75 CO 3/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 208.028,61 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 12. 2021, č. j. 16 C 73/2015-485,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. ohledně částky 172.038 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 172.038 Kč od 23. 3. 2015 do zaplacení potvrzuje, a ve zbývajícím rozsahu mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu ČR na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů řízení částku 41.600,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Stát ČR nemá ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 99.392,72 Kč s úrokem z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 6.878,59 Kč, dále částku 78.721,03 Kč s úrokem z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5.728,05 Kč, dále částku 300 Kč (výrok I.), řízení v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16.365,99 Kč s 21,90% úrokem z úvěru ročně od 15. 2. 2014 do zaplacení a zaplacení částky 13.248,87 Kč s úrokem z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 13.248,87 Kč, zastavil (výrok II.). Okresní soud pod výrokem III. připustil změnu návrhu, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6.878,59 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5.728,05 Kč, dále úroku z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 99.392,72 Kč za den 14. 2. 2014 a z částky 78.721,03 Kč za den 14. 2. 2014 O nákladech řízení státu rozhodl tak, že tuto státu vůči žalovanému nepřiznal (výrok IV.) a o nákladech řízení mezi účastníky konečně rozhodl tak, že žalovaného zavázal tyto v částce 8.322 Kč zaplatit žalobkyni (výrok V.).

2. Okresní soud uzavřel po zopakování žalobních tvrzení žalobkyně, že skutečnosti uvedené v žalobě jsou pravdivé, když vyplývají z předložených listinných důkazů, a to z rámcových smluv, z dodatků k rámcovým smlouvám, z výpisu z běžného účtu, z obchodních podmínek, z platební historie, ze Sazebníku banky, z předžalobních upomínek a z vyčíslení dluhu. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném (zřejmě míněny úroky z prodlení), pokud jde o půjčky, které byly poskytnuty do 31. 12. 2013, dle ustanovení § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že dle okresního soudu v řízení nebyla prokázána přítomnost duševní poruchy či choroby, která by žalovanému znemožňovala brát na sebe práva a povinnosti v době uzavření smluv, tedy uvědomovat si důsledky svého jednání a schopnost ovládat své jednání, nepřisvědčil okresní soud námitkám žalovaného, neboť schopnost činit právní úkony a chápat jejich obsah byla zachována, nebyla snížena a schopnost ovládat jednání byla snížena pouze nepodstatným způsobem.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I. a III. a V., podal včasné odvolání žalovaný, který se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaný uvedl, že je toho názoru, že nebylo v řízení dostatečně prokázáno, že úvěrové smlouvy uzavíral ve stavu, kdy si byl vědom následků svého jednání. Nesouhlasil proto se závěry vypracovaného revizního znaleckého posudku, když duševní poruchou, která byla znalecky diagnostikována, trpěl i v době uzavírání úvěrových smluv, byť závěr těchto posudků vyznívá právě opačně.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že po celé řízení je toho názoru, že u žalovaného nebyly žádným způsobem sníženy jeho ovládací schopnosti, což vyplývá ze znaleckých posudků provedených v řízení. Žalobkyně tedy navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

5. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu jako správný obstojí pouze v části o zaplacení 172.038 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 172.038 Kč od 23. 3. 2015 do zaplacení, když ve zbytku obstát nemůže.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) doručeným okresnímu soudu dne 16. 6. 2014 domáhala po žalovaném zaplacení částky 115.758,71 Kč spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115.758,71 Kč od 25. 2. 2014 do zaplacení, dále částky 91.969,90 Kč s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 91.969,90 Kč od 25. 2. 2014 do zaplacení a dále částky 300 Kč s odůvodněním, že dne 18. 9. 2012 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 8. 2013 uzavřel žalovaný dodatek [číslo] k této smlouvě, který je současně úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, vyplacený na běžný účet žalovaného, a žalovaný se zavázal měsíčně hradit splátku ve výši 2.222 Kč, sestávající ze splátky jistiny a úroku ve výši 21,9 % ročně, a to vždy k 18. dni měsíce, počínaje dnem prvního čerpání. V důsledku prodlení se splácením byl žalovanému účtován ode dne 18. 11. 2013 smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 14. 2. 2014 a žalovaný byl vyzván, aby do 10 kalendářních dnů od doručení zesplatňujícího dopisu uhradil veškerou dlužnou jistinu včetně příslušenství. Celkový dluh ke dni zesplatnění pak představuje dluh na jistině ve výši 99.392,72 Kč a dluh na smluvních úrocích ve výši 16.365,99 Kč. Dále pak dne 26. 8. 2013 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, který je současně úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno] a na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80.000 Kč vyplacený na běžný účet žalovaného a žalovaný se zavázal hradit měsíčně splátku úvěru ve výši 1.759 Kč, sestávající ze splátky jistiny a úroku ve výši 21,9 % ročně, a to vždy ke 12. dni měsíce počínaje dnem prvního čerpání. V důsledku prodlení se splácením byl žalovanému účtován ode dne 12. 11. 2013 smluvní úrok ve výši 21,9 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 14. 2. 2014 a žalovaný byl také vyzván, aby do 10 kalendářních dnů od doručení zesplatňujícího dopisu uhradil veškerou dlužnou jistinu včetně příslušenství. Celkový dluh ke dni zesplatnění z této smlouvy pak představuje dluh na jistině ve výši 78.721,03 Kč a dluh na smluvních úrocích ve výši 13.248,87 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 300 Kč představující nezaplacený poplatek za odeslání upomínky. Okresní soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který však byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému. Dne 19. 8. 2015 se ve věci konalo jednání, ke kterému se nikdo nedostavil a kde po přečtení žaloby a k ní předložených listinných důkazů okresní soud konstatoval, že rámcová smlouva není podepsána a nejsou předloženy ani zbývající dva dodatky rámcové smlouvy, jednání tedy bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání těchto listin od žalobkyně. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 21. 9. 2015 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně postupu uzavírání rámcové smlouvy i dodatků a předložila listiny. Žalovaný se podáním doručeným okresnímu soudu dne 2. 11. 2015 vyjádřil tak, že si není vědom podpisu rámcové smlouvy ani dodatků, ani že by čerpal na základě smluv nějaké finanční prostředky a popsal vývoj svého stavu od prosince 2013 do června 2015. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 1. 12. 2015 pak žalovaný navrhl provedení znaleckého posudku z oboru grafologie ohledně jeho podpisů na smlouvě a z oboru psychiatrie, zda netrpí disociativní poruchou osobnosti, současně požádal o osvobození od soudních poplatků, čemuž bylo usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 16 C 73/2015-128, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2016, vyhověno. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 14. 4. 2016 pak žalobkyně upřesnila svůj žalobní nárok tak, že pokud jde o úvěr č. [anonymizováno], tak ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina úvěru 99.392,72 Kč a nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok jen 6.878,59 Kč, když se jedná o nesplacený úrok ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 18. 10. 2013, do dne předcházejícího zesplatnění, tedy do 13. 2. 2014 (počet dnů prodlení /365 x aktuální jistina x 21, 9/100), a pokud jde o úvěr č. [anonymizováno], tak ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina úvěru 78.721,03 Kč a nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok jen 5.728,05 Kč, když se jedná o nesplacený úrok ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 12. 10. 2013, do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do 13. 2. 2014 (počet dnů prodlení /365 x aktuální jistina x 21, 9/100). Částka 300 Kč pak odpovídá nezaplacenému poplatku za upomínku ze dne 19. 12. 2013. Žalobkyně tedy nadále požadovala v řízení po žalovaném zaplacení částky 99.392,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.878,59 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení, dále částky 78.721,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.728,05 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení a dále částky 300 Kč Okresní soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k posouzení zdravotního stavu žalovaného v době uzavírání smlouvy a dodatků. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 17. 7. 2017 doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně procesu uzavírání smlouvy a dodatků a ověřování totožnosti žalovaného a předložila okresnímu soudu k důkazu listiny předkládané žalovaným při uzavírání smluv k prokázání své totožnosti. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 3. 10. 2017 pak doplnila žalobkyně svá tvrzení o tom, jak prověřila úvěruschopnost žalovaného a doložila to úvěrovými zprávami. U jednání dne 17. 1. 2018 okresní soud přečetl opětovně žalobu a k důkazu předložené listiny včetně nově doložených listin a znaleckého posudku a vyslechl žalovaného, účastníky poučil o koncentraci řízení dle ustanovení § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jednání odročil na neurčito za účelem připojení policejního spisu, vyžádání zpráv ohledně dalších půjček žalovaného a doplnění, resp. revize znaleckého posudku. Poté okresní soud vyžádal řadu listin od dalších věřitelů žalovaného, připojil spisy Městského úřadu Šumperk i Policie ČR a nechal vypracovat revizní znalecký posudek znaleckým ústavem [anonymizováno] nemocnice [obec], se kterým žalovaný nesouhlasil z důvodů uvedených i v odvolání. Nato vyzval okresní soud účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání s tím, že pokud se do 7 dnů nevyjádří, bude okresní soud předpokládat, že s tím souhlasí. Žalobkyni byla výzva doručena dne 21. 8. 2019 a žalobkyně nereagovala. Žalovanému, resp. jeho zmocněnci, byla výzva doručena dne 23. 8. 2019 a žalovaný podáním doručeným okresnímu soudu dne 29. 8. 2019 zopakoval své námitky proti reviznímu znaleckému posudku a navrhl, aby tento nebyl jako důkaz soudem přijat jako podklad pro rozhodnutí, to, zda bude rozhodnuto bez nařízení jednání, pak nechal na úvaze soudu. Nato vyhlásil okresní soud dne 25. 9. 2019 v pořadí první rozsudek.

7. Rovněž tento v pořadí první ve věci vyhlášený rozsudek napadl žalovaný odvoláním, když navrhoval jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítal nepoužitelnost závěrů revizního znaleckého posudku, neboť si dle jeho názoru znalecký ústav nezajistil dostatek informací k revizi (žalovaného nevyšetřil) se závěrem, že žalovaný trpěl a trpí duševní poruchou, v důsledku níž si nebyl vědom následků uzavřených úvěrových smluv.

8. Usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. 75 Co 3/2020-392, krajský soud v pořadí první ve věci vyhlášený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud připomněl závěry z rozhodovací činnosti Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 582/01 nebo ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96, sp. zn. I. ÚS 3270/12, rozhodnutí dostupné z www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud vyložil v kontextu ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces požadavky na kvalitu odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, a to ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů. Ve světle uvedeného pak okresnímu soudu vytknul, že odůvodnění napadeného rozsudku neodpovídá ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., když v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje (kromě jiného uvedeného níže) závěr o skutkovém stavu věci, který není přepisem dílčích zjištění z jednotlivých provedených důkazů, ale má být závěrem o tom, co se stalo (tedy jaký skutek bude podroben právnímu hodnocení) a dále když neobsahuje téměř žádná skutková zjištění, ačkoliv okresní soud konal několik ústních jednání a prováděl důkazy řadou listin i výslechem žalovaného, a dokonce ani řádné právní hodnocení.

9. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že řízení před okresním soudem trpělo i vadami, které se přímo projevily v napadeném rozsudku. Jak se podává z obsahu spisu, žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 115.758,71 Kč (tj. 99.392,72 Kč jistina a 16.365,99 Kč smluvní úrok) spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115.758,71 Kč od 25. 2. 2014 do zaplacení, dále částky 91.969,90 Kč (tj. 78.721,03 Kč jistina a 13.248,87 Kč smluvní úrok) s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 15. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 91.969,90 Kč od 25. 2. 2014 do zaplacení a dále částky 300 Kč jako poplatku za upomínku. Tato žaloba byla neprojednatelná, pokud jde o kapitalizované smluvní úroky, u kterých žalobkyně netvrdila, za jaké období a z jakých částek je požaduje, a dále pokud jde o poplatek za upomínku, když nebylo tvrzeno, za jakou z upomínek je požadován (k žalobě byly přiloženy dvě upomínky). Tyto zásadní vady žaloby pak žalobkyně odstranila až podáním doručeným okresnímu soudu dne 14. 4. 2016, kterým již kapitalizované úroky řádně specifikovala (úpravy petitu ohledně kapitalizovaného a běžícího úroku je tedy třeba posoudit jako odstranění vad žaloby, nikoliv jako její rozšíření či částečné zpětvzetí), a rovněž uvedla, za kterou z upomínek poplatek požaduje (upomínka z 19. 12. 2013). Tímto podáním však žalobkyně kromě odstranění vad žaloby navíc změnila svůj žalobní požadavek, když nadále požaduje méně na zákonném úroku z prodlení. Žalobkyně tedy žalobou po žalovaném požaduje zaplacení částky 99.392,72 Kč (jistina) s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.878,59 Kč (tj. úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 18. 10. 2013 do 13. 2. 2014), s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99.392,72 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení, dále částky 78.721,03 Kč (jistina) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.728,05 Kč (tj. úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 12. 10. 2013 do 13. 2. 2014), s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 14. 2. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 78.721,03 Kč od 22. 6. 2014 do zaplacení a dále částky 300 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115.758,71 Kč od 25. 2. 2014 do 21. 6. 2014, z částky 16.365,99 Kč (115.758,71 Kč – 99.392,72 Kč) od 22. 6. 2014 do zaplacení, z částky 91.969,90 Kč od 25. 2. 2014 do 21. 6. 2014 a z částky 13.248,87 Kč (91.969,90 Kč – 78.721,03 Kč) od 22. 6. 2014 do zaplacení vzala žalobkyně svoji žalobu tímto podáním částečně zpět. Výše uvedený procesní úkon žalobkyně pak okresní soud zcela přehlédl, o částečném zpětvzetí žaloby nerozhodl a žalobkyni napadeným rozsudkem přiznal více (na úrocích i úrocích z prodlení), než v řízení požadovala. Rovněž okresní soud zcela přehlédl i opravu vad žaloby ohledně kapitalizovaného i běžícího úroku a i na něm žalobkyni přiznal více, než žalobkyně v řízení požadovala.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud postupoval zcela v rozporu s ustanovením § 115 a § 115a o. s. ř. a ve věci poté, co provedl dvě jednání, nakonec rozhodl, aniž další jednání svolal.

11. Odvolací soud v rámci kasačního rozhodnutí uložil okresnímu soudu, aby se v dalším řízení procesně řádně vypořádal s částečným zpětvzetím žaloby ze strany žalobkyně, aby řádně svolal jednání a provedl nebo se jinak vypořádal s nově opatřenými důkazy včetně řádného provedení důkazu revizním znaleckým posudkem v souladu s ustanovením § 127 o. s. ř. Následně, aby opětovně zhodnotil, příp. i zopakoval, jím provedené důkazy postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř., přičemž vyvstane-li potřeba doplnit skutková tvrzení či označit důkazy, vyzval účastníky postupem dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k takovému doplnění, a to zejména v případě, kdy by nedostatek skutkových tvrzení či důkazních návrhů měl být důvodem pro (byť jen částečné) zamítnutí žaloby. V novém rozhodnutí ve věci okresnímu soudu uložil, aby neopomněl řádně se zabývat jednotlivými uplatněnými nároky, relevantními námitkami žalobkyně i žalovaného a řádně v písemném vyhotovení svého rozhodnutí své závěry zdůvodnil, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu ČR. Mimo jiné uložil okresnímu soudu u smluv o úvěru, aby se vypořádal s tím, zda žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jednotlivé úvěry splácet, když nedostatek takového řádného posouzení úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu pak z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se vyjádřila potud, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěru, kdy uvedl, že bydlí v pronajaté nemovitosti, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, hradí splátky jiného úvěru ve výši 500 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem 21.816 Kč, dále v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z interních a externích databází. Unesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 16 C 73/2015-404, okresní soud řízení zastavil v části o zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 115.758,71 Kč od 25. 2. 2014 do 21. 6. 2014, z částky 16.365,99 Kč (115.758,71 Kč – 99.392,72 Kč) od 22. 6. 2014 do zaplacení, z částky 91.969,90 Kč od 25. 2. 2014 do 21. 6. 2014 a z částky 13.248,87 Kč (91.969,90 Kč – 78.721,03 Kč) od 22. 6. 2014 do zaplacení. Na den 2. 9. 2020 okresní soud nařídil jednání ve věci, které uskutečnil a v rámci něhož provedl dokazování listinami a výslechem znalkyně a jednání odročil na neurčito z důvodu zpracování revizního znaleckého posudku. Dne 15. 12. 2021 se věci konalo další jednání, v rámci něhož byl proveden znalecký posudek a jednání bylo odročeno na den 22. 12. 2021, kdy byl ve věci vyhlášen v pořadí druhý rozsudek.

13. Nutno konstatovat, že okresní soud zcela nedostál povinnostem, které mu byly uloženy stran provádění skutkových zjištění a učinění skutkového závěru. Odvolací soud tak za podmínek § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování, přičemž z listiny Rámcová smlouva [číslo] jako výstupu z el. aplikace, ve spojení s obchodními podmínkami žalobkyně platnými od 1. 5. 2012, vzal za prokázané, že dne 18. 9. 2012 byla mezi účastníky elektronicky uzavřena uvedená rámcová smlouva, v rámci níž se žalobkyně jako banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] v českých korunách a dále na jméno žalovaného vystavit debetní kartu s číslem tam uvedeným k užívání s předmětným účtem v rámci poplatkového tarifu Malý tarif. K využívání a správě služeb měl žalovaný zřízené internetové bankovnictví vázané na tam uvedený email, uživatelské jméno a telefonní číslo pro zasílání hesel a autorizačních sms s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro úplnost je vhodné dodat, že žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, trvalým bydlištěm a rodným číslem a jeho podpis na smlouvě byl realizován SMS kódem. Z dokumentu Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ve spojení s obchodními podmínkami žalobkyně platnými od 1. 5. 2012, jako výstupu z el. aplikace, vzal odvolací soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 14. 8. 2013 smlouva o úvěru č. [anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr na dobu určitou v částce 100.000 Kč, který měl být čerpán převodem na výše uvedený účet žalovaného. Úvěr měl být splácen v 96-ti měsíčních splátkách po 2.222 Kč, ke každému 18. dni v kalendářním měsíci inkasem z běžného účtu. Byla dohodnuta základní úroková sazba 21,90 % ročně a bonusová úroková sazba 8,90 % ročně, podpis žalovaného byl proveden prostřednictvím SMS kódu. Z kopie listiny Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] vzal odvolací soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26. 8. 2013 smlouva o úvěru č. [anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr na dobu určitou v částce 80.000 Kč, který měl být čerpán převodem na výše uvedený účet žalovaného. Úvěr měl být splácen v 96-ti měsíčních splátkách po 1.759 Kč, ke každému 12. dni v kalendářním měsíci inkasem z běžného účtu. Byla dohodnuta základní úroková sazba 21,90 % ročně a bonusová úroková sazba 8,90 % ročně, smlouva byla žalovaným podepsána. Z přehledu vstupů do internetového bankovnictví a přehledu zaslaných zpráv je za prokázané, že mimo jiné v době, kdy byly uzavírány smlouvy v elektronické podobě, tj. 18. 9. 2012 a 14. 8. 2013, byly registrovány vstupy pod přihlašovacími údaji žalovaného a zasílány autorizační sms na uváděný telefon žalovaného. Z přehledu plateb k úvěru č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že na tento byla uhrazena dne 18. 9. 2013 částka 2.222 Kč a dne 18. 10. 2013 částka 2.222 Kč, na úvěr [anonymizováno] dne 12. 9. 2013 částka 1.759 Kč a dne 12. 10. 2013 částka 1.759 Kč. Z výstupu z informačního systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2014 byl vygenerován zesplatňující dopis žalovanému, jeho doručení do dispoziční sféry žalovaného však v řízení nebylo prokázáno. Z listiny Úvěrová zpráva bylo zjištěno, že se jedná o výstup z tzv. bankovního registru, do něhož měla žalobkyně přístup, jedná se o systém, do kterého banky vkládají informace o klientech a jejich minulých, současných a vznikajících závazcích, přičemž žalovaný měl v době uzavírání úvěrových smluv jeden existující závazek při měsíční splátce 492 Kč a výši 55.974 Kč, rovněž měl kontokorentní úvěr s rámcem 5.000 Kč, taktéž měl ve třech případech odmítnut splátkový úvěr, bez uvedení důvodu odmítnutí, s tím, že existující úvěr měl řádně splácen. Z listiny potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti vyplynulo, že žalovaný žalobkyni deklaroval, že je zaměstnán jako administrativní pracovník u subjektu [právnická osoba], na dobu neurčitou, s čistým příjmem 21.817 Kč a že u něj nejsou evidovány nezaopatřené děti. Z Ústavního znaleckého posudku [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] odvolací soud zjistil, že tento revidoval závěry znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] nemocnice [obec] tak, že s těmito je v souladu, vyjma závěru znalce [příjmení] o míře ovlivnění rozpoznávacích schopností se závěrem, že žalovaný trpí a v době uzavírání úvěrových smluv trpěl duševní poruchou, tam specifikovanou, která však neovlivnila jeho rozpoznávací schopnosti; ovládací schopnosti pak byly sníženy jen nepodstatným způsobem. Naproti tomu odvolací soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, krom akceptace potvrzení o příjmech žalovaného a získání informací z bankovního registru, činila další šetření v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

14. S ohledem na výše vyložené činí odvolací soud skutkový závěr o věci, podle něhož dne 14. 8. 2013 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč a dne 26. 8. 2013 smlouva o úvěru č. [anonymizováno], základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80.000 Kč, který byl žalovanému poskytnut ve prospěch jeho účtu vedeného u žalobkyně na základě smlouvy ze dne 18. 9. 2012. Na v pořadí první úvěr žalovaný vrátil částku 4.444 Kč, na v pořadí druhý úvěr pak částku 3.518 Kč. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z prohlášení o příjmu žalovaného vystaveného jeho tehdejším zaměstnavatelem a dále z informací z bankovního registru, když jiná další šetření neprováděla. Žalovaný smlouvu uzavíral v době, kdy byl stižen duševní poruchou, která však neovlivnila jeho rozpoznávací schopnosti a ovládací schopnosti pak snižovala jen nepodstatným způsobem.

15. Podle § 6 odst. 1 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen ZSÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ), písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

18. Podle § 38 odst. 2 ObčZ rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

19. Jde-li o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl odvolací soud k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne 14. 8. 2013 a 26. 8. 2013 shora specifikované je třeba posoudit jako smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZSÚ s tím, že jde-li o formu jejich uzavření, je odvolací soud toho závěru, že i na smlouvu ze dne 14. 8. 2013 uzavřenou elektronickými prostředky lze nahlížet jako na smlouvu uzavřenou písemně, když elektronický prostředek použitý v dané věci, tedy prostředí internetového bankovnictví, splňovalo podmínky ust. § 40 odst. 4 ObčZ, neboť bylo schopné zachytit obsah právního úkonu a rovněž bylo schopné určit osobu, která úkon učinila (díky jedinečným přihlašovacím a autorizačním údajům a postupům); stejný závěr, co do formy uzavření, pak platí i pro rámcovou smlouvu, která obsahovala i smlouvu o běžném účtu.

20. Z důvodů dále vyložených odvolací soud neakceptuje právní závěr okresního soudu o tom, že si žalobkyně řádně splnila povinnost dle ZSÚ, tedy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž odvolací soud žalobkyni v tomto směru u odvolacího jednání procesně poučil tak, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivé.

21. Jak uzavřel Nejvyšší soud (při interpretaci citovaného ust. § 9 odst. 1 ZSÚ), věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima.

22. V posuzované věci se tak odvolací soud zaměřil na vyřešení otázky, zda si žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ. Podle názoru odvolacího soudu činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru v daných souvislostech nespočívá na pasivním přijímání informací od spotřebitele, ale implikuje v sobě aktivní činnost, neboť je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby informace získané od spotřebitele podrobil testu minimálně zbytnosti, spolehlivosti a dostatečnosti, když poskytovatel spotřebitelského úvěru musí postupovat s odbornou péčí. V posuzované věci vyplynulo ze samotného vyjádření žalobkyně, že jí žalovaný deklaroval, že bydlí v pronájmu a má příjmy ze závislé činnosti, přičemž žalobkyně v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti bez dalšího akceptovala tato tvrzení doložená pouze ve vztahu k příjmům a dále provedla jen šetření v bankovním registru. Je tak zřejmé, že žalobkyně zcela rezignovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného na jeho výdajovou stránku, když v situaci, kdy žalovaný tvrdil, že má výdaje spojené s bydlením v nájmu, tyto žádným způsobem nezvažovala (neověřovala jejich výši), a když dále nezvažovala další výdaje žalovaného, např. za služby elektronických komunikací, když s žalovaným tímto způsobem běžně komunikovala a muselo jí být zřejmé, že takové výdaje mohou u žalovaného existovat. Následkem nikoli řádného postupu žalobkyně dle ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je tak neplatnost úvěrových smluv.

23. Pokud procesní obrana žalovaného směřovala k hodnocení úvěrových smluv jako neplatných z důvodu jeho duševní poruchy, pak odvolací soud takové právní hodnocení neučinil, když žalovaný byl sice v době uzavření úvěrových smluv stižen duševní poruchou, avšak dle závěrů znaleckého dokazování ho tato porucha nečinila neschopným k uvedeným právním úkonům.

24. Žalobkyně má tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatných smluv. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Veden těmito závěry, tak krajský soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 172.038 Kč (žalovanému poskytla částku celkem 180.000 Kč na základě neplatných smluv a od žalovaného získala na stejnorodém plnění částku 7.962 Kč, o kterou se snížil prospěch žalovaného jako obohaceného), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen vydat.

25. Jako příslušenství žalobkyně požadovala smluvený úrok, tedy odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a dále úrok z prodlení, jako sankční důsledek porušení povinnosti žalovaného vrátit peněžní prostředky ve stanovené době. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěrové smlouvy jsou neplatnými právními úkony (terminologie předchozí právní úpravy), nedošlo tak k uzavření platné dohody stran smluvených úroků, a žalobkyni tak nárok na smluvený úrok nesvědčí. Prodlení žalovaného a nárok na sankční příslušenství ve formě úroku z prodlení žalobkyně odvozovala z jejího úkonu směřujícího k zesplatnění nároků ze smluv o úvěru, a to výzvy ze dne 14. 2. 2014. V průběhu řízení pak z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že tato listina byla z informačního systému žalobkyně vygenerována až dne 11. 6. 2014 a měla být doručována žalovanému prostřednictvím držitele poštovní licence, přičemž však skutečnost, že se tato listina dostala do dispoziční sféry žalovaného, nebyla v řízení, ani přes poučení dle §118a odst. 3 o. s. ř. dané žalobkyni, prokázána. Za tohoto stavu pak odvolací soud dospěl k závěru, že splatnost nároku žalobkyně nastala až doručením žaloby, jako kvalifikované výzvy, žalovanému v tomto řízení, tedy dnem 22. 3. 2015, od čehož se pak odvíjí jeho prodlení, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

26. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu ohledně částky 172.038 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 172.038 Kč od 23. 3. 2015 do zaplacení dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve zbytku dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

27. V důsledku změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů byl rozhodující výsledek odvolacího řízení ve vztahu k předmětu řízení. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu byly předmětem řízení nároky žalobkyně na zaplacení jistiny (poplatku, smluvního úroku a úroku z prodlení) v kapitalizované částce 749.157,44 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení 277.708,22 Kč (kapitalizovaná jistina a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu). Žalobkyně tedy byla úspěšná v rozsahu 37 % a neúspěšná v rozsahu 63 %. Za tohoto procesního výsledku by tak částečná náhrada nákladů řízení svědčila žalovanému, přičemž v situaci, kdy se tento náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení způsobem vyplývajícím z výrokové části II. tohoto rozsudku.

28. V průběhu řízení, v souvislosti ze znaleckým dokazováním, vznikly náklady, které platit stát. Z obsahu spisu vyplývá, že takto stát vyplatil na odměně za vyhotovení znaleckého posudku a náhradě hotových výdajů znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 6.354 Kč, [anonymizováno] nemocnici v [obec] částku 18.755 Kč a 1.720 Kč a [anonymizováno] nemocnici [anonymizováno] částku 39.204 Kč. Stát tedy hradil na nákladech dokazování celkem částku 66.033 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má pak stát proti účastníkům podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady odvolací soud neshledal u žalobkyně, naopak je shledal u žalovaného, který byl usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 16 C 73/2015-128, v celém rozsahu osvobozen od soudních poplatků a toto osvobození mu nebylo odebráno, když nebylo zjištěno, že by došlo ke změně poměrů na jeho straně. Za této situace je tak k dílčí náhradě nákladů státu povolána pouze žalobkyně, a to v rozsahu svého neúspěchu ve věci, tj. 63 %. Proto odvolací soud žalobkyni zavázal, aby státu na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 41.600,80 Kč, když platebním místem je soud prvního stupně (výrok III. tohoto rozsudku). Z důvodu výše uvedených pak odvolací soud rozhodl negativním výrokem stran náhrady nákladů řízení státu ve vztahu k žalovanému (výrok IV. tohoto rozsudku).