75 CO 286/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 104.745 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 2. 2022, č. j. 207 C 49/2020-268,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14.080,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 104.745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.075 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.470 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.000 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 47.432 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k následujícím závěrům, a to, že v červenci 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným (jednajícím v zastoupení [jméno] [příjmení]) uzavřena ústní smlouva o tom, že žalovaný bude pro žalobkyni provádět účetní práce (pro právní kvalifikaci smluvního typu je nerozhodné, zda pouze některé nebo všechny), kdy z hlediska právního posouzení se jedná o smlouvou o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Pokud měla žalobkyně zato, že žalovaný práce provedl v jakémkoliv směru nesprávně, tedy že jím provedené dílo mělo vady, měla postupovat v souladu se zákonem, zejména v souladu s ustanoveními o právech objednatele z vadného plnění, o kterých u smlouvy o dílo podle § 2615 odst. 2 o. z. platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Žalobkyně tak měla vady řádně uplatnit, tedy je žalovanému především oznámit. Žalobkyně však k dotazu soudu sdělila, že žádné vady žalovanému nevytýkala. Jako právní jednání, kterým žalobkyně žalovanému vady díla poprvé oznámila, lze podle jeho obsahu, dle názoru okresního soudu, jako vytčení vad posoudit až předžalobní výzvu ze dne 4. 11. 2020, odeslanou žalovanému doporučeně dne 11. 11. 2020. Vady jsou sice popsány velmi obecně a vágně, nicméně alespoň stručným způsobem je žalobkyně ve výzvě uvedla a současně uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41.745 Kč, a to v souvislosti s uvedenými vadami díla, které měl žalovaný způsobit. Podle § 2106 odst. 2 o. z. měla žalobkyně žalovanému sdělit, jaké právo si zvolí, a to buďto při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady, přičemž provedenou volbu již nemohla bez souhlasu žalovaného měnit. Žalobkyně však jiný nárok než nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41.745 Kč neuplatnila. V ust. § 2106 odst. 1 o. z. jsou upraveny nároky z vadného plnění, které mohla žalobkyně uplatnit při podstatném porušení smlouvy žalovaným (odstranění vady, přiměřená sleva z ceny díla, odstoupení od smlouvy), ust. § 2107 odst. 1 o. z. pak vypočítává nároky z vadného plnění, které žalobkyně mohla uplatnit při nepodstatném porušení smlouvy (odstranění vady, přiměřená sleva z kupní ceny). Žalobkyně však zcela v rozporu s těmito zákonnými ustanoveními uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši celého plnění přijatého žalovaným v souvislosti se smlouvou o dílo, a to aniž by předtím od smlouvy odstoupila. Naopak bylo v řízení prokázáno a účastníky shodně tvrzeno, že smlouva byla ukončena dohodou účastníků dne 25. 7. 2019 Smlouva tedy po uvedené období od července 2018 do 25. 7. 2019 trvala a je právním důvodem peněžitého plnění ze strany žalobkyně žalovanému. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak s ohledem na jeho vymezení dle § 2991 o. z. žalobkyni přiznat nelze. Nadto smlouva byla účastníky dohodou ukončena ke dni 25. 7. 2019, žalobkyně se dle svého tvrzení dozvěděla o tom, že účetnictví není vedeno řádně ve chvíli, kdy jí daňová poradkyně [anonymizováno] [příjmení] vypověděla plnou moc k podání daňového přiznání, tedy již dne 1. 7. 2019. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] datovaného dnem 20. 8. 2019 se pak žalobkyně nepochybně dozvěděla o charakteru vad díla, přesto vady díla poprvé žalovanému oznámila až výzvou odeslanou dne 11. 11. 2020, tedy déle než 15 měsíců poté, co se o nich dozvěděl. Žalobkyně tak zcela jistě žalovanému neoznámila vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistila a v situaci, kdy žalovaný v řízení výslovně uplatnil námitku opožděnosti uplatnění vad žalobkyní podle § 2618 o. z., pak v takovém případě žalobkyni právo z vadného plnění nemůže být přiznáno. Pro shora uvedený závěr soudu je pak zcela nerozhodné, zda v den sjednání smlouvy o dílo již žalovaný měl příslušné živnostenské oprávnění s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, nebo jej získal až později. S odkazem na ust. § 1925 o. z. nelze žalobkyni přiznat ani nárok na náhradu škody, kterou po žalovaném požadovala ve výši 63.000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou částku uhradila společnosti [právnická osoba] za rekonstrukci účetnictví, neboť čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. V tomto směru pak okresní soud citoval názor z odborné literatury, a to komentáře k § 1925 o. z., že„ … nelze vadu odstranit samostatně a následně uplatňovat úhradu jejích nákladů skrze náhradu škody. Ani nelze požadovat peněžní náhradu škody namísto slevy z ceny. Je třeba vždy využít právě stanovený postup pro následky vadného plnění. To má význam zejména z hlediska dodržení lhůt, které jsou v případě práv z vadného plnění zpravidla kratší.” (viz Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 917 - 919: J. Šilhán).

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, protože žalobkyni vznikla škoda, kterou nebylo možno uplatnit v rámci vytknutí vad díla. Závěr, že vady díla byly žalobkyní vytknuty až v souvislosti s předžalobní výzvou nemá oporu v provedených důkazech. Nelze přisvědčit ani závěru soudu, že pokud nebyly řádně a včas vytknuty vady žalobkyní, nelze požadovat náhradu škody. Požadavek opravy vady díla nebyl ze strany žalobkyně možný, a to zejména s ohledem na úroveň výsledku práce žalovaného, když evidentně tuto práci není schopen na požadované úrovni provádět. Požadavek na opravu díla ani uplatnění slevy z ceny díla nemůže zcela reparovat vzniklou následnou škodu, a to za rekonstrukci účetnictví provedenou společnosti [právnická osoba] Žalobkyni tak nezbývalo než uplatit náhradu škody, která jí v souvislosti s vadným plněním žalovaného vznikla jako následná škoda. Z ustálené judikatury vyplývá, že z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná. Takto vzniklá škoda nemůže být kryta některým z nároků odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v rámci režimu odpovědnosti za škodu. Žalobkyně se v rámci uplatnění náhrady škody nehodlala domoct kompenzace hodnoty provedeného díla, opravy věci nebo slevy z ceny, ale žádá náhradu skutečné škody, která jí v důsledku vadného plnění vznikla. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Není povinností žalobkyně prokazovat řádné a včasné uplatnění nároku z vad z díla, je nutné pouze prokázat, že dílo bylo vadné a že v důsledku toho vznikla uplatňovaná škoda. Tato skutečnost byla provedenými důkazy jednoznačně prokázána. Nelze souhlasit se závěry nalézacího soudu, že v případě, že nebyly řádně a včas uplatněny nároky z odpovědnosti za vady, není možné přiznat ani hradu škody. Škoda, která je žalobkyní uplatňována vůči žalovanému vznikla jako následek vadného plnění a nepředstavuje stejný nárok uplatnitelný z titulů odpovědnosti za vady. Nalézací soud ve svém odůvodnění nesprávně právně posoudil daný případ s odkazem na § 1925 občanského zákoníku. Dle názoru žalobkyně však toto ustanovení zakotvuje, že objednatel má právo na náhradu škody, která mu byla způsobena vadným plněním, ale zároveň stanoví meze uplatnění tohoto institutu pouze v tom ohledu, že reparace určité újmy prostřednictvím náhrady škody je vyloučena tam, kde lze dosáhnout totožného uspokojení uplatněním některého z nároků z vadného plnění. To ale dle názoru žalobkyně není tento případ. Zákonodárce v tomto ustanovení pouze preferuje práva z vadného plnění a vymezuje cestu jejich uplatnění, nejde však o omezení celkového možného uspokojení objednatele, tedy právní úprava zde vychází ze zásady plné reparace způsobené újmy, protože na objednatele nemohou být bezdůvodně přenášeny důsledky vadného plnění zhotovitele. Žalobkyně jako objednatel musí mít nárok dosáhnout náhrady veškeré újmy, která jí vznikla v důsledku vadnosti plnění žalovaného, a to v rozsahu, v němž nelze uspokojení dosáhnout uplatněním nároků z vad. Má pak nárok na uspokojení z jiných právních důvodů, v daném případě prostřednictvím náhrady škody. Protiprávnost jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu zde spočívá právě v porušení povinností žalovaného jako zhotovitele dodat dílo žalobkyni jako objednateli bez vad. K tomu je třeba dodat, že nevytkl - li objednatel řádně vady díla, nebrání to v tomto rozsahu uplatnění nároku na náhradu škody, neboť ten lze v tomto rozsahu uplatnit nezávisle na tom, zda vada samotné opravy byla vytknuta a zda byl nárok z odpovědnosti za vady uplatněn (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 270/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, 25 Cdo 270/2001). Částku za rekonstrukci účetnictví by žalobkyně jinak nevynaložila, a tedy uplatňovaná výše náhrady škody odpovídá skutečné škoda, tedy hodnotě, o kterou se majetek žalobkyně zmenšil. Není správný ani závěr, že vady díla nebyly řádně a včas uplatněny, když žalovaný si již v době předání díla musel být vědom vad díla. Na tyto vady byl ještě před předáním vadného díla žalovaným žalobci opakovaně upozorněn [anonymizováno] [příjmení], žalovaný tak nemůže namítat opožděnost vytknutí. Žalobkyni nebyla dána příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení, když dokazování bylo již ukončeno a námitka pozdního vytknutí vad byla ze strany žalovaného vznesena až v závěrečném návrhu. Vynesení rozsudku je nutno považovat za předčasné a zejména překvapivé.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že žalobkyně sice tvrdí, že jí vznikla škoda, kterou nebylo možno uplatnit v rámci vad díla, avšak pokud jde o základ odpovědnosti za škodu, chybí k němu ze strany žalobkyně patřičná argumentace, a to i pokud jde o její výši. Absurdita uplatněných nároků spočívá v tom, že žalobkyně požaduje za zaplacené účetní práce 41.745 Kč a další částku 63.000 Kč za údajnou rekonstrukci účetnictví, což by v důsledku znamenalo, že žalobkyně nebude mít žádný náklad na zpracování účetnictví a daňové přiznání. [právnická osoba] do smlouvy o zpracování rekonstrukce zahrnuje i daňové služby, které však nebyly předmětem dohody žalovaného s žalobkyní. Pokud se pak týká další zásadní námitky - údajně vědomě vadného díla, kdy objednatel nemůže namítnout opožděnost vytknutí, tak i tato námitka je nedůvodná. Účetní práce, které byly provedeny pro žalobkyni, nebyly dotčeny vadami, ale tím, že ze strany žalobkyně nebyla poskytnuta k plnění díla náležitá a kvalitní součinnost, zejména pokud jde o úplnost předkládaných dokladů a jejich posloupnost, a to přesto, že žalovaný žalobkyni na závady upozorňoval. Právě z těchto důvodů vypověděla [anonymizováno] [příjmení] žalobkyni plnou moc, neboť jí nebyly poskytnuty údaje od předchozí účetní, a proto nemohla sestavit daňové přiznání. Právní argumentace týkající se vyloučení lhůt podle § 1921 třetí odstavec o. z. pak rovněž není na místě, když uvedené ustanovení by mělo být aplikováno toliko na objektivní lhůtu uvedenou v prvém odstavci.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 17. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 104.745 Kč s příslušenstvím (jak uvedeno shora) s tím, že žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence uzavřeli ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo vedení účetnictví, jak vyplývá ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a to od 1. 8. 2018. Žalovaný nevedl účetní agendu žalobkyně v souladu se zákonem, v účetnictví byly zásadní nedostatky a bylo třeba zpracovat jeho rekonstrukci a zjistit skutečný základ daně. Při rekonstrukci účetnictví žalobkyně prováděné společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byly zjištěny nedostatky, zejména posun DUZP jak u přijatých, tak i u uskutečněných zdanitelných plnění, u přijatých faktur došlo dvakrát k zaúčtování stejné faktury, nezaúčtování přijatých faktur, daňová evidence byla vedena pouze v malé části u hotovostních výdajů, výpisy z běžného účtu byly vedeny vedle v excel tabulce a souhrnně jednou položkou, nebyla dodržena časová posloupnost, u mzdové agendy nebyly vnitřní doklady, nebyl prováděn výpočet zákonného pojištění zaměstnance a mnoho dalších pochybení. Na základě dílčích faktur za vedení účetnictví od srpna 2018 do června 2019 žalobkyně žalovanému zaplatila celkem částku 41.745 Kč. Dne 29. 7. 2019 došlo k předání účetnictví, z něhož žalobkyně zjistila, že účetní agenda zpracovaná žalovaným nebyla vedena v souladu se zákonem a vykazuje taková pochybení, že je nutné zpracovat rekonstrukci účetnictví. Dne 30. 7. 2019 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako zpracovatelem uzavřena smlouva o zpracování rekonstrukce účetnictví. Za rekonstrukci účetnictví žalobkyně této společnosti zaplatila celkem částku 63.000 Kč na základě dílčích faktur a tuto částku žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit z titulu náhrady škody, která žalobkyni porušením povinnosti žalovaného vznikla. K ukončení smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 25. 7. 2019, a to dohodou. Žalobkyně žalovanému žádné vady nevytkla, měl tak za to, že účetnictví bylo vedeno řádně. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal s tím, že koncem roku 2018 a v první polovině roku 2019 pro žalobkyni zajišťoval některé účetní práce a není pravdou, že by se mělo jednat o kompletní vedení účetnictví. Od žalobkyně neobdržel kompletní účetní doklady vztahující se k období roku 2018, ve kterém pro žalobkyni prováděla účetnictví paní [příjmení], která pokud nějaké účetnictví žalobci předala, tak žalobkyně je nepředala žalovanému. Účetní práce, které žalovaný zajišťoval, žalobkyni předal dne 25. 7. 2019. Poté, co žalobkyni daňová poradkyně vypověděla plnou moc, snažil se žalovaný žalobkyni nakontaktovat na společnost [právnická osoba], která měla zpracovat daňové přiznání. K vypracování a podání daňového přiznání se žalovaný nezavázal. Popírá vytýkané nedostatky ohledně zdanitelných plnění či dvojím zaúčtování stejné faktury. Poukazoval na to, že spolupráce s žalobkyní byla velmi špatná, neboť faktury předkládala se zpožděním a někdy i se zdvojením, žalovaný popřel i závady v daňové evidenci. Žalovaný zpochybnil nutnost provádět rekonstrukci účetnictví, nebyla nutná, pouze šlo o doplnění o účetní doklady od předchozí účetní, které neměl k dispozici. Na straně žalobkyně nebyla k poskytování služeb žalovaného poskytována náležitá a kvalitní součinnost, zejména pokud jde o předkládané doklady a jejich posloupnost. Po dobu provádění účetních prací nebylo příslušnými úřady vůči práci žalovaného nic vytknuto a ani žalobkyně nic nereklamovala. Žalobkyně žalovanému všechny vystavené faktury řádně uhradila. Smlouva žalobkyně se společností [právnická osoba] se netýká pouze rekonstrukce účetnictví, ale i zpracování podkladů pro daňové přiznání a daňové přiznání jako takové a žalobkyně tyto evidentně nadhodnocené náklady, pokud byly vůbec zaplaceny, neoprávněně přenáší na žalovaného. V rámci závěrečného návrhu žalovaný zejména uvedl, že daný případ je nutno podřadit pod ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o dílo. Žalobkyně měla postupovat podle § 2106 a násl. o. z. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce výslovně vznesl námitku opožděnosti uplatněných vad ve smyslu § 2618 o. z., když žalobkyně má poprvé výhrady k pracím prováděným žalovaným v předžalobní výzvě ze dne 4. 11. 2020 a k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným došlo v sedmém měsíci roku 2019. Ohledně uplatněného nároku na náhradu škody žalovaný uvedl, že se nelze domáhat náhrady škody, pokud lze nároku dosáhnout v rámci odpovědnosti za vady, nadto společnost [právnická osoba] neúčtovala jen rekonstrukci účetnictví, ale i jiné práce, zejména sestavení daňového přiznání i práce za jiné období. Okresní soud provedl ve věci dokazování, kdy u jednání konaných dne 8. 11. 2021 a 28. 2. 2022 provedl k důkazu listiny, poté vydal dne 28. 2. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud zcela přejímá a pro stručnost na tyto zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, krajský soud akceptuje a přejímá právní názor okresního soudu, který na věc aplikoval odpovídající zákonná ustanovení a s věcí se z právního hlediska vypořádal zcela správně. Krajský soud pouze stručně rekapituluje, že má shodně s okresním soudem za to, že v červenci 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným v ústní formě uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo od 1. 8. 2018 vedení účetní evidence ze strany žalovaného pro žalobkyni, přičemž žalobkyně se zavázala za toto hradit peněžitou úplatu, kterou takto na základě faktur vystavených žalovaným i hradila. Odvolací soud zcela akceptuje právní závěr okresního soudu o tom, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky lze právně hodnotit jako smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 2586 o. z., když výsledek činnosti lze považovat za dílo ve smyslu § 2587 in fine o. z. Takovýto závěr je ostatně podpořen i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006 dostupné na www.nsoud.cz). Předmětná smlouva pak byla ukončena ústní dohodou ze dne 25. 7. 2019. Pokud se týká uplatněného nároku na zaplacení částky 41.745 Kč, která odpovídá částce poskytnuté žalobkyní žalovanému na základě smlouvy, odvolací soud zdůrazňuje, že předmětná smlouva o dílo byla ukončena dohodou účastníků ze dne 25. 7. 2019, a to s účinky ex nunc, tedy od uvedeného data do budoucna. To pak znamená, že právní důvod, na základě kterého žalovaný dle uvedené smlouvy přijal plnění od žalobkyně, zůstal zachován (neodpadl) a na toto plnění, majetkový prospěch, tak nelze nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, jak se domnívá žalobkyně. Proto v tomto rozsahu žalobě nemohlo být vyhověno, když nelze uvažovat ani o jiném právním důvodu, na základě kterého by bylo možno uvažovat o vrácení této částky žalobkyni. Zjištěný skutkový stav v posuzované věci dává podklad pro závěr, že plnění, které žalovaný poskytl žalobkyni podle smlouvy o dílo, tj. dílo, vykazovalo vady. Porušením povinnosti žalovaného provést dílo řádně se následně nároky žalobkyně transformovaly do nároků z odpovědnosti za vady, přičemž žalobkyně s ohledem na předmět díla mohla ve smyslu ust. § 2615 o. z. a § 2106 o. z., či případně ust. § 2107 o. z. nárokovat odstranění vad opravou, požadovat přiměřenou slevu z ceny díla, popř. odstoupit od smlouvy, pokud by smlouvu neukončila dohodou. Je nutno akcentovat, že v případě vadného plnění ze smlouvy o dílo občanský zákoník stanoví závazná pravidla, jak je třeba v případě takovéhoto porušení smlouvy o dílo postupovat. V prvé řadě objednatel po zjištění vady musí vytknout vady a dále musí určit, jaký nárok z titulu odpovědnosti za vady si zvolil. V průběhu řízení vyšlo i z vyjádření samotné žalobkyně najevo, že vady díla žalovanému nevytkla a bez dalšího přistoupila k odstranění vad tím způsobem, že požádala třetí subjekt o jejich odstranění, přičemž náklady, které na uvedené vynaložila, uplatňuje jako náhradu škody. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že na rozdíl od okresního soudu nemá ani za to, že žalobkyně vytkla žalovanému vady později, a to v rámci předžalobní výzvy, když nesdílí názor, že součástí tohoto jinak procesního úkonu je úkon hmotněprávní obsahující vytknutí vady. Je tedy irelevantní polemika o skutečnosti, zda vady byly u žalovaného uplatněny včas či nikoli, neboť dle názoru krajského soudu nebyly do podání žaloby ze strany žalobkyně (nikoli třetí osoby v podobě k tomuto nezmocněné daňové poradkyně) řádně vytknuty vůbec. Je vhodné připomenout doktrinální i judikatorní závěry, z nichž se podává, v jakých situací může objednatel přistoupit k odstranění vad opravou prostřednictvím třetí osoby. Jde o situace, kdy 1) se takto objednatel dohodne se zhotovitelem, 2) v situaci, kdy objednatel uplatní právo na slevu a konečně 3) v situaci, kdy zhotovitel odmítá vady odstranit. Jasným a logickým předpokladem uvedených situací je však v prvé řadě to, že objednatel dodrží zákonný postup při uplatňování nároků z odpovědnosti za vady. Pokud v posuzované věci žalobkyně jako objednatel takto nepostupovala a k odstranění vad díla přistoupila prostřednictvím třetí osoby (polemika o schopnostech žalovaného odstranit vady díla je zcela irelevantní, neboť případná neschopnost žalovaného dostát smluvnímu závazku by šla zcela k jeho tíži a měla následky ze zákona vyplývající z toho, že by vady díla neodstranil), aniž by dodržela zákonem stanovený postup a náklady na odstranění vad díla třetí osobou ve výši 63.000 Kč požaduje k zaplacení jako škodu, lze uzavřít, že se domáhá z jiného právního důvodu toho, čeho mohla a měla dosáhnout uplatněním práv z titulu odpovědnosti za vady, což však dle ust. § 1925 o. z. přípustné není. Pouze pro dokreslení krajský soud uvádí, že jako v úvahu připadající škodu v posuzované věci, kterou by žalobkyně mohla uplatnit zcela mimo toto schéma, by byla např. škoda, která by mu byla způsobena v podobě finanční sankce ze strany finančního úřadu za opožděně podané daňové přiznání apod. Případně, pokud by u žalovaného řádně uplatnila slevu z ceny díla a tato sleva by zcela nepokryla náklady na uvedení díla do bezvadného stavu, potom to, co by žalobkyně vynaložila nad rámec prostředků představujících slevu z ceny díla, by bylo možno uplatnit jako škodu.

9. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobkyně, shodně tak správně vypočítal jejich výši.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) ve výši 10.600 Kč (2x 5.300 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání dne 24. 11. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 600 Kč (2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t.), cestovného právního zástupce žalovaného ve výši 911 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase ze sídla advokáta [obec], [ulice a číslo] – [obec] a zpět k jednání dne 24. 11. 2022, vozidlem r. z. [anonymizováno] [číslo], celkem ujeto 120 km, při průměrné spotřebě 6,5 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně paliva Natural 95 44,50 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.), kdy z cestovného a náhrady za ztrátu času byla přiznána pouze 1/3 částky s ohledem na účast zástupce u dalších dvou navazujících jednání krajského soudu v týž den (věci sp. zn. 75 Co 287/2022 a 75 Co 288/2022), tj. na cestovném částka 303,70 Kč a na náhradě za ztrátu času částka 133,30 Kč. Dále zástupci žalovaného náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložil, že je plátcem této daně, ve výši 2.443,80 Kč Celkem tak žalovanému na nákladech odvolacího řízení náleží částka 14.080,80 Kč. 11. [obec] plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.