75 Co 286/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32.937,09 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4. 7. 2024, č. j. 10 C 1/2024-39,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ohledně úroku z prodlení z částky 12.500 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 12.500 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 1.500,01 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.500 Kč (výrok II.), zamítl žalobu ve zbývající části, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.937,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.266,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 728,74 Kč, úroku z prodlení z částky 14.635,03 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do výroku III., pokud se týká zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.500 Kč od 5. 6. 2023 do zaplacení a v tomto směru navrhla změnu napadeného rozsudku. Odvolatelka namítala, že soud prvého stupně nesprávně nárok žalobkyně na úrok z prodlení posoudil, neboť tento nárok vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně již v žalobě tvrdila a následně prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, které mu bylo odesláno dne 22. 5. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 5. 6. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil, nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Odvolatelka pak odkázala na konkrétní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci a Krajského soudu v Brně.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.

4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je s odkazem na dále vyložené pouze z menší části důvodné.

5. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že zcela akceptuje jednotlivá skutková zjištění okresním soudem učiněná z provedených důkazů, stejně jako závěr o skutkovém stavu, a pro stručnost v uvedeném směru odkazuje na písemné odůvodnění rozsudku okresního soudu.

6. Z hlediska právního posouzení věci konstatuje krajský soud, že okresní soud smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku jako neplatnou, a to pro rozpor se zákonem, a nároky z neplatné smlouvy o úvěru pak správně vypořádal dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku.

7. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, tento okresní soud žalobkyni nepřiznal s odkazem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

8. K problematice prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením plnění odpovídajícímu speciální úpravě bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ lze v odborné literatuře a rozhodovací praxi soudů shledat dva názorové proudy. První, k němuž se dosud hlásil i věc rozhodující senát 75 Co odvolacího soudu, vycházel ze zásad rozložení procesních povinností mezi účastníky sporného řízení, což promítnuto do interpretace a aplikace ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 ZSU znamenalo: a) že to, zda jde o spor o to, jaká je doba odpovídající možnosti dlužníka (spotřebitele) vrátit – slovy zákona – jistinu (bezdůvodné obohacení), musí vycházet z jeho procesního postoje (vyjádření ve věci) a současně, že tvrzení a prokazování (ne)možnosti (tedy poměrů) vrácení bezdůvodného obohacení stíhá tohoto dlužníka (spotřebitele). V případě pasivního přístupu dlužníka (žalovaného) v řízení, a tedy objektivní nemožnosti zjištění jeho poměrů, tedy základu pro úvahu stran jiné splatnosti dluhu, se vycházelo z pravidel obecné splatnosti dluhu, u něhož splatnost není sjednána.

9. Druhý názorový proud, reprezentovaný např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vychází z výkladu citovaných ustanovení v tom směru, že již samotné podání žaloby v sobě zahrnuje spor o době odpovídající možnostem spotřebitele a dále zejména z toho, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první a že vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) a rovněž, že ust. § 87 ZSÚ upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tento výklad, tedy výklad ve prospěch ochrany spotřebitele, je výkladem eurokonformním ve smyslu příslušných směrnic, na základě nichž byla uvedená právní úprava přijata.

10. Posléze uvedený právní závěr je v současné době právním názorem v rozhodovací praxi soudů převažujícím. Odvolací soud se tedy nově k tomuto názorovému proudu v této věci přihlašuje, čímž se odklání od své dosavadní rozhodovací praxe.

11. S ohledem na vyložené tedy odvolací soud akceptuje právní posouzení okresního soudu ve vztahu k uplatněnému nároku žalobkyně na úrok z prodlení s argumentací, že dluh žalovaného z titulu vrácení poskytnuté jistiny (bezdůvodného obohacení dle speciální právní úpravy ZSÚ) ke dni vyhlášení rozsudku není splatný, z čehož plyne závěr, že žalovaný tak ke dni rozhodnutí okresního soudu nebyl v prodlení, což vedlo okresní soud ke správnému závěru o tom, že žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení úroků z prodlení zamítl.

12. Jiná je však situace v odvolacím řízení. Okresní soud výrokem II. žalobě co do částky 12.500 Kč vyhověl, žalovaného zavázal k zaplacení uvedené částky, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Citovaný výrok rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním napaden, nabyl právní moci a v době rozhodování odvolacího soudu uplynula i lhůta k plnění. Uvedená lhůta, byť je lhůtou stanovenou procesním předpisem, musí být současně i lhůtou hmotněprávní ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru; jiná úvaha by totiž postrádala logiku, neboť uplynutím pariční lhůty lze rozhodnutí nuceně vykonat a lze stěží uvažovat o tom, že by se nuceně vykonávalo rozhodnutí k vymožení dluhu, který dosud není splatný.

13. V posuzované věci s ohledem na vše vyložené, kdy výrok II. napadeného rozsudku nabyl právní moci dne 3. 9. 2024, žalovaný měl povinnost uhradit dluh do tří dnů, tj. do 6. 9. 2024, přijal odvolací soud závěr, že v prodlení se žalovaný nachází od 7. 9. 2024.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu v rozsahu výrokové části I. písm. a) tohoto rozsudku podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a v rozsahu výrokové části I. písm. b) tohoto rozsudku dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

15. Jde-li o náklady řízení před soudy obou stupňů, pak ani dílčí změna stran přiznaného úroku z prodlení nemění ničeho na aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení je namístě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízení před okresním soudem i v řízení odvolacím byl procesně úspěšnější stranou žalovaný, kterému však, jak vyplývá z obsahu spisu, v obou stadiích tohoto řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá.