75 Co 285/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce, Anonymizováno IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený Anonymizováno Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., Anonymizováno IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 65.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2024, č. j. 29 C 98/2022-273, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. září 2024, č. j. 29 C 98/2022-281,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 65.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65.000 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 22.188,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na nákladech řízení částku 881 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na nákladech řízení částku 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 65.000 Kč se smluvním úrokem ve výši 500 Kč denně od 2. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.) a dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29.040 Kč, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované Jméno advokáta B (výrok II.). Usnesením ze dne 17. září 2024, č. j. 29 C 98/2022-281, okresní soud rozsudek doplnil o nákladový výrok, jímž žalobci uložil povinnost zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na nákladech řízení částku ve výši 1.001 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o návrhu žalobce, kterým se domáhal zaplacení požadované částky za skutkových tvrzení o tom, že prodal žalované vybavení prodejny kebab v adresa na adrese adresa, a žalovaná se zavázala za toto vybavení zaplatit částku 65.000 Kč. Svůj dluh vůči žalobci žalovaná uznala co do důvodu a výše a v dohodě o uznání dluhu se zavázala částku 65.000 Kč zaplatit do 1. 10. 2021 v hotovosti, k rukám žalobce v místě jeho bydliště s tím, že pro případ nesplnění závazku byl mezi účastníky sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 500 Kč denně do zaplacení a dluh nebyl zaplacen ani poté, co byla žalovaná k jeho zaplacení vyzvána předžalobní výzvou.

2. Po projednání věci učinil okresní soud závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce na základě živnostenského oprávnění provozoval do podzimu 2021 prodejnu kebab v adresa na adrese adresa, a to v pronajatých prostorách, jejichž správu zajišťovala realitní kancelář tituly před jménem jméno FO z adresa. V této provozovně zaměstnával paní jméno FO jako prodavačku, obsluhu a pro přípravu jídel. Na podzim 2021 se žalobce rozhodl provozování prodejny ukončit a její zařízení prodat, protože měl dluhy, úvěry. Na Facebook dal inzerát a ozval se pan Anonymizováno Anonymizováno, domluvili se na schůzce v provozovně. Na vše se podíval, souhlasil s tím, že má zájem o kompletní zařízení. Žádný seznam zařízení provozovny pořízen nebyl, vybavení kuchyně, gril, stolky, nerezový stůl a další zařízení, kromě klimatizace, patřilo žalobci. Žalobce požadoval za zařízení částku 500.000 Kč, Anonymizováno Anonymizováno nabídl 15.000 Eur s tím, že víc než 400.000 Kč dát nemůže. S tím žalobce souhlasil, následně p. jméno FO přivezl v hotovosti jen část peněz, dle písemného potvrzení 350.000 Kč, které žalobci předal. Zbývající částku měl zaplatit dodatečně a vyřídit to měl pan tituly před jménem jméno FO, jednatel společnosti Jméno žalované., účetní Anonymizováno Anonymizováno. Nájemní smlouvu na prostor, ve kterém se provozovna kebabu nacházela, uzavřela spol. Jméno žalované., která tento prostor převzala od pana Anonymizováno, a převedla na sebe rovněž energie a pracovní smlouvu s paní jméno FO, která zde pracovala do března 2022, kdy podala výpověď. Vzhledem k tomu, že zbývající část kupní ceny v dohodnuté lhůtě nebyla Anonymizováno Anonymizováno zaplacena, uzavřel žalobce dne 16. 9. 2021 s žalovanou Dohodu o uznání dluhu, kde se žalovaná zastoupená svým jednatelem, zavázala za vybavení prodejny kebab v adresa na adrese adresa, zaplatit částku 65.000 Kč. Svůj dluh vůči žalobci žalovaná tímto uznala co do důvodu a výše a zavázala se částku 65.000 Kč zaplatit do 1. 10. 2021 v hotovosti, k rukám žalobce v místě jeho bydliště. Pro případ nesplnění závazku byl mezi účastníky sjednán úrok z prodlení ve výši 500 Kč denně do zaplacení. Dlužná částka nebyla uhrazena ani v takto sjednané lhůtě a žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 24. 1. 2022, na kterou však žalovaná nijak nereagovala.

3. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval ust. § 2079 odst. 1, ust. § 2053, ust. § 1968 věty první a ust. § 1970 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaná není ve věci pasivně legitimovaným účastníkem. Okresní soud vyložil, že s ohledem na existenci písemného uznání dluhu se v prvé řadě zabýval tím, a to na základě námitky žalované, zda dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, resp. mezi účastníky vůbec existoval. Vyložil, že uznání dluhu ve smyslu § 2053 OZ je jedním z institutů utvrzení dluhu, který zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání a jedním z jeho právních následků, v procesní rovině, je přesun důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel po něm domáhá, neexistuje. Okresní soud pak s ohledem na zjištěný skutkový stav věci uzavřel, že kupní smlouvu na zařízení prodejny kebab v adresa na adrese adresa, kterou původně provozoval žalobce, tento uzavřel nikoliv s žalovanou, ale s Anonymizováno Anonymizováno jako kupujícím, který také zaplatil většinu kupní ceny. Jak na předanou částku 350.000 Kč, tak na zbývající část kupní ceny 65.000 Kč si tito vystavili písemné potvrzení. K okamžiku sepisu uznání dluhu ze dne 16. 9. 2021 částku ve výši 65.000 Kč jako nedoplatek kupní ceny žalovaná společnost Jméno žalované. žalobci nedlužila, když se jednalo o dluh Anonymizováno Anonymizováno. Podle okresního soudu tedy žalovaná prokázala, že mezi ní a žalobcem žádná kupní smlouva ohledně zařízení provozovny kebab uzavřena nebyla a že částku 65.000 Kč jako nedoplatek kupní ceny tak není povinna zaplatit, stejně jako nehradila ani převážnou část kupní ceny, proto tedy není ve věci pasivně legitimována. Okresní soud dále zkoumal roli žalované a jejího jednatele v předmětné obchodní transakci týkající se prodeje vybavení provozovny kebab, kdy uvedl, že tuto se mu podařilo rozklíčovat teprve po doplnění tvrzení a v návaznosti na provedené dokazování. Jak shodně popsaly svědkyně jméno FO a jméno FO, ale i svědek Anonymizováno Anonymizováno, tak žalovaná je společností poskytující Anonymizováno Anonymizováno účetní služby a na základě vzájemné dohody jednatele žalované tituly před jménem jméno FO a pana Anonymizováno zaštítila (za úplatu) provoz této prodejny svou firmou tak, aby tato provozovna měla IČ, aby jediné zaměstnankyni v provozovně Anonymizováno. jméno FO byly vystavovány řádné výplatnice, odváděno za ni sociální a zdravotní pojištění a celkově, aby vše probíhalo v pořádku, bylo řádně hrazeno nájemné a za energie. To vše do doby, než si skutečný provozovatel (jméno FO) vyřídí živnostenské oprávnění. Tomu odpovídá skutečnost, že nájem nebytového prostoru převzala žalovaná, jak také potvrdil žalobce, svědek tituly před jménem jméno FO, jakož i svědkyně jméno FO a jméno FO. Žalovaná také uzavřela novou smlouvu s dodavatelem elektřiny a označila se jako provozovatel prodejny kebab v adresa na adrese adresa. K okolnostem sepisu a podpisu uznání dluhu ze dne 16. 9. 2021 žalovanou pak za věrohodné považoval soud vysvětlení uvedené svědkyní jméno FO, která jednateli žalované, svému manželovi, vypomáhala mj. se záležitostmi týkajícími se provozovny kebab v adresa na adrese adresa a Anonymizováno Anonymizováno. Z výpovědi svědkyně tak okresní soud považoval za prokázané, že dluh (65.000 Kč) měl doplatit pan Anonymizováno Anonymizováno a pan jméno FO chtěl mít jistotu, že to bude zaplacené s tím, že jestli mu spol. Anonymizováno nepodepíše uznání závazku, tak provozovnu zavře, a neotevře, dokud to nebude zaplacené. Provozovna přitom ani při změně provozovatele nebyla zavřená, plynule zde došlo ke změně provozovatele, a v té době již měli provozovatelé nakoupené zboží. Toto byl důvod, proč jednatel žalované uznání závazku podepsal. Současně byl přesvědčen, že p. jméno FO svému závazku dostojí, jeho samotného a jeho bratry svědkyně s manželem znali, vždy jednali poctivě, předpokládali tedy, že to tak bude i nadále. Následně podle svědkyně několikrát pan jméno FO telefonoval s tím, že částka stále nebyla zaplacená, oni (jméno FO) volali panu Anonymizováno, a ten je opakovaně ujišťoval, že to dá do pořádku a pak dokonce řekl, že už to zaplatil. Okresní soud pak právní hodnocení věci uzavřel úvahou, že přestože se tedy jednatel žalované tituly před jménem jméno FO zachoval poněkud lehkovážně, pokud tzv. „přikryl“ podnikání Anonymizováno Anonymizováno a jeho rodiny či přátel svojí firmou, a ještě lehkomyslněji stran podepsání uznání dluhu Anonymizováno Anonymizováno jako dluhu vlastního /k čemuž ani neměl zmocnění či pokyn od Anonymizováno Anonymizováno/, nelze v žádném případě dovodit povinnost žalované zaplatit doplatek kupní ceny, jak je žalobou uplatněna. Stejně tak je třeba vytknout žalobci značnou neformálnost jeho jednání, kdy neexistuje nejen písemná kupní smlouva, ale ani soupis prodávaného zařízení provozovny, natož inventarizační seznam, a neexistuje ani jednoznačná dohoda o výši kupní ceny, která se tak pohybuje v rozmezí 340.000 Kč (tvrzeno Anonymizováno Anonymizováno) až 415.000 Kč (součet uhrazené částky 350.000 Kč a dluhu 65.000 Kč). Prokázáno toliko bylo zaplacení částky 350.000 Kč Anonymizováno Anonymizováno žalobci za prodej zařízení provozovny. Podle okresního soudu je v souvislosti se všemi shora uvedenými skutečnostmi třeba poukázat na nutnost striktně odlišovat, kdo byl provozovatelem prodejny kebab, tj. nájemcem nebytových prostor, zaměstnavatelem Anonymizováno. jméno FO, odběratelem energií atd., a kdo vlastnil zařízení této prodejny, tj. jednotlivé movité věci tvořící v souhrnu vybavení provozovny. Z provedeného dokazovaní pak jednoznačně vyplynulo, že formálním provozovatelem prodejny byla sice žalovaná, faktickým pak jméno FO, avšak vlastníkem zařízení provozovny (jehož neuhrazená část kupní ceny je předmětem tohoto řízení) je svědek Anonymizováno Anonymizováno. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl aplikujíc ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tuto přiznal procesně úspěšné účastnici žalované. O nákladech státu pak, jak již uvedeno shora, rozhodl doplňujícím usnesením tak, že dle § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalobce k náhradě těchto nákladů řízení.

4. Proti uvedenému rozsudku brojí odvoláním žalobce, domáhajíc se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě žalobce okresnímu soudu vytýká procesní vady, které shledává v opakovaném odročování jednání na základě nedoložených žádostí žalované (jejího jednatele). V uvedeném pak identifikuje porušení zásady hospodárnosti a rychlosti řízení, zásady spravedlivého procesu, kdy odkazoval na konkrétní data odročených jednání. Takovýto přístup žalované pak hodnotí jako obstrukční, které by mělo jít k její tíži, včetně skutečnosti, že žalovaná byla po celou dobu řízení procesně pasivní. Za neakceptovatelný považuje postup okresního soudu, který u jednání dne 15. 9. 2023 zavázal žalobce ve smyslu § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, když dle jeho názoru to byla žalovaná, která byla zatížena procesními břemeny. Poukazoval na složitý a navzájem propletený vztah mezi žalovanou, Anonymizováno Anonymizováno a panem jméno FO, ve kterém bylo těžké se orientovat, neboť jak žalovaná, a tak i pan jméno FO tvrdili před soudem něco jiného a přehazovali si navzájem odpovědnost. Je však nesporné, že žalovaná podepsala uznání dluhu, což nebylo nikým rozporováno. Žalobce nikdy nerozporoval, že první část kupní ceny zaplatil pan jméno FO, nicméně, když požadoval doplatit zbytek, tak ho jmenovaný informoval o tom, že vše přechází oficiálně na žalovanou, která zbytek dluhu doplatí, což mu měl potvrdit sám jednatel žalovaného a měl mu předat podklady k sepsání dohody o uznání dluhu. V tomto směru poukazoval i na výpověď svědkyně jméno FO, která měla potvrdit, že se manželé jméno FO před předáním zařízení v provozovně za účasti žalobce zajímali o chod celé provozovny. Nesouhlasil proto se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaná poskytovala jen účetní služby, což podle něj neodpovídá rozsahu činnosti žalované, která byla ve vztahu k předmětné provozovně zjištěna (přechod nájmu, energií, uzavření pracovněprávních vztahů, její evidence jako provozovatele atd.). Z uvedeného je pak podle žalobce objektivně prokázáno, že žalovaná byla navázána na prodej zařízení i chod kebab provozovny a rovněž, že vystupovala jako kupující. Okresnímu soudu tak dále žalobce vytýkal, že dospěl k závěru, že kupující byl pouze pan jméno FO a nezabýval se tak otázkou, zda na straně kupujících nevystupovalo více osob, včetně žalované. Žalobce tedy nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že žalovaná nebyla účastníkem právního vztahu, ze kterého by jí vyplývala povinnost dluh uhradit. Dále podle žalobce se okresní soud dostatečně nezabýval otázkou následků právního jednání žalované jako právnické osoby, podnikajícího subjektu, která by měla nést odpovědnost za své jednání. Podle žalobce tak jednání žalované v uvedených souvislostech může být kvalifikováno jako přistoupení k dluhu nebo převzetí dluhu. Pokud by se mělo jednat o jen jakousi formu „utvrzení dluhu“ a poskytnutí jistoty žalobci, tak takový postup je podle něj účelový, podvodný v rozporu s dobrými mravy, neboť by ve skutečnosti žalobci žádnou ochranu neposkytoval. Takové jednání by nemělo požívat jakékoliv soudní a ani jiné ochrany. Žalobce rovněž zpochybňoval výpověď svědkyně jméno FO, která nemůže být podkladem pro rozhodnutí v neprospěch žalobce. Okresnímu soudu taktéž vytýkal, že rezignoval na výslech jednatele žalované, k čemuž nebyly dány podmínky a při absenci jeho výslechu, pak podle názoru žalobce, nelze dospět k závěru o prokázání důkazu opaku. Pasivita a neochota žalované objasnit skutkové okolnosti věci prostřednictvím jejího jednatele nemůže jít k tíži žalobce. Ke sjednané výši smluveného úroku z prodlení mělo být podle žalobce přihlédnuto k okolnostem, že slevil z kupní ceny, že k úhradě kupní ceny mělo dojít naráz a že žalobce měl navázané finanční prostředky z prodeje na úhradu svých dluhů. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že úroky měly čistě motivačně sankční funkci a žalovaná jako podnikající subjekt je přijala v plné výši a měla by nést za své jednání odpovědnost. Pokud by soud dospěl k opačnému závěru, tak žalobce navrhoval přiměřenou moderaci těchto úroků.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za zcela správný, a naopak odvolací argumenty za nedůvodné; proto navrhovala potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Konstatovala, že odvolání žalobce je sice značně obsáhlé, ale neobsahuje téměř žádné relevantní argumenty, které by byly způsobilé alespoň polemizovat se závěry soudu prvního stupně. Žalobce podle žalované v rámci odvolání opětovně předkládá svou verzi, avšak neuvádí, v čem jsou závěry soudu nesprávné. Naopak napadený rozsudek považuje za vnitřně zcela logický, vypořádává se se všemi provedenými důkazy, řádně hodnotí tvrzené a zjištěné skutečnosti, a okresní soud dospěl ke skutkovým zjištěním, kterým (jakož i procesu jejich zjištění) nelze ničeho vytknout. Tato skutková zjištění pak soud i zcela správně právně posoudil. Žalovaná zejména zdůrazňovala část odůvodnění napadeného rozsudku, podle které: „V souvislosti se všemi shora uvedenými skutečnostmi je třeba poukázat na nutnost striktně odlišovat, kdo byl provozovatelem prodejny kebab, tj. nájemcem nebytových prostor, zaměstnavatelem Anonymizováno. jméno FO, odběratelem energií atd., a kdo vlastnil zařízení této prodejny, tj. jednotlivé movité věci tvořící v souhrnu vybavení provozovny. Z provedeného dokazovaní pak jednoznačně vyplynulo, že formálním provozovatelem prodejny byla sice žalovaná, faktickým pak jméno FO, avšak vlastníkem zařízení provozovny (jehož neuhrazená část kupní ceny je předmětem tohoto řízení) je svědek Anonymizováno Anonymizováno.“ s tím, že již jen tato, naprosto správná, úvaha vyvrací většinu odvolacích argumentů žalobce. K tomu dále doplnila, že kupní smlouva mezi žalobcem jako prodávajícím a svědkem Imdat Karagül byla uzavřena daleko dříve, než do věci vstoupila žalovaná (a než se tedy žalobce vůbec dozvěděl o existenci žalované). Jakékoli další aktivity či činnosti, nastalé po uzavření kupní smlouvy, jsou tak pro posuzování jejího uzavření (a kdo byl kupujícím) zcela irelevantní, neboť nemohou změnit fakt, že byla (a mezi kým) uzavřena. Pokud tedy žalobce tvrdí, že mu nebylo nic známo o vztazích mezi žalovaným a Imdatem Karagülem, pak k tomu ani (ve vztahu ke kupní smlouvě) nebyl důvod – žalobci bylo známo, že kupní smlouvu uzavřel s panem Anonymizováno, od něho obdržel první splátku kupní ceny a ten se zavázal mu doplatit i zbytek. Žalobce tak věděl, že žalovaný není jeho smluvním partnerem z kupní smlouvy, a že nemůže platně uznat neexistující dluh. V této souvislosti žalovaný zdůrazňuje další část odůvodnění rozsudku, podle které“ „je třeba důsledně rozlišovat mezi uznáním dluhu a titulem (důvodem) dluhu, pročež uznání dluhu není samostatným právním titulem dluhu. V předmětné věci je titulem dluhu tvrzená blíže nespecifikovaná kupní smlouva, na základě které mělo dojít k prodeji rovněž blíže nespecifikovaného vybavení provozovny kebab, a žalobcem tvrzený dluh žalované z titulu nezaplacení kupní ceny. Procesní obrana žalované je pak založena na tvrzení, že okolnosti prodeje jsou odlišné od tvrzení žalobce, když kupcem provozovny měla být třetí osoba, a to Anonymizováno Anonymizováno, která je tak zavázána k úhradě kupní ceny, resp. její části, jak je v tomto řízení uplatněna.“ Pokud žalobce vytýká soudu, že se nezabýval možnou pluralitou osob na straně kupující, pak taková skutečnost z obsahu spisu nijak nevyplývá, a ani sám žalobce nic takového nikdy netvrdil. Konečně poukazuje-li žalobce na závazky z titulu nájmu či pracovního poměru, tak zde je právě onen významný rozdíl, který žalobce účelově nevnímá – zatímco smlouvu o nájmu uzavřel jako nájemce opravdu žalovaná, kupní smlouvu uzavřel žalobce právě s panem Anonymizováno Anonymizováno. A bylo tak především v zájmu žalobce, aby tuto skutečnost se svým smluvním partnerem i odpovídajícím způsobem podchytil, a nikoli aby následně protiprávně (pod hrozbou uzavření a nepředání provozovny) dodatečně vynucoval uznání dluhu vůči třetí osobě, která nebyla jeho smluvním partnerem.

6. Krajský soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je dílem důvodné a rozsudek okresního soudu tak ve vyhlášeném znění nemůže obstát.

7. Krajský soud předně považuje za správná skutková zjištění okresním soudem učiněná z jednotlivých provedených důkazů uvedená pod bodem 9. a 10. písemného odůvodnění rozsudku (dále jen odůvodnění), na která pro stručnost odkazuje, když dále krajský soud rovněž akceptuje i závěr o skutkovém stavu věci, jak byl okresním soudem popsán v bodu 11. odůvodnění rozsudku, na což se pro stručnost taktéž odkazuje.

8. Za zjištěného skutkového stavu bylo tedy pro vyřešení sporu mezi účastníky zásadní provést výklad písemného právního jednání účastníků ze dne 16. 9. 2021 označeného jako dohoda o uznání dluhu.

9. Podle § 556 občanského zákoníku (dále jen o. z.) odst. 1) co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen; odst. 2) při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

10. Odvolací soud s odkazem na aktuální doktrínu k problematice právního jednání a jeho výkladu, která nachází odraz i v odborné komentářové literatuře (srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022) poukazuje na to, že při výkladu smluv (tj. dvou či vícestranného právního jednání) je třeba vycházet z toho, že jsou založeny na konsenzu smluvních stran a pro určení významu každého smluvního ujednání je proto rozhodující, jaký význam tomuto ujednání zamýšlely dát samotné smluvní strany. Význam smluvních ujednání se proto posuzuje podle společného úmyslu smluvních stran (subjektivní metoda výkladu). O společný úmysl pak jde tehdy, pokud smluvní strany chápou projev vůle či určitý výraz obsažený v projevu vůle shodným způsobem a chtějí mu přiřadit stejný význam (uvedené lze vyjádřit i tak, že smluvní strany takový úmysl společně sdílejí). Mezi obecně přijímané závěry patří, že společný úmysl stran týkající se významu smlouvy má přednost před samotným zněním smlouvy. Společný úmysl stran má přednost před doslovným či objektivním významem použitých slov, a dojde-li k rozporu mezi formálním projevem a společným úmyslem, musí dostat přednost právě společný úmysl jednajících stran. Při zjišťování, zda strany společně sdílely určitý úmysl a chtěly dát smluvním ujednáním určitý význam, je třeba zohlednit všechny okolnosti rozhodné pro výklad právních jednání. Některá z kritérií výkladu jsou uvedena v § 556 odst. 2, nejedná se však o výčet uzavřený, naopak je třeba zohlednit i další okolnosti, ze kterých lze zjistit společný úmysl jednajících stran. Zvýšený význam mají výkladová kritéria, která se vztahují přímo k dané smlouvě a okolnostem jejího sjednání (zejména povaha a účel smlouvy, jednání před uzavřením smlouvy a následné chování stran), a dále kritéria, která se vztahují k předchozí kontraktaci smluvních stran (zejména obsah dříve uzavřených smluv a zavedená praxe stran).

11. Nelze-li smlouvu vyložit na základě společného úmyslu smluvních stran (subjektivní metoda výkladu), je třeba postupovat podle objektivní výkladové metody. Jejím cílem je určit, jaký význam by projevu vůle dala rozumně uvažující osoba ve stejném postavení jako smluvní strany. Pokud zákon hovoří o osobě, které je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 věta druhá), jde nutně v případě smluv o osobu v postavení smluvních stran. Pro výklad je rozhodující, jak by věc posoudila rozumná osoba (§ 4 odst. 1) v postavení smluvních stran, z čehož plyne, že hledisko rozumné osoby nelze chápat v obecném významu, naopak musí být individualizováno a zvažováno v kontextu okolností daného případu. Objektivní výklad nesměřuje k určení, jak by danému smluvnímu ujednání rozuměla průměrná rozumná osoba, a už vůbec nehledá objektivní či obecný výraz smluvního ujednání; objektivní výklad se snaží zjistit, jak by smlouvě rozuměla rozumná osoba s vlastnostmi smluvních stran a za okolností, za kterých byla smlouva uzavřena. Zohlednit je proto nutné také profesní, odborné, ekonomické a technické znalosti a zkušenosti dané osoby, příslušnost k určité profesní či odborné skupině či zkušenosti s daným typem transakcí. Při zjišťování hlediska rozumné osoby se zohledňují všechny další okolnosti významné pro závěr o významu smluvního ujednání, které by mohla zohlednit rozumně uvažující osoba v postavení smluvních stran. Kromě subjektivních kritérií, která se vztahují přímo k dané smlouvě (viz výše), je třeba dát důraz i na kritéria objektivní, která nemají přímou vazbu na uzavřenou smlouvu (například zvyklosti či hledisko poctivosti).

12. Z citovaného zákonného ustanovení lze pak dovozovat, že subjektivní metoda se má při výkladu právního jednání (smlouvy) použít přednostně. Soud by měl vždy nejprve zjistit skutečný úmysl stran a k objektivnímu výkladu se uchýlit teprve tehdy, když takový postup selže. Jak již výše uvedeno ust. § 556 odst. 2 o. z. stanovuje kritéria, podle kterých je třeba určit úmysl jednajícího u subjektivní metody výkladu nebo význam, který by projevu vůle dala rozumně uvažující osoba, u metody objektivní. Těmito kritérii jsou praxe zavedená mezi stranami, to, co právnímu jednání předcházelo, a to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Tato kritéria se použijí u obou metod výkladu. Výčet kritérií přitom není vyčerpávající, u obou výkladových metod lze, resp. je třeba zohlednit i další skutečnosti, které mohou přispět k objasnění významu právního jednání (smlouvy).

13. Výše popsaná doktrinální východiska nezůstala pouze v rovině teorie, ale našla odraz i v rozhodovací praxi dovolacího soudu.

14. V rozhodnutí ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2019) Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož: 1) pro výklad adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov), 2) skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z.

15. V rozhodnutí ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 505/2018, se Nejvyšší soud k problematice výkladu právního jednání dle ust. § 556 o. z. vyjádřil tak, že je rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017) citované pravidlo vykládáno v tom smyslu, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.

16. Výše uvedené závěry dovolacího soudu stran výkladu právních jednání při aplikaci ust. § 556 o. z. lze považovat za ustálené, když v recentním rozhodnutí, a to ze dne 24. 10. 2023 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1872/2023, Nejvyšší soud zopakoval závěr o tom, že soud může vyložit právní jednání jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl nebo musel být adresátovi znám, přičemž okamžikem, k němuž je nezbytné toto posouzení vázat, je okamžik, kdy byl projev vůle učiněn, resp. kdy se stal perfektním.

17. Přeneseno na poměry projednávané věci, kdy ze závěru o skutkovém stavu věci (který odvolací soud akceptuje) vyplývá, že kupní smlouva ohledně zařízení provozovny kebab byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a Anonymizováno Anonymizováno jako kupujícím a na kupní ceně je nedoplatek ve výši 65.000 Kč, což bylo mezi účastníky nesporné, lze okresnímu soudu vytknout, že se ne zcela řádně s ohledem na ust. § 556 o. z. vypořádal, a to i s ohledem na zjištěné okolnosti věci, s výkladem písemného právního jednání učiněného mezi účastníky dne 16. 9. 2021 a zachyceného v listině označené jako uznání dluhu, když namísto zkoumání skutečné vůle, resp. společné vůle účastníků, upřednostnil pouze vnější projev.

18. Nelze totiž odhlédnout od role žalované v celém obchodním případu, kdy tato s ohledem na zjištěné okolnosti ve věci nevystupovala pouze jako účetní svědka Anonymizováno Anonymizováno, ale ve své podstatě obstarávala záležitosti jmenovaného tak, aby zajistila jakýsi právní rámec podnikání jmenovaného, popř. třetí osoby v dané provozovně, když jednak na sebe převzala pronájem nebytového prostoru, kde se nacházela uvedená provozovna, dále i dodávku energií, označení své osoby jako provozovatele a v neposlední řadě i pracovněprávní agendu, tedy zaměstnání svědkyně jméno FO, byť fakticky byl jejím zaměstnavatel pan jméno FO, který podnikatelskou činnost v provozovně skutečně vykonával. Pro výklad předmětného právního jednání je pak zásadně podstatné to, co vyplynulo z výpovědi manželky jednatele žalované, která se rovněž fakticky na činnosti žalované podílela, a tedy konkrétně to, že žalobce chtěl v situaci, kdy mu nebyla uhrazena dlužná část kupní ceny, posílit své právní postavení tím, že po žalované požadoval uznání dluhu, které pak žalovaná učinila proto, aby se vyhnula uzavření provozovny ze strany žalobce, byť není zcela srozumitelné, jaké právní prostředky by žalobce mohl za daného stavu k uzavření provozovny použít, nicméně nelze zcela vyloučit prostředky mimoprávní. Je tedy zřejmé, že vůlí žalobce bylo posílit své právní postavení ve vztahu k zaplacení kupní ceny a ze strany žalované bylo vůlí takové zlepšení právního postavení žalobci poskytnout, a to nepochybně právě s ohledem na roli žalované v celé záležitosti s přihlédnutím k osobnímu a obchodnímu vztahu k Anonymizováno Anonymizováno a nepochybně i ekonomickému profitu z celého obchodního případu, když žalovaná je podnikatelkou, jejímž imanentním rysem je vykonávání činnosti za účelem dosažení zisku. Nelze právě v posuzovaných souvislostech opomenout to, že žalovaná je podnikatelkou a že uvedené jednání bylo učiněno v rámci obchodního styku, proto úvaha okresního soudu o lehkomyslnosti právního jednání žalované, které by nemělo podle okresního soudu mít právní následky, je neudržitelná a neakceptovatelná; rovněž s ohledem na povahu žalobkyně jako podnikatelky a charakteru právního vztahu nelze uvažovat o vadách vůle, např. tísně.

19. Byť výkladu podrobené písemné právní jednání účastníků je označeno jako uznání dluhu, je třeba s ohledem na pravidla výkladů právních jednání obsažená v ust. § 556 a násl o. z. a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které souvisely, a i následovaly po učinění předmětného právního jednání, dospět k závěru, že společným úmyslem stran právního jednání bylo posílení právního postavení žalobce jako věřitele pohledávky z nezaplacené části kupní smlouvy, což v situaci, kdy žalovaná nebyla stranou kupní smlouvy a dlužníkem z titulu kupní ceny, vede k závěru, že předmětné právní jednání je nutno právně kvalifikovat jako přistoupení k dluhu ve smyslu § 1892 o. z. V důsledku uvedeného se tak žalovaná stala novým dlužníkem žalobce vedle původního dlužníka Imdata Karagüla a spolu s tímto je ve vztahu k žalobci vázána společně a nerozdílně, čehož vyjádřením je i to, že se žalobce může zaplacení dluhu domáhat i jen po žalované. Co do zaplacení částky 65.000 Kč je tak žaloba proti žalované důvodná.

20. Jde-li o požadovaný smluvený (smluvní) úrok z prodlení sjednaný sazbou 500 Kč/den, který přepočtený na celkovou roční výši a poměřený k výši dlužné jistiny představuje sazbu cca 280 % ročně, pak odvolací soud již v předchozím kasačním rozhodnutí poukázal na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020) ve vztahu k přezkumu smluvního ujednání o úrocích z prodlení při zohlednění korektivu dobrých mravů. Odvolací soud přihlédl ke zjištěným okolnostem dané věci, které vedly k učinění předmětného písemného právního jednání, a to zejména požadavek žalobce ve vztahu k žalované k jeho učinění pod možným následkem spočívajícím v uzavření provozovny v případě jeho neučinění a ujednání o smluveném úroku a jeho výši tak považuje za již šikanózního charakteru, kdy je namístě prolomit obecné zásady závazkového práva ve prospěch závěru o neplatnosti takového smluvního ujednání. Žalobci tak nenáleží smluvený úrok z prodlení, ale zákonný úrok z prodlení, když žalovaná je od 2. 10. 2021 v prodlení, neboť dluh měla zaplatit 1. 10. 2021.

21. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto krajský soud rozsudek okresního soudu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 65.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65.000 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a ve zbytku napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku správný potvrdil.

22. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodoval o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně. Ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí žalobce požadoval k zaplacení částku 65.000 Kč na jistině, částku 643.500 Kč na smluveném úroku z prodlení (kapitalizováno), tedy celkem 708.500 Kč. Úspěšný byl co do zaplacení částky 65.000 Kč na jistině a částky 19.466,16 Kč na zákonném úroku z prodlení (kapitalizováno), tedy celkem ohledně částky 84.466,16 Kč. Za použití pravidel ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. pak platí, že procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaná, když žalobě bylo vyhověno pouze v rozsahu 12 % a zamítnuta byla v rozsahu 88 %. Právo na náhradu nákladů řízení tak svědčí žalované a v rozsahu 76 %, přičemž platí, že účastník má právo na náhradu nákladů řízení, které lze kvalifikovat jako účelně vynaložené, tedy potřebné k účelnému uplatňování práva.

23. Za účelně vynaložené náklady na straně žalované v řízení před okresním soudem lze považovat náklady související s jejím zastoupením zástupcem z řad advokátu, které představují náklady na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů. Tarifní hodnota jako základ pro výpočet sazby mimosmluvní odměny dle § 8 advokátního tarifu (dále jen AT) představuje částka 65.000 Kč a sazba mimosmluvní odměny pak činí částku 3.700 Kč. Advokát žalované učinil v řízení účelně následující úkony právní služby, za nějž náleží náhrada mimosmluvní odměny, a to: 1. převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1, písm. a) AT), účast u soudního jednání dne 9. 2. 2024 (§ 11 odst. 1, písm. g) AT), 3. písemné vyjádření ze dne 26. 2. 2024 – k výzvě soudu (§ 11 odst. 1, písm. d) AT), 4. účast u soudního jednání dne 21. 3. 2024 (§ 11 odst. 1, písm. g/ AT), 5. účast u soudního jednání dne 27. 5. 2024. Pokud zástupce žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně požadoval a okresní soud přiznal náhradu za písemné vyjádření ze dne 7. 2. 2024, pak nelze učinit závěr, že se jedná o tzv. účelný náklad, když toto vyjádření zástupce žalované nečinil na základě výzvy soudu a dále, když toto bylo učiněno bezprostředně před jednáním soudu, kdy argumentace tam uvedená tak mohla být vyjádřena u tohoto jednání.

24. Při plném úspěchu ve věci by tak žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně náležela náhrada na odměnu advokáta ve výši 18.500 Kč (5x 3.700 Kč), paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve výši 1.500 Kč (5x 300 Kč) a náhrada na daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3. o. s. ř. ve výši 4.200 Kč, tedy celkem částka 24.200 Kč. Žalované však náhrada nákladů řízení před okresním soudem náleží v rozsahu 76 %, což představuje částku 18.392 Kč.

25. Jde-li o odvolací řízení, byla předmětem řízení opět částka kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem ve výši 708.500 Kč, přičemž žalobce se jako odvolatel se domohl změny rozhodnutí tak, že mu byla přiznána částka kapitalizovaná ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 84.466,16 Kč, z čehož vyplývá, že nárok na náhradu nákladů této části řízení má opět žalovaná v rozsahu 76 % ve smyslu §§ 224 odst. 1, 142 odst. 2 o. s. ř. Na nákladech účelně vynaložených žalovanou v souvislosti s odvolacím řízení jí tak náleží náhrada na odměnu advokáta za jeden úkon právní služby za účast u soudního jednání dne 3. 4. 2025 (§ 11 odst. 1, písm. g/ AT) ve výši 3.700 Kč (z tarifní hodnoty 65.000 Kč), náhrada paušalizovaných hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrada na daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3. o. s. ř. ve výši 871,50 Kč, tedy částka 5.021,50 Kč, kterou je však s ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení (76 %) redukovat na částku 3.816,30 Kč. Pokud se týká vyjádření žalované k odvolání žalobce, které bylo odvolacímu soudu doručeno den před odvolacím jednáním, platí o jeho posouzení jako neúčelného úkonu právní služby výše uvedené. S ohledem na vše shora uvedené tak žalované proti žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží částka 22.188,30 Kč (18.372 + 3.816,30 Kč).

26. Odvolací soud s ohledem na výsledek sporu mezi účastníky nově rozhodl i o nákladech řízení státu ve výši 1.001 Kč, když žalobce úspěšný v rozsahu 12 % je povinen zaplatit 88 % nákladů řízení státu, což představuje částku 881 Kč, a žalovaná úspěšná v rozsahu 88 % je pak povinna zaplatit 12 % nákladů řízení státu, což představuje 120 Kč.

27. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výroku II., III. a IV. přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.