a tomuto zástupci tak vzniká nárok na odměnu pouze jakoby zastupoval právě a jen osobu jednu. Správně žalovaní odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5830/2016, které sice bylo vydáno v poměrech věci exekuční, ale bezpochyby je tím spíše aplikovatelné v poměrech nalézacího řízení, když s ohledem na obsah spisu společný zástupce žalovaných činil úkony právní služby, které sledovaly shodný zájem obou žalovaných na výsledku nalézacího řízení. Správně tedy okresní soud ve věci aplikoval ust. § 12 odst.

4. AT. Pokud žalobkyně dále ústy svého zástupce namítá, že aplikace ust. § 12 odst. 4 AT v posuzované věci je nejen nesprávná, ale i rozporná s dobrými mravy, pak pomíjí to, že korektiv dobrým mravu je institutem hmotného práva, resp. výkonu práva mezi účastníky tzv. občanskoprávního obratu, tedy mezi subjekty v rovném postavení. Je tedy pojmově vyloučeno, aby tímto institutem byla poměřována činnost orgánu autoritativně aplikujícího a vykládajícího právo, tedy v daném případě soudu. V procesních souvislostech lze případnou tvrdost ohledně procesního nároku na náhradu nákladů řízení odstranit pouze aplikací ust. § 150 o. s. ř., přičemž odvolací soud je ve shodě s okresním soudem v tom, že v posuzované věci podmínky pro aplikaci pravidla obsaženého v ust. § 150 o. s. ř. dány nejsou. Těmito důvody tak ani nemohou být okolnosti žalobkyní naznačované, že k procesnímu nástupci žalovaných mimo vůli žalobkyně.

11. Konečně ani námitce žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nelze přisvědčit. Konstantní judikatura soudů, stejně jako odborná literatura, za nepřezkoumatelné rozhodnutí považuje takové, u něhož odvolací soud na závěrech soudu prvního stupně nemůže vybudovat své úvahy o věci a ani účastníci proti němu nemohou náležitě formulovat odvolací důvody. Přezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu; není-li takový předpoklad splněn, nemůže již z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně obstát. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu právního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Již s ohledem na to, že žalobkyně byla zcela nepochybně schopna vymezit odvolací důvody a věcnou argumentaci proti napadenému výroku rozsudku, nelze uvažovat o tom, že by napadené rozhodnutí okresního soudu bylo nepřezkoumatelné.

12. S ohledem na vyložené tak odvolací soud zcela akceptuje způsob, jakým okresní soud stanovil tarifní hodnoty a sazby mimosmluvní odměny pro určení náhrady nákladů řízení na odměnu advokáta žalovaných, a to jak v řízení původně vedeném pod sp. zn. 13 C 293/2018, tak i v tomto řízení, včetně té části, kdy do řízení vstoupili žalovaní. Pro stručnost se pak v uvedeném směru odkazuje na napadené rozhodnutí.

13. Přesto je však třeba rozhodnutí okresního soudu v napadené části dílem korigovat, neboť okresní soud ne zcela důsledně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Platí totiž, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srovnej sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. března 2021).

14. Jde-li o řízení původně vedené pod sp. zn. 13 C 293/2018, v němž právní předchůdce žalovaných vystupoval jako žalobce, je třeba žalovaným přiznat náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč a náhradu na odměnu advokáta v sazbě 2.500 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž v řízení byly účelně učiněny dva úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a podání návrhu ve věci samé – žaloba (§ 11 odst. 1, písm. a), d) AT), tj. celkem 5.000 Kč + 21 % DPH a dále paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/úkon právní služby, tedy celkem 600 Kč + 21 % DPH. V souhrnu tedy žalovaným na náhradě nákladů za uvedené řízení náleží částka 10.776 Kč. Pokud se týká podání zástupce žalovaných ze dne 2. 10. 2019 (vyjádření) pak uvedený úkon právní služby je úkonem nadbytečným, když takovéto vyjádření nebylo dle obsahu spisu soudem požadováno a je-li tedy nadbytečným, platí, že jej nelze považovat za náklad účelně vynaložený.

15. Za řízení ve věci sp. zn. 16 C 176/2019 v době, kdy účastníkem řízení byl právní předchůdce žalovaných do doby spojení věcí, náleží náhrada na odměnu advokáta v sazbě 2.500 Kč + 21 % DPH za úkon právní služby převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1, písm. a/ AT) a dále paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/úkon právní služby, tedy 300 Kč + 21 % DPH, tj. celkem pak 3.388 Kč.

16. Za řízení ve věci sp. zn. 16 C 176/2019 v době již spojených věci (s řízením sp. zn. 13 C 293/2018), kdy účastníkem řízení byl právní předchůdce žalovaných, náleží náhrada na odměnu advokáta v sazbě 3.900 Kč + 21 % DPH za úkon právní služby účast na jednání před soudem dne 22. 1. 2020 (§ 11 odst. 1, písm. g) AT) a dále paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/úkon právní služby, tedy 300 Kč + 21 % DPH, tj. celkem pak 5.082 Kč.

17. Za řízení ve věci sp. zn. 16 C 176/2019, kdy účastníky řízení již po rozhodnutí o procesním nástupnictví v důsledku singulární sukcese byli žalovaní platí, s ohledem na výše vyložené, že náhrada na odměnu advokáta svědčí, jak správně kvantifikoval okresní soud při aplikaci § 12 odst. 4 AT, v sazbě 6.240 Kč. Optikou účelných nákladů řízení, za něž žalovaným náleží náhrada, pak odpovídá náhrada nákladů na odměnu jejich společného advokáta za tyto úkony právní služby: vyjádření ve věci samé ze dne 14. 10. 2020 – učiněné k výzvě soudu (§ 11 odst. 1, písm. d) AT), účast na jednání soudu – místní šetření 29. 1. 2021, účast na jednání soudu dne 14. 5. 2021, účast na místním šetření konaném znalcem dne 8. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 17. 6. 2022 – počítáno s ohledem na jeho délku jako 2 úkony právní služby, účast na jednání soudu dne 20. 1. 2023, účast na jednání 4. 10. 2023, účast na místním šetření konaném znalcem dne 4. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 16. 2. 2024 – počítáno s ohledem na jeho délku jako 2 úkony právní služby a účast na jednání soudu dne 23. 2024 (§ 11 odst. 1, písm. g) AT dále dle § 11 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 1, písm. e) ve vztahu k účasti na šetřeních prováděných znalci). Na náhradu na odměnu zástupce žalovaných tak žalovaným svědčí náhrada za 12 úkonů právní služby, což představuje částku 74.880 Kč + 21 % DPH, t. částku 90.604,80 Kč, k čemuž je rovněž třeba připočíst paušalizovanou náhradu hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/úkon právní služby, tedy 3.600 Kč + 21 DPH%, tj. částku 4.356 Kč. Celkem tak žalovaným náleží na náhradě nákladů řízení na odměnu jejich společného zástupce advokáta, včetně paušalizované náhrady hotových výdajů, za část řízení, jehož byli již účastníky, částka 94.960,80 Kč.

18. Je výrazem ustálené judikatury, včetně ústavněprávní, že ne všechny úkony (podání) advokátem za řízení učiněné lze kvalifikovat jako úkony právní služby honorovatelné odměnou, resp. náhradou na tuto odměnu. Typicky je jedná o různé žádosti, písemné učiněné důkazní návrhy, písemná vyjádření k provedeným úkonům či dílčím procesním otázkám, apod. Uvedené závěry je třeba vztáhnout i na projednávanou věc, kdy za honorovatelné úkony právní služby pro účely náhrady nákladů řízení nelze považovat podání zástupce žalovaných vztahující se ke znaleckým posudkům, a to jednak obsahově jako vyjádření k vyhotoveným posudkům, popř. podání obsahující otázky ve vztahu k zadání znaleckých úkolů, byť by byly učiněny k výzvě soudu. Na náhradě nákladů řízení tak nelze žalovaným s ohledem na uvedené přiznat náhradu za podání označená v napadeném rozsudku jako vyjádření ze dne 27. 5. 2021, 2. 3. 2022, 26. 4. 2022, 22. 11. 2022, 3. 7. 2023 a 16. 1. 2024. Pokud se týká podání ze dne 2. 3. 2020, označené jako vyjádření, pak z obsahu spisu nevyplývá, že by toto vyjádření bylo soudem vyžadováno a je třeba na něj nahlížet jako na podání nadbytečné, a tedy zjednodušeně řečeno neúčelné.

19. Konečně žalovaným na náhradě nákladů řízení náleží i náhrada za promeškaný čas jejich společného zástupce na cestě , adresa, a zpět v souvislosti místními šetřeními ve dne 29. 1. 2021, 8. 11. 2021 a 4. 12. 2023, a to dle § 14 odst. 1, 3, v sazbě 100 Kč/započatá půlhodina, tj. při 6 půlhodinách částka 600 Kč + 21 %, tj. 720 Kč.

20. Odvolací soud však žalovaným nepřiznal náhradu na účtované cestovné jejich společného zástupce na uvedená místní šetření, když k prokázání těchto výdajů byly předloženy technické průkazy k vozidlům , jméno FO, , RZ , SPZ, RZ , SPZ, , z nichž vyplývá, že vlastníkem vozidel je společnost , jméno FO, – , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a provozovatelem těchto vozidel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a nebylo tedy osvědčeno, že vozidlo vlastní nebo provozuje, jak bylo tvrzeno, zástupce žalovaných, popř. nebylo ani tvrzeno, jaký jiný právní vztah k těmto vozidlům zástupce žalovaných má, tak aby mohlo být posouzeno, zda náklady související s provozem vozidla vznikají přímo tomuto zástupci a lze je tedy v rámci náhrady náklady řízení saturovat. Z předloženého technické průkazu se totiž jeví jako vysoce pravděpodobné, že náklady spojené s provozem vozidla fakticky, a i účetně a daňově uplatňuje právě společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. a nikoliv zástupce žalovaných a tomuto tak nemohly vzniknout.

21. S ohledem na vše vyložené tedy žalovaným proti žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení celkem v částce 114.926,80 Kč.

22. Odvolací soud proto za podmínek § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek v napadené části změnil tak, jak vyplývá z výrokové části I. tohoto usnesení. Vzhledem ke skutečnosti, že účastníci jsou manželé a spor souvisí s majetkem, který je ve společném jmění manželů, přiznal odvolací soud s ohledem na ust. § 713 odst. 2 o. z. žalovaným náhradu nákladů řízení v režimu věřitelské solidarity.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval krajský soud za podmínek ust. § 224, § 142 odst. 2 o. s. ř., když předmětem odvolacího řízení byla částka náhrady nákladů řízení přiznaná žalovaným ve výši 170.390 Kč a v důsledku změny rozhodnutí je žalovaným přiznána částka 114.926,80 Kč, tedy v rozsahu 67 % z původní částky. Žalovaní tak mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 34 % (67 % - 33 %). Zástupce žalovaných v řízení učinil jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání nikoliv ve věci samé a na náhradě nákladů řízení by tak žalovaným v případě plného úspěchu náležela náhrada na mimosmluvní odměnu v rozsahu ½ dle § 7, bodu 5, § 11 odst. 2, písm. c), § 12 odst. 4 AT v částce 6.352 Kč + 21 % DPH a paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/úkon právní služby, tedy 300 Kč + 21 % DPH, celkem pak 8.048,90 Kč. S ohledem na rozsah přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení, pak žalovaným z tohoto důvodu náleží 2.736,60 Kč. O věřitelské solidaritě žalovaných pak platí shora vyložené.