75 Co 289/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 11.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2024, č. j. 21 C 23/2022-231,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.634,30 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč (výrok I.), žalobkyni okresní soud uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 21.538 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11.000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty vyúčtované žalované z důvodu prodlení s předáním díla, a to za období od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022, tedy za 22 dnů prodlení po 500 Kč za 1 den prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně v postavení objednatele uzavřela dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, s žalovanou společností v postavení zhotovitele smlouvu o dílo. Dle žalobkyně dílo nebylo předáno a převzato za podmínek stanovených v článku VIII. bod 1. až 12. smlouvy o dílo. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dílo bylo zhotoveno řádně a včas, a z důvodu opatrnosti vznesla námitku promlčení. Okresní soud se vzhledem ke skutečnosti, že předmětem žaloby byla smluvní pokuta za přesně vymezené období z důvodu prodlení žalované coby zhotovitelky s dokončením a předání díla, zabýval otázkou, zda byla žalovaná k okamžiku, za které je smluvní pokuta (tj. od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022) uplatňována, v prodlení s dokončením a předáním díla žalobkyni coby objednateli. V prvé řadě se soud zabýval námitkou promlčení uplatněného nároku vznesenou v průběhu řízení žalovanou, a dospěl k závěru, že tato námitka důvodná není. Dále okresní soud uzavřel, že strany si ve smlouvě sjednaly pro termín dokončení prací „květen 2018“ a ve vztahu k předání díla bylo mezi stranami sjednáno tzv. protokolární předání díla (článek VIII., bod 4 smlouvy o dílo). Žalovaná v řízení předložila předávací protokoly, proti kterým žalobkyně namítala, že tyto nejsou podepsány oprávněnou osobou, když Ing. , jméno FO, nebyl k převzetí díla zmocněn. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k opačnému právnímu závěru. Uzavřel, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl ve smlouvě o dílo označen jako osoba oprávněná jednat ve věcech technických, vykonával technický dozor investora (žalobkyně), v souladu s tímto i jednal (např. vyzýval žalovanou k předání díla) a žalobkyně nijak nesdělila žalované, že by , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl oprávněn dílo převzít, případně že by bylo jeho oprávnění ze strany žalobkyně jakkoliv odvoláno. Žalovaná nemohla rozumně předpokládat, že právě on není osobou zmocněnou k převzetí díla a podpisu předávacího protokolu za žalobkyni. Podle okresního soudu se žalobkyně nemůže dovolávat vůči žalované nedostatku zmocnění , tituly před jménem, , jméno FO, k převzetí díla dle § 441 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že žalobkyně dílo převzala, vyplývá z podepsaných předávacích protokolů, a toto zjištění podporují i další v řízení provedené důkazy, tj. že dílo bylo zkolaudováno a že jej žalobkyně užívá a reklamuje u žalované vady díla. Okresní soud tedy uzavřel, že dílo bylo dokončeno, bylo řádně žalobkyni předáno, a to podpisem předávacích protokolů a ke dni 1. 3. 2022 nebyla žalovaná v prodlení s dokončením a předáním díla. Z tohoto důvodu nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněnou smluvní pokutu.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě. V odvolání žalobkyně namítala, že soud prvého stupně se nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, které jsou dle žalobkyně podstatné a důležité pro rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně v tomto směru zejména odkázala na obsah závěrečného návrhu s tím, že v řízení před soudem prvého stupně prokázala a doložila, že žalovaná v žádném případě nepostupovala při plnění svých povinností, mimo jiné i v rozsahu předání díla, v intencích jednotlivých ustanovení předmětné smlouvy o dílo a jmenovitě porušila povinnosti vyplývající z článku V. body 5. a 6. a z článku VIII. body 1. až 10. smlouvy o dílo. Tvrzení žalobkyně byly navíc prokázány svědeckými výpověďmi včetně výpovědi jednatele žalobkyně , právnická osoba, , ohledně prací, které vykonávala žalovaná pro žalobkyni až v průběhu roku 2024. Je vcelku logické, že pokud by bylo ze strany žalované dílo řádně dokončeno tak, jak je žalovanou tvrzeno, nebyl by žádný důvod k tomu, aby pracovníci žalované v prodlení několika kalendářních let po údajném předání stavby dílo dokončovali ve prospěch žalobkyně.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná s tím, že s odvolací argumentací žalobkyně se neztotožňuje a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Žalobkyně zcela pomíjí, že strany sporu byly poučeny o koncentraci řízení a do doby koncentrace uvedli skutková tvrzení a navrhli důkazy. Pokud nyní žalobkyně odkazuje na svůj závěrečný návrh a v něm uvedená skutková tvrzení, pak je z logiky věci zřejmé, že odkazuje na skutková tvrzení vznesená po koncentraci řízení. Navíc žalobkyně zcela pomíjí označit konkrétní skutková tvrzení, se kterými se snad soud prvého stupně neměl vypořádat. Žalovaná je přesvědčena, že jako byla šikanózní samotná žaloba, je šikanózní i odvolání žalobkyně, když je zřejmé, že žalobkyně neuvádí žádnou konkrétní a pod odvolací důvody podřaditelnou vadu rozsudku soudu prvého stupně.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci odvolacím soudem vyplývá, že žalobou ze dne 8. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 11.000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty vyúčtované žalované z důvodu prodlení s předáním díla, a to za období od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022, tedy za 22 dnů prodlení po 500 Kč za jeden den prodlení. Žalobkyně argumentovala, že dílo, které měla žalovaná provést na základě smlouvy o dílo ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , nebylo žalobkyni řádně předáno a převzato za podmínek stanovených v článku VIII. bod 1. až 12. smlouvy o dílo. Okresní soud ve věci rozhodl dne 12. 1. 2023 platebním rozkazem, kterým žalobě zcela vyhověl. Žalovaná podala včasný odpor, následně se k žalobě vyjádřila s tím, že ji považuje za šikanózní a že dílo bylo zhotoveno řádně a včas a bylo žalobkyni řádně a včas předáno, a žalobkyně dílo užívá bez jakýchkoliv omezení. Dále v průběhu řízení vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku. Usnesením ze dne 2. 3. 2023 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení, na což reagovala podáním ze dne 24. 3. 2023. Dne 21. 7. 2023 se konalo první jednání ve věci, kdy byl proveden pokus o smírné řešení sporu. Podáním ze dne 7. 3. 2024 navrhla žalobkyně přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. S přerušením řízení žalovaná nesouhlasila. Podáním ze dne 11. 4. 2024 doplnila žalobkyně opětovně svá skutková tvrzení. Dne 17. 4. 2024 u dalšího jednání okresního soudu byly provedeny listinné důkazy a řízení bylo koncentrováno dle § 118b odst. 1 o. s. ř. a účastníkům poskytnuta lhůta 10 dnů. U jednání dne 23. 7. 2024 pak proběhl výslech svědka , jméno FO, a u jednání dne 5. 8. 2024 výslech svědka , jméno FO, a jednatele žalobkyně , právnická osoba, , byly čteny listinné důkazy. Následně byly předloženy písemné závěrečné návrhy a dne 9. 8. 2024 byl okresním soudem vyhlášen napadený rozsudek.

7. Odvolatelka v prvé řadě obecně namítala odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že soud prvého stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř. Jak vyplývá z obsahu spisu, okresní soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, reagoval na všechny argumenty žalobkyně a přihlédl ke všem jejím tvrzením.

8. Další odvolací námitkou žalobkyně bylo tvrzení, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).

9. Zde zejména namítala žalobkyně nesprávný skutkový závěr okresního soudu, že dílo bylo žalobkyni řádně v souladu se smlouvou a včas předáno.

10. Po přezkoumání obsahu spisu krajský soud konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu považuje za zcela správná, jednotlivé skutkové závěry tak, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 27. a 28., krajský soud přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud uzavírá, že skutková zjištění, která okresní soud přijal, jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a přes obecně deklarované výhrady se žalobkyni skutkové závěry okresního soudu zpochybnit nepodařilo. Za odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., který žalobkyně uplatnila tak, že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že provedené důkazy nesprávně hodnotil, je třeba považovat to, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak, že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti, logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Pokud jde o samotné hodnocení důkazů, na jeho nesprávnost lze usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř., jen ze způsobu, jak okresní soud hodnocení provedl. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru žádného pochybení vytknout, pak ani není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry a namítat, že okresní soud měl provedené důkazy hodnotit jinak. Podstatou žalobkyní uplatněného odvolacího důvodu je právě její polemika nad tím, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ustanovení § 132 o. s. ř. je vyjádřením zásady volného hodnocení důkazů jako jedné z hlavních klíčových zásad ovládajících český civilní proces. Na rozdíl od zásady legální teorie důkazní dává soudci značný prostor pro jeho úvahu a zároveň na něj klade vysoké nároky. Zákon instruuje soud (soudce) pouze v tom smyslu, že má hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Jakou hodnotu (důkazní sílu) soud jednotlivým důkazům přizná, záleží na jeho úvaze. Přitom by měl ovšem přihlédnout ke všemu, co během řízení vyšlo najevo. Prostor pro volné hodnocení důkazů má soud za značný, nikoliv však neomezený, jinak řečeno, jeho postup nesmí být svévolný (libovolný), neboť by porušil právo na spravedlivý proces. Okresní soud, jak vyplývá z obsahu spisu, podle těchto zásad zcela správně postupoval, provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a to včetně výpovědi svědků a výpovědi jednatele žalobkyně. Při hodnocení důkazů ve vztahu k otázce, zda dílo na základě účastníky uzavřené smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, bylo řádně a včas podle smluvních ujednání předáno, dospěl okresní soud ke správnému závěru, že se tak skutečně stalo.

11. Naplnění odvolacího důvodu dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak odvolací soud neshledává.

12. Zbývá tedy posoudit, zda je naplněn žalobkyní uplatněný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. týkající se nesprávného právního posouzení věci.

13. Obecně platí, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

14. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávnost použití v úvahu přicházejících právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky byl platně uzavřen závazkový právní vztah, který kvalifikoval jako smlouvu o dílo, a dospěl také ke správnému závěru, že žalovaná v řízení prokázala, že dílo, k jehož provedení se smlouvou zavázala, bylo v termínu stanoveném smlouvou řádně dokončeno a žalobkyni předáno, a to přesně způsobem, který si účastníci ve smlouvě ujednali. Správně se okresní soud vypořádal s námitkou, že , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému bylo fakticky dílo žalovanou předáno, nebyl oprávněn k převzetí díla, a správně také dovodil, že žalobkyně se nemůže vůči žalované domáhat nedostatku zmocnění , tituly před jménem, , jméno FO, k převzetí díla. Skutečnost, že žalobkyně dílo převzala, pak vedle podepsaných předávacích protokolů, jak správně dovodil okresní soud, podporují i další zjištění, tj. že dílo bylo zkolaudováno, žalobkyně jej užívá a reklamuje opakovaně u žalované vady díla, z nichž některé vady žalovaná odstraňovala. Při závěru, že dílo bylo dokončeno a řádně předáno a že jej převzala osoba vykonávající pro žalobkyni technický dozor, a to podpisem předávacích protokolů, vyplývá, že ke dni 1. 3. 2022 nebyla žalovaná v prodlení s dokončením a předáním díla, a nárok na smluvní pokutu žalobou uplatněný tak důvodný není.

15. Z hlediska právního posouzení věci se tak okresní soud zcela precizně a konkrétně vypořádal se všemi argumenty žalobkyně tak, jak je vznesla v průběhu řízení, a právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v zamítavém verdiktu okresního soudu, považuje odvolací soud za zcela správné a na podrobné závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje. Závěr okresního soudu vyjádřený v zamítavém verdiktu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalované.

16. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, neboť jejímu odvolání vyhověno nebylo. Má tedy povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 odst. 6, § 11 advokátního tarifu ve výši 3.080 Kč (2x 1.540 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 1x 300 Kč a 1x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 téhož předpisu a z 21 % DPH ve výši 804,30 Kč, když bylo doloženo, že zástupce žalované je plátcem této daně. Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 4.634,30 Kč.

18. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nehledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.