75 Co 30/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 215 590,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 16 C 184/2025-33,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení z částky 191 187 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 10. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 191 187 Kč ve výši 11,5 % ročně od 13. 1. 2026 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 15 718,30 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 191 187 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplatit další částku 24 403,70 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 756,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 226,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 151,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 215 590,70 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 12,75 % ročně z částky 210 359,90 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení a úrok 12,75 % ročně z částky 1 402,80 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Konečně rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 324 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (výrok III.).Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. za skutkových tvrzení o tom, že jeho právní předchůdkyně , právnická osoba, . poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 2. 2024 celkem částku 200 000 Kč za účelem konsolidace jejího předchozího závazku z předchozí úvěrové smlouvy v rozsahu 100 041 Kč a ve zbývajícím rozsahu bez stanoveného účelu. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnila a vrátila pouze částku 8 813 Kč. Pro prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek právní předchůdkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 8. 2024. Žalobkyně se nyní po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 211 762,70 Kč s příslušenstvím. Na výzvu okresního soudu pak žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 7. 8. 2025 popsala, jak její právní předchůdkyně s údajnou odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne 20. 9. 2024 ve znění doplňků a příloh předchůdkyně postoupila spornou pohledávku na žalobkyni. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku nezaplatila.

2. Po provedeném dokazování okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věcí, podle něhož dne 9. 2. 2024 byla mezi , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem konsolidace jejího předchozího závazku ve výši 100 041 Kč, vedeného na účtu č. , č. účtu, , a ve zbývající výši 99 959 Kč bez stanoveného účelu. Žalovaná se zavázala vrátit na úvěr celkem částku 337 873 Kč v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 525 Kč splatných vždy k 20. dni každého měsíce při roční úrokové sazbě 13,99 % a RPSN 15,51 %. Dne 9. 2. 2024 byla na základě smlouvy poskytnuta žalované částka 200 000 Kč a žalovaná vrátila částku 8 813 Kč. Okresní soud dále po stránce skutkové uzavřel, že se právní předchůdkyně řádně nezabývala reálnými pravidelnými běžnými výdaji žalované, tyto nezjišťovala ani neověřovala. Dopisem ze dne 2. 7. 2024 právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 13 967 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání, dopisem ze dne 3. 8. 2024 oznámila žalované zesplatnění úvěrového dluhu. Smlouvou ze dne 20. 9. 2024 ve znění příloh a dodatků postoupila právní předchůdkyně spornou pohledávku na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojených podacích lístků podala žalobkyně dopisy k poštovní přepravě dne 7. 10. 2024 a 26. 11. 2024.

3. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. §§ 2395, 588 občanského zákoníku a ust. § § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), se závěrem o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za následek neplatnost smlouvy o úvěru, k níž se přihlíží i bez návrhu. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěrů v celkové výši 191 187 Kč v době přiměřené jejím možnostem, když banka poskytla žalované částku ve výši 200 000 Kč a žalovaná na tuto jistinu zaplatila 8 813 Kč. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá podle okresního soudu z ustanovení § 87 ZoSÚ a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž okresní soud pro pasivitu žalovaného jako spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil za přiměřenou 3denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na uvedené okresní soud uložil žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku 191 187 Kč v soudem určené 3denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl.

4. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výroku II. v rozsahu co do úroku z prodlení z částky 191 187 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 10. 2024 do zaplacení, brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem okresního soudu o tom, že dosud nenastalo prodlení žalované a že žalobě mohlo být vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení. Podle žalobkyně však splatnost nároku nenastává až v souvislosti s rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, a to v souvislosti s výzvou k vrácení dlužné částky učiněnou věřitelem. V tomto směru odkazovala na dřívější rozhodnutí zdejšího soudu a na rozhodnutí jiných odvolacích soudů. Nadto podle žalobkyně žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnost prostředky vrátit ve lhůtě, která jí byla poskytnuta věřitelem s tím, že ve vztahu k těmto okolnostem ji tíži procesní břemena tvrzení a důkazní a v tomto směru odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 a dále na obecné zásady rozdělení procesních břemen dle rozhodovací praxe Ústavního soudu.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Předně krajský soud akceptuje jednotlivá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci, jak se podává z napadeného rozsudku, na což se pro stručnost odkazuje.

8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní, a žalovanou je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu věřitele před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu věřitel nedostál, pak odvolací soud tento závěr akceptuje. Ostatně uvedené právní posouzení žalobkyně nezpochybňuje.

9. Okresní soud tedy správně žalobkyni přiznal pouze částku 191 187 Kč (výrok I.), představující rozdíl mezi tím, co bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně dle úvěrové smlouvy poskytnuto a tím co vrátila, a to bez příslušenství, když ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). V uvedeném směru lze ohledně příslušenství ve formě úroku z prodlení rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu uvedené v bodě 14. napadeného rozsudku, přičemž, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, stanovil okresní soud splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku. Žalovaná byla pak povinna uvedenou částku žalobkyni uhradit do 12. 1. 2026 s tím, že pokud tak neučinila, je ode dne 13. 1. 2026 v prodlení. Uvedený závěr vychází z toho, že výrok I. rozsudku nabyl právní moci dne 8. 1. 2026, třetí den stanovené lhůty připadl na neděli 11. 1. 2026, což vedlo k posunutí lhůty na první následující pracovní den, tj. pondělí 12. 1. 2026.

10. Odvolací argumentaci žalobkyně tak nelze přisvědčit, když zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ.

11. Protože v napadeném výroku II. okresní soud, jak uvedeno shora, žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení a v době rozhodování odvolacího soudu byla již žalovaná v prodlení s úhradou částky 191 187 Kč, u níž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení do jejího zaplacení, změnil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek a žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení (ode dne skutečného prodlení) ve výši 11,5 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když v rozsahu požadovaném nad přiznanou část bylo rovněž napadené rozhodnutí potvrzeno.

12. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení. Ke dni rozhodování odvolacího soudu i s přihlédnutím k požadovanému příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) činila předmět řízení částka 301 751,97 Kč a žalobkyně byla úspěšná, včetně odvolacím soudem přiznaného příslušenství, co do částky 195 885,49 Kč (65 %). Podle § 211 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % (rozdíl procesního neúspěchu 35 % od procesního úspěchu 65 %).

13. Za účelně vynaložené náklady nalézacího řízení na straně žalobkyně lze považovat zaplacený soudní poplatek z podané žaloby (návrhu na vydání el. platebního rozkazu) ve výši 10 780 Kč. Dále je třeba za účelné vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně považovat náklady související s jejím zastoupením v řízení zástupcem z řad advokátů, které představují náklady na jeho odměnu, náhradu hotových výdajů advokáta a náhradu promeškaného času, vše ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT). Tarifní hodnotu jako základ pro výpočet sazby mimosmluvní odměny dle § 8 advokátního tarifu (dále jen AT) představuje částka 215 590,70 Kč a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí dle § 7, bod 5 AT částku 9 180 Kč (v plné výši), v poloviční výši pak částku 4.590 Kč.

14. Zástupce žalobkyně v řízení před okresním soudem učil následující úkony právní služby, za něž by náležela plná mimosmluvní odměna (9 180 Kč): 1) převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1, písm. a/ AT), 2) návrh ve věci samé (dle § 11 odst. 1, písm. d/ AT), 3) účast na jednání soudu dne 28. 11. 2025 (§ 11 odst. 1, písm. g/ AT). Za uvedenou část řízení by tak žalobkyni náležela při plném úspěchu ve věci náhrada za 3 úkony právní služby v sazbě 9 180 Kč, tj. částka 27 540 Kč, a náhrada paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 300 Kč/ úkon právní služby do 31. 12. 2024, tj. převzetí a příprava zastoupení, když uvedené je zřejmé z datace předžalobní upomínky učiněné zástupcem žalobkyně, a v sazbě 450 Kč/úkon právní služby za úkony návrh ve věci samé a účast u soudního jednání. Celkem na paušalizované náhradě nákladů zástupce žalobkyně by náležela částka 1 200 Kč. Zástupce žalobkyně dále v řízení před okresním soudem určil následující úkon právní služby, za něž by náležela mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (4 590 Kč), a to jednoduchá výzva k plnění ze dne 26. 11. 2024 (§ 11 odst. 2, písm. h/ AT), když výzva neobsahuje právní rozbor, k čemuž dále náleží paušalizovaná náhrada ve výši 300 Kč. Konečně za účelně vynaložené náklady nalézacího řízení lze považovat jednou polovinou nárokované náhrady cestovného zástupce žalobkyně k jednání dne 28. 11. 2025 ve výši 462 Kč a související náhradu promeškaného času ve výši 300 Kč, když co do druhé poloviny byly tyto nárokovány v jiném řízení. Při plném úspěchu by tak žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení v částce celkem 45 172 Kč (10 780 Kč + 34 392 Kč) a náhradu na daň z přidané hodnoty dle § 137 o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 34 392 Kč, tj. 7 222,30 Kč. Při plném úspěchu ve věci by tak žalobkyni náležela na náhradě nákladů řízení částka 52 394,30 Kč. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 30 % pak žalobkyni za uvedenou část řízení náleží částka 15 718,30 Kč. I odvolací soud sdílí závěr, že úkony právní služby spočívající v doplnění skutkových tvrzení stran prověřování úvěruschopnosti žalované k výzvě soudu či doplňování tvrzení bez výzvy soudu nelze považovat za účelně vynaložené náklady, když tvrzení dle podání ze dne 7. 8. 2025 a 27. 10. 2025 měly být součástí žaloby (návrhu na vydání el. platebního rozkazu).

15. Jde-li o řízení odvolací, pak dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. lze za převážně úspěšného účastníka této fáze řízení považovat žalovanou, která náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala.