75 Co 38/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 230 295,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2025, č. j. 28 C 125/2023-199,

I. Rozsudek okresního soudu se k odvolání žalovaného ve výroku I., co do částky 55 513,09 Kč mění tak, že žaloba se co do částky 55 513,09 Kč zamítá.Ve zbývajícím rozsahu výroku I., to je co do částky 161 553,22 Kč, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.Pokud jde o lhůtu k plnění částky 161 553,22 Kč, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 161 553,22 Kč, ve lhůtě dvou let od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se k odvolání žalobkyně ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 217 066,31 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2 500 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 117 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni částku 217 066,31 Kč do tří dnů od právní rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 217 066,31 Kč od 12. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 217 066,31 Kč od 12. 6. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 114 146,12 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného, kdy z tohoto důvodu je smlouva o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) absolutně neplatná. Jelikož je úvěrová smlouva ze dne 11. 9. 2018 neplatná, má žalobkyně právo na vrácení pouze dosud nevrácené jistiny (bezdůvodné obohacení žalovaného), a to podle § 87 odst. 1 ZSÚ v době přiměřené možnostem spotřebitele. Okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 363 200 Kč. Žalovaný dosud nevrátil částku 217 066,31 Kč, a proto je povinen žalobkyni tuto částku zaplatit. Vzhledem k tomu, že z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání nesplacené jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží, byla žaloba z důvodů výše uvedených ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. Žalobkyni nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Vzhledem k tomu, že soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. pouze v rozsahu nepřiznané částky úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 217 066,31 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, které mu bylo odesláno dne 14. 2. 2023 Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 28. 2. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2023 se lhůtou k zaplacení do 26. 5. 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. To už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, v tomto směru zasáhl do ústavních práv žalobkyně, kdy poukázala na judikaturu Ústavního soudu. V souvislosti s požadavkem přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu žalobkyně poukázala také na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024 -72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že splatnost nenastala na základě žalobkyní tvrzené výzvy, kdy tato navíc nebyla žalovanému řádně doručena, neboť žalobkyně nepoužila dříve zvolený způsob komunikace mailem. Poskytovatel úvěru nemůže očekávat okamžitou splatnost s ohledem na to, že smlouva byla uzavřena s dlouhou dobou splatnosti na 10 let, doba přiměřená možnostem spotřebitele pro úhradu dluhu musí odpovídat původní době splatnosti úvěru, kterou spotřebitel předpokládal. Soud se musí zabývat možnostmi spotřebitele s přihlédnutím k jeho příjmu a sociálním a majetkovým poměrům, což soud neučinil. Žalovaný se dožaduje splácení jistiny dle svých možností, což mu nebylo umožněno.

5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I. a III. podal včasné odvolání také žalovaný, který namítal, že nebyly splněny podmínky řízení, kdy v této věci se jedná o tzv. zvláštní příslušnost dle Článku 7 Nařízení Brusel I bis. Článek 5 tohoto Nařízení pak výslovně v bodě 2. uvádí, že při použití pravidel příslušnosti dle Oddílu 2 Nařízení, kam patří i Článek 7, nelze použít zejména pravidla pro určení vnitrostátní příslušnosti. V tomto případě se tedy jedná o tzv. zvláštní příslušnost dle Článku 7, který jednoznačně určuje místní příslušnost soudu dle místa poskytnutí služby. Místem poskytnutí služby je v tomto případě město , adresa, , kde žalovaný dne 6. 9. 2018 v pobočce , právnická osoba, smlouvu podepsal. , adresa, se nenachází v obvodu Okresního soudu v Olomouci, a proto tento soud nemůže být dle Článku 7, odst. 1, písm. a) místně příslušný v této věci. Místně příslušným soudem v této věci je soud, v jehož obvodu se nachází město , adresa, . Dále trval na tom, že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva, kdy banka již před uzavřením úvěru byla informována, že bydlí v zahraničí a má zahraničního zaměstnavatele. Protože však banka nedoručovala písemnosti do zahraničí, doručovala je na adresu trvalého bydliště v ČR, avšak veškeré důležité informace sdělovala i e­mailem. Elektronická komunikace byla zavedeným způsobem komunikace mezi jím a bankou. Banka jej dále tímto způsobem informovala i o postoupení závazků na , právnická osoba, ., o postoupení na žalobkyni však tímto způsobem již informován nebyl. Žalobkyně úmyslně nesplnila svou povinnost zaslat předžalobní výzvu, a neměla by jí proto být uznána náhrada nákladů řízení. Dále trval na podjatosti věc projednávajícího soudce, kterou vznesl po vydání rozsudku podáním ze dne 31. 10. 2025, kdy v řízení existují objektivní skutečnosti, které prokazují podjatost soudce , tituly před jménem, , jméno FO, . Z písemného vyhotovení rozsudku je zřejmé úmyslné a systematické porušování zákonů soudcem v neprospěch žalovaného, kterým tak soudce dokazuje svůj osobní vztah k věci, založený buď na jeho ekonomickém zájmu o úspěch žalobkyně, anebo pohrdání žalovaným. Především však okresnímu soudu vytýká, že nesprávně určil výši žalobkyni přiznaného bezdůvodného obohacení, kdy si měl opatřit další důkazy ohledně průběhu splácení, aby byl schopen řádně vyčíslit dlužnou částku. To však neučinil a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i na základě již opatřených důkazů. Celková částka uhrazená žalovaným na předmětnou smlouvu činí 202 244,73 Kč, rozdíl mezi poskytnutými prostředky 363 200 Kč a splátkami 202 244,73 Kč je 160 955,27 Kč, což je dlužná částka, nikoli ta výrokem I. přiznaná. Z již předložených důkazů soudu 1. stupně je zřejmé, že žalovaný platil úroky v konkrétní výši před tzv. zesplatněním úvěru, které nebyly žalobkyní započítány do splacené jistiny, ale soud tyto důkazy ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek zrušil a řízení zastavil z důvodu nepříslušnosti soudu. Pokud bude věc dále projednávána některým příslušným soudem, navrhuje, aby byla zajištěna nepodjatost soudce. Pokud bude vynesen ve věci rozsudek, navrhuje, aby žalovaný splácel dlužnou částku splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně, což je splátka dle jeho možností, jak vyplývá z předchozího průběhu splácení, neboť původní výše splátky jeho možnostem neodpovídala a rozhodně není schopen splatit celou dlužnou částku do 3 dnů.

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že pokud jde o námitku nedoručení předžalobní výzvy, tyto skutkové námitky měl žalovaný uvést v rámci řízení před soudem 1. stupně před koncentrací řízení. V rámci odvolacího řízení již nelze s úspěchem tvrdit nové skutečnosti. Přesto však žalobkyně uvádí, že předžalobní upomínku odeslala v souladu s ust. § 142 a o.s.ř. na poslední známou adresu žalovaného , adresa, , uvedenou v úvěrové smlouvě. Výzva tedy byla doručena řádně do dispozice žalovaného. Jde plně k jeho tíži, pokud svou adresu vůči bance a žalobkyni (a ostatně i vůči státu) neaktualizoval. K námitce úhrady splátek a jejich započtení žalobkyně opět uvádí, že tyto skutkové námitky měl žalovaný uvést v rámci řízení před soudem 1.stupně před koncentrací řízení, což neučinil. Pokud jde o námitku podjatosti soudce, s názorem žalovaného se neztotožňuje a má za to, že jím tvrzené důvody nenaplňují znaky jeho podjatosti vůči žádnému z účastníků. Co se týká výše úhrad na předmětnou smlouvu, žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, do doby postoupení celkem částku ve výši 201 646,78 Kč, kdy uvedla a doložila přehled úhrad.

7. Ve vyjádření ze dne 9. 3. 2026 učinil žalovaný nesporným tvrzení žalobkyně, že na smlouvu č. , hodnota, bylo uhrazeno celkem 201 646,78 Kč.

8. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti obou odvolání a jejich podání oprávněnými osobami přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku I., v napadeném rozsahu ve výroku II. a dále i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, který je na napadeném výroku I. a II. závislý, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného částečně důvodné je.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 2. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 217 066,31 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně z jistiny úvěru od 12. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny úvěru od 12. 6. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 11. 9. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 363 200 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 582 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, byl tento ke dni 11. 6. 2020 zesplatněn (nárok 1). Dále potom jistiny úvěru ve výši 13 229,68 Kč spolu se smluvní úrokem ve výši 9,9 % ročně z této částky od 12. 6. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z výše jistiny úvěru od 12. 6. 2020 do zaplacení (nárok 2). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětné pohledávky uhrazeno ničeho. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasí. Podle jeho názoru se jedná o případ neplatnosti smluv ex tunc z důvodu neprověření jeho úvěruschopnosti, neboť si banka od něj nevyžádala žádné doklady o příjmech a výdajích. Uvedl, že smlouvu uzavřel v dobé víře, ale dostal se do prodlení se splácením. Dále namítl, že předžalobní výzva mu nebyla doručena vzhledem k jeho bydlišti mimo ČR. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2024, č. j. 28 C 125/2023-99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 6. 2024, č. j. 75 Co 151/2024-122, soud vyslovil - v rozsahu nároku 2 - svou mezinárodní nepříslušnost a řízení v tomto rozsahu zastavil a v rozsahu nároku 1 ohledně částky 217 066,31 Kč námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu zamítl. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok 1. Ohledně tohoto bylo nařízeno jednání na den 12. 12. 2024, kde žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu, která byla usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 28 C 125/2023-157, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 2. 2025, č. j. 75 Co 38/2025-173, zamítnuta. Následně byla věc projednána a rozhodnuta u jednání konaného dne 4. 9. 2025, kde byl vyhlášen napadený rozsudek.

10. Předně krajský soud konstatuje, že přejímá skutková zjištění a závěry okresního soudu učiněné pod body 7.-15. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy na tyto pro stručnost zcela odkazuje, s výjimkou závěru, že žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce č. , hodnota, nevrátil celkem částku 217 066,31 Kč, kdy tento závěr je až součástí právního hodnocení věci pod bodem 30. odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Krajský soud pak doplnil dokazování a ze shodných tvrzení účastníků a přehledu plateb doloženého žalobkyní zjistil, že žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce č. , hodnota, uhradil celkem částku 201 646,78 Kč.

12. Z účastnické výpovědi žalovaného a výplatní pásky na č. l. 288 krajský soud k jeho poměrům zjistil, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s pravidelným čistým měsíčním příjmem 2.623,89 EUR, jiný příjem nemá, nevlastní nemovitosti ani jiné cennosti. Bydlí v nájmu ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tam platí nájemné 300 EUR měsíčně včetně energií, tam bydlí trvale, výdaje má běžné na jídlo, ošacení apod., žádné mimořádné výdaje se zdravotním stavem nemá, splácí vícero závazků u více bank s tím, že nemá pevně stanovené splátky. Nemá vyživovací povinnost. Byl by schopen případně splácet 3 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně, případně by si představoval prodloužení lhůty splatnosti na minimálně 2 roky od rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Na základě důkazů provedených krajským soudem, krajský soud doplňuje závěr o skutkovém stavu tak, že žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce č. , hodnota, uhradil celkem částku 201 646,78 Kč. K majetkovým a osobním poměrům žalovaného pak, že je zaměstnán u společnosti u společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s pravidelným čistým měsíčním příjmem 2.623,89 EUR, jiný příjem nemá, nevlastní nemovitosti ani jiné cennosti. Bydlí v nájmu ve Spolkové republice Německo, tam platí nájemné 300 EUR měsíčně včetně energií, výdaje má běžné na jídlo, ošacení apod., žádné mimořádné výdaje se zdravotním stavem nemá, splácí vícero závazků u více bank s tím, že nemá pevně stanovené splátky. Nemá vyživovací povinnost. V jeho možnostech je případně splácet na dlužnou jistinu 3 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně, případně akceptuje prodloužení lhůty splatnosti na minimálně 2 roky od rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jak podrobně odůvodnil okresní soud, kdy na toto odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje. Své povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tak žalobkyně jednoznačně nedostála a krajský soud uzavírá, že smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a spotřebitel je pak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vrácení jistiny, která nebyla žalovaným uhrazena ve výši 161 353,22 Kč (poskytnuto 363 200 Kč, vráceno 201 646,78 Kč), kdy uvedené bylo mezi stranami nesporné. Okresní soud pak vycházel zcela nesprávně z částky požadované na jistině žalobkyní v žalobě, nikoli z reálných celkových úhrad žalovaného, které nijak nezjišťoval, kdy tato chyba byla krajským soudem v rámci doplnění dokazování zhojena. Odvolací argumentace žalovaného v tom směru, že okresní soud provedl nesprávný výpočet částky, která má být na jistině vrácena, je pak zcela správná, kdy správně má žalovaný vrátit pouze částku 161 553, 22 Kč, nikoli okresním soudem přiznaných 217 066,31 Kč.

15. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že co do částky 55 513,09 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl, ve zbytku co do částky 161 553, 22 Kč pak tento dle § 219 o.s.ř. potvrdil, kdy v této části je nárok po přepočtu dlužné jistiny po právu. Dále byl výrok I. změněn ohledně lhůty k plnění částky 161 553,22 Kč tak, že lhůtu k plnění stanovil krajský soud ve smyslu ust. § 87 ZSÚ na dva roky, kdy tuto dobu považuje po přezkoumání poměrů žalovaného za přiměřenou možnostem žalovaného, které byly zjištěny ze strany krajského soudu. Tuto dobu pak uvedl jako dobu minimální, která je v jeho možnostech, i sám žalovaný. Krajský soud zdůrazňuje, že je povinností okresního soudu se takovými možnostmi v řízení zabývat, což neučinil, a pouze uvedl, že „soud nebyl schopen zjistit platební možnosti žalovaného“, o toto se však v řízení ani nepokusil, ač byl žalovaný v řízení procesně aktivní a k jednáním soudu se dostavil.

16. S ohledem na to, že jistina, kterou má žalovaný vrátit, ještě není splatná, kdy tato povinnost vzniká až soudním rozhodnutím a uplynutím lhůty k plnění v něm stanovené (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), žalovaný doposud není v prodlení, a žalobkyni tak nevzniká nárok na žádný úrok z prodlení, jak se domáhala v odvolání. Proto jejímu odvolání nebylo vyhověno a rozsudek okresního soudu byl v žalobkyní napadené části výroku II. rozsudku dle ust. § 219 o.s.ř. jako správný potvrzen. Pokud žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na dřívější rozhodnutí a praxi jiných odvolacích soudů, včetně tohoto odvolacího soudu, ohledně přiznávání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na zaslanou výzvu k plnění, uvedená praxe dle výše popsaného postupu je, alespoň u tohoto odvolacího soudu, již překonána. Krajský soud pak plně v souladu s rozhodnutím a logickým výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 již zcela konstantně postupuje u data určení prodlení žalovaného způsobem uvedeným shora. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 pak není přiléhavá, neboť toto se zabývá problematikou tvrzení a prokazování schopnosti a možnosti dlužníka dluh splatit, nikoli počátkem prodlení, jak z tohoto mylně dovozuje žalobkyně ve svém odvolání.

17. Pokud jde o odvolací námitky žalovaného, otázka mezinárodní příslušnosti a místní příslušnosti soudu ohledně nároků, které byly předmětem této žaloby, byla již v průběhu řízení pravomocně vyřešena (viz shora).

18. Námitka ohledně řádného nedoručení předžalobní výzvy je zcela lichá, kdy s touto okresní soud řádně vypořádal v bodu 32. odůvodnění, kdy s touto argumentací se krajský soud ztotožňuje.

19. Pokud jde o odvolací námitku týkající se podjatosti soudce věc projednávajícího před okresním soudem, tuto krajský soud neshledal důvodnou, kdy soudce se ve věci vyjádřil tak, že ve věci není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, kdy nemá k účastníkům řízení, zástupci žalobkyně ani k projednávané věci žádný vztah. Navíc skutečnosti namítané žalovaným jako důvod podjatosti spočívají čistě ve způsobu vedení řízení a dokazování, přičemž tyto nejsou dle ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudce, neboť spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nikoli ve skutečnosti vztahu k projednávané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, který žalovaný ani obecně, natož konkrétně netvrdil.

20. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

21. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného je při porovnání částky požadované v žalobě žalobkyní včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu a částky celkově žalobkyni konečně přiznané převažující. Žalovanému tedy náleží poměrná část náhrady nákladů řízení, a to konkrétně 29,56 % náhrady nákladů, kdy předmětem řízení před okresním soudem byla celkem částka 458 687,83 Kč (217 066,31 Kč+101 064,07 Kč+113 555,14 Kč + 13 229,68 Kč + 6 851,71 Kč + 6 920,92 Kč), žalovaný byl potom úspěšný co do částky 297 134,61, což je celkem 64,78 % a žalobkyně co do částky 161 553,12 Kč, což je 35,22 %, po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného pak činí celkový úspěch žalovaného v řízení 29,56 %.

22. Náklady řízení žalovaného před okresním soudem pak činí, jak vyúčtoval v podání ze dne 26. 5. 2026, jízdné k jednání soudu dne 12. 12. 2024 z místa bydliště žalovaného a zpět osobním automobilem , jméno FO, vynaloženým v souladu s vyhl. č. 398/2023 Sb., celkem ujeto 904 km, při průměrné spotřebě 6,8 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 5,60 Kč a vyhláškové ceně benzínu 38,20 Kč/l, tj. 5 062,4 Kč + 2 348,23 Kč = 7 410,63 Kč. Dále zčásti doložené cestovné k jednání soudu dne 4. 9. 2025 z místa bydliště žalovaného a zpět hromadnou dopravou dle předložených jízdenek na 169 Kč + 334 Kč + 349 Kč + 195 Kč = 1 047 Kč. Celkem tedy částka 8 457,63 Kč, z čehož 29,56 % činí 2 500 Kč.

23. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zčásti úspěšná, náleží jí tedy poměrná část náhrady nákladů řízení, a to konkrétně 12,36 % náhrady nákladů, kdy předmětem odvolacího řízení byla celkem částka 287 538,52 Kč. Odvolání žalobkyně bylo podáno do částky 70 472,21 Kč-kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 217 066,31 Kč od 28. 2. 2023 do 28. 5. 2026, odvolání žalovaného do částky 217 066,31 Kč, žalovaný byl potom úspěšný co do částky 70 472,21 Kč a částky 55 513,09 Kč, celkem 125 985,30 K, což je celkem 43,82 % a žalobkyně co do částky 161 553,12 Kč, což je 56,18 %, po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně pak činí celkový úspěch žalobkyně v odvolacím řízení 12,36 %.

24. Náklady odvolacího řízení pak sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 5 427 Kč, odměny právního zástupce z punkta 287 538,52 Kč ve výši 28 380 za 3 úkony právní pomoci (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného, vyjádření se k dalšímu vyjádření žalovaného) po 9 460 dle § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb ., advokátní tarif (dále jen „AT“), náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 6 243,30 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady odvolacího řízení částka 41 400,30 Kč, z čehož je 12,36 % částka 5 117 Kč.

25. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil oběma účastníkům splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a v případě žalovaného potom k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).