75 CO 366/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 12.859 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2022, č. j. 16 C 11/2021-134,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.859 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 16. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.), současně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8.132,22 Kč (výrok II.) a dále rozhodl o povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze ve vztahu k výrokové části II. (nákladovému výroku), uplatňuje žalovaná opravný prostředek ve formě odvolání. Žalovaná argumentuje ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát nárok na náhradu nákladů řízení, které platil. Proto je toho názoru, že žalobkyni na náhradě nákladů řízení při likvidaci cestovních nákladů náleží pouze náhrada za spotřebované pohonné hmoty v souvislosti s účastí pověřeného zaměstnance na soudních jednáních a nikoli paušalizovaná náhrada za 1 km jízdy, tzv. náhrada za amortizaci vozidla.

3. Žalobkyně v rámci vyjádření k odvolání žalované považuje napadený výrok o nákladech řízení mezi účastníky za věcně správný. Argumentaci žalované stran aplikace ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. považuje za nesprávnou, neboť tuto nelze aplikovat na situaci, kdy stát je účastníkem řízení; v takovéto situaci má stát postavení jako každý jiný účastník řízení. Proto v případě přiznání nákladů řízení, je – li jejich součástí náhrada cestovních výdajů za použití vozidla, je třeba aplikovat ust. § 30 odst. 2 vyhl. č. 337/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce a na náhradu těchto nákladů zahrnout vedle náhrady za spotřebované pohonné hmoty i základní náhradu za 1 km jízdy. Žalobkyně proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč za písemné vyjádření.

4. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení okresního soudu v celém rozsahu, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou dne 20. 1. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 12.859 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve spoluvlastnictví účastníků nad rámec spoluvlastnického podílu žalované. Žalobkyně přistoupila k uplatnění nároku soudní cestou v situaci, kdy žalovaná, což bylo v řízení prokázáno, přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby nárokovanou částku nezaplatila. O uplatněném nároku rozhodl okresní soud platebním rozkazem ze dne 22. 1. 2021, č. j. 16 C 11/2021-27, který byl na podkladě odporu žalované zrušen. Žalovaná namítala, že v rozhodném období užívala ani ne polovinu společného pozemku, a to tu část, která přiléhá k domu adresa, jinak pozemek neužívala, a domáhala se tak zamítnutí žaloby. Na den 24. 5. 2021 okresní soud nařídil jednání ve věci samé, kterého se účastnil pověřený zaměstnanec žalobkyně, žalovaná a zástupce žalované s tím, že před tímto jednáním okresní soud žalobkyni pro toto a další jednání udělil souhlas s použitím služebního osobního motorové vozidla k přepravě pověřeného zaměstnance. Dne 1. 6. 2021 se pak konalo místní šetření na pozemku parcelní číslo, anonymizováno ú. Rozvadovice, obec Litovel, kterého se zúčastnil pověřený zaměstnanec žalobkyně a žalovaná. Další jednání ve věci se konalo dne 10. 8. 2021 za účasti opět pověřeného zaměstnance žalobkyně, žalované a zástupce žalované a u tohoto jednání byl vyhlášen rozsudek, který byl následně k odvolání žalobkyně zrušen. Po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu pak okresní soud nařídil jednání na den 16. 3. 2022, jehož se účastnil pověřený zaměstnanec žalobkyně, žalovaná a její zástupce s tím, že jednání bylo po provedení důkazů odročeno na 24. 3. 2022, kdy byl bez přítomnosti účastníků vyhlášen napadený rozsudek.

6. Podle § 21 občanského zákoníku stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

7. Podle § 18 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.

8. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

9. Podle § 21a odst. 1 písm. a) o. s. ř. za stát před soudem vystupuje anonymizována čtyři slova ve anonymizována dvě slova v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu.

10. Podle § 21a odst. 2 o. s. ř. vystupuje-li před soudem za stát anonymizována čtyři slova ve anonymizována dvě slova, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.

11. Podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

12. Podle § 140 odst. 1 o. s. ř. každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně.

13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

14. Podle § 148 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

15. Krajský soud v prvé řadě zdůrazňuje, že předmětem řízení byl spor mezi státem a žalovanou jako fyzickou osobou vyplývající ze spoluvlastnictví těchto subjektů k nemovité věci, tedy spor z oblasti práva soukromého, pročež v těchto vztazích se stát považuje za právnickou osobu (§ 21 OZ). Státu tedy v tomto sporu svědčí způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř) a má zásadně stejné (rovné) právní postavení jako každý jiný účastník řízení, tedy jako např. žalovaná v tomto řízení. Pokud tedy stát v občanském soudním řízení vystupuje jako účastník řízení, pak při řešení otázky náhrady nákladů řízení mezi účastníky (potřebných k účelnému uplatňování práva) lze zásadně aplikovat pouze pravidla uvedená v ustanoveních § 142, § 143, § 145, § 146 o. s. ř.

16. Jde-li o pravidlo obsažené v ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., pak toto je aplikovatelné na situace, kdy státu v průběhu občanského soudního řízení vznikly náklady řízení, nikoli však z titulu postavení státu jako účastníka řízení. Typicky se jedná o náklady důkazů (svědečné, znalečné atd.), které nejsou kryty zálohou hrazenou účastníky.

17. V posuzované věci byl stát účastníkem řízení v postavení žalobkyně, přičemž za stát v souladu s ust. § 21a odst. 1, písm. a) o. s. ř. jednal anonymizována čtyři slova ve anonymizována dvě slova prostřednictvím pověřeného zaměstnance. S ohledem na výsledek sporu, kdy žalobkyně (stát) byla v řízení zcela úspěšná, platí, že pro rozhodnutí o náhradě nákladů je třeba aplikovat ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jak správně okresní soud učinil, a nikoli ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., jak se dovolává žalovaná.

18. Podle § 30 odst. 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v platném a účinném znění, účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu (pro úplnost odvolací soud poukazuje na to, že normativní odkaz na zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, je odkazem obsoletním, když uvedený zákon byl zrušen zákoníkem práce).

19. Podle § 157 odst. 3 zákoníku práce použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

20. Pokud v posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že k žádosti žalobkyně jí okresní soud udělil předchozí souhlas k použití vozidla k účasti pověřeného zaměstnance k prvnímu a každému dalšímu jednání ve věci, pak nelze proti rozhodnutí okresního soudu stran určení cestovních náhrad žalobkyně v souvislosti s jednáními ve věci ničeho vytknout, pokud takto okresní soud přiznal i základní náhradu za každý 1 km jízdy, tj. tzv. amortizaci.

21. Krajský soud následně přezkoumal vyčíslení náhrady nákladů řízení přiznané žalobkyni jako zcela procesně úspěšnému účastníku (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. a ani v rámci nárokování náhrady nákladů řízení neuplatňovala náhradu skutečných hotových výdajů, proto jí svědčí paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon ve smyslu vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, nikoli vyhl. č. 245/2015 Sb., jak uvádí okresní soud. Za účelně učiněné úkony ve věci lze na straně žalobkyně považovat tyto: předžalobní výzva k plnění, písemné podání ve věci samé (žaloba), příprava účasti k jednání dne 24. 5. 2021, účast u jednání dne 24. 5. 2021, příprava účasti k jednání dne 1. 6. 2021, účast u jednání dne 1. 6. 2021, příprava účasti k jednání dne 10. 8. 2021, účast u jednání dne 10. 8. 2021, odvolání proti rozsudku ze dne 10. 8. 2021, příprava účasti k jednání dne 16. 3. 2022, účast u jednání dne 16. 3. 2022, tj. celkem 11 úkonů, tedy částka 3.300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada na cestovní výdaje za použití vozidla žalobkyně Škoda Octavia, registrační značka, při kombinované spotřebě nafty dle metodiky 2017 ve výši 4,9l /100 km, a to za účast na jednání dne 24. 5. 2021 při ujeté vzdálenosti 194 km (cesta z anonymizováno pracoviště obec k soudu a zpět), ceně nafty 27,20 Kč /l a základní náhradě 4,40 Kč km jízdy dle vyhl. č. 589/2020 Sb., což činí 1.112,16 Kč. Stejná náhrada cestovních výdajů náleží žalobkyni dále za účast na jednání dne 10. 8. 2021, tj. částka 1.112,16 Kč. Za účast na jednání dne 1. 6. 2021 (šetření na místě samém) náleží žalobkyni náhrada 1.352,94 Kč, když bylo ujeto na cestě tam a zpět 236 km, při výše uvedených vyhláškových cenách nafty a základní náhrady. Za účast u jednání dne 16. 3. 2022 náleží žalobkyni náhrada ve výši 1.254,96 Kč při ujeté vzdálenosti 194 km, ceně nafty 36,10 Kč /l a základní náhradě 4,70 Kč km jízdy dle vyhl. č. 511/2021 Sb. Procesně úspěšné žalobkyni tak na náhradě nákladů nalézacího řízení náleží náhrada ve výši 8.132,22 Kč, což koresponduje s obsahem napadeného nákladového výroku rozsudku okresního soudu, který tak lze hodnotit jako věcně správný a odvolání žalobkyně pak z vyloženého jako nedůvodné. Proto odvolací soud rozhodnutí v napadené části potvrdil dle § 219 o. s. ř.

22. V souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky, když procesně úspěšným účastníkem je žalobkyně. Této pak svědčí za úkon, vyjádření k odvolání, paušální náhrada ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).