10 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 937,09 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 500,01 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 937,08 Kč,kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 266,25 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 728,74 Kč,úroku z prodlení z částky 14 635,03 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně,úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení,zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 32 937,09 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou měl uzavřít žalovaný dne 3. 12. 2021 se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jako „právní předchůdkyně“). Žalobce pak z titulu uvedené smlouvy požaduje po žalovaném uhradit jistinu úvěru ve výši 13 974,23 Kč, úrok za sjednanou dobu splácení ve výši 660,8 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 317 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 549,09 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 728,74 Kč (a to jako úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do 1. 4. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 266,25 Kč (za dobu do 1. 4. 2023), úrok ve výši 8 % ročně z částky 13974,23 Kč za dobu od 2.4.2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 13974,23 Kč a částky 660,80 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení. Podáním ze dne 24. 1. 2024 pak žalobce vzal žalobu zpět co do částky 1 500,01 Kč na smluvní pokutě, soud tak v této části řízení zastavil (výrok I). Na základě předmětné smlouvy měla právní předchůdkyně poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, pohledávka ze smlouvy pak byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 25. 4. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.

3. Zákaznickou kartou bylo prokázáno, že dne 3. 12. 2021 žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně od žalovaného zjistila, že tento je zaměstnaný, bydlí v nájmu, je svobodný, má střední vzdělání, nemá žádné vyživované děti, jeho čistý měsíční příjem je 18 975 Kč, náklady na bydlení a energie činí 4 500 Kč měsíčně, osobní náklady činí 3 860 Kč měsíčně, žalovanému jsou prováděny srážky ze mzdy ve výši 7 649 Kč měsíčně, celkové výdaje tedy jsou v kartě vypočteny na 16 009 Kč a použitelné měsíční příjmy jsou vypočteny na 2 966 Kč, v kartě je dále zapsáno, že údaje uvedené žalovaným měly být ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy, nadto žalovaný v kartě uvedl, že je na něm exekučně vymáhán dluh ve výši 250 000 Kč a ihned za tím v kartě následuje údaj, že dluhy žadatele činí 150 000 Kč, přičemž z toho zbývá uhradit 120 000 Kč a jedná se o dluh vůči ČSSZ.

4. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 3. 12. 2021 žalovaný a právní předchůdkyně podepsali listinu, na základě které měla právní předchůdkyně poskytnout žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaný měl uvedené peníze vrátit spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, platbou za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že peníze v hotovosti převzal při podpisu smlouvy.

5. Přehledem plateb bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni dne 4. 12. 2021 částku 2 000 Kč a dne 1. 4. 2022 částku 500 Kč.

6. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 prokazuje, že tato byla uzavřena právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a strany v ní ujednaly, že právní předchůdkyně postupuje žalobci pohledávky uvedená v příloze 1 smlouvy. Z přílohy 1 – seznamu postoupených pohledávek je patrno, že pod číslem , hodnota, je uvedena smlouva číslo , hodnota, a jméno, příjmení a rodné číslo žalovaného.

7. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 prokazuje, že oznámením o postoupení pohledávky z 11. 5. 2023 podaném k poštovní přepravě dne právní předchůdkyně informovala žalovaného, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku ze smlouvy číslo , hodnota, žalobci.

8. Předžalobní upomínka a podací lístek prokazují, že zástupce žalobce podal k poštovní přepravě dne 1. 8. 2023 žalovanému výzvu ke splnění dluhu ze dne 31. 7. 2023 se základním skutkovým a právním rozborem včetně sdělení o postoupení pohledávky s tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba.

9. Z dalších provedených důkazů nečiní soud žádné relevantní skutkové zjištění.

10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

11. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle § 2991 o. z. 1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 2) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, není sporu o tom, že žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně úvěr poskytla jako podnikatel zaměřující se na poskytování spotřebitelského úvěru, jedná se o právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku a smlouva odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru. Tento den právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Žalobce tvrdil, že právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však zřejmé, že právní předchůdkyně nepostupovala s řádnou pečlivostí při vyhodnocování informací od žalovaného. Stěžejní okolností je fakt, že žalovanému zjevně byly prováděny srážky z příjmu, dle údajů v zákaznické kartě se jednalo o exekučně vymáhaný dluh, kdy žalovaný měl dlužit aktuálně 120 000 Kč „ČSSZ“. Konečně rozporné byly i údaje o celkově exekuovaných dluzích, kdy je na téže straně za sebou jednak uvedeno, že proti žalovanému jsou vedeny exekuce co vymáhání 250 000 Kč a vzápětí je výslovně uveden pouze již zmíněný dluh co do výše 150 000 Kč z čehož má k úhradě zbývat 120 000 Kč. Co je však zbývajících 100 000 Kč, resp. 130 000 Kč, se ze zákaznické karty nepodává. Navzdory tomuto právní předchůdkyně nijak blíže neověřovala skutečné výdaje žalovaného (na živobytí, nájem, další závazky), a úvěr mu poskytla. Poskytnutí úvěru osobě, proti které je veden výkon rozhodnutí, sice není apriori vyloučeno, mělo by se tak však dít za výjimečných okolností a po důkladném posouzení možností dlužníka. Nic takového však právní předchůdkyně neučinila a nadto ověření příjmů ani výdajů tvrzených žalovaným se neprokázalo, a to ačkoliv poskytovatele spotřebitelského úvěru stíhá archivační povinnost dle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, když zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem (porušení § 87 z. s. ú.), jedná se o porušení v neprospěch slabší strany (spotřebitele, jako laika a ekonomicky a zpravidla i odborně slabšího subjektu) a dané jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, když poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného ale společnost jako celek. Nadto soud upozorňuje, že dle rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020 jsou soudy povinny zkoumat posouzení úvěruschopnosti ze zákona a jedná se o neplatnost absolutní a vnitrostátní právní úprava tomuto bránící je rozporná s komunitním právem. Na to konečně reagoval i český zákonodárce novelou z. s. ú. účinnou od 29. 5. 2022, kterou výslovně zanesl do z. s. ú. absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro případy, kdy není řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Soud tak vykládal § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění do 28. 5. 2022 v tomto světle a vzal smlouvu za absolutně neplatnou.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy částku 2 500 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobci (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Jistinu poskytnutou na základě neplatné smlouvy je dle § 87 z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit, přičemž tak již částečně učinil co do 2 500 Kč.

20. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 12 500 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok II.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok III.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů nebo poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšný byl žalovaný, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měl tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.