16 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 215 590,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %,úrok 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení aúrok 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23.324 ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, Karla Goláně.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytl žalované (dále jen žalovaná nebo žalovaný spotřebitel) na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, celkem částku , částka, za účelem konsolidace jejího předchozího závazku z předchozí úvěrové smlouvy v rozsahu , částka, a ve zbývajícím rozsahu bez stanoveného účelu. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnila a předchůdci žalobce a žalobci vrátila pouze částku , částka, . Pro prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s údajnou odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne , datum, ve znění doplňků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění sjednaných podmínek a Ceníku ČS a.s. považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě její žádosti o konsolidační úvěr „v pouhé výši , částka, ze dne , datum, “ spotřebitelský úvěr ve výši , částka, (10 x větší než žalovaná požadovala) za účelem konsolidace jejího předchozího závazku ve výši , částka, , vedeného na účtu č. , č. účtu, , a ve zbývající výši , částka, bez stanoveného účelu. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce na úvěr celkem částku , částka, v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého měsíce při roční úrokové sazbě 13,99 % a RPSN 15,51 %. Předchůdce i žalovaná podepsali smlouvu o úvěru dne , datum, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z žaloby i z platební historie soud zjistil, že dne , datum, předchůdce žalobce poskytl žalované částku , částka, .Podle platební historie a doplnění žaloby ze dne , datum, žalovaná zaplatila předchůdci i žalobci v období od , datum, až , datum, celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce před uzavřeném sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , žalobce konkrétně netvrdil ani ničím nedoložil, že žalovaná předchozí úvěr ve zbývající výši , částka, (který byl konsolidován) splácela řádně a včas.Z žádosti žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši „, částka, “, měla být vdaná, bydlet ve svém a byla zaměstnána v , právnická osoba, , přičemž měla mít příjem ve výši , částka, . Žalovaná neměla platit žádné splátky úvěrů mimo ČS a.s., neplatila žádný nájem ani neměla žádné pravidelné výdaje související s bydlením, výživným, léky apod. Tyto zjevně nepravdivé údaje žalovaná podepsala a předchůdce žalobce jejich pravdivost vůbec neověřoval.Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne , datum, měla mít žalovaná průměrný čistý měsíční příjem za uplynulých 12 měsíců od , datum, do , datum, ve výši , částka, .Podle selektivního výběru dat provedeného předchůdcem žalobce z účtu žalované za dobu od 11/2023 do ledna 2024, na účet žalované byly zasílány od Hanácké potravinářské částky v průměrné výši , částka, . Jde téměř o dvojnásobný příjem než za období od , datum, do , datum, . Z tohoto výpisu ale nelze zjistit, zda jde o příjem pouze a jedině žalované anebo také o příjmy i dalších rodinných příslušníků, zvláště když žalovaná měla být vdaná.Z formuláře „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud dále zjistil, že předchůdce u žalované nezjistil z rejstříků žádné negativní informace. Přestože žalovaná v žádosti nepravdivě uvedla, že nemá žádné výdaje, banka si sama stanovila podle svého ekonomického modelu „úvěruschopnost žalované částkou , částka, “. ČS a.s. si dále sama doplnila, že žalovaná má u ní 2 závazky z dalších úvěrových smluv, a to ze dne , datum, ve výši , částka, a ze dne , datum, do úvěrového limitu , částka, . Po takovém kouzlení s údajnými výdaji žalované banka konstatovala, že příjem klienta je dostatečný ke krytí splátek a že klientovi ještě zbývá částka , částka, na pokrytí životních nákladů žalované.Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými pravidelnými běžnými výdaji žalované, tyto nezjišťoval ani neověřoval.

7. Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dopisem ze dne , datum, oznámil předchůdce žalobce žalované zesplatnění úvěrového dluhu. Smlouvou ze dne , datum, ve znění příloh a dodatků postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovanou dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojených podacích lístků podal žalobce dopisy k poštovní přepravě dne , datum, a , datum, .

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalované v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce pouze zjistil, že žalovaná má za dobu předchozího roku průměrný měsíční příjem v pouhé výši , částka, , přitom ho vůbec nezarazil jím provedený selektivní výběr dat z běžného účtu, podle něhož žalovaná měla mít náhle téměř dvojnásobný příjem za částečně shodné období od 11/2023 do 1/2024 a nelze vyloučit, že tyto částky mohly představovat příjem více osob od stejného zaměstnavatele. Předchůdce žalobce dále zamlčel, zda žalovaná předchozí 2 úvěrové závazky splácela řádně a včas. Přes zjevně nepravdivé nebo neověřené informace žalované si předchůdce žalobce sám podle svého vysoce utajeného „ekonomického modelu“ vymyslel, že výdaje žalovaného pro účely úvěruschopnosti jsou ve výši , částka, . Přitom podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v té době činilo životní minimum jednotlivce částku , částka, . Předchůdce rovněž přehlédl, že žalovaná musela také hradit běžné pravidelné výdaje na plyn, elektřinu, vodné, stočné, odpad, hygienu, léky, dopravu, jídlo, koníčky, mobil, internet apod. Předchůdcem vymyšlená částka , částka, na všechny výše uvedené běžné pravidelné výdaje se na první pohled jeví jako vysoce podhodnocená. Soud uzavírá, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými výdaji žalované a to za situace, kdy část úvěru měl použít na úhradu předchozího zbývajícího úvěru sám sobě, a to zjevně za účelem, aby žalobce mohl vykázat „zdravou“ obchodní bilanci, tj. že není zatížen „starými úvěry“. Porušení této povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku , částka, a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce i žalobci na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .187 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil za přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně zaokrouhleně v rozsahu 70 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši , částka, , z něhož byla žalobci přiznána pouze částka , částka, ) a neúspěšný v rozsahu 30 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 40 % (od úspěchu 70 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 30 %) v celkové výši , částka, .Žalobci přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši , částka, a z účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast při jednání soudu) ve výši , částka, za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6 cit. vyhl., to znamená za 4 úkony právní služby celkem ve výši , částka, , dále z paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši , částka, za každý ze 4 úkonů právní služby, t.j. celkem ve výši , částka, , z cestovného podle § 13 odst. 1 cit. vyhl. ve výši , částka, , ze zkrácené náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 cit. vyhl. za 4 půlhodiny á , částka, ve výši , částka, snížené na ½ na částku , částka, , vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši , částka, . Podání žalobce ze dne , datum, a , datum, nejsou účelně vynaloženými úkony právní služby, neboť podle jejich obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu.Celkové náklady řízení žalobce činily částku , částka, , z níž 40 % činí zaokrouhleně částku , částka, (odstavec III. výroku rozsudku).