75 Co 286/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2025, č. j. 12 C 287/2023-195,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalovaného, aby bylo odloženo zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovité věci pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, na dobu 2 let od právní moci rozsudku (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitým věcem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), na němž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, (jiná st.), jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), na němž stojí stavba č. p. , Anonymizováno, (jiná st.), jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ze zrušeného podílového spoluvlastnictví ve výši 4 142 Kč (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a žalobci uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 9 968,50 Kč (výrok VI.), a žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 4 968,50 Kč (výrok VII.).

2. Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž v prvé řadě se zabýval návrhem žalovaného na odložení zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků řízení k předmětnému pozemku. Ohledně tohoto návrhu žalovaného dovodil okresní soud, že nejsou splněny předpoklady stanovené v ust. § 1155 občanského zákoníku, když žalovaný neprokázal, že mu zrušením spoluvlastnictví k předmětnému pozemku hrozí majetková ztráta nebo vážné ohrožení jiného jeho oprávněného zájmu. Žalovaný založil svou argumentaci zejména na skutečnosti, že u Okresního soudu v Olomouci probíhají dvě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dvou sousedních pozemků ve vlastnictví (nejen) účastníků tohoto řízení. Žalovaný tvrdil, že hrozí dřívější meritorní rozhodnutí v této věci než ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 288/2023, aniž by toto své tvrzení blíže konkretizoval. Dalším důvodem pro odložení zrušení spoluvlastnictví má být podle žalovaného skutečnost, že aktuálně probíhá v obci , adresa, změna územního plánu, v jejímž důsledku dojde především ke změně užití pozemků v dané lokalitě, z čehož žalovaný dovozuje, že mu reálně hrozí významná ztráta. Tuto argumentaci žalovaného okresní soud za důvodnou nepovažoval a dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví k předmětnému pozemku ve smyslu ust. § 1155 občasného zákoníku. Pokud jde o návrh žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dovodil okresní soud, že oba účastníci souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, avšak neshodli se na způsobu jeho vypořádání, když oba avizovali zájem na odkoupení spoluvlastnického podílu. V řízení bylo prokázáno, že na předmětném pozemku se v době podání žaloby nacházely pozůstatky budovy, tehdy ve vlastnictví matky žalobce, která v průběhu řízení přešla do vlastnictví žalobce. Pozemek není prakticky nijak využíván, nemá zajištěný přístup z veřejné komunikace s výjimkou jednoho sousedního pozemku, ohledně něhož probíhá nejen mezi účastníky u Okresního soudu v Olomouci rovněž řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce uvedl, že má s pozemky v dané lokalitě podnikatelský záměr, žalovaný naopak trval na tom, že pozemek lze reálně dělit, přičemž pro případ, že by soud shledal pozemek nedělitelným, navrhl přikázání pozemku do vlastnictví žalovaného s tím, že je připraven vyplatit žalobci vypořádací podíl anebo navrhoval nařízení dražby pozemku mezi spoluvlastníky. Pokud jde o reálně rozdělení předmětného pozemku, zvažoval okresní soud skutečnost, že se jedná o pozemek s velmi malou rozlohou (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), který je v celé své rozloze zatížen stavbou žalobce, která se z převážné části nachází na dalších pozemcích ve výlučném vlastnictví žalobce, kdy v současné době se na pozemku nachází pouze pozůstatky stavby a pozemek tak neslouží svému účelu. Samotný pozemek právně ani fakticky není připojen k veřejné komunikaci, je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobce a jeho matky a rozdělením pozemku by vznikly dva samostatné pozemky o rozloze 19 m2 bez zřízeného přístupu, zatížené pozůstatky stavby ve vlastnictví žalobce, tedy faktický stav, u kterého lze očekávat další právní spory účastníků. Okresní soud proto dovodil, že rozdělení pozemku není reálně dobře možné a je tedy třeba jej za náhradu přikázat jednomu ze spoluvlastníků. Zde okresní soud potom vzal v úvahu zjištěnou skutečnost, že pozemek se nachází v lokalitě, kde většinu pozemků vlastní žalobce a jeho matka, kteří mají s danou lokalitou podnikatelské záměry. Pozemek je obklopen dalšími pozemky žalobce, příp. jeho matky, je v celém rozsahu zatížen stavbou ve vlastnictví žalobce, která brání jeho jinému využití. Okresní soud proto dovodil, že logickým vypořádáním spoluvlastnictví je přikázání předmětného pozemku do vlastnictví žalobce. Pokud jde o vypořádací podíl, pak okresní soud vycházel z v řízení provedeného znaleckého posudku. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s poukazem na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 59/23.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že ve věci jeho návrhu na odklad vypořádání podílového spoluvlastnictví došlo k porušení jeho subjektivního práva na zákonného soudce, když usnesení o spojení věci ke společnému řízení, sp. zn. 13 C 141/2025-14, ze dne 30. 7. 2025, považuje za rozporné s touto ústavní zásadou. Okresní soud navíc zcela nesprávně posoudil důvodnost jeho návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví, kterou sám nadále shledává primárně v tom, že pokud nedošlo ke spojení obou řízení zahájených žalobcovým návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, mělo by v nynější věci být rozhodováno teprve s ohledem na pravomocné rozhodnutí v paralelním sporu. V projednávané věci rozdělení předmětného pozemku vylučuje aktuální absence jeho napojení na veřejnou komunikaci, které však může žalovaný získat, uspěje-li v paralelním sporu sp. zn. 24 C 288/2023. Pokud jde o samotný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, považuje odvolatel skutková zjištění okresního soudu za nesprávná potud, pokud soud má za prokázané, že na dotčeném pozemku stojí jakákoliv stavba, která by znemožňovala jeho reálné dělení. Stejně tak okresní soud ve svých úvahách nesprávně kalkuluje s tím, že stran dotčeného pozemku má žalobce podnikatelský záměr, když žalobce v tomto směru k prokázání tohoto svého obecného tvrzení nenavrhl jediný důkaz. Žalovaný má za to, že neexistující stavba není způsobilá vyloučit to, aby pozemek připadl, nebylo-li by možné jej reálně dělit, do jeho výlučného vlastnictví, jak v průběhu celého řízení alternativně navrhoval. Odvolatel navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce s tím, že pokud žalovaný namítá, že ve věci jeho návrhu na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví došlo k porušení jeho subjektivního práva na zákonného soudce, když má za to, že usnesení o spojení věci ke společnému řízení č. j. 13 C 141/2025-14, ze dne 30. 7. 2025 je rozporné s touto ústavní zásadou, má žalobce naopak za to, že postup okresního soudu byl zcela procesně správný. Naproti tomu, pokud se jednalo o zamítnutý návrh žalovaného na spojení věcí vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 287/2023 a 24 C 288/2023 (viz usnesení okresního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 12 C 287/2023-27), na který žalovaný k podpoře své námitky poukazuje, pak k tomu žalobce uvádí, že se svých nároků domáhal samostatnými žalobami, neboť se jednalo o návrhy na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke dvěma rozdílným pozemkům, jejichž okruh vlastníků, tedy účastníků řízení, není zcela totožný. Okresní soud návrh žalobce na odklad zrušení spoluvlastnictví zcela správně zamítl, když ustanovení o odkladu zrušení spoluvlastnictví je nutno vykládat restriktivně, neboť se jedná o výjimku z pravidla, dle které nikdo nesmí být nucen setrvat ve spoluvlastnickém vztahu. Pokud odvolatel dále namítal, že okresní soud postupoval nesprávně při určení způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, když rozhodl o přikázání pozemku do výlučného vlastnictví žalobce, ani tato námitka není důvodná. Žalobce se zcela ztotožňuje se závěrem soudu o nemožnosti reálného rozdělení sporného pozemku, zdůvodněného zejména tím, že rozdělením by vznikly dva malé pozemky s nemožností samostatného využití, jejíchž hodnota by se podstatně zhoršila, pozemky by neměly zřízen přístup na veřejnou komunikaci a vznikl by tak rozpor s právními předpisy. Pozemky by byly navíc dále zatíženy stavbou ve výlučném vlastnictví žalobce, a tedy rozdělení by vedlo ke stavu možných dalších sporů mezi vlastníky. Při vypořádání podílového spoluvlastnictví okresní soud postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, správně zohlednil, že pozemek je sám o sobě prakticky nevyužitelný, avšak nachází se v lokalitě, kde většinu pozemků, mj. významně větších, vlastní žalobce či jeho matka. Pokud by byl pozemek přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného, jak se tento domáhal, nebyl by prakticky využitelný. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

5. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou, obsahuje všechny podstatné náležitosti tohoto úkonu, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, a proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, včetně řízení jemu předcházejícího podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že žalobou ze dne 26. 9. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „předmětný pozemek“). Žalobu žalobce odůvodňoval tím, že pozemek je zcela obklopen dalšími pozemky, které vlastní přímo žalobce nebo jeho matka, přičemž na pozemku stojí stavba ve vlastnictví matky žalobce a rozdělení pozemku s ohledem na umístění cizí stavby se jeví jako nemožné. Žalobce navrhl přikázání pozemku do svého vlastnictví s tím, že v dané lokalitě má podnikatelský záměr a že přes veškerou snahu k dohodě s žalovaným nedošlo. Žalovaný se dne 18. 12. 2023 k žalobě vyjádřil, nebránil se zrušení spoluvlastnictví, ale nesouhlasil s navrhovaným způsobem vypořádání s tím, že pozemek je reálně dělitelný a dále poukazoval na to, že dotčený pozemek bezprostředně sousedí s pozemkem p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je rovněž v podílovém spoluvlastnictví účastníků a probíhá řízení o jeho zrušení a vypořádání. Navrhl také spojení těchto dvou řízení. Okresní soud tomuto návrhu usnesením ze dne 15. 2. 2024 nevyhověl. Okresní soud nařídil jednání na den 24. 6. 2024, které však nebylo zahájeno s tím, že byl učiněn pokus o mimosoudní řešení sporu. U dalšího jednání okresního soudu 8. 8. 2024 byly čteny listinné důkazy. Usnesením ze dne 11. 9. 2024 okresní soud nařídil důkaz znaleckým posudkem a znalcem ustanovil , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 10. 10. 2024 sdělil žalobce okresnímu soudu, že se stal vlastníkem stavby na sporném pozemku. 5. 2. 2025 byl okresnímu soudu doručen znalecký posudek. 7. 4. 2025 se znalec vyjádřil k námitkám žalovaného. U dalšího jednání okresního soudu dne 24. 6. 2025 byl čten znalecký posudek a znalec byl vyslechnut. 15. 7. 2024 podal žalovaný žalobu na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví, obě strany předložily soudu písemné závěrečné návrhy. Usnesením ze dne 30. 7. 2025 okresní soud spojil řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a řízení o odkladu zrušení a vypořádání. 8. 9. 2025 po přečtení listinných důkazů vyhlásil okresní soud napadený rozsudek.

7. Pokud okresní soud zamítl návrh žalobce na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky ust. § 1155 občanského zákoníku, tak odvolací soud tento závěr okresního soudu v celém rozsahu akceptuje s tím, že lze v podrobnostech odkázat na důvody, které okresní soud uvedl v bodě 12. odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud žalovaný namítal, že ve věci jeho návrhu na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví došlo k porušení jeho subjektivního práva na zákonného soudce, když má za to, že usnesení o spojení věcí ke společnému řízení č. j. 13 C 141/2025-14 ze dne 30. 7. 2025 je rozporné s touto ústavní zásadou, není jeho argumentace důvodná. Dle názoru odvolacího soudu samotná skutečnost, že se určité věci spojí ke společnému řízení tak bez dalšího nepředstavuje porušení práva na zákonného soudce. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, že v obou věcech vystupují stejní účastníci a obě spolu úzce souvisejí, není o vhodnosti spojení žádných pochyb (srov. usnesení I. ÚS 386/16 ze dne 10. 2. 2016). V daném případě, kdy došlo ke spojení žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pozemku a žaloby na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví k totožnému pozemku, jsou dle odvolacího soudu nepochybně splněny podmínky pro spojení, neboť v obou věcech je zcela totožný okruh účastníků a obě věci spolu úzce souvisejí. Jiná situace je, pokud jde o zamítnutý návrh žalovaného na spojení věcí vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 287/2023 a 24 C 288/2023 (viz usnesení ze dne 15. 2. 2024, č. j. 12 C 287/2023-27). Zde je třeba poukázat na to, že žalobce se svých nároků domáhal samostatnými žalobami, neboť se jednalo o návrhy na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke dvěma rozdílným pozemkům, jejichž okruh spoluvlastníků, tedy účastníků řízení, není zcela totožný. Procesní postup okresního soudu považuje odvolací soud za zcela správný a odvolací námitku žalobce v tomto směru za nedůvodnou.

8. Pokud tedy okresní soud návrh žalobce na odklad zrušení podílového spoluvlastnictví zamítl, považuje odvolací soud jeho rozhodnutí za zcela věcně správné.

9. Pokud pak jde o návrh žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, odkazuje odvolací soud především na skutkové závěry okresního soudu tak, jak je rekapituloval v bodě 6. odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že tato skutková zjištění považuje za zcela správná. Pokud jde o samotné zrušení podílového spoluvlastnictví, nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že spoluvlastnictví je třeba zrušit (§ 1143 občanského zákoníku). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 občanského zákoníku). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 občanského zákoníku). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 2 občanského zákoníku). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (§ 1147 občanského zákoníku věta první).

10. Za situace, kdy žádný ze spoluvlastníků nehodlal dále setrvávat ve spoluvlastnictví, bylo namístě, aby okresní soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a o jeho vypořádání, kdy sporným mezi účastníky byl právě způsob vypořádání. Ve vztahu k reálné dělitelnosti předmětného pozemku vzal okresní soud správně v úvahu, že samotný pozemek není právně ani fakticky připojen k veřejné komunikaci, je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobce a jeho matky, přičemž rozdělením pozemku by vznikly dva samostatné pozemky o rozloze pouze 19 m2 bez zřízeného přístupu zatížené pozůstatky stavby ve vlastnictví žalobce, tedy faktický stav, u kterého lze očekávat další právní spory a neshody účastníků. Okresní soud tedy zcela správně dospěl k závěru, že rozdělení pozemků není v této projednávané věci reálně možné a je tedy třeba jej za náhradu přikázat jednomu ze spoluvlastníků.

11. Pokud pak okresní soud přikázal předmětný pozemek do vlastnictví žalobce, odvolací soud i toto rozhodnutí akceptuje. Okresní soud vzal správně v úvahu, že předmětný pozemek malé rozlohy se nachází v lokalitě, kde většinu pozemků vlastní žalobce a jeho matka, je obklopen dalšími pozemky žalobce, příp. jeho matky. Navíc je pozemek v celém rozsahu zatížen stavbou ve vlastnictví žalobce, která brání jeho jinému využití. Logickým vypořádáním spoluvlastnictví k pozemku je pak právě přikázání pozemku do vlastnictví žalobce. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud má více spoluvlastníků o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví zájem a jsou solventní, pak soud musí na základě konkrétních okolností případu rozhodnout o tom, kterému ze spoluvlastníků věc přikáže. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oproti dřívější úpravě nestanoví výslovná zákonná kritéria pro vypořádání spoluvlastnictví a poskytuje tak soudům široký prostor pro vlastní uvážení, aby vedle dřívějších zákonných kritérií (velikosti spoluvlastnického podílu a účelného využití věci) přihlédli k dalším v úvahu přicházejícím hlediskům. Občanský zákoník tedy poskytuje soudům širokou diskreci v tom, aby si tato kritéria samy vymezily s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Soud však musí v rozhodnutí ozřejmit, která kritéria považuje v dané věci za relevantní, musí je posoudit ve vzájemné souvislosti a musí odůvodnit, proč konkrétnímu spoluvlastníku společnou věc nepřikázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 692/2019).

12. Okresní soud podle uvedené judikatury Nejvyššího soudu správně postupoval a při úvaze o tom, komu z účastníků předmětný pozemek přikáže, zohlednil ve prospěch žalobce hned několik podstatných kritérií. Správně vzal v úvahu, že pozemek se nachází v lokalitě, kde většinu pozemků vlastní žalobce a jeho matka, kteří mají s danou lokalitou podnikatelské záměry, byť je žalobce deklaroval pouze obecně. Pozemek je obklopen dalšími pozemky žalobce, příp. jeho matky, je velice malé rozlohy, a navíc je v celém svém rozsahu zatížen stavbou ve vlastnictví žalobce, která brání jeho jinému využití. Tyto úvahy ohledně způsobu vypořádání předmětného pozemku odvolací soud zcela akceptuje a shodně s okresním soudem konstatuje, že logickým vypořádáním spoluvlastnictví předmětnému pozemku je jeho přikázání do vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu, kterou okresní soud správně určil na základě v řízení provedeného znaleckého posudku.

13. Ze shora uvedeného vyplývá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve verdiktech okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné a na podrobné závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje. Závěry okresního soudu vyjádřené ve výrocích napadeného rozsudku jsou logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se navíc se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalovaného.

14. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu, kde okresní soud rovněž nepochybil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. negativně s poukazem na povahu řízení (iudicium duplex) dle závěrů rozhodnutí Ústavního soudu (II. ÚS 572/19, I. ÚS 262/200).