75 CO 328/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 354.174 Kč s příslušenstvím, částky 68.562,45 Kč a částky 1.200 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 2. 2022, č. j. 216 C 30/2020-79, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 4. 2022, č. j. 216 C 30/2020-93,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 233.069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 233.069 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení, a) co do částky 233.069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 233.069 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 233.069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 233.069 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 75.136,17 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.350 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 8. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 269.824 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu 68.562,45 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

2. Okresní soud uzavřel, že dne 1. 4. 2019 žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému částku ve výši 110.000 Kč a tuto částku vyplatila dne 2. 4. 2019 na jeho účet. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 197.800 Kč. Celková splatná částka činila 307.800 Kč a žalovaný ji byl povinen uhradit v 60 splátkách po 5.130 Kč. Žalovaný vystupoval jako podnikatel, smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Žalovaný uhradil 5 splátek po 5.130 Kč, následně se dostal do prodlení se splátkou č. 6 splatnou dne 17. 10. 2019, kterou již neuhradil, a po 60 dnech ke dni 17. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění dosud nezaplacené částky. Okresní soud dovodil, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Podle okresního soudu smlouva o zápůjčce včetně dalších jejích ujednání nepodléhá právní ochraně ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se týkají sjednané smlouvy. Tyto sjednané nároky jsou podle okresního soudu již nad rámec ochrany práva a mají charakter zjevného zneužití práva dle § 8 občanského zákoníku a okresní soud tato ujednání hodnotí jako neplatná podle § 547, § 580 a § 8 občanského zákoníku Okresní soud dovodil, že ustanovení smlouvy o půjčce uvedené v odstavci 8. bod 3, 4, umožňující přirůstání úroku k jistině, je neplatným právním úkonem, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24. 3. 2004. Dále okresní soud uzavřel, že závazek, který byl předmětem smlouvy o půjčce, tedy povinnost žalovaného vrátit zapůjčenou částku 110.000 Kč po dobu pěti let v pravidelných měsíčních splátkách po 5.130 Kč tak, že celkem mělo být uhrazeno 307.800 Kč, je natolik rozsáhlý, i s ohledem na výši sjednaného úroku z půjčky, který podstatně převyšoval úroky na půjčkách, jež byly poskytovány v té době bankami, v rozmezí 4,4 % až 17,9 % ročně. V předmětné smlouvě pak byly úroky sjednány ve výši 36 % ročně, tedy ve výši dvojnásobku nejvyšší sazby poskytované v daném místě a čase bankami, což samo o sobě vylučuje platné ujednání přirůstání úroků k jistině a jejich další úročení. S ohledem na tyto skutečnosti okresní soud považoval smlouvu za absolutně neplatnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.350 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinu a částkou zaplacenou žalovaným, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to do výroku II. v rozsahu částky 233.069 Kč s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení a do souvisejícího nákladového výroku v odstavci III., podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu. Odvolání žalobkyně směřovalo do částky 197.800 Kč s 10% ročním zákonným úrokem z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení, dále co do částky 35.269 Kč, což je 1/2 ze smluvní pokuty dle bodu 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce, s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení. Odvolatelka poukázala na to, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, přičemž tuto skutečnost potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla v této smlouvě. Zde poukázala odvolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, č. j. 23 Cdo 1129/2008, z něhož vyplývá, že jestliže podnikatel, jakožto účastník smlouvy, uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1142/2009 s důrazem na to, že dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí zápůjčky za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by byl totiž v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda, tj. že smlouvy musí být plněny, a taktéž předpokladem opatrnosti v právním styku. V případě smlouvy o zápůjčce byl jedním z jejích obligatorních pojmových znaků zaplacení úroků ze strany dlužníka coby odměny za poskytnutí peněžních prostředků žalobcem. Smluvní úrok byl ve smlouvě o zápůjčce stanovenu pevnou částkou ve výši 197.800 Kč, to je za půjčení částky 110.000 Kč na 60 měsíců zcela přiměřené, zejména pak ve vztahu dvou podnikatelů. Ve vztahu k úroku dle smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce je třeba rovněž upozornit, že dlužník svým podpisem smlouvy o zápůjčce stvrdil i to, že souhlasí se smluvními ujednáními v této smlouvě. V okamžiku uzavření smlouvy povinný proti ujednáním o smluvním úroku ničeho nenamítal, naopak poskytnuté finanční prostředky přijal a zavázal se je splatit za podmínek ve smlouvě o zápůjčce sjednaných. Smluvní ujednání smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a dlužníkem tvořila nedílnou součást smlouvy o úvěru a byla žalovanému při podpisu smlouvy předložena. Dlužník měl před uzavřením smlouvy dostatek časového prostoru k tomu, aby se se smluvními ujednáními seznámil, což ostatně stvrdil svým podpisem. Dlužník se tak v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalobkyní takovouto smlouvu, a to za podmínek v ní uvedených. Aby byl právní úkon považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Výkon práva sice nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nicméně dle soudní praxe nemůže při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu, který se dovolává rozporu s dobrými mravy, vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídatelnosti při uzavírání konkrétního právního vztahu. Pokud by ujednání smlouvy o zápůjčce byla posouzena jako neplatná s odkazem na rozpor s dobrými mravy, de facto by byla nezodpovědnému jednání dlužníka poskytnuta právní ochrana, což není postup v souladu se zákonem. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o zápůjčce, ty jsou zcela zřetelně vymezeny a určeny v procentuální výši. Rovněž tak smluvní pokuta dle bodu 8.5. smlouvy je určena v procentuální výši, a to jako 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Tato smluvní pokuta byla účtována z důvodu neuhrazení nové jistiny zápůjčky ve lhůtě 10 dnů od zesplatnění zápůjčky. Rovněž smluvní pokuta dle bodu 8.7. smlouvy je zcela určitě sjednána v procentuální výši 0,1 % denně z celkové nové dlužné jistiny. Mezi podnikateli nic nevylučuje sjednání takovýchto sankčních ustanovení ve formě smluvní pokuty. Žalobkyně žalobou nepožaduje ničeho, co by nebylo ve smlouvě sjednáno. Žalobkyně, jak vyplývá z petitu jejího odvolání, však požaduje pouze jednu polovinu z celkové smluvní pokuty dle bodu 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce. Dále odvolatelka poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 12 Co 261/2020-50, dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, č. j. 8 Co 212/2020-83 a na další rozhodnutí v odvolání uvedené.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

6. Krajský soud odvolání projednal bez účasti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, a o odročení jednání nepožádal.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 19. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 354.174 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 8. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 68.562,45 Kč a pohledávky ve výši 1.200 Kč s odůvodněním, že dne 1. 4. 2019 byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 110.000 Kč, k jejíž vyplacení došlo dne 2. 4. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení poskytnuté zápůjčky, tj. v 60 měsíčních splátkách ve výši 5.130 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019 Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky a zaplatil pouze 5 splátek ve výši 5.130 Kč, tedy celkem 25.650 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 8.3. smluvních ujednání smlouvy, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 60 dnů u splátky č. 6 splatné dne 17. 10. 2019 a k datu 17. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění cele zápůjčky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

8. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním vyplývajícím z částečně zopakovaného dokazování při jednání krajského soudu.

9. Krajský soud zopakoval dokazování splátkovým kalendářem a kartou klienta a zjistil, že žalovaný zaplatil 5 splátek ve výši 5.130 Kč, a to dne 17. 5. 2019, 25. 6. 2019, 24. 7. 2019, 21. 8. 2019 a 19. 9. 2019 a dostal se do prodlení s úhradou splátky číslo 6 splatné dne 17. 10. 2019.

10. Dále okresní soud provedl důkazy zprávou České spořitelny, a. s., Air Bank a. s., Komerční banky, a. s., Raiffeisenbank a. s. a ČSOB, a. s. za účelem zjištění, v jakých úrokových sazbách poskytovaly tyto banky bezúčelové podnikatelské úvěry ve výši 110.000 Kč na dobu 60 měsíců v době uzavření smlouvy, a z těchto důkazů bylo zjištěno rozpětí úrokové sazby od 6,9 % do 15 %.

11. Krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 občanského zákoníku dle nové právní úpravy, tedy dle občanského zákoníku, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po 1. 1. 2014.

12. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, i přesto, že výrok I. napadeného rozsudku, kterým byly nároky z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni částečně přiznány, nabyl právní moci, dospívá krajský soud k závěru, že mezi účastníky dosud nebyla pravomocně vyřešena otázka platnosti samotného úvěrového vztahu, a krajský soud tedy není závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru dle ustanovení § 159a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vázán, neboť s ohledem na to, že napadeným výrokem II. byla část nároku z této smlouvy právě s ohledem na právní posouzení její (ne) platnosti, které žalobkyně svým odvoláním napadá, zamítnuta, nebyla otázka platnosti smlouvy o úvěru jako takové pravomocným výrokem I. beze zbytku vyřešena, a její platnost jako celku je tedy krajský soud oprávněn v rámci odvolacího řízení přezkoumat.

13. Krajský soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 1. 4. 2019 pro rozpor s dobrými mravy.

14. Vzhledem k obsahu odvolacích námitek žalobkyně se krajský soud opětovně zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce, když se v prvé řadě po částečném zopakování dokazování neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že je smlouva o zápůjčce neplatná vzhledem k neplatnému ujednání v bodu 8.1. písm. a), b) smlouvy o přirůstání nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině a dalších nově vzniklých nároků, např. ze smluvních pokut a úroků z těchto smluvních pokut. Podle okresního soudu je takovéto ujednání neplatné a nepodléhá právní ochraně, přičemž okresní soud zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002. Dle názoru krajského soudu nelze z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházet s ohledem na to, že smlouva o zápůjčce byla v daném případě uzavřena mezi podnikateli v režimu nového občanského zákoníku, zatímco zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu posuzovalo otázku přirůstání úroků u smlouvy uzavřené v režimu předchozí právní úpravy. Odvolací soud zastává názor, že pokud si účastníci sjednali řádně, konkrétně a určitě přirůstání úroků k jistině tzv. anatocismus za situace, kdy oba subjekty smlouvy byly podnikatelé, tak takovémuto ujednání nic nebrání a je zcela v souladu se zásadou smluvní volnosti stran při uzavírání smluvního vztahu. Rovněž tak pokud okresní soud dovodil, že sjednaná výše úroků 36 % ročně, tedy ve výši dvojnásobku nejvyšší sazby poskytované v daném místě a čase bankami, způsobuje neplatnost smlouvy, nelze tento závěr ve vztahu k zápůjčce uzavřené mezi podnikateli akceptovat. Krajský soud zjistil doplněným dokazováním v odvolacím řízení, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce poskytovaly bankovní ústavy bezúčelové půjčky podnikatelům v úrokové sazbě v rozmezí od 6,9 % do 15 %. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V daném případě byla mezi účastníky - podnikateli sjednaná úroková sazba pevnou částkou ve výši 197.800 Kč, což odvolací soud za půjčení částky 110.000 Kč mezi podnikateli na dobu 60 měsíců považuje za zcela přiměřené.

15. Úvahy soudu prvého stupně v tom směru, že výše takto sjednaných úroků je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud správnou neshledal, naopak je třeba přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyně, že obě smluvní strany sjednaly zápůjčku na základě své pravé a svobodné vůle, smlouvu uzavřely v souladu s ustanovením § 1725 o. z., když v mezích právního řádu na základě své svobodné vůle sjednaly obsah smlouvy. Součástí obsahu smlouvy o zápůjčce je sjednání úroků v pevné částce, žalovaný tento závazek sjednal na základě své svobodné vůle a bylo pouze na něm, zda za stanovených podmínek, mezi něž náleží též výše úroku stanoveného pevnou částkou za konkrétní období, na něj přistoupí či nikoliv. Úrok sjednaný podle § 2392 odst. 1 o. z. je úplatou za poskytnutí zápůjčky, je to tedy cena, kterou vydlužitel platí za to, že jsou mu poskytovány finanční prostředky. Odvolací soud neshledává sjednaný úrok ve výši 197.800 Kč, tedy cca 36 % ročně za půjčení částky 110.000 Kč na 60 měsíců, za nepřiměřený.

16. Závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce sjednané mezi účastníky dne 1. 4. 2019 tak neobstojí.

17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 6 splatné dne 17. 10. 2019, a k datu 17. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky a jak správně rekapituluje žalobkyně v žalobě, dluží žalovaný novou jistinu zápůjčky ve výši 282.150 Kč s příslušenstvím, dále neuhrazené smluvní pokuty dle čl. 8 písm. a), b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce v celkové výši 1.487 Kč s příslušenstvím, neuhrazenou smluvní pokutu dle čl. 8 smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce v celkové výši 70.537,50 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 8.7. smluvních ujednání smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky ve výši 282.150 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 19. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy ve výši 68.562,45 Kč. Jak vyplývá z odvolání žalobkyně, tato v rámci odvolacího řízení omezila svůj nárok tak, že požaduje pouze částku 197.800 Kč s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení, dále částku 35.269 Kč, která představuje ½ ze smluvní pokuty dle bodu 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení, tedy celkem částku 233.069 Kč s příslušenstvím.

18. V tomto rozsahu je nárok žalobkyní uplatněný zcela důvodný, vyjma části příslušenství.

19. Pokud jde o ujednání o smluvních pokutách, považuje soud tato ujednání za zcela určitá, srozumitelná a platná, když v tomto směru se ztotožňuje s odvolací argumentací žalobkyně. Je třeba opětovně přihlédnout k tomu, že smlouva o zápůjčce byla sjednána mezi podnikateli, uzavřena na základě jejich svobodné a vážné vůle, a není tedy jakéhokoliv důvodu do smluvních ujednání mezi účastníky smlouvy ze strany soudu zasahovat.

20. Pokud jde o úrok z prodlení žalobkyní požadovaný, žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ode dne 8. 1. 2020, jak požaduje žalobkyně, ale až ode dne 17. 8. 2020 do zaplacení. Je tomu tak z toho důvodu, že do prodlení se žalovaný dostal až poté, co mu byla ze strany žalobkyně doručena výzva k plnění, která byla odeslána dne 30. 7. 2020, lhůta 15 dnů pak uplynula dne 16. 8. 2020, a od 17. 8. 2020 se tak žalovaný dostal do prodlení a je povinen od uvedeného dne platit žalobkyni úroky z prodlení, a to ve výši 10 % ročně. Co do částky 233.069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 8. 2020 do zaplacení krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě žalobkyně v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu výrok II. rozsudku okresního soudu potvrdil (tj. co do příslušenství z částky 233.069 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 1. 2020 do 17. 8. 2020).

21. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu bylo třeba nově rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., pokud jde o náklady řízení před soudem prvého stupně, a ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o náklady odvolacího řízení. V řízení před soudem prvého stupně byla žalobkyně úspěšná pouze částečně, a to co do rozsahu 76,3 %, a neúspěšná co do rozsahu 23,7 %, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení účelně uplatněných v rozsahu 52,6 %. Žalobkyni vznikly v řízení náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 21.137 Kč, dále náklady právního zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“), a to ve výši 40.080 Kč za následující úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé, účast u soudního jednání). K tomu je zapotřebí přičíst 4x 300 Kč režijní paušál, tedy 1.200 Kč, dle § 13 odst. 1, 3 AT a dále cestovné ve výši 535,12 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 200 Kč a 21% DPH ve výši 8.823,18 Kč Náklady řízení před soudem prvého stupně tak představují celkem částku 71.975,30 Kč a z této částky přísluší žalobkyni 52,6 %, tedy částka 37.859 Kč.

22. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v němž byla žalobkyně plně úspěšná, přísluší jí právo na zaplacený soudní poplatek ve výši 11.653 Kč a dále náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby dle § 7 AT po 9.260 Kč (podání odvolání a účast u odvolacího jednání), 2x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT, cestovné ve výši 1.457 Kč k jednání odvolacího soudu, náhrada za ztrátu času 600 Kč a 21% DPH ve výši 25.624,17 Kč Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 37.277,17 Kč.

23. Místo plnění a lhůtu k plnění nákladů řízení před soudy obou stupňů krajský soud určil dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., přičemž lhůtu k plnění stanovil jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro její prodloužení či určení plnění ve splátkách.