75 CO 358/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o 22.898 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 6. 2022, č. j. 4 C 240/2021-75,

I. Rozsudek okresní soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.614,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.898 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22.898 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.) Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20.039 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Okresní soud takto rozhodl, když zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala právě zaplacení shora uvedené částky s přiznaným příslušenstvím, a to na základě skutkových tvrzení, podle nichž si žalovaná u žalobkyně objednala následující zboží: [anonymizováno] tiskárnu [příjmení] [příjmení] 3 [anonymizována dvě slova] tiskárnu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] 1.75mm [anonymizováno] 1kg černý, [anonymizována čtyři slova] transparentní a [anonymizována dvě slova] 1.75mm PLA 1kg červený. Na úhradu kupní ceny zboží vystavila žalobkyně dne 30. 3. 2020 na vrub žalované fakturu [číslo] na částku 24.164 Kč. Z objednaného zboží však byly dodány žalované dne 7. 4. 2020 pouze dvě první položky - 3D tiskárny a zbývající část objednávky nebyla žalované dodána. Žalobkyně z důvodu dodání pouze části zboží vystavila ve prospěch žalované dobropis, omylem však dobropisovala celou částku z faktury [číslo]. Na úhradu ceny skutečně dodaného zboží následně žalobkyně vystavila dne 4. 6. 2020 novou fakturu [číslo] na částku 22.898 Kč s datem splatnosti 4. 6. 2020. Žalovaná částku neuhradila, na předžalobní výzvu nereagovala. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po datu splatnosti faktury až do úplného zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky dle ustanovení § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Okresní soud po projednání věci dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 o. z., žalobkyně se na základě objednávky žalované zavázala odevzdat žalované objednané zboží a umožnit k němu nabýt vlastnické právo, žalovaná se zavázala zboží převzít a zaplatit jeho cenu. Žalobkyně splnila svou povinnost odevzdat dopravci část zboží, tedy dvě 3 D tiskárny, přičemž již jejich odevzdáním prvnímu dopravci, tedy [právnická osoba], byla žalovaná povinna zaplatit část kupní ceny bez ohledu na to, zda jí zboží bylo předáno dopravcem. Žalovaná jednoznačně nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou kupní cenu v celkové výši 22 898 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila kupní cenu, ocitla se dnem následujícím po splatnosti faktury [číslo] v prodlení se splacením peněžitého závazku a tudíž žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení kupní ceny i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvodně žalobkyně rovněž požaduje zaplatit i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti oběma jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která se domáhala, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Jako dovolací důvod uváděla v obecné rovině, že okresní soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl důkazy, které žalovaná k prokázání rozhodných skutečností navrhla (což z obsahu spisu nevyplynulo). Tvrdila, že platbu 30. 3. 2020 hradila platební bránou PayPal, platební kartou, kdy ochranná lhůta pro prodávajícího i kupujícího je 90 dnů, čímž rozporovala skutkové zjištění soudu, že platba 24.164 Kč byla provedena bankovním převodem, přičemž, bez bližšího zdůvodnění, uváděla, že rozdíl mezi popisovanými způsoby úhrady je značný. Popírala, že by jí byl doručen informační email o doručování zboží a že by z jakéhokoli emailu vyplývalo, že žalobkyně zboží odeslala. Tvrdila, že souřadnice přepravní služby ukazují na kancelářskou budovu se stovkami lidí, kde každý den přijíždí všechny kurýrní služby. Tvrdila, že podpis na dokladu o převzetí zboží s tvarem O není její, když ona dokumenty parafuje písmenem H. Odkazovala na obchodní podmínky žalobkyně, a to na pasáž upravující dodání věci kupujícímu v případě, že má žalobkyně věc odeslat. Dovozuje, že kupní smlouva byla zrušena doručeným dobropisem dne 17. 4. 2020. Obecně pak zpochybňovala dokumenty žalobkyně vycházející z jejího systému, když nelze určit, zda tam byly či nebyly vloženy následně, a když si žalobkyně může vytvářet, dle jejího názoru, dokumenty ve svůj prospěch. Zdůrazňovala, že žalobkyni nikdy nepotvrdila žádný dodací list.

3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že toto považuje za nedůvodné a napadený rozsudek za věcně správný. Skutková zjištění soudu prvního stupně jednoznačně odpovídají provedeným důkazům. Žalovaná v odvolání tvrdí, že soud neprovedl důkazy z její strany navržené k prokázání rozhodných skutečností, avšak z podaného odvolání není vůbec zřejmé, o jaké důkazy se má jednat. Skutečnosti, které jsou rozhodné pro věc, tedy učinění objednávky, respektive uzavření kupní smlouvy na dodání zboží, vznik závazku žalované zaplatit kupní cenu zboží, odeslání objednaného zboží ze strany žalobce a jeho následné doručení, byly dle žalobkyně provedenými důkazy prokázány. Žalobkyně navíc shodně se závěry soudu prvního stupně poukazuje na ustanovení § 2090 občanského zákoníku, dle kterého platí, že má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího. Posledně uvedené navíc obsahují i obchodní podmínky žalobkyně, na což žalovaná sama ve svém odvolání poukazuje. Tvrzení žalované týkající se skutečnosti, že žalovaná původně uhradila kupní cenu na základě vystavené faktury [číslo] prostřednictvím služby PayPal, tj. platební kartou a nikoliv bankovním převodem, je dle žalobkyně zcela nepodstatné pro danou věc, když v obou případech se jedná o bezhotovostní platební styk a částka byla žalobkyni připsána na bankovní účet. Pokud jde o tvrzení žalované, že souřadnice na předloženém potvrzení o doručení mohou odkazovat na kancelářskou budovu se stovkami lidí, je v daném případě irelevantní, když v projednávané věci se o takový případ rozhodně nejedná a uvedené souřadnice odkazují na branku před rodinným domem, v němž má žalovaná sídlo a její jednatelka a jediná společnice v jedné osobě rovněž bydliště. K tvrzení žalované, že vystavením dobropisu žalobkyně zrušila kupní smlouvu, je třeba uvést, že se jedná o zcela chybný právní závěr, neboť samotné vystavení (opravného) daňového dokladu nezakládá ani neruší závazkový právní vztah. Spekulace žalované ohledně možného zkreslování předložených záznamů z informačního systému žalobkyně zásadně odmítla. Dále k výzvě soudu doplnila, že žalovaná učinila objednávku v e-shopu žalobkyně způsobem typickým pro všechny e-shopy, tedy zboží vložila do virtuálního nákupního košíku a dokončením objednávky v prostředí e-shopu potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami a že s nimi souhlasí. Při zadání objednávky žalovaná zvolila jako způsob úhrady PayPal. Po dokončení objednávky obdržela žalovaná platební údaje k provedení úhrady objednaného zboží a provedla úhradu. Na každé zboží, které zákazník na e-shopu žalobkyně nakoupí, dopadají obchodní podmínky, se kterými se zákazník může seznámit před dokončením objednávky a zároveň jsou mu doručeny do e-mailu jako příloha potvrzení objednávky. Žalobkyně po přijetí objednávky automaticky odesílá potvrzení objednávky e-mailem na adresu uvedenou zákazníkem. Objednávka žalované [číslo] se dostala do dispoziční sféry žalobkyně dne 30. 3. 2020. Žalobkyně komunikuje se svými zákazníky prostřednictvím e-mailu na e-mailovou adresu, kterou zákazník zadá buď při registraci v e-shopu, nebo při zadání objednávky v případě, že nakupuje bez registrace. Jak potvrzení objednávky, tak i vystavené faktury a dobropisy jsou doručovány zákazníkům vždy e-mailem. Žalovaná obdržela veškeré dokumenty související s objednávkou do e-mailové schránky radka.havlinova@czechproduct. Faktura [číslo] se dostala do dispoziční sféry žalované dne 30. 3. 2020, kdy ji bylo na výše uvedený e-mail odesláno potvrzení objednávky s odkazem pro stažení této faktury. Faktura [číslo] se dostala do dispoziční sféry žalované dne 4. 6. 2020, kdy ji byla zaslána na výše uvedený e-mail, nejpozději však byla žalované doručena dne 9. 6. 2020, jak vyplývá z výstupu informačního systému žalované.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 11. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 22.898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 5. 6. 2020 do zaplacení s odůvodněním, jak vyloženo shora pod bodem 1. Elektronický platební rozkaz okresního soudu ze dne 2. 12. 2021, č. j. EPR 269721/2021-5, byl v důsledku včasného odporu žalované zrušen. Žalovaná se proti žalobě bránila tvrzením, že nesporné je, že objednávku vytvořila a zboží zaplatila. Naopak žalobkyně nedodržela to, aby zboží dodala a na zboží vystavila dobropis; domáhá se tak zaplacení za zboží, které nedodala. V rámci odporu žalovaná žádné důkazní návrhy neučinila. K tomu žalobkyně replikovala, že žalované byla podstatná část zboží dodána dne 7. 4. 2020, popisovala konkrétní okolnosti převzetí zboží žalovanou od dopravce a dále okolnosti vystavení platebních dokladů a jejich mylného zrušení a vrácení kupní ceny. Žalovaná se následně vyjadřovala, že její jednatelka byla dlouhodobě nemocná a zboží převzít nemohla. Poukazovala, že žalobkyně nabízela zboží jako vedené skladem a ihned k odeslání, zboží si nechala dopředu zaplatit, toto nedodala a sama vystavila dobropis. Poukazovala na to, že pokud by byl její nárok důvodný, mohla se obrátit na [právnická osoba], doložit relevantní doklady a pokud by vše bylo po právu, byla by žalované částka stržena z účtu. Žalovaná tuto službu nevyužila, protože nemůže prokázat dodání zboží. Popírala, že na dokladu o převzetí zboží je podpis její jednatelky. Zdůrazňovala, že zboží nebylo dodáno. K důkazu označila emailovou komunikaci mezi účastníky. Na den 7. 4. 2021 okresní soud nařídil jednání, přičemž dne 6. 4. 2022 mu byla doručena nedoložená žádost o odročení jednání z důvodu lékařského vyšetření jednatelky žalované, které mělo být přeloženo právě na den 7. 4. 2022. Tato skutečnost ani později nebyla žalovanou doložena, přičemž okresní soud žádosti vyhověl a jednání odvolal a nově nařídil na den 24. 5. 2022, když ani uvedeného dne se nekonalo z důvodu na straně soudu. První jednání ve věci se tak konalo až dne 14. 6. 2022 v nepřítomnosti žalované, která však byla k jednání řádně obeslána. U tohoto jednání okresní soud provedl listinné důkazy a o věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s tím doplněním, že z listiny Obchodní podmínky žalobkyně, účinné od 28. 2. 2019, dále odvolací soud zjistil, že kupní smlouva může být uzavřena tak, že kupující příjme návrh na uzavření smlouvy na webu provozovaném [anonymizováno] s tím, že požadované plnění (zboží, službu, elektronický obsah) vloží do košíku, dále že za podnikatele se dle obchodních podmínek považuje ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Za podnikatele je považován mj. pro účely ochrany spotřebitele také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podnikatelem se pro účely VOP rozumí ten, kdo jedná v souladu s předchozí větou v rámci své podnikatelské činnosti. Uvede-li Kupující v objednávce své identifikační číslo, pak bere na vědomí, že je ve smluvním vztahu s [anonymizováno] považován za podnikatele a platí pro něj pravidla uvedená ve VOP pro podnikatele. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že má-li [anonymizováno] věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu (podnikateli) předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci, [anonymizováno] odevzdá Kupujícímu – spotřebiteli až, jakmile mu věc předá dopravce. Rovněž z uvedené listiny vyplynulo, že žalobkyně upravila možnost odstoupení (pro kupujícího) od kupní smlouvy i mimo případy spotřebitelských smluv, tedy u smluv, kde smluvní stranou je podnikatel, a to v případě, že se nejedná o kupní smlouvu, kde je hodnota zboží vyšší než 50.000 Kč, popř. o kupní smlouvu, kde je předmětem koupě grafická karta.

7. S ohledem na částečně zopakované dokazování přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu, na které pro stručnost odkazuje, s tím doplněním, že žalovaná jako podnikatelka objednávku předmětného zboží učinila prostřednictvím e-shopu na webu provozovaném žalobkyní. Naproti tomu z provedeného dokazování nevyplývá ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by smlouva mezi účastníky zanikla na základě jejich jednostranného či dvoustranného právního jednání.

8. Odvolací soud rovněž akceptuje právní hodnocení učiněné okresním soudem potud, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu ust. § 2079 občanského zákoníku (dále jen OZ) kupní smlouva s tím doplněním (k okolnostem kontraktace), že nabídka zboží žalobkyně, učiněná v jí provozovaném internetovém obchodě (e-shopu), byla ze strany žalované akceptována závazným vložením zboží do tzv. košíku a odesláním takovéto akceptace žalobkyni dne 30. 3. 2020; vhodné je zdůraznit, že žalovaná v předmětném vztahu vystupovala jako podnikatelka, když se takto v rámci akceptace nabídky žalobkyně takto sama označila. Obecné pravidlo k povinnosti stran kupní smlouvy k vzájemnému plnění z kupní smlouvy vyplývající z ust. § 2079 odst. 2 OZ normuje, že prodávající a kupující jsou vázání splnit své povinnosti z kupní smlouvy současně, neplyne-li ze smlouvy či zvyklostí něco jiného. Zákon tedy ponechává stranám poměrně širokou možnost k dispozitivní úpravě přímo v kupní smlouvě, kde si strany mohou sjednat odlišné plnění povinností. Odlišný okamžik plnění může také vyplývat ze zvyklostí, které jsou zavedeny mezi samotnými stranami nebo ve vztahu k prodeji konkrétní věci či nepochybně k prodeji věcí konkrétním způsobem. Právě pro nákup zboží prostřednictvím tzv. e-shopů je typické, že povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu předchází povinnosti prodávajícího odevzdat předmět koupě, tedy lapidárně řečeno, že kupující nejdříve zaplatí kupní cenu a až po jejím zaplacení je mu zboží dodáno, samozřejmě nezvolí-li si variantu, že mu zboží bude dodáno tzv. na dobírku, tj. situace, kdy je mu zboží prodejcem či dopravcem dodáno oproti zaplacení kupní ceny a dále zpravidla souvisejících služeb (poplatek za dopravné, poplatek za přijetí platby – doběrečné atd.). Právě popsané je pak možno označit za zvyklost při prodeji zboží v tzv. e-shopech. V posuzované věci je nesporné a současně vyplývající i z provedeného dokazování, že žalovaná při uzavření kupní smlouvy zvolila právě možnost bezhotovostní platby, kdy v den uzavření kupní smlouvy byla současně uhrazena kupní cena, z čehož lze právě dovozovat, že v předmětném smluvním vztahu si svou základní povinnost kupujícího, tedy zaplatit dohodnutou kupní cenu, měla žalovaná splnit před povinností žalobkyně odevzdat předmět koupě. Zjednodušeně řečeno, povinnost žalované zaplatit kupní cenu nebyla (není) vázána až na povinnost žalobkyně odevzdat (dodat) dohodnuté zboží. Jestliže pak žalobkyně vrátila (omylem) celou kupní cenu zpět žalované, přičemž nebyl učiněn závěr o zániku předmětné kupní smlouvy, buďto jednostranným právním jednáním některého z účastníků nebo dvoustranným (dohodou), pak žalovanou jako kupující stále stíhá povinnost plnit jako první ze stran kupní smlouvy, tedy nejdříve zaplatit kupní cenu s ohledem na shora vyložené. V uvedené souvislosti je pak nerozhodné, zda a kdy si žalobkyně splnila svou povinnost zboží odevzdat žalované, prostřednictví dopravce či to, zda žalovaná zboží převzala. Procesní obrana žalované založená na tvrzení, že zboží od žalobkyně nepřevzala, tak v posuzované věci není důvodná, když po té, co žalovaná uhradí kupní cenu, nebrání jí nic v tom, požadovat po žalobkyni, aby svou povinnost z kupní smlouvy splnila (pokud tvrdí, že zboží nebylo dodáno). Rovněž nelze jako důvodnou procesní obranu žalované považovat argumentaci o tom, že žalobkyně měla postupovat snad podle pravidel společnosti provozující bezhotovostní platební systém PayPal s ohledem na blíže nespecifikovanou ochrannou lhůtu, neboť podle § 12 OZ každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen„ orgán veřejné moci“); není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Pokud se týká problematiky dobropisu, pak platí, že dobropis je účetním a daňovým dokladem (tzv. zápornou fakturou), kterou dodavatel zboží či služby snižuje (z jakéhokoli důvodu) dříve vyúčtovanou cenu svého plnění. Dobropis tak bez dalšího nelze považovat za právní jednání, z něhož by bylo lze dovozovat, že jde o právní jednání směřující k zániku závazku. Proto v posuzované věci nelze bez dalšího (bez dalších relevantních tvrzení) v okolnosti vystavení dobropisu spatřovat zánik závazku, jak se dovolává žalovaná. Žalovaná se k jednání konaném před okresním soudem nedostavila, byť byla řádně obeslána, a zbavila se tak možnosti být ze strany soudu poučena o případném doplnění rozhodných skutečnosti a důkazů ve smyslu § 118a o. s. ř., tj. k tvrzením o zrušení závazku. Proto za popsaného stavu platí závěr o tom, že předmětná kupní smlouva dále účastníky zavazuje a rovněž je udržitelná skutková verze žalobkyně o tom, že k vrácení zaplacené kupní ceny žalované došlo omylem, když dobropisována měla být je část kupní ceny za nedodané zboží (spotřební materiál) a nikoliv celá kupní cena. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že žalobkyně netvrdila, že by stran nedodaného zboží (spotřebního materiálu) mělo dojít k právně relevantnímu jednání, z něhož by vyplynulo, že žalobkyni závazek z kupní ceny v uvedeném rozsahu zanikl. Lze tedy uzavřít, že kupní smlouva dosud zavazuje obě strany v rozsahu původně převzatých smluvních povinností. Pro úplnost zbývá dodat, že pokud okresní soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), pak tomuto postupu nelze upřít správnost, neboť žalovaná opakovaně důvody pro odročení jednání (tvrzené lékařské vyšetření jednatelky) nedoložila. Stejně tak odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované, když opět den před odvolacím jednáním žalovaná žádala odročení jednání s tvrzením o lékařském vyšetření jednatelky v den konání jednání, avšak tuto skutečnost žádným způsobem neosvědčila. Odvolací soud tak žádost o odročení posoudil jako nedůvodnou a ve věci jednal a rozhodl.

9. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobkyně, shodně pak správně vypočítal jejich výši.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Žalovaná má tedy povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) ve výši 4.040 Kč (2x 2.020 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání dne 13. 12. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 600 Kč (2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t.), tj. celkem 4.640 Kč. Dále žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z uvedených nákladů zastoupení advokátem, když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně, která činí 974,40 Kč Celkem tak žalobkyni na nákladech odvolacího řízení náleží částka 5.614,40 Kč. Pro úplnost zbývá dodat, že odvolací soud žalobkyni nepřiznal na náhradě nákladů řízení náhradu za úkon právní služby advokáta žalobkyně za podání ze dne 18. 11. 2022, neboť tímto podáním žalobkyně k výzvě soudu doplňovala základní skutková tvrzení k okolnostem uzavření předmětné kupní smlouvy, když tato tvrzení měla být - jako základní - již obsahem samotné žaloby (návrhu na vydání EPR). Tento náklad řízení žalobkyně tak nemůže být považován za účelně v řízení vynaložený.

11. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.